16 C 198/2018

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČ: IČO žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČ: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B žaloba o přezkoumání oprávněnosti výpovědi

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalované vyslovení neoprávněnosti výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 1. 9. 2016, učiněné žalovanou 28. 2. 2018, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 22 306 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal vůči žalované vyslovení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání ohledně nájmu prostor sloužících k podnikání v budově č. p. , anonymizováno, na , Anonymizováno, ulici, jež je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , obec, a jejímž vlastníkem je žalobce. Uvedl, že žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání s tím, žalovaná dne 1. 3. 2018 doručila žalobci výpověď této nájemní smlouvy datovanou ke dni 28. 2. 2018, přičemž důvodem výpovědi nájmu měla být skutečnost uvedená v článku V. Odst. 5.3, písm. c) nájemní smlouvy, tedy že žalovaná ztratila způsobilost k provozování činnosti uvedené článku III. odst. 3.1 písm. b) nebo c) nájemní smlouvy a tedy, že žalované údajně zanikla oprávnění k provozování činnosti v důsledku uplynutí doby. Žalobce doručil žalované 19. 3. 2018 své námitky proti výpovědi, ke zpětvzetí výpovědi ze strany žalované však nedošlo. Žalobce vytýká žalované, že mu nijak nedoložila tvrzený zánik oprávnění, přičemž v obchodním rejstříku jsou tato oprávnění stále viditelná, dále svévolnost jejich pozbytí, protože nájemní smlouva byla uzavřena na dobu pěti let za situace, kdy žalovaná měla veškerá oprávnění k provozování činností, takže měla vyvinout veškerou snahu o jejich zachování a tím dostát své povinnosti užívat prostory s péčí řádného hospodáře a jednat v právním styku poctivě. Dále poukázala na to, že veškerá oprávnění žalované k provozování uvedených činností, tedy oprávnění vztahující se ke všem jejím provozovnám, zanikla až ke dni 30. 6. 2018, tudíž ke dni výpovědi výpovědní důvod dán nebyl. Vedle toho mohla žalovaná v najatých prostorách provozovat další činnosti, které jsou předmětem jejího podnikání a byly uvedeny v nájemní smlouvě.

2. Žalovaná poukázala na to, že si strany smlouvy sjednaly oprávnění žalované vypovědět smlouvu v případě ztráty způsobilosti k provozování činností podle loterijního zákona, k čemuž došlo v důsledku uplynutí doby platnosti veškerých rozhodnutí Ministerstva financí dnem 27. 2. 2018. Zdůraznila, že z její strany se nejednalo o svévolné pozbytí oprávnění k podnikání, protože v mezidobí došlo ke změně a zpřísnění zákonné úpravy provozování hazardních her přijetím nového zákona č. 186/2016 Sb. Toto zpřísnění spočívá například v tom, že k provozování hazardních her žalovaná nově potřebuje tzv. základní povolení udělované Ministerstvem financí, na jehož základě jsou vydávána další povolení. Přestože žádost o vydání základního povolení žalovaná podala již dne 28. 11. 2017, povolení jí vydáno nebylo, neboť nesplnila některé zpřísněné zákonné podmínky – opětovné složení kauce 50 milionů Kč za situace, kdy kauce složená ve stejné výši podle zrušeného zákona jí nebyla do té doby vrácena, kdy tato povinnost sice existovala již i za staré právní úpravy, ale možnost vyplacení této kauce nastala až po uplynutí lhůty, na kterou bylo povolení vydáno. S ohledem na skutečnost, že některá povolení žalované trvala až do konce června 2018, tak v době podání žádosti o udělení základního povolení k provozování hazardních her jí tato částka nemohla být vyplacena. Tato částka mohla být vyplacena ve smyslu ustanovení § 4b odst. 4 loterijního zákona až poté, co se z této jistoty uhradí pohledávky státu a obcí, uhradí se případné výhry sázejících, na základě čehož vydá Ministerstvo financí rozhodnutí, kterým udělí souhlas s uvolněním složené jistoty. Až po právní moci tohoto rozhodnutí mohla žalovaná s touto částkou disponovat. Rovněž se vyskytly další nové zákonné podmínky, například povinnost disponovat vlastními zdroji ve výši 2 mil. EUR, nebo složit další jistotu, a to ve výši 1 mil. Kč za každou hernu. Žalovaná dále poukazovala na to, že měla uzavřenu úvěrovou smlouvu s bankou , Anonymizováno, , na základě které nebyla oprávněna získávat půjčky či úvěry od dalších subjektů. Společnost , Anonymizováno, jako úvěrující banka žalované odmítla poskytnout žalované další úvěr a rovněž odmítla poskytnout souhlas s přijetím úvěru či půjčky od dalšího subjektu. Žalovaná proto fakticky neměla finanční prostředky, aby splnila nové zákonné požadavky. Uvedeným finančním požadavkům proto nebyla žalovaná schopna vyhovět, a proto došlo 25. 7. 2018 k zastavení povolovacího řízení.

