16 C 247/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 410,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 741,11 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 668,94 Kč, úroku v částce 4 005,68 Kč a dále úroku ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 47 910,05 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 3 615,54 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 8 168,94 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 39 741,11 Kč od 28. 9. 2024 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 464,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 11. října 2024 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 49 410,05 Kč spolu s úrokem v částce 4 500,68 Kč a dále s úrokem ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 47 910,05 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 3 615,54 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 47 910,05 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru registrační číslo , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí jsou také Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, kdy na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut ze strany žalobkyně nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 52 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 18,63 % ročně, kdy částka poskytnutého úvěru byla žalovanému v souladu s bodem 1.2 smlouvy převedena na jeho běžný účet a který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však tyto splátky řádně nesplácel a z důvodu tohoto porušení smlouvy, a to i přes skutečnost, že žalovaný byl na porušení svých povinností žalobkyní písemně upozorněn, žalobkyně prohlásila všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 14. 11. 2023 za okamžitě splatné a zároveň vyzvala žalovaného okamžitému jednorázovému splacení celého jeho závazku vůči žalobkyni. Přitom ke dni 27. 9. 2024 činil dluh žalovaného vůči žalobkyni na nesplacené jistině částku 47 910,05 Kč, na dlužných poplatcích částku 1 500 Kč, na kapitalizovaném úroku do 27. 9. 2024 částku 4 005,68 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení do 27. 9. 2024 částku 3 615,54 Kč, vedle čehož požaduje i úrok a úrok z prodlení běžící do budoucna, smluvní úrok přitom od 27. 9. 2024 ve snížené výši 8,05 % ročně. Žalovaný žalobkyni na tento dluh již ničeho dalšího neuhradil, ač k tomu byl ještě před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván výzvou ze dne 4. 10. 2024.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze smlouvy o úvěru registrační číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , dopisů žalobkyně žalovanému – upomínek k zaplacení dluhu, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 9. 8. 2023 – poslední výzvy k zaplacení dluhu spolu s připojenou poštovní dodejkou, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 16. 11. 2023 – oznámení o zesplatnění úvěru spolu s připojenou poštovní dodejkou, dále z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období měsíců února až října 2022, dále historického výpisu z úvěrového účtu číslo , č. účtu, a z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne 4. 10. 2024 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím archem, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak byla žalobkyní uvedena shora, na než proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 52 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 043 Kč. Žalovaný úvěr řádně neplatil, žalobkyně proto dopisem ze dne 16. 11. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého zůstatku úvěru.

6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného na výzvu soudu uvedla, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na účelový spotřebitelský úvěr na bydlení s limitem 52 000 Kč se splatností 96 měsíců, kdy v případech, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu (případně i jiném) účtu úvěrovaného vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení klienta o výši příjmu v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobkyně zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem úvěrovaných, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Potvrzení o výši příjmu lze vnímat jako náhradní podklad pro doložení příjmu v případech, kdy nelze doložit příjmy z bankovních účtů. Z výše uvedených důvodů se žalobkyně proto spoléhá, pokud to jen možno, na skutečně materiální důkazy, což jsou právě informace z bankovních účtů na dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele, a plní tak nejvyšší možnou mírou kritérium spolehlivosti informací nutných pro posouzení úvěruschopnosti, za zachování kritéria přiměřenosti, které ohraničuje informace a podklady, které může ještě po úvěrovaných nebo potencionálních úvěrovaných požadovat, což je v souladu s evropskou i českou rozhodovací praxí soudů. Proto předschválený limit úvěrovaného byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu úvěrovaného (žalovaného), v rámci kterého byl stanoven příjem na základě transakcí na běžném účtu, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, a to na částku 22 206 Kč, přičemž tento příjem byl napočítán jako medián příjmů žalovaného na běžném účtu za období měsíců únor až červen 2022 a výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity činily 14 580 Kč (pravidelné výdaje, tj. inkaso, SIPO, trvalé příkazy pravidelné, jednorázové příkazy, nepravidelné výdaje, tj. transakce debetní kartou včetně výběru z bankomatu, nepravidelné výdaje jsou ponižovány koeficientem dle velikostí příjmu, náklady na úvěrové služby). Na základě toho byla platební kapacita vypočtená systémem stanovena na částku 7 626 Kč a platební kapacita pro splátku úvěru ve výši 1 043 Kč je tedy dostatečná. Dále byla zjišťována zadluženost úvěrovaného, rovněž z transakcí úvěrovaného, ověřovány doklady žalovaného, insolvence a podobně. Na základě toho žalobkyně dospěla před uzavřením úvěrové smlouvy k závěru, že žalovaný je bonitní, tedy že byl schopen po odečtení všech výdajů s ohledem na výši svého měsíčního příjmu poskytnutý úvěr splácet.

