16 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 313 687,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 257 437,66 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 56 249,60 Kč, úroku z prodlení v částce 7 261,86 Kč a dále úroku ve výši 14,99 % ročně jdoucího z částky 313 147,26 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 313 687,26 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 313 687,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 7 261,86 Kč, dále úroku z úvěru ve výši 14,99 % ročně jdoucího z částky 305 763,06 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 14,99 % ročně jdoucího z částky 7 384,20 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 313 687,26 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., se sídlem adresa, IČO IČO, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 299 086 Kč, určený zčásti ke konsolidaci úvěru v částce 204 086 Kč a zčásti k volnému použití žalované. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou přitom Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. Žalovaná dne datum vyčerpala na úhradu konsolidovaného splátkového úvěru částku 204 086 Kč a převodem na účet číslo č. účtu částku 97 021,60 Kč, celkem tedy částku 301 107,60 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných přímo ve smlouvě a spolu s nimi hradit úroky z úvěru ve výši 14,99 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu uhradila celkem částku 43 669,94 Kč, ovšem splátky nehradila řádně a včas, proto právnická osoba. úvěr s účinností ke dni 4. 5. 2023 zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 4. 5. 2023. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla poté ze strany právnická osoba. postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum, a toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne datum, přičemž ke dni postoupení pohledávka za žalovanou činila celkem částku 320 949,12 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 305 763,06 Kč, úroku z úvěru ve výši 7 384,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 7 261,86 Kč a poplatků ve výši 540 Kč s tím, že jistina pohledávky je i nadále úročena úrokem z úvěru ve výši 14,99 % ročně a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalovaná, ač byla ještě před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě této pohledávky vyzvána, již ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému ve věci na den 23. července 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru ze dne datum, Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba., sazebníku právnická osoba., obratové historie úvěrového účtu, výpisu z úvěrového účtu číslo č. účtu za období od datum do datum, poslední výzvy k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 4. 5. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba. a žalobkyní ze dne datum a přílohy číslo 1 k této smlouvě – seznamu postupovaných pohledávek, dále z dopisu právnická osoba. žalované ze dne datum – oznámení o postoupení pohledávky a z dokladu o jeho odeslání – poštovního podacího lístku, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 12. 9. 2023 – výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím lístkem, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost právnická osoba. a žalovaná uzavřely ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, když společnost právnická osoba. se zavázala na základě této smlouvy poskytnout žalované a také poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatky za služby a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 14. 6. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr pouze uvedla, že právnická osoba. jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získala při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Přitom s ohledem na informace, které žalovaná uvedla při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jejího příjmu, který žalovaná doložila výpisem z běžného účtu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná.

10. Žalobkyně však předně neunesla břemeno tvrzení ohledně finanční situace žalované v době poskytnutí úvěru, neboť ani v tomto doplnění žaloby neuvedla žádné konkrétní údaje o výši a zdrojích jejích příjmů, o jejich pravidelnosti a dlouhodobé udržitelnosti, o výši jejích skutečných výdajů, počtu vyživovaných osob, nákladech na bydlení a domácnost ani o způsobu plnění ostatních dluhů; neuvedla ani to, s jakými konkrétními hodnotami právní předchůdkyně při výpočtu disponibilního příjmu pracovala a jakým způsobem je ověřila. Pouhé obecné tvrzení, že žalovaná byla dotázána na své poměry, její příjem byl doložen výpisem z účtu a následně byl vyhodnocen jako dostatečný, neumožňuje soudu přezkoumat, zda posouzení vycházelo z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a zda byly její příjmy skutečně porovnány s výdaji a dosavadním dluhovým zatížením. Žalobkyně tento nedostatek nemohla nahradit samotným předložením listin bez odpovídajících konkrétních skutkových tvrzení; soud se jimi nicméně zabýval, neboť žalobkyně jimi měla dokládat řádnost provedeného posouzení.