3. Po provedeném dokazování soud z účastníky předložených listinných důkazů vzal za prokázáno, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu prostor sloužících podnikání, na základě níž žalobce žalované dříve vystupujících pod obchodní firmou , právnická osoba, . přenechal do užívání nebytové prostory sloužící podnikání nacházející se v prvním nadzemním podlaží objektu – stavby na , adresa, , stojící na pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , obec, , pro účely jejího podnikání, mimo jiné provozování vícemístných elektronických zařízení, videoloterijních terminálů a jiných herních zařízení povolených ve smyslu § 2 písm. l), n) či § 50 odst. 3 zákona o loteriích a provozování výherních hracích přístrojů ve smyslu § 17 zákona o loteriích, tj. k provozu herny, a to na dobu od 1. 10. 2014 do 30. 9. 2019. Strany smlouvy se dohodly, že žalovaná je oprávněna vypovědět smlouvu z důvodů uvedených v § 2308 občanského zákoníku, a to ztratí-li způsobilost k provozování, byť i jediné této činnosti, s tříměsíční výpovědní dobou, která počíná běžet prvním dem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bude písemná výpověď doručena druhé smluvní straně. Dne 28. 2. 2018 byla do datové schránky žalobce doručena výpověď nájmu žalovanou z citovaného důvodu s tím, že 27. 2. 2018 uplynuta doba platnosti rozhodnutí Ministerstva financí, která byla k provozování těchto činností vydána. Dne 16. 3. 2018 žalobce odeslal jak prostřednictvím datové schránky, tak prostřednictvím pošty, námitky proti výpovědi, které jsou obsahově totožné s argumentací žalobce obsaženou v žalobě.

4. Ze čtyř rozhodnutí Ministerstva financí, a to z 18. 1. 2017, č. j. MF-41370/2016/34-2, z 18. 1. 2017, č. j. MF-40821/2016/34-2, z 10. 1. 2017 č. j. MF-41862/2016/34-5 a z 23. 1. 2017 č. j. MF-42354/2016/34-3, soud vzal za prokázáno, že ke čtyřem žádostem žalované z listopadu 2016 jí bylo povoleno provozovat loterie nebo jiné podobné hry podle § 2 písm. n) nebo písm. l) zákona č. 202/1990 Sb., respektive dosavadní povolení byla doplněna, a to mimo jiné pro provozovnu na adrese , adresa, . Doba platnosti všech čtyř rozhodnutí byla stanovena na 1 rok ode dne 28. 2. 2017, respektive ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, nabyde-li toto rozhodnutí právní moci později, než uvedeného data. Současně bylo v odůvodnění všech rozhodnutí konstatováno, že nebude-li adresa provozovny po uplynutí doby platnosti v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce, bude na základě žádosti provozovatele provozování po splnění zákonných podmínek opětovně povoleno.

