16 C 239/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejší účastnice: osobní údaje účastnice sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 536 851,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 536 851,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 11. 9. 2021 do zaplacení se zamítá

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 37 810 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastníci k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 67 429,67 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 536 851,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 11. 9. 2021 do zaplacení. Tento svůj nárok odůvodnil tak, že dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytnutí právních služeb a udělil žalované plnou moc pro zastupování jeho osoby ve sporu vedeném u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. [spisová značka], kdy na něj dne 14. 11. 2014 podala [jméno] [příjmení] v zastoupení Mgr. [jméno] [příjmení] žalobu pro zaplacení částky 480 000 Kč z titulu vrácení kupní ceny z neplatné kupní smlouvy. Okresní soud v Opavě vyhlásil dne [datum] rozsudek, kterým co do částky 236 480,64 Kč žalobu zamítl a žalobce (tehdy žalovaného) zavázal k zaplacení částky 243 519,36 Kč s příslušenstvím a s přihlédnutím k výsledku sporu rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání obou tehdejších účastníků poté Krajský soud v Ostravě dne [datum] v řízení vedeném u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka] tento rozsudek jednak potvrdil a jednak změnil tak, že žalobce zavázal zaplatit žalobkyni i částku 236 480,64 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 8. 11. 2014 do zaplacení a žalobce dále zavázal zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů na účet České republiky, protože žalobkyni byl k hájení jejích zájmů v řízení ustanoven právní zástupce z řad advokátů. Proti rozsudku odvolacího soudu žalobce prostřednictvím žalované pak dále podal dovolání dne 21. 5. 2021 (pozn.: správně dne 21. 5. 2018), které bylo jako nedůvodné odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a tímto usnesením byl zavázán k zaplacení nákladů řízení protistraně v dovolacím řízení ve výši 12 729 Kč. Žalobce dále tvrdil nesprávnost postupu žalované v řízení, ve kterém ho zastupovala, opíraje se přitom o důvody uvedené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], na straně 4, odst. 11-13, a dále o usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odst. 3 a 4. Oba tyto soudy ve svých rozhodnutích přitom zamítli kompenzační námitku žalovaného s tím, že pohledávky žalobce (tehdejšího žalovaného) a tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] nejsou vzájemně kompenzabilibní, neboť v době provedení kompenzačního projevu nebyly obě splatné, když pohledávka nynějšího žalobce vzniklá z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou teprve na výzvu, ta však před provedením zápočtu ze strany žalobce nebyla učiněna a tento nedostatek nebyl zhojen ani v nalézacím řízení, kdy judikatura vysokých soudů taktéž dovodila, že výzva k zaplacení pohledávky a zápočet pohledávky nemohou být učiněny v rámci jednoho právního jednání, tedy být obsaženy v jedné listině. Žalovaná tak tímto svým postupem žalobci způsobila škodu, která spočívá jednak v tom, že nebyl ve sporu úspěšný ohledně samotné částky 236 480,64 Kč, která představuje hodnotu bezdůvodného obohacení, kterážto částka byla v řízení sice jako existující nárok žalobce vůči [jméno] [příjmení] prokázána, avšak její nárok vůči žalobci o tuto částku pro právě uvedené pochybení nebyl snížen. V důsledku toho dále žalobci vznikla povinnost uhradit na náhradě nákladů řízení státu částku 159 072,40 Kč neboť [jméno] [příjmení] bylo Okresním soudem v Opavě přiznáno právo na bezplatné zastoupení advokátem, dále uhradit náklady řízení protistrany v dovolacím řízení ve výši 12 729 Kč (za zastoupení [jméno] [příjmení] v dovolacím řízení Mgr. [jméno] [příjmení]), dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucí z částky 236 480,64 Kč od 8. 11. 2014 do dne 26. 9. 2018, kdy tento úrok byl zaplacen a který za toto období činil částku 74 008,20 Kč a konečně náklady exekučního řízení v celkové výši 117 633,18 Kč (z toho náklady oprávněné v exekuci 12 714,07 Kč a odměna a náklady exekutora v částce 104 919,11 Kč). K nákladům exekučního řízení žalobce uvedl, že protože nebyl žalovanou včas informován, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě je již v právní moci a že by měl již tedy na jeho podkladě [jméno] [příjmení] plnit, ačkoliv měl peníze k plnění připraveny, došlo proto naprosto zbytečně k zahájení exekuce nehledě k tomu, že v exekučním řízení mohla žalovaná zápočet uplatnit, kdy stačilo po 7. 2. 2018 napsat jednoduchou výzvu k zaplacení, kdy nárok oprávněné v té době ještě nebyl zcela promlčen, čímž žalobci vznikla tato další škoda.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že nikde neshledává své pochybení. Poukazovala přitom na to, že v řízení před Okresním soudem v Opavě soud kompenzační námitku vznesenou tehdy žalovaným [celé jméno žalobce] shledal důvodnou, k odvolání žalobkyně krajský soud tento rozsudek změnil, kdy dle žalobkyně odvolací soud nesprávně aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které odvolací soud na předmět sporu aplikoval přesto, že tento byl veden již od roku 2014, přitom dle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 2156/18, jsou soudy povinny přistupovat ke změně judikatury opatrně a zdrženlivě tak, aby nedocházelo k překročení principu předvídatelnosti. Dále v žalobě uvedla, že dne 29. 6. 2018 bylo doručeno žalobci vyrozumění o zahájení exekuce, v němž byla vyčíslena jistina peněžitého plnění v částkách 75 566 Kč, 167 953,36 Kč a 236 480,64 Kč. Žalobce plnou mocí ze dne 23. 7. 2018 zmocnil žalovanou k jeho právnímu zastupování v exekučním řízení. Dne 2. 8. 2018 žalovaná podala návrh na zastavení exekuce v částce 75 566 Kč, neboť tuto část závazku žalobce uhradil dne 25. 6. 2018 a žalovaná následně oznámila soudnímu exekutorovi, že ve věci vymáhané pohledávky bylo podáno dovolání, rovněž navrhla, aby byla exekuce odložena do vyřízení věci před Nejvyšším soudem České republiky. Žalovaná rovněž soudnímu exekutorovi navrhla, že žalobce složí zbývající část peněžitého plnění ve výši 404 434 Kč na depozitní účet exekutora, aby po tuto dobu nebyly připisovány úroky z prodlení a taktéž, aby nebylo pokračováno ve výkonu exekuce. Na to bylo žalované soudním exekutorem oznámeno dne 6. 8. 2018, že návrh na odklad exekuce byl podán příslušnému soudu. Usnesením z téhož dne exekutor zastavil exekuci pro částku 75 566 Kč a následovalo usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jímž byl návrh na odklad exekuce zamítnut, mimo jiné s odůvodněním pod bodem 7., že pokud Nejvyšší soud nerozhodl po podání dovolání o odkladu, není důvod k povolení odkladu exekučním soudem. Ve věci samé pak bylo podáno do výše citovaného usnesení odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě a dále dne 1. 10. 2018 žalovaná podala žádost, nechť se Nejvyšší soud vyjádří, zda bude vydávat rozhodnutí o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dovoláním. Již dne 15. 10. 2018 obdržela žalovaná krátkou zprávu Nejvyššího soudu České republiky datovanou dne 9. 10. 2018 o tom, že návrhu na odklad nebylo vyhověno. Ve všech těchto souvislostech žalovaná průběžně informovala žalobce a instruovala jej, že nezbývá než, aby bylo peněžní plnění uhrazeno. Žalobce zaplatil zbývající peněžní plnění ve výši 405 000 Kč dne 26. 9. 2018. Dne 23. 11. 2018 bylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, na které žalovaná reagovala žádostí exekutorovi o vyčíslení exekuce a poté, co exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce pod č. j. [spisová značka], žalovaná tyto listiny zaslala na adresu žalobce. Žalovaná má proto za to, že v právním zastupování žalobce nijak nepochybila. V rozsahu částky 75 566 Kč pak také vznesla námitku promlčení s tím, že tuto část závazku žalobce uhradil dne 25. 6. 2018 a žaloba byla podána až dne 15. 9. 2021. V dalším řízení se připojila k námitce vznesené vedlejší účastnicí ohledně promlčení nároku v celém rozsahu.

