13 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Dostálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do požadované smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. 6. 2021 do 12. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 412,60 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 586 Kč k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 12. 2019 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu úvěru spolu s poplatkem a úroky v celkové výši 4 650 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně do 15. 1. 2020. Žalovaný však dlužnou částku v termínu splatnosti neuhradil, proto žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty 1 500 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 412,60 Kč, kapitalizovaných úroků 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 25. 6. 2021.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.

4. Přípisem ze dne 23. 3. 2022 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Na to žalobkyně reagovala podáním ze dne 9. 3. 2022, ve kterém uvedla, že důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje a vzala žalobu částečně zpět co do požadovaného kapitalizovaného úroku 150 Kč a co do smluvní pokuty 1 500 Kč.

5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala před zahájením jednáním žalobu částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.

6. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.

7. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmení, rodným číslem a bydlištěm peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně jistinu do 15. 1. 2020, avšak dlužnou částku v termínu splatnosti neuhradil. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem, kterým byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo zasláno žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne 29. 6. 2021. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neposuzovala schopnost žalovaného splácet. Dne 11. 11. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

8. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C 106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

9. Předchůdkyně žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr řádně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše uvedené judikatury. Před uzavřením smlouvy nezjišťovala skutečné reálné příjmy žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek apod. Výdaje žalovaného neověřila např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 3 000 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni zároveň vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 10 dnů. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení doručeno žalovanému dne 2. 7. 2021 a lhůta k plnění uplynula dne 12. 7. 2021. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 13. 7. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 586 Kč, což představuje 16 % celkových nákladů řízení žalobkyně. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), odměny za 1 úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby po podání žaloby) po 1 000 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a. t., náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., náhrady výdajů za 1 úkon právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 426 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 16 % z částky 3 662 Kč činí 586 Kč. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle a ve výši žalované částky.

11. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč.