16 C 223/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO bytem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 17 683 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 978 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 16. 10. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 11 705 Kč, úroku v částce 5 739,99 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně jdoucího z částky 10 554,90 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 1 385,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do 15. 10. 2019 a z částky 4 576,95 Kč od 16. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. května 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 17 683 Kč spolu s úrokem v částce 5 739,99 Kč a úrokem ve výši 20,5 % ročně jdoucím z částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 385,44 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o zápůjčce číslo kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 11 705 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek ve výši 1 843 Kč, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 877 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 985 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 429 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 7. 11. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2016 a právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s článkem 11 Smluvních podmínek vzniklo dne 12. 11. 2016 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 10 554,95 Kč a na dlužném poplatku částku 7 128,20 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazena půjčka ve výši 10 554,90 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek a v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek také úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. Tato pohledávka za žalovanou pak byla žalobkyni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně se všemi právy s ní spojenými smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně přitom tvrdila, že k tomuto dni činila výše pohledávky bez příslušenství částku 17 683 Kč a její příslušenství pak tvoří úroky v částce 5 739,99 Kč, dále úrok ve výši 20,5 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši, nabíhající z neuhrazené zápůjčky ve výši 10 554,90 Kč až do jejího zaplacení. Žalovaná pohledávka pak sestává z dlužné částky půjčky ve výši 10 554,95 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 7 128,05 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 5 739,99 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 385,44 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, úroků jdoucích ve výši 20,5 % ročně z dlužné částky půjčky, tj. částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši jdoucích z dlužné částky půjčky, tj. z částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Za souhlasu obou účastnic soud věc projednal a rozhodl podle § 15a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum a smluvních podmínek této smlouvy o zápůjčce, dopisu právnická osoba anonymizováno žalované ze dne 24. 6. 2019 - oznámení o postoupení pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 8. 10. 2019 - výzvy před podáním žaloby, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní dne datum, přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek – podstatné části výpisu seznamu postoupených pohledávek, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto v dalším pro stručnost odkazuje.

5. Soud proto předně na základě shora prokázaných skutečností dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinili smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom v obou případech se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

6. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně posoudila její schopnost splácet tuto poskytnutou zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě žalované ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z nájemní/podnájemní smlouvy a současně z veřejného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná pak uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako prodavačka ve právnická osoba, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

8. S tímto závěrem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se soud neztotožňuje. Ze zákaznické karty se totiž podává, že příjem žalované v době poskytnutí zápůjčky činil 12 200 Kč, což bylo ověřeno z pracovní smlouvy a tří výplatních pásek, výdaje žalované pak měly být představovány měsíční částkou 6 600 Kč, z čehož nájem/inkaso činilo částku 3 000 Kč, náklady na telefon částku 300 Kč a další výdaje na chod domácnosti částku 3 000 Kč, což bylo doloženo nájemní/podnájemní smlouvou. Po odečtení výdajů od příjmů žalované tak žalované měl zůstávat použitelný příjem 5 600 Kč. Soud s tímto závěrem nesouhlasí. Má za to,že na výdajové stránce nebyly zohledněny veškeré výdaje, které žalovaná musela vynakládat například na nákup ošacení, přičemž je třeba mít na paměti, že se zavazovala k úhradě měsíční splátky cirka 1 900 Kč. Při posouzení, jak je provedla žalobkyně, by tak žalované zůstávala k dispozici již jen částka 3 700 Kč a tuto soud považuje za již příliš nízkou pro pokrytí například nahodilých finančních výdajů nebo tvorbu finančních rezerv pro tyto nahodilé události. Za té situace proto žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, situaci nevyhodnotila správně a tudíž uzavřena smlouva je neplatná.

9. Za této situace proto smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni pouze to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč a žalovaná na poskytnutou zápůjčku již zaplatila částku 8 022 Kč, pak žalobkyně má nárok na zaplacení zbývající dlužné částky 5 978 Kč (14 000 Kč – 8 022 Kč); přitom tato pohledávka se stala splatnou prokazatelně nejpozději na základě předžalobní výzvy zaslané žalované ze dne 8. 10. 2019, v níž žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné pohledávky do 15. 10. 2019. Ode dne 16. 10. 2019 je proto žalovaná v prodlení s plněním celého svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni, která je tak podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, oprávněna požadovat i zaplacení úroku z prodlení, kterým se stanoví výše úroku z prodlení.

10. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž v řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně se stala věřitelkou žalované na základě postoupení těchto pohledávek na ni ze strany společnosti právnická osoba ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a tudíž je ve sporu aktivně legitimována.

11. S ohledem na vše výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž s ohledem na vše výše uvedené je také již zcela bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvrzeny a prokazovány.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované, která zaznamenala v řízení úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně a která by tak vůči žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.