138 C 36/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, MBA, LL.M. sídlem adresa o zaplacení 252 108 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 252 108 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, vyčísleným do dne 22. 1. 2018 částkou 249 275 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 35 674 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu, doručenou soudu dne datum a doplněnou podáním ze dne datum, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 252 108 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, vyčísleným do dne datum částkou ve výši 249 275 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla mezi právnická osoba anonymizováno., IČO: číslo anonymizováno, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena Smlouva o úvěru číslo na částku 500 000 Kč na dobu 96 měsíců za sjednaný úrok 10 % z jistiny ročně (10 % z 500 000 Kč x 8 let = 400 000 Kč), úplatu 200 000 Kč a poplatek za uzavření Smlouvy o úvěru ve výši 19 000 Kč, smlouvou se žalovaný zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 1 119 000 Kč uhradit, po odečtení poplatku v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 458 Kč (poslední splátka ve výši 11 490 Kč) s tím, že poplatek byl splatný ke dni vyplacení druhé části úvěru, a dále s tím, že první splátka byla splatná ke dni datum a každá další splátka pak vždy k 25. dni každého následujícího měsíce, až do úplného zaplacení. Následně právnická osoba anonymizováno. úvěr v souladu s podmínkami sjednanými v VOP anonymizováno smlouvy vyplatila ve dvou fázích: -) částka 30 000 Kč byla vyplacena žalovanému dne datum v hotovosti, jak vyplývá z výdajového pokladního dokladu ze dne datum; -) částka 259 600 Kč byla vyplacena na výslovnou žádost žalovaného bankovním převodem věřiteli právnická osoba dne datum, jak vyplývá z pokladního dokladu ze dne datum; -) částka 12 500 Kč byla vyplacena na výslovnou žádost žalovaného bankovním převodem zprostředkovateli úvěru jméno příjmení dne datum, jak vyplývá z výpisu z účtu ze dne datum; -) částka 167 442 Kč byla vyplacena žalovanému bankovním převodem dne datum, jak vyplývá z výpisu z účtu ze dne datum; -) zbytek úvěru, tj. částka 30 458 Kč byla započtena v souladu s článkem anonymizována dvě slova smlouvy, kde si smluvní strany sjednaly, že pohledávka dlužníka za věřitelem na vyplacení druhé části úvěru bude započtena proti pohledávce věřitele za dlužníkem na zaplacení poplatku (19 000 Kč) a první splátky úvěru (tj. 11 458 Kč). Součet výše uvedených vyplacených částek činí sjednanou výši úvěru 500 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil poplatek za uzavření smlouvy ve výši 19 000 Kč a částku 847 892 Kč na splátky úvěru, resp. po zesplatnění úvěru na zesplatněný závazek, resp. na dohodu o splátkách. Žalovaný neuhradil splátku za měsíc rok, úvěr byl zesplatněn ke datum v souladu s článkem anonymizována dvě slova smlouvy o úvěru z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru. Zesplatněním úvěru se stal v souladu s anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova smlouvy splatný celý dluh včetně úplaty a příslušenství a nesplacená část úroků a úplaty přirostla k jistině, čímž došlo k přírůstu dosud nesplacených a nesplatných úroků a úplaty k jistině. Zesplatněná jistina činila ke dni zesplatnění úvěru 1 054 168 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil částku 802 060 Kč, aktuální výše zesplatněné jistiny tedy činí 252 108 Kč. Za prodlení s úhradou zesplatněného úvěru vzniká žalovanému povinnost zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný uznal dne datum svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru ve výši 504 184 Kč (ke dni uznání dluhu aktuální zůstatek zesplatněné jistiny) a úrok z prodlení vyčíslený ke dni datum částku 249 275 Kč. Celkem žalovaný uznal 753 459 Kč. K uznání dluhu sepsal žalovaný s žalobkyní Dohodu o splátkách ze dne datum, ve které se zavázal uhradit uznanou částku 753 459 Kč ve splátkách ve výši 10 000 Kč vždy k 28. dni v měsíci počínaje datum až do úplného zaplacení uznaného závazku, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení splátky. Po uzavření dohody o splátkách žalovaný uhradil částku 252 076 Kč, a to na uznanou zesplatněnou jistinu 504 184 Kč. K úhradě na uznané zesplatněné jistině zbývá 252 108Kč. Na uznaný úrok z prodlení žalovaný dosud neuhradil ničeho a na něm dluží 249 275 Kč. Žalovaný přestal dodržovat dohodu o splátkách a poslední splátku uhradil datum. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek dopisem ze dne datum, vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, byl závazek žalovaného z dohody o splátkách zesplatněn ke dni datum. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek zn. číslo ze dne datum postoupena žalobkyni, a to se vším příslušenstvím a s veškerými právy s ní spojenými. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, jíž byl vyzván k úhradě dluhu včetně příslušenství a smluvních pokut. Žalovaný přesto ničeho neuhradil.

