13 C 5/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Dostálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 48 766 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do požadované smluvní pokuty ve výši 30 266 Kč zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 675,10 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 48 766 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 8. 2015 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), kterou s žalovanou uzavřela společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve výši 128 800 Kč v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 8 050 Kč, avšak zaplatila pouze 110 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ke dni splatnosti poslední splátky dne 17. 12. 2016 úvěr řádně nesplatila, vznikla ji v souladu se smlouvou povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tj. 30 266 Kč. Žalobkyně tak žalobou požadovala zaplacení neuhrazené jistiny 18 500 Kč, smluvní pokuty 30 266 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 6 675,10 Kč, vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 473 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021.

2. Přípisem ze dne 31. 1. 2022 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Na to žalobkyně reagovala podáním ze dne 16. 2. 2022, ve kterém uvedla, že důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Dále vzala žalobu zpět co do požadované smluvní pokuty ve výši 30 266 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala před zahájením jednáním žalobu částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“).

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se k jednání soudu rovněž nedostavila. Svou neúčast u jednání předem omluvila s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná požala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč s tím, že uvedla, že je OSVČ, její průměrný měsíční příjem činí 45 000 Kč a průměrné měsíční výdaje 23 000 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 8. 2015, přepisu splátek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, poskytla žalované, označené ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 70 000 Kč spolu s náklady úvěru ve výši 58 800 Kč, tj. celkově se zavázala zaplatit 128 800 Kč, v 16 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 050 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně částku 110 300 Kč.

7. Z výpisu obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], notářského zápisu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] [], [spisová značka], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 bylo zjištěno, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] tvořená divizí spotřebitelských úvěrů, včetně předmětné úvěrové smlouvy, převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], v oddílu B a vložce [číslo], a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin pod spisovou značkou [spisová značka]. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena žalobkyni dne 19. 7. 2021. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 včetně podacího archu ze dne 9. 8. 2021 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Oznámení bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu dne 9. 8. 2021.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 včetně podacího archu ze dne 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podání žaloby k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude pohledávku vymáhat soudně. Předžalobní výzva byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu dne 20. 10. 2021. Z upomínek ze dne 6. 9. 2021, 17. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobkyně však nedoložila, že byly tyto výzvy žalované skutečně zaslány.

9. Soud dále provedl důkaz výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a potvrzením o přijetí platby ze dne 30. 7. 2021, ze kterých však neučinil žádná zjištění významná pro rozhodnutí soudu.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované označené ve smlouvě jménem, příjmení, rodným číslem a bydlištěm, peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč s tím, že žalovaná splatí peněžní prostředky spolu s příslušenstvím ve výši 128 800 Kč, splatila však 110 300 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nezjišťovala, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalované.

11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.

12. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 15. „ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (…). Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů (…). Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka.

16. Z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěru musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splácet. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávaného spotřebitelského úvěru.

17. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru neposoudila schopnost žalované splácet v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše uvedené judikatury. Před uzavřením smlouvy nezjišťovala skutečné reálné příjmy žalované např. dotazem na zaměstnavatele, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek, daňových přiznání apod. Výdaje žalované neověřila např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech a výdajích. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, avšak žalovaná žalobkyni toto plnění již vrátil, neboť zaplatila podle tvrzení samotné žalobkyně částku 110 300 Kč. Žalovaná tak již není povinna žalobkyni jakékoliv peněžité plnění vracet. Na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšná, žádné náklady řízení podle obsahu spisy nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.