16 C 202/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 279 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 209 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 5. 12. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 1 340 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 5. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 279 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci (žalobkyně v té době vystupující pod firmou [právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 3 618 Kč, které bylo splatné ve dvou půlročních splátkách splatných k 4. 8. a 4. 2. každého kalendářního roku s tím, že první splátka pojistného byla uhrazena dne 21. 8. 2019. Dále žalobkyně uvedla, že výše ročního pojistného byla změněna v souladu s bodem 6.5 Všeobecných pojistných podmínek, kdy ke změně došlo na základě výročního dopisu ze dne 27. 5. 2020, přičemž celkové roční pojistné pro období od 4. 8. 2020 do 3. 2. 2021 bylo změněno na částku 3 836 Kč (tj. 2 splátky po 1 918 Kč). Žalovaný za období od 4. 8. 2020 do dne zániku pojištění 4. 12. 2020, kdy pojištění zaniklo pro neplacení, dluží žalobkyni na pojistném částku 1 279 Kč. Současně žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ze žalované částky od 5. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání nařízenému ve věci na den 21. dubna 2022 se účastníci nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem písemně omluvil, respektive předtím požádal o jeho odročení z důvodu kolize s jiným soudním jednáním. Žádost o odročení jednání přitom byla soudu doručena dne 19. 4. 2022, tj. 2 dny před termínem konání jednání. Za této situace soud žádosti o odročení jednání nevyhověl, byť by byla důvodná, neboť má za to, že o této kolizi zástupce žalobkyně věděl již delší dobu a nic mu nebránilo požádat o odročení jednání na jiný termín dříve. Jeho žádost tudíž nebyla včasná. Soud k tomu dodává, že pokud by takovou praxi připustil nebo toleroval, zřejmě do budoucna by soudní systém byl zcela paralyzován neustálými odklady (ostatně tak tomu v minulosti vskutku bylo – pro omluvy na poslední chvíli). Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedení listinných důkazů.

4. Z pojistné smlouvy [číslo] soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem bylo sjednáno na dobu neurčitou pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], s počátkem pojištění [datum]. Žalovaný se zavázal platit roční pojistné ve výši 3 618 Kč, a to ve dvou pololetní splátkách po 1 809 Kč. Dopisem ze dne 15. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného v částce 1 918 Kč, a to nejpozději do 3. 12. 2020 s tím, že neuhrazením pojistného ve stanovené lhůtě smlouva 4. 12. 2020 zanikne. Dopisem ze dne 10. 12. 2020 žalobkyně žalovanému oznámila ukončení pojistné smlouvy ke dni 4. 12. 2020 a zároveň jej vyzvala k zaplacení dlužného pojistného v částce 1 279 Kč do 24. 12. 2020. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení předmětné pohledávky před podáním žaloby.

5. Dále soud vzal ze všeobecných pojistných podmínek žalobkyně [anonymizováno] [číslo] za prokázáno, že tyto ve svém čl. 6 stanoví, že žalobkyně má právo na jednostranné navýšení pojistného v těchto konkrétních případech: a) Dojde-li ke změně právních předpisů nebo k rozhodovací praxi soudů, která má vliv na stanovení výše pojistného plnění nebo našich nákladů (např. změna náhrady újmy či povinného rozsahu pojištění, daní a povinných odvodů). b) Není-li pojistné dostatečné k zajištění trvalé splnitelnosti c) našich závazků dle zákona o pojišťovnictví. d) Došlo-li v předchozím období k pojistné události. V takovém případě je žalobkyně žaloba povinna o navýšení pojistného informovat nejpozději dva měsíce před počátkem období, ve kterém se má výše pojistného změnit. Odmítne-li druhá strana písemně toto navýšení do měsíce ode dne, kdy se o něm dozvěděla, pojištění zaniká ke konci aktuálního pojistného období.

6. Podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, přičemž uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Ustanovení upravuje rovněž nutné obsahové náležitosti pojistné smlouvy. Podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783, není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1970 nového občanského zákoníku má žalobkyně právo na úrok z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly.

7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, na jejímž základě žalobkyně zřídila pro žalovaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a žalovaný byl povinen k placení pojistného. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že pojistné za dobu od 4. 8. 2020 do 3. 12. 2020 (122 dnů) zaplatil, zavázal jej soud k zaplacení jeho poměrné části, a to původně sjednaného pojistného ve výši 1 209 Kč (3 618 Kč: 365 dní x 122 dní). Nezaplacením pojistného vznikla žalovanému druhotná povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády. Žalovaný se dostával do prodlení dnem následujícím po splatnosti jednotlivých splátek pojistného, soud je však návrhem žalobkyně vázán a nemůže jej překročit.

