13 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Dostálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 560,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 560,66 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 560,66 od 10. 5. 2021 do 1. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 560,66 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 864 Kč k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 560,66 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 10. 12. 2020 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalovaného v jednotlivých platbách, a to dne 10. 12. 2020 částku 4 000 Kč, dne 15. 12. 2020 částku 1 000 Kč, dne 11. 1. 2021 částku 1 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit úvěr nejpozději dne 9. 5. 2021, avšak do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, vycházela z veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Pokud by soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyně žádala, aby soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání soudu dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, který byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného ve třech platbách (4 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč). Žalovaný však dlužnou částku v termínu splatnosti neuhradil. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem, kterým byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Oznámení bylo zasláno žalovanému na dresu uvedenou ve smlouvě dne 23. 6. 2021. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla předchůdkyní žalobkyně ověřena dle interních kritérií.

5. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru.

6. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudní dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

7. Předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr řádně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše uvedené judikatury. Před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost pouze na základě interních kritérií, nezjišťovala skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek apod. Výdaje žalovaného neověřila např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 6 000 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne 23. 6. 2021 zároveň vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení doručeno žalovanému dne 28. 6. 2021 a lhůta k plnění uplynula dne 1. 7. 2021. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 2. 7. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 864 Kč, což představuje 58 % celkových nákladů řízení žalobkyně. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 58 % z částky 1 489 Kč činí 864 Kč. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle a ve výši žalované částky.