5. Pokud jde o snahu žalované získat povolení k provozování hazardních her podle nové právní úpravy, provedl soud důkaz žádostí o vydání základního povolení z 28. 11. 2017 a usneseními Ministerstva financí z 21. 12. 2017, 26. 3. 2018 a 25. 7. 2018, všech ve věci sp. zn. MF-32856/2017/34, jakož i ze smlouvy o poskytnutí krátkodobého úvěrového rámce uzavřené mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, . ze dne , datum, a žádosti žalované ze dne 28. května 2017 zaslané společnosti , Anonymizováno, . a připojenou poštovní dodejkou k tomuto dopisu. Z těchto listin soud vzal za prokázáno, že žalovaná požádala o vydání základního povolení podle § 86 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, a to pro technickou hru podle § 3 odst. 2 písm. e). Po třech týdnech bylo řízení přerušeno a žalovaná vyzvána k doložení mimo jiné dokumentů prokazujících hodnotu vlastních zdrojů společnosti v minimální výši 2 miliony EUR a dokladu o poskytnutí kauce ve výši 50 milionů Kč. Následně byla lhůta k předložení dokladů prodloužena a 25. 7. 2018 bylo řízení o žádosti zastaveno pro nedoplnění podkladů. Z dopisu žalované společnosti , Anonymizováno, . ze dne 28. května 2017 soud vzal za prokázáno, že žalovaná tuto banku žádala o poskytnutí financování výlučně pro účely složení dvou kaucí na účet Ministerstva financí České republiky, a to jedné pro účely základního povolení pro jednotlivé provozovny a druhé pro účely provozování online kasina, kdy v souladu s úpravou obsaženou v ustanovení § 89 a 100 zákona o hazardních hrách činí výše každé požadované kauce 50 000 000 Kč, přičemž kauce může být složena v hotovosti na zvláštní účet Ministerstva financí, anebo splněná formou předložení bankovní záruky. Zároveň s tím soud vzal ze smlouvy o poskytnutí krátkodobého úvěrového rámce uzavřené mezi žalovanou a bankou , Anonymizováno, . dne 23. prosince 2011 za prokázáno, že žalovaná vůči této bance pod bodem 15.9. této smlouvy převzala na sebe závazek, že neuzavře bez předchozího písemného souhlasu banky transakci nebo ujednání, které má přímo nebo nepřímo za následek přijetí úvěru, půjčky či převzetí jiného finančního zadlužení, včetně ujednání o finančním nájmu a/nebo leasingu movitých, nemovitých věcí či jiných hodnot a faktoringových a forfaitingové smluv, vyjma případů předvídaných podle Finančních dokumentů.

6. Podle § 2308 občanského zákoníku nájem prostoru sloužícího k podnikání na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby, ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící k podnikání určen. Podle § 2310 musí být ve výpovědi uveden její důvod, jinak je neplatná. Podle § 2314 má vypovídaná strana právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí byly námitky doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

7. Žalobu soud shledává nedůvodnou, respektive výpovědní důvod žalované k výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 9. 2016 za oprávněný.

8. V prvé řadě soud konstatuje, že ač žalobce se domáhal určení, že výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor učiněná žalovanou ze dne 28. 2. 2018 je neplatná, ze skutkového základu žaloby nepochybně plyne, že žalobce se domáhá, aby soud přezkoumal oprávněnost výpovědi ve smyslu uvedeného ustanovení § 2314 odst. 3 občanského zákoníku a proto soud v tomto duchu formuloval i svůj zamítavý výrok, byť žalobní návrh byl formulován úžeji, tedy vyslovení pouhé neplatnosti této výpovědi. K tomu soud dále uvádí, že platnost a neplatnost právního jednání jako takového soud bude muset nutně posuzovat jako předběžnou otázku i v rámci řízení podle ustanovení § 2314 odst. 3 občanského zákoníku a na tomto místě je možno také zcela souhlasit se žalovanou, že k pouhému určení, že daná výpověď je neplatná žalobce nesplnil ani povinnost tvrzení a tím méně povinnost důkazní, neboť neuvádí žádné důvody, pro které by výpověď měla být neplatná. Tudíž žaloba o určení pouhé neplatnosti výpovědi by musela být už pro tento nedostatek jeho tvrzení zamítnuta. Pro spíše již teoretickou úplnost si soud také dovolí vyjádřit názor, že i u neplatného právního jednání může soud výpovědní důvod jako takový shledat oprávněným s tím, že v rozhodnutí zároveň deklaruje neplatnost (případně neúčinnost či nicotnost) takového jednání, například pro nedostatek formy. Výpověď nájmu učiněná žalovanou obsahuje konkrétní důvod, pro který k ní žalovaná přistoupila, a to jak obecným konstatováním ztráty způsobilosti k provozování hazardních her, tak konkretizací uvedeného důvodu vypršením platnosti povolení vydaných Ministerstvem financí a proto ji soud hodnotí jako platnou z hlediska požadavku na její určitost; jiný důvod neplatnosti této výpovědi zde přitom neshledal. Současně byly zachovány veškeré zákonné lhůty předpokládané § 2314 občanského zákoníku - námitky proti výpovědi byly žalobcem vzneseny písemně do jednoho měsíce od jejího doručení, marně uplynula jednoměsíční lhůta pro zpětvzetí výpovědi a žalobce do dvou měsíců podal žalobu v této věci.

