16 C 190/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované 5 o zaplacení 63 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 866 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba o zaplacení částky 38 234 Kč, úroku v částce 17 614,81 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 37 436,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 4 204,58 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 37 436,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 24 866 Kč od 15. 12. 2022 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 63 100 Kč spolu s úrokem v částce 17 856,49 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně jdoucím z částky 37 436,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 4 204,58 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 37 436,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s odůvodněním, žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 17 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 1 780 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 15 033 Kč, kterou se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit vedle vrácení zápůjčky, a která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 4 166 Kč, tj. s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, dále odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení v částce 7 844 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v částce 3 023 Kč. Splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 25. 10. 2020. Žalovaná však své závazky ze smlouvy nedodržela, když na tuto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem částku 13 400 Kč, kdy poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 13. 7. 2021. Dále žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že vedle právě uvedené smlouvy společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , jako právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, dále smlouvu o zápůjčce číslo , hodnota, , na základě které poskytla tato společnost žalované další zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společnosti , právnická osoba, zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 217 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 23 202 Kč, kterou se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou žalovaná zavázala právní předchůdkyně žalobkyně zaplatit vedle vrácení půjčky, a která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 9 888 Kč, tj. s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení v částce 11 189 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v částce 2 124 Kč. Splatnost poslední splátky byla přitom stanovena na den 1. 8. 2021. Žalovaná však své závazky ze smlouvy nedodržela, když na tuto poskytnutou zápůjčku uhradila celkem částku 8 734 Kč, kdy poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 13. 7. 2021. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení obou těchto pohledávek, které jí byly společností , právnická osoba, postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , kdy toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaná, ač před podáním ještě vyzvána, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, ze dne , datum, , smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne , datum, a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu společnosti , právnická osoba, žalované ze dne , datum, spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, kterým jí tato společnost oznamuje postoupení shora uvedených pohledávek, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 1. 6. 2023 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, přičemž na tato tvrzení proto soud pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost , právnická osoba, mezi sebou ve dvou případech uzavřely smlouvy, na základě kterých tato společnost poskytla žalované zápůjčky ve výši 17 000 Kč, respektive ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 24 v měsíčních splátkách po 2 217 Kč, respektive v 18 měsíčních splátkách po 1 780 Kč u druhé ze sjednaných zápůjček. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela a na poskytnutou zápůjčku dle smlouvy číslo , hodnota, uhradila pouze částku 13 400 Kč a na zápůjčku poskytnutou jí dle smlouvy číslo , hodnota, pak částku 8 734 Kč. Tyto pohledávky pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek byly postoupeny žalobkyni.

6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaná ve dvou případech uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěry spotřebitelské ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského zápůjčce v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované na výzvu soudu pouze uvedla, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně majetkovou situaci žalované ověřila z výplatních pásek za měsíce květen a červen roku 2019, kdy žalovaná má pravidelný měsíční příjem z invalidního důchodu ve výši 11 892 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a před uzavřením smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně majetkovou situaci žalované ověřila z výplatních pásek za měsíce březen a duben 2019, kdy zjistila, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem z invalidního důchodu ve výši 4 353 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Co se týče výdajů žalované, žalobkyně netvrdila ničeho. Její tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně přezkoumána, není tudíž ničím podloženo, když i v zákaznických kartách, které žalobkyně soudu předložila k důkazu se pouze uvádí, že výdaje žalované na chod domácnosti činí částku (pouze) 1 000 Kč, respektive 2 000 Kč a má vyživovací povinnost k jedné další osobě. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když výdaje žalované uvedené v žádosti o zápůjčku jsou velmi nízké (i s přihlédnutím k tomu, že má vyživovací povinnost k další osobě, jsou tak nízké výdaje jen stěží uvěřitelné). Údaje, které o žalované zjistila právní předchůdkyně žalobkyně soud proto nedostačující a neposkytují validní podklad pro posouzení úvěruschopnosti žalované.

11. Obě smlouvy o zápůjčce uzavřené se žalovanou jsou tudíž neplatné. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli zápůjčce, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (MELZER Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje již také jen odkázat.

12. Bylo řečeno, že obě smlouvy uzavřené se žalovanou jako platné neobstojí a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě těchto smluv je tedy nutno mezi účastnicemi vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z obou neplatných smluv obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy číslo , hodnota, poskytnuta částka 17 000 Kč a na základě smlouvy číslo , hodnota, poskytnuta částka 30 000 Kč, pak žalobkyně má tedy nárok na zaplacení této částky ponížené o to, co žalovaná z titulu obou těchto neplatně uzavřených smlouvy žalobkyni či její právní předchůdkyni již vrátila, tj. celkem, 22 134 Kč (13 400 Kč + 8 734 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak soud uložil žalované žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalované, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalované, která zůstala po celou dobu řízení pasivní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo, neboť s ohledem na výše uvedené i tato výše splátek v podstatě možnostem žalované přiměřená není, neboť o jejích poměrech není nic bližšího známo. Žalobkyně přitom v řízení prokázala převod této pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na ni postoupením pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku, tedy že je v řízení aktivně legitimována.

13. S ohledem na výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je také již dále bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak případně byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované, která v řízení zaznamenala úspěch zjevně převažující nad úspěchem žalobkyně, dle obsahu spisu dosud v řízení žádné náklady, které by mu tudíž mohly být přiznány vůči žalobkyni k náhradě, nevznikly.