16 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 86 546,52 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 6 000 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 5 000 Kč od 20. 2. 2026 do zaplacení a z částky 1 000 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 68 533 Kč a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 10 253 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 12 013,52 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 74 533 Kč od 1. 9. 2023 do 19. 1. 2026, z částky 69 533 Kč od 20. 1. 2026 do 16. 2. 2026 a z částky 68 533 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. listopadu 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 86 546,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 74 533 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem 80 000 Kč, který mohl být v případě splnění podmínek zvýšen až do výše 150 000 Kč, kdy žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně prostřednictvím vydané platební úvěrové karty a kdy první čerpání ve výši 74 533 Kč bylo mezi stranami smlouvy sjednáno za účelem úhrady kupní ceny zboží – , Anonymizováno, u prodejce , právnická osoba, a. Tyto poskytnuté peněžní prostředky se pak žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 30,59 % ročně, a to v minimální měsíčních splátkách po 3 450 Kč včetně pojistného splatných vždy k 15. dni v měsíci a dále se žalovaný zavázal platit poplatky v souladu se sazebníkem. Žalovaný tedy na takto poskytnutý úvěr čerpal celkem částku 74 533 Kč, žalovaný však dohodnuté úvěrové splátky řádně nesplácel, přičemž při prodlení žalovaného s placením nejméně dvou splátek úvěru v dohodnutém termínu nebo jedné splátky po dobu trvající déle než 3 měsíce byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a zároveň požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím a případně dalšími peněžitými závazky. Vzhledem k tomu, že na úvěr nebylo plněno v souladu se smluvními ujednáními, právní předchůdkyně využila svého práva a od smlouvy s účinností ke dni 31. 8. 2023 odstoupila, čímž se stal splatným celý nesplacený zůstatek úvěru včetně veškerého příslušenství. Žalobkyně se pak po žalovaném domáhá zaplacení částky 86 546,52 Kč, která představuje jednak dlužnou jistinu v částce 74 533 Kč, dále dlužné poplatky v částce 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužné pojistné ve výši 1 873,10 Kč a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši 7 640,42 Kč, vedle čehož se domáhá i zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tedy ode dne 1. 9. 2023 do zaplacení s tím, že tato pohledávka byla žalobkyni postoupena společností , právnická osoba, . smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mezi sebou obě společnosti uzavřely dne , datum, . Žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil ani přes její předžalobní výzvu ze dne 10. 10. 2025.

2. Podáním ze dne 2. března 2026 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět o částku celkem 6 000 Kč s tím, že žalovaný uhradil ve prospěch účtu žalobkyně po podání žaloby dne 19. 1. 2026 částku 5 000 Kč a dne 16. 2. 2026 částku 1 000 Kč a setrvala dále na žalobním požadavku, aby jí žalovaný zaplatil částku 80 546,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 74 533 Kč od 1. 9. 2023 do 19. 1. 2026, ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 69 533 Kč od 20. 1. 2026 do 16. 2. 2026 a ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 68 533 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu jejího zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když souhlasu žalovaného s tímto zpětvzetím, které žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, není podle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

5. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, – číslo , hodnota, ze dne , datum, , dokladu o odchozí platbě v částce 74 533 Kč dne , datum, na účet číslo , č. účtu, (variabilní symbol , var. symbol, ), dopisu společnosti , právnická osoba, . žalovanému ze dne , datum, – odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu spolu s připojeným poštovním podacím archem, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne , datum, včetně přílohy číslo 1 této smlouvě – seznamu postupovaných pohledávek, dále z dopisu společnosti , právnická osoba, . žalovanému ze dne , datum, , kterým mu oznamuje toto postoupení pohledávky a dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 10. 10. 2025 – předžalobní upomínky spolu s poštovním dokladem o jejím odeslání, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost odkazuje.

6. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 74 533 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 450 Kč. Žalovaný úvěr řádně neplatil, když na úvěr uhradil žalobkyni pouze částku 6 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 1. 8. 2023 od smlouvy o úvěru odstoupila a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, svou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, .

7. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného k výzvě soudu uvedla, že žalovaný při sjednávání smlouvy sdělil, že jeho čistý měsíční příjem činí 15 247,50 Kč a jeho náklady na bydlení činí 2 200 Kč, je svobodný a bez vyživovací povinnosti, což prověřila pohyby na běžném účtu žalovaného, tj. výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . pod číslem , č. účtu, za měsíc prosinec 2022 a leden 2023, kdy z těchto bylo zjištěno, že žalovaný pobírá pravidelnou mzdu od společnosti , právnická osoba, , a to v průměrné výši 15 247,50 Kč odpovídající sdělení žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně proto vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr jako dostatečnou.

12. S výše uvedeným závěrem se soud neztotožňuje. Právní předchůdkyně žalobkyně možná dobře zjistila, respektive prověřila příjmy žalovaného, neboť z výpisu z účtu se skutečně podává, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem, který na účet docházel, a to od společnosti , právnická osoba, Zároveň však při i zběžném nahlédnutí do těchto výpisů z účtu žalovaného za měsíce prosinec a leden si nelze nepovšimnout, že v daném období se zůstatek na účtu z počátečního stavu -981,60 Kč (ke dni 1. 12. 2022) snížil až na konečný zůstatek -1 000 Kč (ke dni 31. 1. 2023). Proto jednak tyto výpisy z účtu samy o sobě neprokazovaly, že žalovaný byl schopen měsíčně vytvářet dostatečnou finanční rezervu i pro úhradu splátek poskytnutého úvěru, nadto co se týče výdajové stránky, žalobkyně pouze uvádí výdaje na bydlení žalovaného, o nichž tvrdí, že činí 2 200 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom pouze vycházela z prohlášení žalovaného, což je nedostačující.

13. K závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru při nedostatečném posuzování ze strany poskytovatele úvěru v době uzavření smlouvy dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Přisvědčil přitom v tomto rozhodnutí názoru odvolacího soudu (Krajský soud v Ostravě), proti němuž bylo dovolání ze strany věřitelky podáno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele … Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Nejvyšší soud v tomto svém rozhodnutí pak uzavřel, že závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně (věřitelka) s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

14. Způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, se proto nese přesně v intencích shora v podstatných částech citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2188/2018. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že by vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná.

15. Smlouva uzavřená se žalovaným proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti jak nyní výslovně stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru (dříve tuto absolutní neplatnost dovodila judikatura) a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy ze dne , datum, žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 74 533 Kč, pak žalovaný je povinen žalobkyni tuto částku vrátit poníženou o to, co žalovaný žalobkyni již zaplatil (6 000 Kč); dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto uložil žalovanému předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, které snad žalovaný bude schopen žalobkyni v budoucnu plnit (žalovaný zůstal v řízení zcela nekontaktní, ani soud proto není schopen posoudit jeho nynější situaci a stanovit splátky přiměřené jeho možnostem), kdy v dalším pak soud pro stručnost zcela odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž pod body 14. až 20. Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení včetně toho, že se jedná o hmotněprávní stanovení splatnosti pohledávky ze spotřebitelského úvěru soudem, v důsledku čehož ještě ani nenastalo prodlení žalovaného a proto žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z dosud nevrácené jistiny bylo nutno zamítnout. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu, přičemž žalobkyně v řízení též prokázala převod této pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na ni postoupením pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku, tedy že je v řízení aktivně legitimována.

16. Je pak také zřejmé, že ani veškeré další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále tvrzeny a prokazovány.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jakož i podle zásady uvedené v ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., to pokud žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět, a žalobkyni, která v řízení zaznamenala převažující úspěch (procentuálně vyjádřený 79 %) nad úspěchem žalovaného (21 %), přiznal právo na náhradu nákladů řízení zhruba v rozsahu 58 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalovaného, tj. 79 % - 21 % = 58 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 157 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle sazeb uvedených v § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, podání žaloby) a ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby předžalobní upomínky, tj. celkem v částce 10 650 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 1 350 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 2 520 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 17 677 Kč; 58 % těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 10 253 Kč.