9. Proto soud přistoupil k samotnému přezkoumání oprávněnosti výpovědi, tedy uplatněného výpovědního důvodu. Smluvní strany jednoznačně v nájemní smlouvě vymezily účel, pro který je žalovaná oprávněna nebytové prostory užívat. Stejně jednoznačně vyjádřily právo žalované ukončit nájem sjednaný na dobu určitou před uplynutím této doby výpovědí proto, že ztratí způsobilost k provozování vícemístných elektronických zařízení, videoloterijních terminálů a jiných herních zařízení povolených ve smyslu § 2 písm. l), n) či § 50 odst. 3 zákona o loteriích nebo provozování výherních hracích přístrojů ve smyslu § 17 zákona o loteriích, tj. k provozu herny. Přestože tedy žalovaná byla oprávněna užívat nebytové prostory i pro jiné podnikatelské účely, v případě ztráty způsobilosti k provozování uvedených činností byla oprávněna nájem vypovědět. Pokud by toto výslovné ujednání ve smlouvě nebylo, uplatnila by se zákonná úprava § 2308, z jejíhož znění vyplývá, že aby žalovaná mohla nájem vypovědět pro ztrátu způsobilosti k činnosti, musela by ztratit způsobilost k provozování každé z činností, k jejichž výkonu byl prostor sloužící k podnikání určen. V takovém případě by byla použitelná dosavadní judikatura vztahující se k zákonu č. 116/1990 Sb. (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3454/2007 nebo sp. zn. 26 Cdo 5392/2017). Strany se však od této obecné a dispozitivní normy smluvně odchýlily, ujednání obsažené v ust. článku V. bod 5.3 písm. c) smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání přitom nevzbuzuje sebemenších pochyb o tom, že žalovaná je oprávněna tuto smlouvu vypovědět právě při ztrátě způsobilosti k provozu vícemístných elektronických zařízení, videoloterijních terminálů a jiných herních zařízení.

10. Žalobci lze přisvědčit, že i výkon práva smlouvu vypovědět by měl být poměřován obecnými občanskoprávními zásadami, jakými jsou poctivost jednání v právním styku a neposkytnutí právní ochrany zjevnému zneužití práva. V daném případě však nelze uzavřít, že by žalovaná jednala nepoctivě, či by dokonce zjevně zneužila svého práva. Je skutečností, že v průběhu trvání nájemního vztahu nabyl účinnosti nový zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, který zrušil dosavadní zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, za jehož účinnosti získala žalovaná veškerá nezbytná povolení k provozování hazardních her. Těmito povoleními dle tvrzení žalobce žalovaná disponovala již v době uzavření nájemní smlouvy, a jak vyplynulo z provedeného dokazování, respektive jak žalovaná sama tvrdila, následně jí byla vydána povolení další, respektive dosavadní povolení byla doplněna, s dobou platnosti jednoho roku, ovšem s tím, že po jejím uplynutí bude provozování opětovně povoleno (nebude-li adresa provozovny v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce). O všech žádostech žalované bylo přitom ministerstvem rozhodnuto do dvou měsíců od jejich podání. Nebýt nové zákonné úpravy, mohla tedy žalovaná objektivně očekávat, že bude nadále disponovat nutnými povoleními k provozování hazardních her, která budou vydána přibližně do dvou měsíců od podání žádostí.

