16 C 198/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozený Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce sídlem Adresa Zástupce adresa pro doručování Adresa Zástupce , Anonymizováno , sídlem Adresa Zástupce o zaplacení 158 210 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 42 710 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím od ode dne 16. 3. 2024 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 108 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím ode dne 16. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 150 710 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím od 16. 3. 2024 do zaplaceni jako škody, která mu měla být způsobena žalovanou, respektive orgány činnými v trestním řízení, a to , Anonymizováno, na jeho vozidle , značka automobilu, registrační značky , SPZ, . K tomu blíže popsal, že mu toto vozidlo bylo dne 25. 7. 2019 odcizeno obžalovaným a později odsouzeným , jméno FO, a dne 25. 7. 2019 došlo k zajištění tohoto vozidla pro účely trestního řízení a následně v trestním řízení po několika týdnech k ohodnocení znalcem na částku 280 000 Kč. Vzhledem k tomu, že automobil byl odsouzeným , jméno FO, převeden zfalšovanou kupní smlouvou na , jméno FO, , který uplatnil svá domnělá vlastnická práva k tomuto automobilu, byl tento předán ve smyslu § 80 tr. řádu do soudní úschovy. Žalobce k tomu tvrdil, že od počátku trestního řízení bylo však jasné, že automobil byl pachatelem získán trestnou činností a domnělý nový nabyvatel ho nemohl nabýt legálním způsobem. Kupní smlouva byla evidentně zfalšována, v technickém průkazu byl jako vlastník veden vždy žalobce a věc získaná trestným činem nemohla být proto převedena na jinou osobu. Trestní řízení bylo dozorováno , Anonymizováno, a posléze bylo ukončeno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , spisová značka, , kterým byl obžalovaný , jméno FO, odsouzen pro skutek kvalifikovaný jako zločin krádeže dle § 205 odst. 1, 3 trestního zákona. Ani po skončení trestního řízení však žalobci nebyl vůz vydán, neboť domnělý vlastník , jméno FO, nedal k tomuto souhlas a musela být podána žaloba na vydání věci ze soudní úschovy, kdy o tom pak bylo s konečnou platností rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě dne 7. 6. 2023 pod sp. zn. 71 Co 75/2023 a na základě tohoto rozhodnutí byl automobil žalobci fakticky vydán dne 18. 8. 2023. Na základě znaleckého posudku pak znalec , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodl o výši majetkové újmy za uvedenou dobu více než dvou let ve výši 150 710 Kč a za vypracování znaleckého posudku uhradil žalobce částku 7 500 Kč. Žalobce se proto domáhá náhrady této škody, která je tvořena jednak snížením ceny vozu o částku 108 000 Kč za dobu, kdy byl v soudní úschově a co do částky 42 710 Kč se pak jedná o jiné škody, které byly dle tvrzení žalobce na automobilu soudní úschovou způsobeny, kdy žalobci byl automobil vydán v nepojízdném stavu, ač byl vydán polici dne 25. 7. 2019 ve velmi dobrém stavu, kdy byl pojízdný a udržovaný. Poté byl 4 roky uschován ve zcela nestandardních a nevyhovujících podmínkách, kdy nebyla prováděna ani základní údržba vozidla, a kdy se jednalo o neklimatizované prostory. Vozidlo bylo zcela zaprášené a hlavně nefungovala jakákoliv elektronika, a to z důvodu vybití baterie. Při převzetí vozidla žalobcem dne 18. 8. 2023 ze soudní úschovy proto muselo dojít k násilnému otevření vozidla rozbitím bočního skla, neboť vozidlo nešlo odemknout, poté co bylo vozidlo převzato žalobcem, muselo dojít k základním servisním pracím, aby byl zajištěn jeho bezpečný provoz. Za tyto práce byla vystavena faktura autoservisem – , jméno FO, dne 1. 10. 2023, kdy tento servis provedl výměnu okna, lakování, demontáž pojistných šroubů, výměnu oleje, filtrů, diferenčního tlaku, servis klimatizace včetně dezinfekce, geometrii kol, výměnu lanek dveří, předního blatníku, včetně odtahu vozidla a práce na vozidle v celkové částce 42 710 Kč. Žalobce pak dne 15. 3. 2024 podal u žalované, tj. , Anonymizováno, jako příslušné organizační složky státu, žádost o odškodnění za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., , Anonymizováno, však této žádosti nevyhovělo. Žalobce i s poukazem na judikaturu Ústavního soudu, a to nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2813/18 se proto domáhá náhrady těchto škod, kdy má za to, že v duchu tohoto nálezu v trestním řízení nevyvstaly relevantní pochybnosti o vlastnictví zadrženého vozidla a proto mělo být poté, co jej již nebylo potřeba pro účely trestního řízení, ihned žalobci vráceno a nikoliv být dáno do soudní úschovy.

2. Podáním ze dne 21. 1. 2025 vzal žalobce podanou žalobu zpět o částku 42 710 Kč spolu s příslušenstvím k této částce v podobě úroků z prodlení, která představuje žalobci vzniklé náklady nutné na opravu vozidla po vrácení věci z úschovy do původního stavu (částka zaplacená autoservisu , jméno FO, za převoz vozidla, materiál a servisní práce). Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení v rozsahu jeho zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když žalovaná proti tomuto částečnému zpětvzetí žaloby ničeho nenamítala.

3. Žalovaná navrhla podanou žalobu zamítnout. Poukazovala přitom jednak na to, že v trestním řízení vskutku vyvstala pochybnost o vlastnictví předmětného vozidla, kdy , jméno FO, uvedl, že předmětné vozidlo , jméno FO, prodal a tudíž zde existovala jak výpověď prodávajícího, tak výpověď kupujícího, , jméno FO, byl v případu vyslýchán opakovaně, přičemž jeho výpověď stran tvrzeného vlastnického práva je prokazatelně konzistentní a uvěřitelná, navíc , jméno FO, předložil kupní smlouvu k předmětnému vozidlu a dokonce policejnímu orgánu doložil i potvrzení o provedení platby a tvrdil, že si finanční prostředky na koupi zapůjčil u bankovního subjektu. Není přitom povinností policejního orgánu provádět dokazování stran vlastnického práva jakékoliv zajištěné věci, kdy policejní orgán řeší primárně trestnou činnost a na tuto situaci právě pamatuje ustanovení § 80 tr. řádu, který tak umožňoval policejnímu orgánu uložit předmětné vozidlo do soudní úschovy, neboť byla splněna ona zákonem vyžadovaná pochybnost o vlastnickém právu. Poukázala také na to, že žalobce se výslovně vzdal práva stížnosti proti usnesení , anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, ze dne 9. 9. 2019, kterým bylo rozhodnuto o uložení předmětného vozidla do soudní úschovy a žalobce byl následně policejním orgánem poučen o svém právu obrátit se na občanskoprávní soud, o čemž byl policejním orgánem vyrozuměn již dne 30. 9. 2019, kdy mu bylo poučení doručeno. Od tohoto okamžiku tak byl žalobce oprávněn usilovat o navrácení předmětného vozidla, tak jak sice nakonec učinil, ale až žalobou na nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, která byla doručena Okresnímu soudu v Opavě až dne 5. 4. 2022. Žalovaná proto spatřuje podanou žalobu zcela nedůvodnou, když zde chybí protiprávnost v podobě chování orgánů činných v trestním řízení, které postupovaly zcela v duchu ustanovení § 80 tr. řádu, dále i s ohledem na následné chování samotného poškozeného, respektive žalobce. Současně namítala, že vypracovaný znalecký posudek, kterým žalobce prokazuje výši způsobené škody nedisponuje znaleckou doložkou ve smyslu ustanovení § 127a o.s.ř. a co se týče právní stránky věci, odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména pak na rozsudek sp. zn. 30 Cdo 4973/2014 ze dne 14. 1. 2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3967/2009 ze dne 26. 10. 2011, kdy škoda v podobě snížení hodnoty vozidla amortizací není podle této ustálené judikatury v příčinné souvislosti s uložením vozidla do soudní úschovy.

