13 C 52/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Dostálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 165,96 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 2 101,44 Kč a smluvní pokuty ve výši 101,96 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 4. 2021 do 17. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 257,53 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 165,96 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 11. 2019 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované finanční prostředky ve výši 2 000 Kč na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala jistinu úvěru spolu s poplatkem a úroky v celkové výši 2 913 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně do 17. 12. 2019. Žalovaná však dlužnou částku v termínu splatnosti neuhradila, proto žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny 2 000 Kč, neuhrazeného poplatku 913 Kč, neuhrazeného smluvního úroku 688,44 Kč, neuhrazených poplatků za odeslané výzvy 500 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 101,96 Kč, neuhrazených účelně vynaložených nákladů za mimosoudní vymáhání 651 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 9. 4. 2021 byla pohledávka vůči žalované postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno dne 3. 5. 2021.

3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.

4. Přípisem ze dne 31. 1. 2022 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Na to žalobkyně reagovala podáním ze dne 15. 2. 2022, ve kterém uvedla, že důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. Dále žalobkyně vzala žalobu zpět co do požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 2 101,44 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 101,96 Kč.

5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala před zahájením jednáním žalobu částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.

6. K nařízenému jednání dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně předem omluvila svou neúčast u jednání a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované označené ve smlouvě jménem, příjmení, rodným číslem a bydlištěm, peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně jistinu spolu s úrokem a poplatkem ve výši 2 913 Kč do 17. 12. 2019. Žalovaná však dlužnou částku v termínu splatnosti neuhradila. Dne 12. 8. 2021 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem, kterým byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo zasláno žalované na dresu uvedenou ve smlouvě dne 4. 5. 2021. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neposuzovala schopnost žalované splácet.

8. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru.

9. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudní dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

10. Předchůdkyně žalobkyně neposuzovala schopnost žalované splácet úvěr řádně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše uvedené judikatury. Před uzavřením smlouvy nezjišťovala skutečné reálné příjmy a výdaje žalované např. dotazem na zaměstnavatele, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek apod. Výdaje žalované neověřila např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech a výdajích. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 2 000 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaná byla oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne 3. 5. 2021 zároveň vyzvána, aby vrátila peněžní prostředky ve lhůtě 10 dnů. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení doručeno žalované dne 7. 5. 2021 a lhůta k plnění uplynula dne 17. 5. 2021. Žalovaná peněžité plnění nevrátila, tudíž jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 18. 5. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.