11. Nový zákon s sebou však přinesl zpřísnění podmínek pro provozování hazardních her. V souladu s jeho § 138 přitom povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry vydané podle zákona č. 202/1990 Sb. není možné rozšiřovat, doplňovat či prodlužovat dobu jeho platnosti. Pro žalovanou to tak znamenalo, že chtěla-li pokračovat v provozování hazardních her, musela požádat o vydání příslušných povolení podle nového zákona, tedy nejprve Ministerstvo financí o vydání základního povolení podle § 86 a násl. a poté obecní úřad o vydání povolení k umístění herního prostoru podle § 97 a násl., a to za splnění nových zákonných podmínek. Těmi jsou především vlastní zdroje v minimální výši 2 miliony EUR (§ 6 odst. 1 písm. b) bod 4.), oproti dřívější podmínce základního kapitálu, tedy nikoliv vlastních zdrojů, v minimální výši 100 milionů Kč (§ 4 odst. 6 písm. b) zákona č. 202/1990 Sb.). Dále složení kauce před vydáním základního povolení ve výši 50 milionů Kč (§ 89 odst. 5 písm. c) a další kauce před vydáním povolení k umístění herního prostoru ve výši 1 milion Kč za každou hernu, nejméně však 10 milionů Kč a nejvýše 50 milionů Kč za všechny herny jednoho provozovatele (§ 100 odst. 4), oproti dřívější jediné kauci ve výši 50 milionů Kč za všechny provozované loterie a hry (§ 4b odst. 1 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb.). Popsané zpřísněné finanční požadavky nového zákona by samy o sobě ospravedlňovaly rozhodnutí žalované ukončit bez dalšího provozování hazardních her uplynutím doby platnosti povolení vydaných dle dřívější právní úpravy, a tedy i nájem prostoru sloužícího k podnikání. Žalovaná přitom při sebelepší vůli v době uzavření nájemní smlouvy, tj. ke dni , datum, nemohla předpokládat změnu zákonné úpravy, respektive konkrétní parametry nové zákonné úpravy. Za té situace je proto výpověď ale zcela oprávněná, jestliže žalovaná ani přes veškerou snahu nemohla těmto novým zpřísňujícím požadavkům dostát. Výkon dohodnutého práva dát v tomto případě výpověď tak nelze považovat za svévolný, ani nelze vytýkat žalované nepoctivost jednání ani nevynaložení veškeré odborné péče potřebné k získání nového povolení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná žádala ministerstvo financí o udělení nového povolení pro provozování loterijní činnosti a udělovací řízení probíhalo. Jestliže však žalovaná však nebyla přes veškerou svou snahu, při odepření dalšího financování ze strany jejího smluvního partnera banky , Anonymizováno, a při nemožnosti zajistit si půjčku, úvěr, či bankovní záruku u jiného subjektu právě pro smluvní vázanost u této banky, učinila vše, co od ní bylo možno rozumně očekávat, aby udělení povolení podle nové právní úpravy dosáhla. Nelze jistě přehlédnout, že k tomu by potřebovala složit jistotu ve výši nejméně dalších 50 mil. Kč. Pro úspěšnost žaloby by pak žalobce proto zřejmě musel také tvrdit, kde žalovaná měla možnost tuto částku získat a jako řádný hospodář této možnosti bez rozumného důvodu (lehkovážně) nevyužila. Žalobce se však spokojil pouze s obecným konstatováním, že s péčí řádného hospodáře žalovaná nepostupovala a nemůže těžit z protiprávního stavu, který sama vyvolala. Tento názor však soud v nejmenším nesdílí.

12. Na uvedených závěrech nemění nic ani další námitky žalobce. Lze s ním sice souhlasit, že pro právní jistotu ve vztahu účastníků a pro předcházení soudnímu sporu by bylo možná žádoucí, aby žalovaná společně s výpovědí žalobkyni doložila zánik platnosti vydaných povolení, nicméně to, že tak neučinila, nemůže mít vliv na oprávněnost výpovědního důvodu, pokud ke ztrátě způsobilosti k provozování hazardních her skutečně došlo. Žalobce ostatně své stanovisko nezměnil ani v průběhu řízení, když k prvnímu jednání, které nebylo zahajováno, žalovaná rozhodnutí Ministerstva financí, z nichž zánik vyplývá, předložila. Odkaz na zápis v obchodním rejstříku je přitom v tomto směru nepatřičný, protože žalované mohla trvat povolení ve vztahu k jiným provozovnám. A vázat oprávněnost výpovědi nájmu konkrétní provozovny na zánik povolení k provozování hazardních her v jiných provozovnách, je zcela bez souvislosti a nelogické.