2. Proti soudem ve věci vydanému a žalobě vyhovujícímu platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor a současně se k žalobě ve věci samé vyjádřil. Uvedl, že smlouva o úvěru o úvěru číslo ze dne datum uzavřená se právnická osoba anonymizováno je neplatná, celkové parametry smlouvy, zejména úrok, RPSN, v návaznosti na smluvní pokuty jsou v rozporu s dobrými mravy. Smlouva je koncipována tak, že jí lze hodnotit jako zjevně nespravedlivou podle judikatury Ústavního soudu. Rozpor s dobrými mravy lze spatřovat v objektivně existujícím hrubém nepoměru vzájemných plnění, který nespočívá jen v lichevním úroku, ale i v množství smluvních pokut ohrožujících výlučně úvěrovaného. Žalovanému bylo reálně poskytnuto plnění ve výši 457 042 Kč (po odečtení odměny zprostředkovatele a poplatku za poskytnutí úvěru). Ke dni podání žaloby pak žalovaný (i dle tvrzení žalobkyně) uhradil částku 836 434 Kč a žalobkyně požaduje úhradu částky 501 383 Kč, celkově by tedy měl žalovaný za cca 7 let uhradit žalobkyni částku 1 337 817 Kč, v takovém případě by RPSN dosahovalo 45,45%, což násobně (více než trojnásobně) překračuje úrok u úvěru dle časové řady ARAD. právnická osoba pak úvěr zesplatnila po třech měsících pro marginální porušení smluvních povinností, a to pro zpoždění s úhradou splátky o 2 dny a to v době vánočních svátků, kdy splátka byla splatná dne datum a uhrazeno bylo dne datum. Vzhledem k výše uvedenému má žalovaný za to, že úmyslem žalobkyně (jejího předchůdce právnická osoba anonymizováno) nebylo uzavřít řádnou úvěrovou smlouvu (smlouvu o spotřebitelském úvěru), ale využít ustanovení smlouvy k vytvoření takzvaně trvalé udržitelného dlužníka, který fakticky plní své povinnosti a hradí splátky, ale dluh žádným způsobem neumořuje. Žalobkyně (její předchůdce právnická osoba anonymizováno) pak dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost zejména ze skutečností sdělených žalovaným a tento způsob je dostatečný (když pravdivost těchto sdělení je chráněn skutkovou podstatou trestného činu úvěrového podvodu) neodpovídá ustálené judikatuře. Samotná lustrace a spolehnutí se na údaje uvedené spotřebitelem, nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně (její předchůdce právnická osoba anonymizováno) pak nemohla úvěruschopnost zkoumat s odbornou péčí, když jak sama tvrdí, považovala za příjem domácnosti žalovaného částku 19 155 Kč měsíčně, a přesto poskytla žalovanému úvěr s měsíční splátkou 11 458 Kč. Z příjmu žalovaného tak tvoří splátka spotřebitelského úvěru celých 60% a žalovanému zůstává z čistého příjmu na úhradu dalších nákladů – bydlení, služby spojené s bydlením, strava, doprava do práce a další – toliko částka 7 697 Kč. Žalobkyni tak mohlo vzniknout právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku 836 434 Kč oproti poskytnuté jistině ve výši 457 042 Kč, nevznikl žalobkyni nárok ani na vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Ve vyjádření k odporu žalovaného ze dne datum žalobkyně setrvala na žalobě a uváděla obsáhlou argumentaci o důvodnosti žaloby, na níž setrvala.

