16 C 140/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 21 428 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 428 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně jdoucím z částky 16 994,82 Kč od 1. 9. 2010 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 2 524 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně jdoucího z částky 4 433,18 Kč od 1. 9. 2010 do zaplacení se zamítá.

1. Žalobou ze dne 4. května 2020 podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 21 428 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně jdoucím z této částky od 1. 9. 2010 do zaplacení, a to jako nároků, na jejíž zaplacení žalobkyni vznikl nárok na základě smlouvy o úvěru [číslo] kterou mezi sebou uzavřely dne [datum] žalovaná a [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO] a na základě které tato společnost žalované poskytla úvěr ve výši 17 428 Kč za účelem koupě TV, přičemž tento úvěr se žalovaná zavázala vrátit ve 32 splátkách po 724 Kč se splatností první splátky dne 15. 2. 2010 a každé další splátky k 15. dni příslušného kalendářního měsíce za který byla splátka splatná. K tomu dále žalobkyně v návrhu uvedla, že v rámci smlouvy bylo sjednáno pojištění ve variantě Standard, tj. ve výši 0,16 % původní výše čerpaného úvěru měsíčně (27,90 Kč/měsíc), toto bylo vždy zahrnuto v měsíční splátce úvěru. Dále žalobkyně v návrhu tvrdila, že žalovaná úvěr nesplácela a proto původní věřitelka pro prodlení se 3,6 po sobě jdoucími splátkami úvěr na základě článku VI, odst. 2 a 3 obchodních podmínek, které byly součásti uzavřené smlouvy o úvěru, zesplatnila ke dni 16. 6. 2010 a skrze výzvu, zaslanou žalované dne 29. 7. 2010 požadovala jeho úhradu ve výši 23 536 Kč (sestávající se ze 3,6 dlužných splátek ke dni zesplatnění ve výši 2 636 Kč, zbývajících 27 budoucích splátek, které by měl dlužník do konce úvěrové smlouvy zaplatit, ponížených o splátky pojištění, tedy ve výši 18 792 Kč a příslušenství v podobě administrativního poplatku za upomínání dlužníka, úroku z prodlení a smluvní pokuty, ve výši 2 108 Kč), to vše splatno ke dni 8. 8. 2010. Dále žalobkyně v podané žalobě zmínila, že žalovaná přesto úvěr nezaplatila a proto předchůdkyně žalobkyně podala žalobu ke společnosti [právnická osoba] a ta prostřednictvím svého rozhodce, JUDr. [jméno] [příjmení] vydala dne [datum] rozhodčí nález, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], který nabyl právní moci 28. 7. 2011, kterým bylo žalované uloženo zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 21 568 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně jdoucím z částky 21 428 Kč od 1. 9. 2010 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 1 951 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 15 412,80 Kč. Rozhodčí doložka, jež byla součástí Všeobecných obchodních podmínek smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou je však neplatná, zejména z důvodu, že rozhodčí řízení měla probíhat podle jednacího řádu (rozhodčího řádu) Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., která však zmíněný řád nesměla vydávat, jelikož nebyla stálým rozhodčím soudem zřízeným dle ustanovení § 13 číslo 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Žalobkyně se pak stala věřitelkou předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela žalobkyně s její právní předchůdkyní dne [datum]. Žalovaná však žalobkyni dosud ničeho neuhradila ani přes její předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému ve věci na den 20. července 2021 se účastníci nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem písemně omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze žádosti/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] – [anonymizováno] ze dne 1. 9. 2008, sazebníku poplatků smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] ze dne 16. 2. 2010 o převodu částky 17 428 Kč na účet [právnická osoba] [anonymizováno] (prodejce, u něhož bylo úvěrované zboží nakoupeno) k číslu smlouvy [číslo], z přehledu plateb pro smlouvu, dopisu [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 9. 7. 2010 – výzvy k úhradě dlužné částky 23 536 Kč spolu s připojenou poštovní dodejkou, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] [datum] a z přílohy [číslo] k této smlouvě o postoupení pohledávek obsahující seznam postupovaných pohledávek, předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 27. 6. 2017 spolu s připojeným poštovním podacím lístkem z téhož dne, soud vzal za prokázána skutková tvrzení žalobkyně, jak byla uvedena výše, na které soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Na základě shora uvedeného proto soud vzal za prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaná mezi sebou uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalované touto společností poskytnut úvěr ve výši 17 428 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v dohodnutých splátkách, tyto řádně nehradila, dopisem ze dne 9. 7. 2010 ji proto [právnická osoba] [anonymizováno] vyzvala k úhradě celého zbývajícího dluhu. Tato pohledávka pak byla [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena žalobkyni.

6. Soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obchodní zákoník“), podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, a to s přihlédnutím k přechodným ustanovením části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník) a dovodil, že [právnická osoba] [anonymizováno], a žalovaná mezi sebou platně uzavřely úvěrovou smlouvu ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku. V souladu s ust. § 273 odst. 1 obch. zákoníku přitom část obsahu smlouvy její účastníci určili odkazem na obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizováno], které byly v době uzavření smlouvy stranám známé. Tento závazkový vztah účastníků se přitom i po 1. 1. 2014 s ohledem na přechodná ustanovení části páté, hlava II, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí obchodním zákoníkem. Žalovaná porušila svou povinnost vyplývající jí z ust. § 497 obch. zák., a to vrátit [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto věřiteli poskytnuté finanční prostředky, jakož i další dohodnutá plnění za pojištění. Nárok žalobkyně vznesený žalobou je tak v tomto rozsahu důvodný.

