138 C 16/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum trvale bytem adresa žalované o zaplacení 57 059 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 046 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 37 420 Kč, b) smluvní pokutu ve výši 9 593,42 Kč, c) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % ročně z částky 38 509,73 Kč od 21. 11. 2020 do 14. 12. 2020 ve výši 2 107,92 Kč, d) úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 38 509,73 Kč od 15. 12.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 11. 2020 dosáhne částky 171 475,00 Kč, e) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně - z částky 47 466 Kč od 21. 11. 2020 do 10. 6. 2020, - z částky 37 420 Kč od 11. 6. 2020 do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 15. 6. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47 466 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 466 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 9 593,42 Kč, s úrokem ve výši 86,1 % ročně z částky 38 509,73 Kč od 21. 11. 2020 do 14. 12. 2020 ve výši 2 107,92 Kč a úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 38 509,73 Kč od 15. 12.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 11. 2020 dosáhne částky 171 475 Kč. Tvrdila, že mezi ní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč, k vyplacení úvěru žalované došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,68 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 977 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [měsíc] [rok], to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 2 977 Kč ze dne [datum], částka ve výši 2 977 Kč ze dne [datum], částka ve výši 2 900 Kč ze dne [datum], částka ve výši 2 900 Kč ze dne [datum], částka ve výši 200 Kč ze dne [datum], částka ve výši 3 000 Kč ze dne [datum], částka ve výši 3 000 Kč ze dne [datum], částka ve výši 3 000 Kč ze dne [datum], částka ve výši 3 000 Kč ze dne [datum], částka ve výši 3 000 Kč ze dne [datum] a částka ve výši 3 000 Kč ze dne [datum]. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu [číslo] smlouvy v celkové výši 499 Kč (vzniklo u splátky [číslo] u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu [číslo] smlouvy v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo]), tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 46 567,88 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. V bodě [číslo] bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobkyni od [datum] do [datum] nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalované s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 46 567,88 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 38 509,73 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 058,15 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokutu dle bodu [číslo] v celkové výši 499 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu [číslo] v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokutu dle bodu [číslo] smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 46 567,88 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 9 593,42 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 38 509,73 Kč ode dne 21.11.2020 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 86,1 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od [datum]) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8,25 % p.a. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaná, ač usnesením soudu vyzvána, aby se k podané žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. K jednání, nařízenému na den [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač žaloba s usnesením s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřila, jí byla doručena náhradně a předvolání k jednání jí bylo doručeno rovněž náhradně více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně bez přítomnosti žalované.

4. Soud provedl dokazování listinami, které ve věci předložila žalobkyně, a to: - smlouvou o úvěru, uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou včetně splátkového kalendáře k této smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], - oznámením žalobkyně žalované ze dne [datum] o schválení úvěru [číslo] - karta klienta (žalované) k uvedené smlouvě o úvěru, - hodnocení žalované jako klienta k uvedené smlouvě o úvěru, - prohlášením žalované ze dne [datum] k uvedené smlouvě o úvěru, - předsmluvním formulářem k uvedené smlouvě o úvěru s podpisem žalované ze dne [datum], - potvrzením zaměstnavatele žalované ze dne [datum], - výplatním lístkem žalované od zaměstnavatele za [měsíc] [rok], - dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum] na běžný účet žalované ve výši 40 000 Kč, - výpisem ze záznamu registru SOLUS ze dne [datum], - výpis z nebankovního registru klientských informací, - výzvou žalobkyně žalované k zaplacení ze dne [datum], - výzvou žalobkyně žalované k zaplacení ze dne [datum], - oznámením žalobkyně žalované ze dne [datum] o okamžitém zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy, - předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovanou žalované právní zástupkyní žalobkyně včetně podacího archu doporučené odeslané pošty z téhož dne, přičemž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, poukázala žalobkyně na účet žalované částku 40 000 Kč. Poskytnutí tohoto plnění na účet žalované je prokázáno výpisem z účtu žalobkyně u [právnická osoba] ze dne [datum], částka byla žalované poukázána na účet č. [bankovní účet] v souladu s ujednáním v úvěrové smlouvě pod variabilním symbolem [číslo], odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. uzavřely smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované a také skutečně poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit ve 48 splátkách a zaplatit za poskytnutí úvěru dohodnutý úrok ve výši 129,68 % ročně, přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.

5. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovanou uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázi SOLUS a NRKI, jakož i z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované a na základě těchto informací bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. K tomu žalobkyně dále uvedla, respektive z předložených dokladů vyplývá, že při tomto posuzování vycházela z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 18 131 Kč, zaměstnané v trvalém pracovním poměru. Co se týče výdajů žalované, vycházela z částky 1 680 Kč u nákladů na bydlení, jak jí výše těchto nákladů byla sdělena žalovanou. Co se týče ostatních výdajů žalované potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, pak vycházela u žalované z částky 3 410 Kč, jak je tato stanovena v § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, celkem tak výdaje žalované stanovila na částku 5 090 Kč a po připočtení rezervy ve výši 1 000 Kč tak volné zdroje žalované činily částku 12 041 Kč. Má tak za to, že dostatečně a s náležitou odbornou péči posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr, který jí poskytla, řádně splácet.

7. S uvedeným závěrem žalobkyně se nelze ztotožnit. Žalobkyně sice ověřila a posoudila příjmovou stránku žalované, doloženou i výplatním lístkem zaměstnavatele žalované za [měsíc] [rok] a potvrzením zaměstnavatele o jejím příjmu, nikoliv však stránku výdajovou. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a to stejně tak co se týče i výdajů spotřebitele. Zákonným požadavkem je také to, aby poskytovatel úvěru vycházel ze spolehlivých informací získaných od spotřebitele. Nemůže se tak spokojit pouze s prohlášením spotřebitele k výdajům, ale spotřebitel k objektivnímu posouzení poskytovateli úvěru musí tyto údaje doložit, neboli prokázat s tím, že bez toho poskytovatel úvěru nesplní svou zákonnou povinnost, čehož následkem je neplatnost takové smlouvy. Je to tedy poskytovatel úvěru, kdo je nucen vyžadovat a prosazovat prokázání těchto výdajů spotřebitelem, neboť je to on, kdo předně bude muset soudu prokazovat, že mu tyto poměry byly ze strany žadatele o spotřebitelský úvěr doloženy (prokázány). Nelze tedy vycházet ze statistického posouzení žadatele o úvěr, jak činila žalobkyně, ale vždy z bezvýjimečně individuálního. Argumentace žalobkyně je proto také v tomto směru zjevně nesprávná, pokud např. výdajovou stránku posuzuje podle životního minima dospělého člena domácnosti dle údajů Českého statistického úřadu, neboť je jasné, že tyto údaje nezohledňují konkrétní situaci dlužníka, nikoliv to, zda jsou dány všechny předpoklady pro očekávání splacení úvěru, byť alespoň v době jeho poskytování. Žalobkyně proto při podkladech, které měla k dispozici, se výdajovou stránkou měla více zaobírat a ověřit si, respektive nechat si žalovanou její výdaje vysvětlit a doložit podrobněji (např. vyžadovat i nájemní smlouvu). Pokud totiž není dán stoprocentní závěr o úvěruschopnosti žadatele (to znamená, že příjmy žadatele po odečtení jeho výdajů s bezpečnou rezervou postačují pro splácení úvěru, a to alespoň v okamžiku posuzování), pak úvěr nesmí být vůbec poskytnut. To je pravý smysl úpravy obsažené v zákoně o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru v tomto směru hovoří zcela jasně.

8. Za této situace, kdy žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je uzavřená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 200, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 200). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná. Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z aktuálního nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje již jen odkázat.

9. Smlouva o úvěru, uzavřená se žalovanou proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Došlo – li tedy dne [datum] k plnění žalobkyně žalované na základě neplatné úvěrové smlouvy, pak nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nutno posoudit podle ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud proto posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedeného ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně co do částky 10 046 Kč (40 000 Kč mínus 29 954 Kč, což je částka, kterou podle žalobních tvrzení žalovaná již žalobkyni uhradila ve splátkách). Žaloba je důvodná částečně i co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 10 046 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení. Pokud totiž žalobkyně předžalobní výzvou ze dne [datum], prokazatelně odeslanou žalované doporučenou poštou ze dne [datum] (jak to dokládá podací arch právní zástupkyní odeslané doporučené pošty) vyzvala žalovanou k zaplacení své pohledávky ve lhůtě do 15 dnů od odeslání, je nutno dovodit, že žalovaná byla povinna plnit do [datum] a je tak v prodlení od 11. 6. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení přitom vychází z ust. § 1970 cit. nového obč. zák. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. o výši úroku z prodlení.

10. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nelze totiž dospět k závěru o důvodnosti nároku na jakékoliv úroky z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, obdobně uplatňovaný nárok na smluvní pokuty a jiná plnění z absolutně neplatné úvěrové smlouvy je zcela nedůvodný.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované, která zaznamenala úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně, dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.