11. S výše uvedeným závěrem žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr se soud neztotožňuje. Žalobkyně o příjmech a výdajích žalovaného a jejich struktuře v podstatě netvrdila ničeho. Odkazovala se přitom na výpis z bankovního účtu žalovaného, který jí dle jejího tvrzení sloužil jako podklad pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného a zjištění a ověření jeho příjmů a jeho výdajů. Žalobkyně dále na výzvu soudu k prokázání těchto svých tvrzení soudu předložila též výpis z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, , tedy výpis všech obratů na tomto účtu, podle nichž žalobkyně finanční situaci v době poskytnutí úvěru žalovanému posuzovala. Nicméně obraty zachycené na tomto účtu, respektive stav peněžních prostředků na tomto účtu na začátku posuzovaného období, tj. ke dni 1. 2. 2022 (207,63 Kč) a ke konci období, tj. ke dni 31. 10. 2022 (6 000 Kč) dokonce ani sám o sobě v žádném případě nenasvědčuje tomu, že by žalovaný byl schopen žalobkyni splácet splátku úvěru ve výši 1 043 Kč, k čemuž se zavázal v uzavřené úvěrové smlouvě. Přitom ač na první pohled žalovaný za toto období devíti měsíců zvýšil svůj kreditní zůstatek na tomto účtu o částku zhruba 5 800 Kč (tedy i tak nedostačující, jestliže by splátky na poskytnutý úvěr při stanovené výši splátky za tu dobu činily 9 387 Kč, tedy méně, než byl žalovaný schopen za stejnou dobu na účtu uspořit), nelze v žádném případě přehlédnout, že dne , datum, byla na tento účet připsána částka 170 000 Kč došlá žalovanému z účtu číslo , č. účtu, (tedy z účtu žalobkyně), kdy se jedná o úvěrový účet vztahující se k dalšímu poskytnutému úvěru žalovanému žalobkyní na základě v ten den s ním uzavřené další smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále na tento účet byla dne , datum, připsána částka 52 000 Kč z předmětného úvěru, jehož zaplacení se žalobkyně touto žalobou domáhá, dále žalovanému na tento jeho běžný účet docházely další peněžní prostředky, a to z dalšího úvěrového účtu vedeného žalobkyní pro žalovaného na základě s ní uzavřené smlouvy, a to učtu číslo , č. účtu, , kdy dle žalobkyní předloženého výpisu z tohoto úvěrového účtu (jedná se o kontokorentní úvěr poskytnutý žalovanému na základě s ním uzavřené smlouvy ze dne , datum, ) žalobkyně žalovanému v období od 4. 7. 2022 do 30. 11. 2022 na tomto účtu převodem na jeho běžný účet číslo , č. účtu, poskytla dalších 15 675,57 Kč. Ovšem i bez započítání částek poskytnutých, respektive převedených na běžný účet žalovaného číslo , č. účtu, z tohoto kontokorentního úvěru celková částka poskytnutá samotnou žalobkyní žalovanému, respektive kreditní obrat na jeho běžném účtu se tak zvýšil o dalších 222 000 Kč. Tyto peněžní prostředky přitom žalovanému poskytla sama žalobkyně na základě s ním uzavřených smluv, tedy musela vědět o tom, že se nejedná o pravidelný zdroj příjmů žalovaného. Pak ovšem tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný byl vyhodnocen jako bonitní klient, který bude schopen své závazky žalobkyni splácet, postrádá jakýkoliv reálný základ, resp. vůbec není jasné, jak žalobkyně k tomuto svému závěru dospěla a v tomto světle tak její tvrzení o tom, že vyhodnotila situaci žalovaného podle obratů na jeho běžném účtu , č. účtu, , který pro něj vedla, jako postačující pro poskytnutí dalšího spotřebitelského úvěru, neboť žalovaný na tomto účtu vykazoval disponibilní kapacitu pro splácení dalšího úvěru, jako zjevně nesprávné.