4. U jednání soud provedl dokazování listinami, které k důkazu předložila žalobkyně, a to -) smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, uzavřenou mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem podle § 497 obchodního zákoníku, -) seznamem došlých úhrad žalovaného ke smlouvě číslo -) výdajovým pokladním dokladem ze dne datum, znějícím na částku 30 000 Kč, vyplacenou žalovanému, -) pokladním dokladem ze dne datum, znějícím na částku 259 600 Kč, vyplacenou společnosti právnická osoba, -) výpisem z účtu ze dne datum, -) zápočtem ke smlouvě ze dne datum, -) oznámením o zesplatnění úvěru a o uložení smluvních pokut ze dne datum, včetně dodejky, -) smlouvou o postoupení pohledávek číslo ze dne datum, včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek, -) oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, -) uznáním závazku žalovaným ze dne datum, -) dohodou o splátkách ze dne datum, -) výzvou k úhradě dlužných splátek ze dne datum včetně podacího lístku, -) oznámení o ztrátě výhody splátek, předžalobní upomínkou - výzvou k úhradě ze dne datum a poštovním podacím archem ze dne datum, -) žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne datum, -) výpisy z účtu – příjmy žalovaného za měsíce číslo, -) přehledem úhrad žalovaného, -) listinou tzv. scórovacím systémem na žalovaného, -) výstupem z insolvenčního rejstříku na žalovaného, -) závazným návrh na uzavření smlouvy, -) formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, -) daňovým dokladem o přijaté platbě – energie, -) výpisem z katastru nemovitostí z listu vlastnictví číslo pro k. ú. a územní celek. Z uvedených listin dospěl soud po dokazování k těmto závěrům o skutkovém stavu věci: Žalobkyně prokázala, že byla uzavřena smlouvou o úvěru číslo ze dne datum mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem podle ust. § 497 obchodního zákoníku, dále, že uvedená společnost jako úvěrující na základě této smlouvy reálně poskytla žalovanému plnění v rozsahu 457 042 Kč (jak to sama žalobkyně v žalobě tvrdí), a to -) částka 30 000 Kč byla vyplacena žalovanému dne datum v hotovosti, jak vyplývá z výdajového pokladního dokladu ze dne datum, -) částka 259 600 Kč byla vyplacena na žádost žalovaného bankovním převodem jinému věřiteli žalovaného, a to společnosti právnická osoba dne datum, jak vyplývá z pokladního dokladu ze dne datum, -) částka 167 442 Kč byla vyplacena žalovanému bankovním převodem dne datum, jak vyplývá z výpisu z účtu ze dne datum, reálně tak byla žalovanému poskytnuta toliko částka 457 042 Kč, nikoliv finanční prostředky úvěru ve výši 500 000 Kč, když zbývající částku do výše 500 000 Kč (tj. částku 42 958 Kč) žalovaný reálně neobdržel, neboť částka 12 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli úvěru jméno příjmení dne datum, jak vyplývá z výpisu z účtu ze dne datum a částku 30 458 Kč si ponechala úvěrující společnost (dle anonymizována tři slova) z titulu poplatku za uzavření úvěrové smlouvy ve výši 19 000 Kč a první splátky úvěru ve