3. Vedlejší účastnice se ztotožnila ze shora uvedeným vyjádřením žalované, tedy že žalovaná při zastupování žalobce nijak nepochybila a tedy nezpůsobila žalobci požadovanou škodu a dále vznesla námitku promlčení celého nároku, kterou odůvodnila tím, že žalobci vznikl dluh již rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. [spisová značka], který byl vynesen dne [datum], kdy na tomto jednání byl žalobce osobně přítomen a tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 4. 2018, tedy nejpozději toho dne vznikl žalobci dluh ve výši 236 480,64 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 8. 11. 2014 do zaplacení a součástí tohoto rozsudku bylo i stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení protistrany, tedy promlčení se vztahuje i na tyto náklady řízení. K nároku žalobce na náklady exekuce ve výši 117 633,18 Kč vedlejší účastnice uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že žalovaná ho neinformovala o tom, že rozsudek krajského soudu je již v právní moci, kdy důvodem je to, že žalobce dne 9. 5. 2018 udělil žalované plnou moc k podání dovolání, tedy nejpozději v tomto okamžiku věděl, že rozsudek je pravomocný a on má tedy povinnost dle tohoto rozsudku plnit. Vyrozumění o zahájení exekuce bylo žalobci doručeno až 29. 6. 2018, tedy 1,5 měsíce poté, co se nejpozději o své povinnosti dozvěděl, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy dovolací soud při zkoumání příčinného vztahu mezi pochybením žalované a vznikem škody na straně žalobce označil skutečnost, jež tvoří bezprostřední příčinu takové majetkové újmě žalobce, jeho nečinnost po právní moci rozhodnutí ukládajícího mu platební povinnost a na základě uvedeného je zřejmé, že náklady exekučního řízení nevznikly v souvislosti s případným pochybením žalované, ale jde o náklady, které si žalobce přivodil sám svým rozhodnutím nerespektovat exekuční titul.

