16 C 183/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 359,39 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 359,39 Kč spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně jdoucím od 13. 4. 2024 do 12. 7. 2024 a ve výši 15 % ročně jdoucím od 13. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od 13. 4. 2024 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 3 996 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 36 359,39 Kč spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně jdoucím od 13. 4. 2024 do 12. 7. 2024 a ve výši 15 % ročně jdoucím od 13. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od 13. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, prostřednictvím svého odštěpného závodu v České republice, IČ , IČO, , se sídlem , adresa, na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kreditní karty ze dne , datum, poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě, respektive s ním uzavřela smlouvu o poskytnutí kreditní karty a úvěru ke kreditní kartě, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a Sazebník poplatků, s výší úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný kartu obdržel do dvou týdnů od podepsání žádosti, přičemž byla žalovaným aktivována do 30 dnů od jejího doručení, a to vše v souladu s čl. 2 obchodních podmínek pro držitele kreditních karet, kdy první platební transakci dle výpisu z účtu následně učinil dne 27. 6. 2011 výběrem hotovosti. Žalovaný pak byl povinen poskytnutý úvěrový rámec splácet měsíčně povinnou minimální splátku ve výši 3,2 % z aktuálního zůstatku úvěru a dále s úroky za poslední období a poplatky. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec, z něhož žalovaný vyčerpal celkem částku 405 015,12 Kč, žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil a dluží předmětnou částku, přičemž tato pohledávka vzniklá z uvedeného důvodu posléze na základě smlouvy o koupi části závodu uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, jako prodávajícím a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako kupujícím došlo dne , datum, ke koupi části závodu prodávajícího, která zahrnuje retailové bankovnictví odštěpného závodu prodávajícího zahrnující segment spotřebitelských kreditních karet, spotřebitelských úvěrů, vkladových produktů služeb , právnická osoba, s tím, že společnost , právnická osoba, . poté tuto pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s ní dne , datum, . Žalovaný na tuto pohledávku žalobkyni dosud nezaplatil ničeho ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 16. ledna 2025 se účastníci nedostavili, přičemž žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání předem písemně omluvila. Soud proto věc podle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne , datum, , Obchodních podmínek pro držitele , Anonymizováno, kreditních karet, potvrzení klienta o podpisu žádosti o , Anonymizováno, kreditní kartu ze dne , datum, , oboustranné fotokopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, souhrnného výpisu z účtu kreditní karty číslo , hodnota, (jméno držitele karty: , Jméno žalovaného, ), z dopisu společnosti , právnická osoba, . žalovanému ze dne , datum, - prohlášení o okamžité splatnosti kreditní karty, z výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti , právnická osoba, , rámcové smlouvy o postupování pohledávek číslo , Anonymizováno, uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní dne , datum, , dodatku číslo 1 rámcové smlouvy o postupování pohledávek číslo , Anonymizováno, , smlouvy o postoupení pohledávek číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, a přílohy k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, o přijetí úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , dopisu společnosti , právnická osoba, . žalovanému ze dne , datum, – vyrozumění o postoupení pohledávky, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 11. 6. 2024 - předžalobní výzvy a z dokladů o odeslání těchto listin žalovanému soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak jsou uvedena shora, na něž pro stručnost proto v dalším odkazuje.

5. V daném řízení je dána přítomnost tzv. cizího prvku, neboť smlouva byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným. Společnost , právnická osoba, je přitom zahraniční právnickou osobou se sídlem na území , stát, založenou podle , Anonymizováno, práva. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým hmotným právem se příslušný závazkový vztah řídí ve smyslu § 9 - § 15 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, podle kterého s ohledem na přechodné ustanovení obsažené v § 123 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, soud otázku užití tzv. rozhodného práva posuzoval. Podle kolizní normy obsažené v § 9 odst. 1 cit. zák. platí, že účastníci smlouvy si mohou zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy. Vycházeje z této úpravy soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat v této věci české hmotné právo, v daném případě předpisy obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., neboť v žádosti o , Anonymizováno, kreditní kartu ze dne , datum, žalovaný uvedl, že souhlasí s obchodními podmínkami pro držitele , Anonymizováno, kreditních karet, přičemž v bodě 17.8 těchto obchodních podmínek je uvedeno, že se smlouva řídí právem České republiky. Účastníci tak provedli volbu práva podle uvedeného ustanovení.

6. Soud pak na základě výše uvedených skutečností proto dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaný platně v souladu s ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ve smyslu ust. § 273 odst. 1 obchodního zákoníku přitom smluvní strany určily část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky stranám v době uzavření smlouvy známé. Tento závazkový vztah se i po 1. 1. 2014 s ohledem na přechodná ustanovení části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí obchodním zákoníkem. , právnická osoba, . svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalovanému dohodnuté úvěrové prostředky poskytla a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit úvěr spolu s úrokovým navýšením, a to způsobem dohodnutým ve smlouvě. Žalovaný tuto svou smluvní povinnost porušil, a je proto povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, úroky (§ 502 obchodního zákoníku), jakož i poplatky, které byly účtovány v souladu s dohodou smluvních stran smlouvy, přičemž v řízení pak bylo prokázáno, že úvěrová pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník postoupena žalobkyni na základě uzavřených smluv o postoupení pohledávky, resp. předtím v důsledku prodeje části podniku přešla ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, . Žalovaný se dostal do prodlení, v souladu s ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je proto žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat, aby vedle těchto plnění jí žalovaný zaplatil i úrok z prodlení, jehož výše odpovídá výši stanovené v § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 3 996 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 1 818 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 378 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.