výši 11 458 Kč. Ze smlouvy o úvěru má přitom soud za prokázáno, že původní věřitel právnická osoba si pohledávku z poskytovaného úvěru zajistil zřízením zástavního práva k nemovitým věcem ve výlučném vlastnictví žalovaného (anonymizována dvě slova. úvěrové smlouvy) a při formulaci textu smlouvy a uvedeného článku smlouvy nepochybně musel mít doloženou skutečnost, že v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo pro k. ú. a územní celek již vázne smluvní zástavní právo k zajištění pohledávky jiného věřitele žalovaného jako dlužníka, a to ve prospěch společnosti právnická osoba Byť toto zástavní právo k zajištění pohledávky jiného věřitele ve výši 2 250 000 Kč, zřízené smlouvou ze dne datum, zatěžovalo jiné nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalovaného než ty, k nimž bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch právnická osoba anonymizováno, muselo být úvěrující právnická osoba anonymizováno zřejmé, že žalovaný již má další předchozí vysoký závazek ke splácení hypotečního úvěru. Žalobkyně sice listinami doložila, že činila určité úkony směřující ke zjištění úvěruschopnosti žalovaného (když si vyžádala výpisy z účtu o příjmech žalovaného za měsíce číslo, přehled o úhradách žalovaného, pořídila si výstup z insolvenčního rejstříku na žalovaného, listinu o tzv. scóringu na žalovaného aj.), nicméně toto samo o sobě nelze považovat za dostatečné a řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Samotná lustrace a spolehnutí se na údaje uvedené spotřebitelem, nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. právnická osoba nemohla úvěruschopnost zkoumat s odbornou péčí, když - jak sama tvrdí - považovala za příjem domácnosti žalovaného částku 19 155 Kč měsíčně, a přesto poskytla žalovanému úvěr s měsíční splátkou 11 458 Kč. Z příjmu žalovaného tak tvoří splátka spotřebitelského úvěru celých 60% a žalovanému zůstává z čistého příjmu na úhradu dalších nákladů – na služby spojené s bydlením, stravu, dopravu do práce a další – toliko částka 7 697 Kč. Samotné tvrzení žalobkyně, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byla vytvořena rezerva ve výši 2 607 Kč (1 800 Kč + 807 Kč), kdy se jedná o částku, která by měla zahrnovat další náklady žalovaného, tj. dopravu do práce, ošacení, stravu, a to za situace, kdy je žalovaný dospělou pracující osobou, tedy není tvořena žádná rezerva, z které by mohly být hrazeny další závazky; tyto přitom žalovaný evidentně měl z předchozího závazku se společností právnická osoba Ze žalobkyní doložených listin má soud rovněž za prokázáno, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba anonymizováno jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, a je tedy ve věci aktivně legitimována coby věřitel z úvěrové pohledávky. I ze samotných tvrzení žalobkyně (část II. žalobních tvrzení) pak lze uzavřít, že žalovaný plnil na tam uvedených úhradách částku 847 892 Kč, tj. částku podstatně převyšující sumu, kterou žalovaný od původního věřitele z titulu uvedené smlouvy obdržel.