4. Žaloba je nedůvodná již v rovině tvrzení samotného žalobce, a to zejména z důvodů, na které poukázala žalovaná v závěru svého vyjádření, tedy že snížení hodnoty vozidla za dobu, kdy vůz byl v soudní úschově, není v příčinné souvislosti s touto soudní úschovou, respektive ani s postupem orgánů činných v trestním řízení, jak ostatně dovodila žalobkyní uváděná judikatura, s níž se podepsaný soud bezvýhradně ztotožňuje. Pakliže k dotazu soudu žalobce sám uvedl, že nebýt vzetí vozidla do soudní úschovy, hodnota vozu by se za uvedenou dobu snížila stejně, ba dokonce připustil, že i více, neboť žalobce by vozidlo používal, čímž by jeho cena na trhu ojetých vozidel ještě více klesla, je potom zřejmé, že žalobci tímto způsobem žádná škoda nevznikla. Jak trestní, tak občanskoprávní teorie k existenci příčinné souvislosti uvádějí, že příčinná souvislost je dána (je přítomna) tehdy, že nebýt příčiny, následek by nenastal nebo by nastal jinak. Jestliže tedy žalobce tvrdí, že hodnota vozu by se za dané období snížila stejně i nebýt toho, že vůz byl vzat do úschovy, pak toto vzetí do úschovy nebylo tou příčinou, která snížení jeho ceny způsobila. Tedy ve vztahu ke snížení hodnoty vozu byl tento důvod zcela inertní, došlo by k němu tak jako tak, což samo o sobě je dostatečným argumentem pro zamítnutí žaloby bez dalšího.

5. Ne dosti na výše uvedeném zde však soud neshledává ani přítomnost dalších prvků odpovědnosti za škodu, tj. existence škody a potažmo i protiprávnosti (byť ani k této soud žádné dokazování pro právě výše uvedené neprováděl, neboť by to na věcném výsledku sporu nemohlo s ohledem na právě uvedený předchozí závěr ničeho změnit). Soud zde totiž neshledává jednak ani existenci škody v pravém slova smyslu. Byť je soud bohužel i z vlastní zkušenosti nucen připustit, že zub času způsobuje jisté poškození nejen věcí, ale i osob, tyto důsledky ani v běžném životě, natožpak v právním světě, neoznačujeme škodou. Zajisté neříkáme, že věc byla poškozena časem, ale zkrátka zestárla, či se opotřebovala. To má samozřejmě celou řadu následných konsekvencí, neboť například při výpůjčce bychom pak mohli teoreticky uvažovat o náhradě škody už jen z toho důvodu, že věc se za dobu trvání výpůjčky opotřebovala či zestárla a ztratila tak na své hodnotě. Jedná se však jen o naprosto přirozený běh věcí a o škodě v právním významu se proto nedá vůbec hovořit.

6. Stejně tak zde soud neshledává ani existenci protiprávnosti, byť v tomto směru vychází pouze z tvrzení žalované, ale pakliže zde byla třetí osoba, která tvrdila a dokládala, že je vlastníkem odcizeného vozidla (ač jej nabyla od pachatele trestného činu jako nevlastníka), nelze proti postupu policejního orgánu nic namítat. Nelze přitom zároveň přehlédnout také další žalobkyní zdůrazňovanou skutečnost, že žalobce nevyužil všech opravných prostředků již v rámci trestního řízení a stejně tak bezodkladně nevyužil všech civilních dostupných prostředků, tedy žalobu na nahrazení projevu vůle, když s podáním této žaloby otálel více než 2,5 roku (což by pak také znamenalo, že za tu dobu by byl jeho nárok z časového hlediska, i kdyby už tedy soud existenci vlastní škody i příčinné souvislosti připustil, v tomto rozsahu také nedůvodný).

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit úspěšné žalované na těchto nákladech částku 3 070 Kč, což představuje paušální náhradu hotových výdajů za 6 procesních úkonů (2× vyjádření ve věci, 2× příprava na soudní jednání konané dne 14. 1. 2025 a 4. 3. 2025 a 2× účast u těchto jednání) á 300 Kč/úkon (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 254/2015 Sb.). a dále náhradu cestovních výdajů celkem v částce 1 270 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 152 a následující zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, za dvě cesty osobním automobilem , značka automobilu, k ústnímu jednání z , město, a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 168 km (2× 84 km tam a zpět), kombinované spotřebě použitého vozidla 5,1 litrů/100 km motorové nafty, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 475/2024 Sb. 34,70 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 5,80 Kč za 1 km jízdy.