8. Pokud podaná žaloba byla co do částky 70 Kč zamítnuta, pak v tomto rozsahu uplatněný nárok žalobkyně neodpovídá výši sjednaného pojistného v původní smlouvě. Pokud pak žalobkyně k tomu dále tvrdila, že v průběhu trvání pojistného vztahu došlo podle čl. 6 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel ([anonymizováno] [číslo]) k jednostrannému navýšení pojistného ze strany pojišťovny z částky 3 618 Kč na částku 3 836 Kč, přičemž o této skutečnosti informovala žalovaného dopisem ze dne 27. 5. 2020, kdy v tomto dopise byl žalovaný zároveň upozorněn, že pokud žalobkyni do jednoho měsíce oznámí, že se změnou pojistného nesouhlasí, pak pojistné zanikne uplynutím pojistného období 4. 8. 2020, a žalovaný tak ve stanovené lhůtě neučinil, pak žalobkyně se mýlí, že tímto způsobem by mohlo dojít ke změně výše sjednaného pojistného. I v novém občanském zákoníku stále platí základní zásada, že smlouvy jsou pro strany závazné (pacta sunt servanda). Ustanovení § 2785 odst. 1 občanského zákoníku uvádí, že nejsou-li ve smlouvě ujednány podmínky, při jejichž splnění má pojistitel právo upravit nově výši běžného pojistného na další pojistné období, nelze bez dohody s pojistníkem výši pojistného měnit. Toto ustanovení přitom předchází ustanovení § 2786 odst. 1 občanského zákoníku, které stanoví, že upraví-li takto v návaznosti na toto předcházející ustanovení pojistitel výši pojistného, sdělí pojistníkovi nejpozději 2 měsíce přede dnem splatnosti pojistného za pojistné období, ve kterém se má výše pojistného změnit. Podle § 2786 odst. 2 občanského zákoníku, nesouhlasí-li pojistník v takovém případě se změnou, může nesouhlas projevit do jednoho měsíce ode dne, kdy se o ní dozvěděl; v tom případě pojištění zanikne uplynutím pojistného období, na které bylo pojistné zaplaceno. Z uvedené souslednosti obou ustanovení lze jasně vysledovat, že ke změně pojistného dojde pouze tehdy, bylo-li to stranami již v pojistné smlouvě dohodnuto, respektive byly v uzavřené pojistné smlouvě již dopředu ujednány podmínky, při jejichž splnění má pojistitel právo upravit nově výši běžného pojistného. Lze pak snadno dovodit, že tyto podmínky musí být vymezeny zcela konkrétně a určitě, tj. ke kterému časovému okamžiku, podle jakých kritériích a jakým způsobem má ke změně výše pojistného dojít. Odkazuje-li žalobkyně v tomto směru na ustanovení čl. 6 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel, pak soud je nucen konstatovat, že toto ujednání výše zmíněnému požadavku nevyhovuje. Ujednání, že žalobkyně má právo na jednostranné navýšení pojistného (sic! - i v tomto případě totiž dochází ke zvýšení pojistného na základě přeci dvoustranné dohody stran obsažené v původní smlouvě) v případě, že dojde ke změně právních předpisů nebo k rozhodovací praxi soudů, která má vliv na stanovení výše pojistného plnění nebo nákladů pojišťovny, pak toto ujednání nestanovuje kritéria, podle kterých, jak a kdy má k navýšení pojistného dojít. Mimochodem, tento článek vůbec neobsahuje nic o roční valorizaci cen a valorizaci výše škod nebo o inflaci, což byl důvod zvýšení pojistného, který sdělila žalobkyně žalovanému – tedy nejednalo se vůbec o důvod, na které by uvedené ustanovení čl. 6 Všeobecných pojistných podmínek pamatovalo, respektive takový důvod v něm není vůbec obsažen. Žalobkyně pak z tohoto důvodu proto ani nebyla oprávněna přistoupit ke zvýšení pojistného – jednoduše proto, že to nebylo ve smlouvě dohodnuto. Pojišťovna proto na základě ujednání, jak je formulováno v ust. čl. 6 Všeobecných pojistných podmínek může pojistné zvýšit v podstatě libovolně, respektive navýšení pojistného závisí pouze na její libovůli a skutečně tak jednostranně vnucuje svou vůli druhé smluvní straně. Takový mechanismus ale neobstojí, v tom případě, jde-li o takovou jednostrannou změnu pojistného, jedná se pak už o nový návrh na změnu smlouvy a není-li druhou stranu akceptován, pak nezbývá, než pokračovat (tak jak je zcela obvyklé u jiných smluv, například nájemních, a podobně) v původním smluvním vztahu, případně má žalobkyně možnost od pojistné smlouvy odstoupit, vypovědět ji, nebo jinak ji ukončit, dojde-li k závěru, že je pro ni nadále nevýhodná (tak jako se to děje u každé jiné smlouvy na dobu neurčitou, přestane-li být pro jednu stranu ekonomicky výhodná - to je přeci od dob prehistorických základní pravidlo obchodu a podepsaný soud neví, v čem a proč se toto více než několik tisíc let staré pravidlo v poslední době mělo takto zásadně změnit). Nestačí tak pouhá lhostejnost druhé smluvní strany k tomuto návrhu, ale musí za této situace už dojít k jeho aktivnímu přijetí. Dopis žalobkyně ze dne 27. 5. 2020 by proto podle jeho obsahu bylo možno nanejvýš vyhodnotit (jestliže žalovanému oznamuje, že bude muset zvýšit pojistné z důvodu všeobecného nárůstu cenové hladiny, což ale nebyl žádný z důvodů pro zvýšení pojistného dle čl. 6 Všeobecných pojistných podmínek, jak byly citovány výše) pouze tak, že indikuje pouze zájem žalobkyně pojistnou smlouvu ukončit (z ekonomických důvodů, protože je pro ni již nevýhodná). Lze tak uzavřít, že žalobkyně si zvyšování pojistného vykládá tak, že pojišťovna má zcela bezbřehé a nelimitované možnosti zvyšování pojistného a nová výše pojistného platí, pokud druhá smluvní strana nevyjádří ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas. Podle dikce zákona tomu tak ovšem zjevně není.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve převažující úspěch nad úspěchem žalovaného, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 1 089 Kč, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně přitom zaznamenala v řízení úspěch ve výši 95 % uplatněného nároku, ohledně 5 % byl úspěšný žalovaný, žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající jejímu úspěchu po odečtení jejího neúspěchu, tedy právo ve výši 90 % (95 % - 5 %); 90 % z celkových nákladů žalobkyní vynaložených (částka 1 489 Kč) činí žalobkyni přiznanou částku 1 340 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalovaného strany, datu uzavření pojistné smlouvy, jejím čísle, ve výši pojistného a žalovaného částky.