4. Soud v řízení provedl důkaz jednak protokolem o jednání před odvolacím soudem ze dne [datum] ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. [spisová značka] (založený na č. l. 281 a následujících tohoto spisu), z něhož vzal za prokázáno, že toho dne byl Krajským soudem v Ostravě jako soudem odvolacím vyhlášen rozsudek, kterým byl jednak potvrzen a jednak ohledně částky 236 480,64 Kč s příslušenstvím změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že žalovaný (nyní žalobce) je povinen zaplatit tehdejší žalobkyni [jméno] [příjmení] částku 236 480,64 Kč s úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši 8,05 % ročně od 8. 11. 2014 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a dále byla žalovanému (nyní žalobci) uložena povinnost nahradit České republice náklady řízení žalobkyně v plné výši, v částce, která bude stanovena v samostatném usnesením do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Okresního soudu v Opavě a žalovaný je povinen nahradit České republice náklady odvolacího řízení žalobkyně v plné výši, v částce, která bude stanovena v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Okresního soudu v Opavě. Z obsahu protokolu se dále podává, že žalobce se žalovanou byli oba tomuto jednání osobně přítomni a po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu tento byl ústně odůvodněn. Z písemného odůvodnění rozsudku založeného na straně 284 a následujících spisu se pak podává, že důvodem pro změnu rozsudku okresního soudu je skutečnost, že nedošlo k platnému započtení pohledávky, když odvolací soud dovodil, že úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky a takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky (odst. 11. písemného odůvodnění rozsudku).

5. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

6. Podle § 610 odst. 1 o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

7. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2, právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

8. Podle § 620 odst. 1 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

9. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá 3 roky.

10. Podle § 2952 o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

11. Podle § 513 o. z., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

12. V daném případě žalobce žalobu vystavěl na tvrzení, že v důsledku nesprávného postupu žalované v řízení před okresním soudem, respektive v důsledku jejího nesprávného právního názoru promítajícího se do nesprávně učiněných hmotněprávních a procesních úkonů žalobci vznikla žalovaná škoda a domáhá se proto její úhrady po žalované. Žalovaná a vedlejší účastnice proti tomuto nároku vznesly námitku promlčení, kterou odůvodnily tím, že o těchto skutečnostech, které žalobce staví za základ svého žalobního nároku, se žalobce dozvěděl již dne 7. 2. 2018 u jednání odvolacího soudu, kterému byl žalobce osobně přítomen a při němž došlo ke změně rozhodnutí soudu prvého stupně a kde byl tento rozsudek ústně i pro laika srozumitelným způsobem odůvodněn. Žalobce z něj proto mohl seznat, že jeho zástupkyně pochybila a proto uplatnil-li nárok žalobou podanou soudu až dne 15. 9. 2021, uplynula mu obecná tříletá promlčecí lhůta, neboť se dozvěděl o všech podstatných okolnostech vzniku škody i o tom, kdo za ni odpovídá již dne 7. 2. 2018.

