138 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená opatrovníkem jméno jméno, narozeným dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 25 076,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 22 718 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 718 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, b) částku 2 358,93 Kč, c) úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 14 625,26 Kč od 1. 2. 2022 do 23. 2. 2022 ve výši 561,66 Kč, d) úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 14 625,26 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 2. 2022 dosáhne částky 137 736 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu, doručenou soudu dne 22. 6. 2022, se žalobkyně domáhala, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 25 076,93 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným. Tvrdila, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo žalovaná tuto smlouvu podepsala dne datum, na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 35 000 Kč, k vyplacení úvěru žalované došlo dne datum. Žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,85 % p.a. splácet ve 60 měsíčních splátkách ve výši 1 913 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem měsíc rok, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky v celkové výši 95 650 Kč (50 x 1 913 Kč) Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo v celkové výši 3 992 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 8 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 2 000 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 10 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 16 726,24 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě číslo bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobkyni od datum do datum nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalované s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 16 726,24 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 625,26 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 100,98 Kč) s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu číslo v celkové výši 3 992 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 2 000 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu číslo smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 16 726,24 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 2 358,93 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od datum do datum nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty); e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 625,26 Kč ode dne 1. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,47 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od datum) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8. 50 % p.a. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Usnesením zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byl žalované jmenován opatrovník podle § 465 odstavec 1 občanského zákoníku z důvodu jejího zdravotního stavu. Opatrovník žalované, ač soudem vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. K projednání věci soud nařídil jednání, konané dne datum. K němu se opatrovník žalované bez omluvy nedostavil, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, mu byly doručeny vložením do jím užívané schránky již dne datum a předvolání k jednání mu bylo rovněž doručeno vložením do jím užívané schránky. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti opatrovníka žalované za účasti substituční zástupkyně žalobkyně.

4. Soud provedl dokazování listinami, které ve věci předložila žalobkyně, a to: -) návrhem žalované na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum, -) oznámením žalobkyně o schválení úvěru ze dne datum, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru, -) prohlášením žalované ze dne datum, -) předsmluvním formulářem s podpisem žalované ze dne datum, -) hodnocením klienta – žalované ze dne datum, -) kartou klienta – žalované ke smlouvě číslo -) oznámením žalobkyně žalované ze dne datum, -) předžalobní výzvou ze dne datum, včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty z téhož dne, -) dokladem o vyplacení úvěru ve výši 35 000 Kč na účet žalované ze dne datum, -) úplným výpisem ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, -) potvrzením ČSSZ ze dne datum, -) třemi výplatními doklady o vyplacení důchodu žalované za měsíce období, anonymizována tři slova rok, -) výpisem z účtu žalované u právnická osoba za měsíc rok, -) kopií občanského průkazu žalované, -) výpisem záznamů z registru příjmení na žalovanou ze dne datum, -) výpisem z nebankovního registru na žalovanou ze dne datum, -) výzev žalované k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a dodejky k předžalobní výzvě.

5. Z uvedených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci. Soud má za prokázáno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru číslo dále, že žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalované na její účet dne datum částku 35 000 Kč coby sjednaný úvěr, oproti tomu se žalovaná zavázala úvěr splácet ve splátkách po 1 913 Kč dle sjednaného splátkového kalendáře. Dle tvrzení samotné žalobkyně žalovaná na úvěr plnila celkem 50 splátkami po 1 913 Kč v časovém období od datum do datum, takto žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 95 650 Kč. Z hodnocení klienta – žalované ze dne datum vyplývá, že žalovaná uváděla příjmy ve výši 14 144 Kč z důchodu, výměr důchodu byl doložen, stejně jako doklady o vyplácení důchodu za měsíce období anonymizována dvě slova rok anonymizována dvě slova rok, jako měsíční výdaje jsou uvedeny částka 1 400 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), splátky úvěrů od žalobkyně ve výši 4 408 Kč (ty doloženy nebyly), částka 3 410 Kč jako životní minimum, celkem tak jsou u žalované vykazovány výdaje 9 218 Kč a rozdíl příjmů a výdajů (s rezervou ve výši 500 Kč) v částce 4 426 Kč. Výpis z účtu žalované u právnická osoba za období anonymizováno rok je předložen jen jednou první stranou, a to necelou, je na něm vykazován jen počáteční zůstatek na účtu ve výši 4 847 Kč, tento neposkytuje nijaký přehled o historii účtu žalované a jejich výdajích placených z účtu (zvláště, splácela-li žalovaná ještě jiné úvěry). Žalovaná tvrdila v hodnocení klienta vlastní bydlení (to nijak doloženo), vdovský stav a to, že nežije s nikým ve společné domácnosti.

6. Soud vzal za prokázáno, že žalovaná jako úvěrovaná a žalobkyně jako úvěrující mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč na její účet č. bankovní účet u právnická osoba, úvěr včetně úroků 83,85 % ročně se žalovaná zavázala splácet v 60 splátkách po 1 913 Kč dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaná na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradila částku 95 650 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Ty spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například i doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

8. Z dokladů ke smlouvě – hodnocení klienta s podpisem žalované ze dne datum plyne, že žalovaná vykazovala příjem ze starobního a vdovského důchodu 14 144 Kč, ten byl doložen dokladem o výměře důchodu a výplatními doklady, jako měsíční výdaje žalované jsou uvedeny částka 1 400 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), splátky úvěrů od žalobkyně ve výši 4 408 Kč (ty doloženy nebyly), částka 3 410 Kč jako životní minimum, celkem tak jsou u žalované vykazovány výdaje 9 218 Kč a rozdíl příjmů a výdajů (s rezervou ve výši 500 Kč) v částce 4 426 Kč. Žalovaná v listině uvedla, že je vdova, jako druh bydlení uvedla„ vlastní“ bez partnera v domácnosti, nebyl předložen žádný doklad o výši nákladů na bydlení (např. doklad o vlastnictví bytu a o nákladech na služby spojené s užíváním vlastního bytu), nebyly tak zcela konkrétně zkoumány poměry žalované po stránce výdajové, bylo vycházeno toliko ze statistického údaje (životního minima), nejsou doloženy tvrzené výdaje o splátkách úvěrů. Není doložena historie účtu žalované u právnická osoba 9. Soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady (např. o tvrzeném vlastnictví bytu, nákladech na služby spojené s užíváním bytu, dalších osobních výdajích), a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že žalobkyně musí být schopna prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti příjmů a výdajů; nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalované (např. výdaje na energie a další životní potřeby). Stěží lze např. uvěřit údaji, že výdaje na bydlení včetně služeb činí pouhou částku 1 400 Kč.

10. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 35 000 Kč z neplatné smlouvy. Žalovaná přitom plnila žalobkyni z titulu neplatné smlouvy částku 95 650 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně, tedy násobně více (2,73 x více) než sama obdržela. Za těchto okolností shledal soud žalobu jako zcela nedůvodnou, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, měla by proto právo na náhradu jí vzniklých nákladů. Podle obsahu spisu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.