7. Co se týče nároku na zaplacení úroku z prodlení, pak žalovaná byla [právnická osoba] [anonymizováno] v dopise, kterým uplatnila právo na zaplacení zbytku dluhu, současně vyzvána, aby celou dlužnou částku žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni neprodleně uhradila. Ode dne 1. 9. 2010 je tak žalovaná v prodlení s plněním celého svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni a žalobkyni tak vznikl vedle zaplacení jistiny také nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 369 odst. 2 obchodního zákoníku ve výši stanovené v ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., avšak pouze z poskytnuté úvěrové jistiny a ceny za pojištění, nikoliv však již z úvěrového úroku, neboť úročení úroků (usurae usurarum) je nepřípustné již od dob římského práva (platí zákaz anatocismu).

8. S ohledem na právě uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyni úrok prodlení z úroku nepřísluší, kdy ani nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že„ okamžikem zesplatnění úvěru se tedy staly splatné všechny, i budoucí splátky úvěru a fakticky tak všechny splátky úvěru, dlužné i doposud nesplatné byly zesplatněny do jediné částky… a tyto splatné splátky úvěru přestaly býti splátkami úvěru, složené z úroků či úmoru a splátky pojištění, ale staly se novou povinností (peněžitým závazkem) dlužníka a utvořili tak mohou jistinu nové pohledávky předchůdce, respektive žalobkyně“. Aby se příslušenství pohledávky stalo jistinou pohledávky, muselo by to být mezi účastníky smluvně ujednáno. Prohlášení věřitele vůči dlužníkovi, že jeho dluh se stává splatným, v žádném případě neznamená, že by jednotlivé dílčí části dlužné pohledávky splynuly do jediného dluhu nebo se měnil jejich charakter. Ani ta skutečnost, že v úvěrových splátkách byl vedle sebe placen jak úmor, tak i úrok (tedy jednalo se o splátky anuitní v konstantní výši) neznamená, že tato splátka sama o sobě by byla celá jistinou, neboť jde pouze o dohodu mezi věřitelem a dlužníkem o způsobu úhrady úroků, kdy dlužník se zavazuje věřiteli uhradit nejprve úrok z celé dlužné částky jistiny za předcházející období od poslední splátky a zbytek tohoto plnění (zbytek splátky) se pak započte na úhradu jistiny, případně, že celková suma jistiny a předpokládaného úroku se rozloží do pravidelných splátek se stejným poměrem jistiny a úroku obsaženého v každé splátce. Jedná se přitom o přípustné a v praxi hojně rozšířené odchylky od obecné úpravy v obchodním zákoníku, která stanoví, že dlužník plní nejprve na jistinu a k ní připlácí úrok plynoucí z částky vrácené jistiny za celou dobu od jejího poskytnutí (takový způsob platby úroků je však poněkud nepraktický, neboť částka splátky se tak časem mění, respektive zvyšuje).

9. Pakliže žalobkyně tvrdila, že žalovaná jí dluží 31 splátek, přičemž v každé z těchto splátek byla obsažena částka 544,62 Kč jako jistina, tj. zaplacením splátky měla být vždy umořena i část jistiny v této výši, pak tím implicitně žalobkyně tvrdí, že žalobou se proto domáhá na jistině zaplacení částky 16 883,22 Kč (pak je ovšem také s podivem, že na tuto lapidární otázku žalobkyně soudu nebyla schopna dát ani přes jeho několikerou výzvu takto jednoduchou odpověď, kdy na místo toho zvolila raději komplikovaná vyjádření, vedoucí až k odmítnutí žaloby.

10. Stejně tak se žalobkyně domáhá zaplacení pojištění obsaženého v prvních čtyřech splátkách v částce 27,90 Kč/splátk, celkem tedy na pojištění požaduje zaplacení částky 111,60 Kč. Na obou těchto nárocích tedy žalobkyně požaduje zaplatit částku 16 994,82 Kč, z níž jí plyne i úrok z prodlení. Rozdíl mezi částkou 21 428 Kč a částkou 16 994,82 Kč je pak nutně úrok, ze kterého další úrok již neplyne (vizte výše). Pak ovšem tento žalobní požadavek proto bylo nutné zamítnout.

11. Soud proto podané žalobě vyhověl ve shora uvedeném rozsahu, když v řízení bylo zároveň prokázáno postoupení předmětné pohledávky žalobkyni ve smyslu ust. § 1879 občanského zákoníku, v důsledku čehož je žalobkyně oprávněna domáhat se předmětného plnění po žalované, tedy je v řízení aktivně věcně legitimována.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., která tak v řízení zaznamenala neúspěch pouze ohledně části příslušenství, tj. v nepatrné části, přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce 2 524 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 1 072 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 252 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Všechny další úkony, které zástupce žalobkyně v řízení učinil, soud nepovažuje s ohledem na výše uvedené za účelné a tudíž za ně odměna, ani nic dalšího nebyly žalobkyni přiznány. Způsob provedení žaloby spočívající v jinotajných sděleních žalobkyně, která musí rozšifrovávat ve svém rozhodnutí až teprve soud, přičemž předtím marně žalobkyni nabádá k jednoduché a stručné komunikaci, kdy na vskutku legitimní a jednoduchý dotaz soudu o složení nárokované pohledávky žalobkyně odpovídá v podstatě matematickými formulemi (ač odpověď je, jak ukázáno výše, triviálně jednoduchá), je sám o sobě vadný. Soud přitom marně žalobkyni vyzýval k odstranění těchto vad (je také otázkou, nakolik je vůbec přístup žalobkyně ke způsobu provedení žaloby a odpovědím na dotazy soudu ještě profesně i jinak únosným); přiznat za tyto úkony žalobkyni cokoliv k náhradě jeví se proto soudu až jako krajně absurdní.