13. V neposledním se soud musí vyjádřit vedle věcného odůvodnění svého rozhodnutí i k otázkám procesním. Žalobce v průběhu řízení navrhoval, aby s ohledem na zjištěný úpadek žalované bylo řízení přerušeno, respektive má za to, že zjištěním úpadku u žalované došlo k přerušení řízení ze zákona. Je pravdou, že v průběhu řízení sice bylo rozhodnuto o úpadku žalované, nedošlo však dosud k prohlášení konkursu. Samo rozhodnutí o úpadku s sebou v tomto případě nenese účinek přerušení civilního řízení ze zákona ve smyslu § 140a insolvenčního zákona, protože takové účinky jsou vztaženy pouze k řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Nárokem, který žalobce uplatnil v tomto řízení, je však posouzení oprávněnosti výpovědi, přičemž tento nárok prima facie definici toho, co je možno přihlásit do insolvenčního řízení dle uvedeného ustanovení § 140a insolvenčního zákona, zjevně nenaplňuje, jakkoliv je jisté, že výsledek tohoto řízení nepochybně bude mít i vliv na existenci či neexistenci jeho budoucích peněžních závazků (pohledávek), které připadají do úvahy k uspokojení v insolvenčním řízení. Oprávněnost či neoprávněnost výpovědního důvodu, respektive jeho přezkoumání v řízení podle § 2314 odst. 3 občanského zákoníku přitom nelze posuzovat v jiném řízení, a to ani jako předběžnou otázku, neboť neuplatnění tohoto práva domáhat se přezkumu oprávněnosti výpovědi má zároveň za následek jeho prekluzi – zánik. Vzhledem k délce této lhůty, která je pouze jednoměsíční je pak zjevné, že domáhat se přezkumu oprávněnosti výpovědního důvodu, respektive samotné existence trvání nájemního vztahu formou žaloby na plnění dlužného nájemného není na místě, neboť při nutnosti zachování této prekluzivní lhůty nájemné, jehož zaplacení z existujícího nájemního vztahu se žalobce bude domáhat, v době podání žaloby ještě vůbec nemusí být a zpravidla ani nebude splatné. U nájemného za další období pak již nebude naplněna právě ona podmínka včasného uplatnění, neboť tuto bude nutno posuzovat vždy samostatně ke každému z dílčích nároků na zaplacení dlužného nájemného. Právě institut přezkoumání oprávněnosti výpovědi dle ustanovení § 2314 občanského zákoníku měl vnést jistotu do právního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem a zabránit budoucím sporům vyvstalým z tohoto důvodu. Pro úplnost také soud dodává, aniž by si však činil sebemenší ambici předjímat rozhodnutí jiných, zejména pak insolvenčních soudů, že předmět tohoto řízení nelze posuzovat v řízení jiném, a insolvenční soud by v případě jeho spornosti procesnímu soudu navrhl, aby v tomto řízení bylo pokračováno, neboť sám není oprávněn si o této otázce učinit jakýkoliv závěr (obdobně jako v případě řízení např. o určení platnosti či neplatnosti rozvázání pracovního poměru). Otázkou, která by se v insolvenčním řízení řešila jen zcela obtížně (při žalobcově názoru, že oprávněnost výpovědi by se řešila jako otázka předběžná v incidenčním sporu), je pak také právě vůbec zachování lhůty uvedené v ustanovení § 2314 odst. 3 občanského zákoníku. Soud potom neshledal ani jakéhokoliv jiného důvodu pro přerušení řízení na základě vlastního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 109 o.s.ř., neboť zde neprobíhá jiné řízení, které by mohlo mít na věcné posouzení vzneseného nároku jakýkoliv vliv; naopak výsledek tohoto řízení bude s ohledem na právě uvedené zcela jistě případně i dobře využitelný i v řízení insolvenčním.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení celkem v částce 22 306 Kč, která se skládá z odměny advokáta ve výši 8 750 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 28. 2. 2002) po 2 500 Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 3 písm. e), § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a ve výši jedné poloviny, tj. 1 250 Kč podle § 14 odst. 2 téže vyhlášky za účast při jednání konaného dne 7. 11. 2018, které bylo odročeno bez projednání věci, dále z paušální náhrady hotových výdajů za tyto čtyři úkony po 300 Kč/úkon, podle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. ve výši 1 200 Kč, dále z jedné poloviny náhrady cestovních výdajů v celkové výši 3 928 Kč, tedy 1 964 Kč, podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z , adresa, a zpět (748 km) k jednání 7. 11. 2018 osobním automobilem značky , značka automobilu, , RZ , SPZ, , o zdvihovém objemu 1560 ccm s kombinovanou spotřebou motorové nafty 4,2 l/100 km, při ceně 29,80 Kč/l dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., když zástupce žalované se v tentýž den u zdejšího soudu zúčastnil i jednání ve věci žalované sp. zn. 16 C 201/2018, z náhrady cestovních výdajů ve výši 4 121 Kč podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z , adresa, a zpět (748 km) k jednání konanému dne 28. 2. 2019 stejným osobním automobilem při ceně motorové nafty 33,60 Kč/l dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., dále z jedné poloviny náhrady za ztrátu času za první cestu v celkové výši 1 600 Kč – 16 půlhodin po 100 Kč, tedy 800 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky, když zástupce žalované se v tentýž den u zdejšího soudu zúčastnil i jednání ve věci žalované sp. zn. 16 C 201/2018, z náhrady za ztrátu času cestou k soudnímu jednání konanému 28. 2. 2019 ve výši 1 600 Kč – 16 půlhodin po 100 Kč - podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky, a konečně z náhrady DPH (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 3 871 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, když zástupce žalované osvědčil, že je plátcem této daně.