16 C 153/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; název žalobce anonymizována tři slova, adresa, anonymizována dvě slova příjmení, číslo, země, reg. číslo jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 181,91 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 19 897,37 Kč, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 18 181,91 od 1. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 897,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši zákonné sazby jdoucím z částky 18 181,91 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, anonymizováno, IČO, se sídlem adresa, poskytla žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum a Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce s tím, že ke dni 23. 3. 2019 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 86 289,80 Kč a toto čerpání úvěru bylo souhrnně evidované na podúčtu číslo kdy tento úvěr se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba úvěru činila 22,68 % a v rámci pravidelných splátek v souladu s úvěrovou smlouvy byl žalovaný povinen hradit rovněž pojištění ve výši 3,34 % z měsíční splátky úvěru. Žalobkyně, respektive její předchůdkyně byla, v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami, oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalovaný však svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývající mu z úvěrové smlouvy nedostál. Dále žalobkyně uvedla, že je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, k jejímuž zaplacení byl žalobkyní, respektive právní předchůdkyní žalobkyně vyzván, a to na základě ustanovení příslušných všeobecných úvěrových (obchodních) podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, kdy v případě tohoto úvěru žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 188,08 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 25. 3. 2022, když ještě předtím žalobkyně dne 18. 2. 2022 vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný v této lhůtě však dlužnou splátku neuhradil. Dne 25. 3. 2022 proto v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila, kdy toto odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne 30. 4. 2022, a dluh žalovaného ve výši 19 897,37 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu, přičemž tento sestává z dlužné jistiny v částce 17 044,33 Kč, dále úroků v částce 1 694,46 Kč, pojistného v částce 349,50 Kč, poplatku za odeslání upomínky v částce 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru v částce 188,08 Kč. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala ke splnění dopisem ze dne 25. 3. 2022 a dále předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022, žalovaný však dosud žalobkyni neuhradil ničeho s tím, že dne datum došlo k přeměně právnická osoba, anonymizováno, se sídlem adresa, IČO, a to ve formě přeshraniční fúze sloučením s mateřskou společností, v jejímž důsledku byla právnická osoba, anonymizováno zrušena bez likvidace, a ztratila tak právní subjektivitu a nástupnickou obchodní korporací se s účinností od datum stala žalobkyně, na níž přešla i práva, která uplatňuje v tomto řízení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud dle ust. § 115a o.s.ř. věc rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k tomuto postupu nevyjádřil, tím dal najevo, že k rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž se nejedná o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Přitom ze žádosti/smlouvy o poskytnutí úvěru číslo ze dne datum (datum uzavření smlouvy ze strany společnosti právnická osoba), dále ze Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba vytištěných na rubu a dalších stranách této formulářové smlouvy, dále z výpisu z účtu vztahujícího se k úvěru číslo dále z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 18. 2. 2022 – poslední možnost mimosoudního vyrovnání, z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 25. 3. 2022 - odstoupení od úvěrové smlouvy číslo z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 2. 5. 2022 - výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo před podáním žaloby, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě (viz shora), na který proto v dalším pro stručnost odkazuje.

5. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že právnická osoba, anonymizováno a žalovaný platně v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), uzavřeli smlouvu o úvěru, část obsahu této smlouvy rovněž určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9.

6. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně provedla na základě údajů, které žalovaný žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni poskytl při uzavření úvěrové smlouvy, když uvedl, že pracuje pro právnická osoba anonymizováno a jako svůj měsíční příjem uvedl částku 15 000 Kč, na náklady na bydlení uvedl částku 4 000 Kč, ostatní pravidelné náklady a ostatní finanční závazky 0 Kč.

8. Za té situace proto žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když nedostatečně zjišťovala výdajovou stránku žalovaného, a tudíž uzavřená smlouva je podle uvedeného ustanovení neplatná, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 11. 1. 2014 žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 86 289,80 Kč a žalovaný zaplatil již celkovou částku 124 529 Kč, pak pohledávka vzniklá z bezdůvodného obohacení tímto plněním již zcela zanikla a neexistuje, není zde proto žádný nárok, který by jí jako důvodný bylo možno vůči žalovanému přiznat. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení plně úspěšnému žalovanému, který by tak vůči žalobkyni měl právo na náhradu řízení, dle obsahu spisu žádné nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.