16 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem titul Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 2 000 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Žalobou ze dne 19. 10. 2020 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s odůvodněním, že mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí jsou též Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací právnická osoba pro domácnosti, s nimiž se žalovaný seznámil, souhlasil s jejich zněním a zavázal se dodržovat povinnosti v nich uvedené v rámci svého prohlášení, které je součástí smlouvy a tímto způsobem se součástí smlouvy stal rovněž ceník právnická osoba. K tomu žalobkyně dále uvedla, že předmětem smlouvy je závazek právnická osoba poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací spočívajících v umožnění přístupu k síti internet anebo umožnění přenosu rozhlasových a televizních signálů po kabelu anebo poskytování telefonních služeb a poskytování dalších doplňkových služeb a popřípadě další služby jako je pronájem přijímacích zařízení a služby třetích stran, a to za sjednaných podmínek a závazek žalovaného zaplatit ve smlouvě, respektive ceníku sjednanou cenu za poskytnuté služby. Dále žalobkyně tvrdila, že v rámci uzavřené smlouvy byl mezi právnická osoba a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně anonymizováno 9 slov), kdy převzetí tohoto zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne datum. Žalobkyně dále uvedla, že k ukončení smlouvy došlo v souladu se smluvními podmínkami na základě jednostranného odstoupení právnická osoba od smlouvy v důsledku porušení povinností žalovaným, který neplatil poplatky za poskytnuté služby elektronických komunikací, a to dopisem ze dne 6. 5. 2016. Žalovanému byla v odstoupení od smlouvy současně poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužnou částku za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit zařízení, a to do 7 dnů od ukončení smlouvy dle článku 7.4 Všeobecných obchodních podmínek. S ohledem na skutečnost, že žalovaný poskytnuté zařízení právnická osoba smluvní pokutu dle ceníku právnická osoba ve výši 2 000 Kč. Žalovaný byl přitom k vrácení zařízení opakovaně vyzýván a před podáním žaloby žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce dne 1. 6. 2020 žalovaného k zaplacení smluvní pokuty, kterou žalobkyně nárokuje v tomto řízení. Tato pohledávka za žalovaným přitom žalobkyni byla postoupena právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek, kterou mezi sebou uzavřely dne datum.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo soud vzal za prokázáno, že mezi právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva poskytování služeb elektronických komunikací, přičemž součástí formuláře smlouvy je i prohlášení umístěné v dolní části formuláře smlouvy, že žalovaný jako účastník smlouvy se seznámil a souhlasí se specifikací služeb ceníkem poskytovatele (právnická osoba) a se Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve znění platném ke dni podpisu smlouvy. Dále žalovaný prohlašuje, že pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (čl. 7 a 7.5 podmínek poskytovatele), je poskytovatel oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku.

5. Z dalších důkazů soud pro nadbytečnost již svá skutková zjištění nečinil.

6. Na základě shora uvedeného důkazu soud dospěl k závěru, že právnická osoba a žalovaný mezi sebou platně uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ust. § 269 odst. 2 obch. zák. kdy právní vztah založený mezi nimi touto smlouvou se i po 1. 1. 2014 řídí s ohledem na přechodná ustanovení části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“), když dostatečně vymezili předmět práv a povinností z této smlouvy, část obsahu smlouvy přitom v souladu s ust. § 273 odst. 2 obch. zák. určili odkazem na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, účastníkům v době uzavření smlouvy známé, závazkový vztah přitom současně podle ust. § 262 odst. 1 obch. zákoníku podřídili režimu obchodního zákoníku.

7. Žalobě nicméně nebylo možno vyhovět. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 vyhlášeném dne 21. 11. 2013 vyslovil závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí takzvaných všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě uzavřená smlouva má charakter smlouvy spotřebitelské, jedná se o smlouvu formulářovou, adhézní, vypracovanou právnická osoba, která má postavení silnější strany. Ve formuláři smlouvy je sice uvedeno, že v případě nevrácení zařízení je právnická osoba oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku, nejsou v ní však ani blíže vymezeny podmínky, za nichž vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty, to je vymezení konkrétního porušení smlouvy, co do výše smluvní pokuty je pak odkazováno na ceník. Nejedná se tudíž o dostatečně určité ujednání o smluvní pokutě, které by bylo obsaženo již přímo ve smlouvě, které by tak bez dalšího zakládalo nárok na smluvní pokutu, ale toto ustanovení v dalším odkazuje na všeobecné obchodní podmínky, respektive na ceník právnická osoba Uzavřená smlouva tak neobsahuje přímo ujednání zakládající nárok na smluvní pokutu, kdy tato ujednání jsou konkretizována až ve všeobecných obchodních podmínkách, což ovšem odporuje uvedenému nálezu Ústavního soudu. Žalobu proto nezbylo než zamítnout, přičemž s ohledem na tento závěr je pak také již zcela bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále tvrzeny a prokazovány.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, kterému by podle výsledku řízení vůči neúspěšné žalobkyni příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu žádné nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.).