11. Z výpisů z běžného účtu žalované za období od datum do datum a z interního dokumentu banky k posouzení její úvěruschopnosti přitom soud zjistil, že na účet byly pravidelně připisovány částky od společnosti právnická osoba, dále částky označené jako „Mzdový účet“ a „Anonymizováno“, u nichž však nebyl zjištěn skutečný plátce ani právní titul, a rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, který byl svou povahou pouze časově omezeným příjmem. Přestože celkové příchozí obraty na účtu byly nominálně vysoké, nebyly tvořeny pouze pravidelnými a dlouhodobě udržitelnými příjmy žalované, nýbrž také čerpáními úvěrů ve výši 200 000 Kč a 97 021,60 Kč a dalšími nahodilými převody. Žalovaná téměř všechny příchozí prostředky bezprostředně vybírala v hotovosti (a není tedy zřejmé, jak s nimi naložila, resp. jaké své běžné výdaje z těchto prostředků uhradila) a konečný zůstatek na účtu se v 11 z 12 sledovaných měsíců pohyboval pouze mezi -140,16 Kč a 83,60 Kč, takže nevytvářela žádnou finanční rezervu a z výpisů nebylo možno pro uvedený důvod zjistit účel převážné části jejích výdajů ani její skutečné náklady na bydlení, domácnost a výživu. Na účtu byla sice identifikována splátka dřívějšího úvěru číslo č. účtu ve výši 3 692 Kč měsíčně, který měl být posuzovaným úvěrem konsolidován, objevovaly se na něm však také další neoznačené odchozí převody, jejichž účel banka neobjasnila. Z interního dokumentu banky pak vyplynulo pouze to, že ověřila některé registry, převzala údaj žalované o nulových výdajích a nájemném ve výši 2 500 Kč a ostatní životní náklady určila pomocí obecného ekonomického modelu; tento dokument však neprokazuje, že banka zjistila a ověřila skutečný zdroj a udržitelnost všech započtených příjmů, dobu dalšího pobírání rodičovského příspěvku ani skutečné pravidelné výdaje žalované. Za této situace nelze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím dalšího úvěru náležitě porovnala spolehlivě zjištěné příjmy žalované s jejími skutečnými výdaji a získala tak dostatečný podklad pro závěr, že žalovaná bude schopna nový úvěr řádně splácet.

12. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, respektive neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru při nedostatečném posuzování ze strany poskytovatele úvěru v době uzavření smlouvy dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Přisvědčil přitom v tomto rozhodnutí názoru odvolacího soudu (Krajský soud v Ostravě), proti němuž bylo dovolání ze strany věřitelky podáno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele … Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Nejvyšší soud v tomto svém rozhodnutí pak uzavřel, že závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně (věřitelka) s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

13. Bylo řečeno, že smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastnicemi vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta částka 301 107,60 Kč, pak žalobkyně má tedy nárok na zaplacení této částky ponížené o to, co žalovaná z titulu neplatně uzavřené smlouvy žalobkyni či její právní předchůdkyni již vrátila (43 669,94 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak soud uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalované, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit bližší údaje o současné situaci žalované, který zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, stanovil tak, aby vůbec k vypořádání závazku mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo, kdy v dalším pak soud pro stručnost zcela odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž pod body 14. až 20. Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení, kde tedy též vyslovil, že se jedná o spor o samotnou splatnost pohledávky ze spotřebitelského úvěru a tedy nové hmotněprávní stanovení splatnosti pohledávky soudním rozhodnutím, z čehož také vyplývá, že žalovaná prozatím s její úhradou není v prodlení (a z toho důvodu žalobkyni nebylo možno přiznat ani požadovaný úrok z prodlení). Současně pak žalobkyně prokázala převod této pohledávky z původní věřitelky na ni smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku, tedy že je nositelkou této pohledávky za žalovanou.

14. S ohledem na výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je také již dále bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak případně byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení jistiny 313 687,26 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 7 261,86 Kč, smluvního úroku 14,99 % ročně jdoucího z částek 305 763,06 Kč a 7 384,20 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení 15 % ročně z částky 313 687,26 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení. Ke dni vydání tohoto rozhodnutí celková kapitalizovaná hodnota žalobou uplatněných nároků tak činí 608 853,61 Kč (za dobu od 2. 7. 2023 do 23. 7. 2026, tedy za 1 118 dnů, činí smluvní úrok 143 780,23 Kč a úrok z prodlení 144 124,26 Kč), žalobkyně však byla v řízení úspěšná jen co do částky 257 437,66 Kč. Je to tak již žalovaná, která v řízení zaznamenala úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně a které by tudíž příslušelo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.