13. Soudu v této věci nepřísluší jakkoliv polemizovat ani s rozhodnutím odvolacího či dovolacího soudu, jak činí žalovaná. Naopak je povinností soudu z těchto rozhodnutí vycházet (§ 135 odst. 2 o.s.ř.). Pakliže odvolací soud uzavřel, že kompenzační projev žalobce nebyl učiněn právně správně, vznikla tím žalobci škoda a je nutno připustit odpovědnost žalované za její vznik. Je však jisté, že o všech těchto skutečnostech se žalovaný také dozvěděl již u jednání odvolacího soudu, které se konalo dne 7. 2. 2018 a tedy od tohoto okamžiku byl seznámen se všemi znaky této škody včetně osoby, která mu za ni odpovídá. Je naprosto irelevantní, zda žalovaná žalobce o možnosti uplatňovat tuto škodu po ní upozornila či nikoliv. I kdyby se tak totiž stalo, žalovaná by žalobci zajisté nebyla schopna sdělit nic nového a nic více, než co se dozvěděl právě u odvolacího soudu o právní neúčinnosti kompenzačních projevů při ústním odůvodnění rozsudku. Je tedy nepochybné, že toho dne začala předně žalobci běžet promlčecí lhůta ohledně částky 236 480,64 Kč jako základu (jistiny) škody uplatňované v tomto řízení, neboť podle § 2952 o. z. škoda může spočívat i ve vzniku dluhu a již od té chvíle poškozený měl právo na to, aby mu škůdce poskytl náhradu – odškodnil jej (a tedy jde o okamžik vzniku žalovatelného dluhu - actio nata). Stejně tak se žalobce již v ten okamžik dozvěděl, že k této škodě se přimykají další složky a protože se jednalo o škodu způsobenou vznikem dluhu, tedy pohledávky, pak všechny tyto další složky jsou současně také příslušenstvím této pohledávky jako náklady spojené s jejím uplatněním (§ 513 o. z.). Byť mohly být tyto náklady konkrétní částkou určeny až v pozdějších rozhodnutích, přeci jen však v ten okamžik již bylo zřejmé, že takové náklady bude muset žalobce zaplatit, tedy již mu i v tomto směru byla známa škoda, její hrubá výše a kdo za ni odpovídá, nehledě k tomu, že podle judikatury vysokých soudů příslušenství tvoří akcesorium pohledávky, samostatně ohledně něj (například ohledně úroků) promlčecí doba neběží a je-li promlčen základ nároku, promlčuje se tím automaticky i jeho příslušenství (opačný závěr by totiž nedával smysl, neboť pokud by se například nepromlčovaly úroky, byl by je povinen dlužník stále platit, neboť by se ohledně nich neubránil námitkou promlčení, a takto by byl nakonec nucen zaplatit i jistinu, neboť by se tím jinak do budoucna povinnosti platit úroky nikdy nezbavil - tedy by je platil donekonečna, byť jistinu by platil nemusel), resp. nebyla by proti němu vymahatelná. Kromě toho ne všechny tyto náklady jsou pak i v příčinné souvislosti s tímto jednáním, neboť náklady v dovolacím řízení nevznikly v důsledku pochybení žalované v nalézacím řízení, ale již z vůle žalobce, který k podání dovolání dal pokyn. Stejně tak náklady exekučního řízení při vědomí žalobce, že má plnit podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, stěží subsumovat pod přímou příčinnou souvislost s nesprávným postupem žalované v nalézacím řízení (nadto argumentace žalobce v tomto směru vede k závěru, že promlčecí doba dosud ani nezačala běžet, neboť její počátek staví naroveň doručení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání odmítnuto, k čemuž však současně také tvrdí, že mu dosud doručeno nebylo; pak by ovšem podaná žaloba v tomto směru byla vlastně podána předčasně a musela by být pro předčasnost zamítnuta – promlčecí doba totiž běží od okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou - dosud nesplatnou pohledávku pak soudním rozhodnutím nelze přiznat).

14. S ohledem na výše uvedené důvody proto soud podanou žalobu zamítl, kdy za tohoto stavu věci je pak také dále již nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly všemi účastníky řízení případně dále tvrzeny a prokazovány.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jakož i podle zásad uvedených v ustanovení § 146 odst. 2 (to pokud byla podaná žaloba vzata žalobcem v průběhu řízení částečně zpět) a v řízení plně úspěšné žalované a vedlejší účastnici proto přiznal právo na jejich náhradu, které u žalované sestávají z odměny za právní zastupování žalované v řízení advokátem stanovené dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření žalobě, účast u soudního jednání dne 15. února 2023) a ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby účasti u jednání konaného dne 27. června 2022, které bylo odročeno, aniž by začalo jednání o věci samé, tj. celkem v částce 36 610 Kč, dále náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tyto čtyři úkony právní služby v paušální částce 300 Kč/úkon, tj. částky 1 200 Kč Celkem tak náklady řízení u žalované činí částku 37 810 Kč Náklady řízení vedlejší účastnice sestávají z odměny za právní zastupování vedlejší účastnice v řízení advokátem stanovené dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření ve věci ze dne 3. 2. 2022 a 4. 10. 2022, účast u soudního jednání dne 15. února 2023) a ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby účasti u jednání konaného dne 27. června 2022, které bylo odročeno, aniž by začalo jednání o věci samé, tj. celkem v částce 47 070 Kč, dále náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za těchto pět úkonů právní služby v paušální částce 300 Kč/úkon, to je částky 1 500 Kč a dále z vyúčtované výše náhrady cestovních výdajů celkem v částce 2 357 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dvě cesty osobním vlakem z [obec] do [obec] a zpět k ústním jednáním dle předložených jízdenek a dále z vyúčtované výše náhrady za ztrátu času těmito cestami v délce celkem 24 hodin v částce 4 800 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu ztráty času cestou a částky 11 702,67 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad, kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když právní zástupkyně vedlejší účastnice osvědčila, že je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení na straně vedlejší účastnice činí částku 67 429,67 Kč.