12. Za té situace proto žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč, pak žalovaný je podle shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru právě tuto částku povinen žalobkyni vrátit, respektive poníženou o to, co již žalovaný žalobkyni zaplatil (vrátil), tedy o částku 12 258,89 Kč. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak soud uložil žalovanému žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajícím možnostem žalovaného, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalovaného, který zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo, neboť s ohledem na výše uvedené i tato výše splátek v podstatě možnostem žalovaného přiměřená není, neboť o jeho nynějších poměrech není nic bližšího známo. Jestliže však žalovaný neplatil řádně ani dohodnuté splátky úvěru (1 043 Kč), pak lze jen těžko usuzovat na to, že by byl schopen nyní splácet jakoukoliv částku vyšší nebo se jen rovnající této částce či uhradit svůj dluh vůči žalobkyni dříve. Povinnost zaplatit dluh v přiměřených splátkách je přitom druhým z nosných pilířů zákona o spotřebitelském úvěru, respektive Směrnice, a tyto splátky soud uloží z úřední povinnosti, neboť se jedná o stejnou kategorii ochrany spotřebitele jako v případě toho, zda mu úvěr vůbec měl být poskytnut. Smyslem ochrany spotřebitele je totiž vyhnout se tzv. dluhové pasti a následné exekuci, neboť právě důsledky exekuce pro dlužníka a společnost jako celek (pád do sociální sítě, ohrožení splacení pohledávek jiných věřitelů) jsou vlastně celým hybatelem, který zákonodárce vedl k přijetí této úpravy - tedy jinak řečeno, aby se dlužník, který nemá na splácení úvěru, nedostal do exekuce, nemá mu být úvěr předně vůbec poskytnut, a pokud už mu přesto úvěr takto chybně poskytnut byl, má se mu umožnit jeho zaplacení tak, aby se opětovně do exekuce vůbec nedostal - o nic jiného v celé své podstatě v této úpravě nejde a všechny tyto negativní důsledky a jejich celospolečenská škodlivost jsou přitom podrobně rozepsány již v mnoha rozhodnutích vysokých soudů. Názor, že v takovém případě pak nutno uložit povinnosti zaplatit dluh dlužníkovi v obvyklé třídenní lhůtě ve smyslu ustanovení § 160 o.s.ř. je v rozporu s výslovným zněním ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a takováto aplikační praxe způsobuje obsolentnost tohoto ustanovení, respektive popření směrnice, což je i ve světle rozhodnutí Evropského soudního dvora nepřípustné. Takový názor je proto zjevně nesprávný, kdy v dalším pak soud pro stručnost zcela odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž pod body 14. až 20. Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení, kde tedy též vyslovil, že se jedná o spor o vůbec splatnost pohledávky ze spotřebitelského úvěru a tedy hmotněprávní stanovení splatnosti pohledávky soudním rozhodnutím. Ocitne-li se přitom žalovaný v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, pak soud jí do budoucna přiznal právo i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil odpovídající výši uvedené v ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období pak bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout.

13. Je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále tvrzeny a prokazovány.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně řízení vůči žalovanému uplatňovala nárok, který včetně příslušenství ke dni vydání tohoto rozsudku představován částkou 71 969,65 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do částky 32 228,54 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni 3. 2. 2026). Soud proto žalobkyni, která v řízení zaznamenala převažující úspěch (procentuálně vyjádřený 55 %) nad úspěchem žalovaného (45 %), přiznal právo na náhradu nákladů řízení zhruba v rozsahu 10 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalovaného, tj. 55 % - 45 % = 10 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 2 471 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dle sazeb účinných do 31. 12. 2024, a to za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 378 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé na straně žalobkyně činí částku 4 649 Kč; 10 % těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 464,90 Kč.