5. Samotná konstrukce úvěrové smlouvy, o níž se žalobkyně opírá při uplatněném nároku, je ve své podstatě lichevní a nemravná. Smluvní úrok byl sice sjednán ve výši 10 % z jistiny za každý rok, ale vedle nemalého poplatku sjednaného za uzavření úvěrové smlouvy (19 000 Kč) je požadována i úplata za úvěr v neslýchané výši 200 000 Kč, tj. dvě pětiny (2/5) z tvrzeného úvěru; soud tedy uzavírá, že v této úplatě spatřuje též další faktický„ skrytý“ úrok vedle 10 % úroku z jistiny ročně. Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., v jehož režimu byla smlouva o úvěru uzavírána, stanovil v základním ustanovení § 497 a násl., že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky; vedle toho ust. § 499 předpokládá i možnost sjednání úplaty za sjednání závazku věřitele poskytnout úvěr, je – li poskytování úvěru předmětem podnikání věřitele. Žalobkyně sice prokázala, že předmětem podnikání právnická osoba anonymizováno bylo - podle údajů obchodního rejstříku - poskytování úvěrů a tato společnost tedy mohla sjednat úplatu za úvěr, nicméně výše této úplaty ještě v kombinaci s dalším poplatkem za uzavření úvěrové smlouvy (toto spojení úplaty za úvěr a vedle toho ještě dalšího poplatku„ za uzavření úvěrové smlouvy“ příslušný smluvní typ smlouvy o úvěru dle obchodního zákoníku ani nepředpokládá), již představuje faktické ujednání úroku lichevního. Ač se tedy navenek jeví sjednání úroku z úvěru jako souladné s ust. § 502 cit. obch. zák., ve skutečnosti se jednalo o úrok lichevní, smlouva tak již v základu založila hrubý nepoměr mezi plněním poskytovaným úvěrující společností a závazky, které na sebe převzal žalovaný jako úvěrovaný spotřebitelskou smlouvou o úvěru, přičemž úvěrující společnost si závazek z úvěru zajistila smluvním zástavním právem.

6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, přitom platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Za popsané situace soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba anonymizováno své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele řádně nedostála, a proto shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou, navíc i v rozporu s dobrými mravy pro hrubý nepoměr poskytovaného plnění oproti závazkům k plnění, které měl žalovaný ze smlouvy úvěrující společnosti plnit. Z titulu neplatné smlouvy o úvěru by měla žalobkyně, která nabyla pohledávku a je tak ve věci aktivně legitimována, vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému plněním z titulu neplatné smlouvy. Bylo však prokázáno, že žalovaný již před zahájením řízení plnil věřiteli v rozsahu podstatně převyšujícím plnění, které poskytla úvěrující společnost žalovanému, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani hmotněprávní uznání závazku žalovaným dle ust. § 323 cit. obch. zák. v listině ze dne datum a dohoda o splátkách k této listině ze dne datum. Toto uznání závazku vytvořilo sice fikci, že se„ má zato, že uznaný závazek v době uznání trval“, na žalovaném pak v řízení leželo důkazní břemeno, aby vyvrátil existenci tohoto závazku; provedeným dokazováním byla přitom v řízení prokázána neplatnost úvěrové smlouvy.

8. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne datum, nárok žalobkyně žalobou uplatněný se proto podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, řídí dosavadní hmotně právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Soud proto posoudil nároky hmotně právně podle ust. § 497 a násl. cit. obchodního zákoníku (o smlouvě o úvěru), jakož i podle ust. § 3 občanského zák. č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013. Právní posouzení vychází též z ust. zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2011, zejména z jeho ust. § 9 odst. 1.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto soud zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 35 674 Kč. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta podle ust. § 7 advokátního tarifu - vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za tři úkony právní služby (převzetí věci, odpor s vyjádřením k žalobě a účast u jednání soudu dne datum) po 9 340 Kč (tj. 28 020 Kč), dále za tři režijní paušály náhrad hotových výdajů za uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 3 cit. advokátního tarifu (3 x 300 Kč, tj. 900 Kč), dále cestovné v částce 563 Kč za cestu zástupce žalovaného z obec do obec a zpět při ujetí 82 km značka automobilu registrační značka, průměrné spotřebě 8,9 litrů benzínu Natural 95/100 km, základní sazbě náhrady 4,40 Kč/km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 27,80 Kč/litr, obojí podle vyhl. č. 589/2020 Sb., jakož i náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta, paušálních náhrad hotových výdajů a náhrady cestovného v částce 6 191,43 Kč, když právní zástupce žalovaného je registrovaným plátcem DPH. Po zaokrouhlení tak náhrada nákladů řízení činí částku 35 674 Kč.

10. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto, že náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady stanovené v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., že lhůtu k peněžitému plnění stanoví soud do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke tanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.