16 C 296/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyň:Jméno žalobkyně A, narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A Jméno žalobkyně B, narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 48 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 24 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím od 7. 8. 2021 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně a) částku 36 400,83 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 24 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím od 7. 8. 2021 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně b) částku 36 400,83 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou domáhaly se žalobkyně po žalované každá zaplacení částky 24 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši zákonné sazby od 7. 8. 2021 do zaplacení. Tento svůj žalobní požadavek odůvodnily tak, že jsou rovnodílnými spoluvlastnicemi nemovitosti, a to pozemku parcelní číslo Anonymizováno, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. číslo a žalovaná je vlastnicí sousedícího pozemku parcelní číslo Anonymizováno, jehož součástí je rodinný dům č. p. číslo, vše v katastrálním území obec. Oba rodinné domy přitom stojí bezprostředně vedle sebe a mají společné střešní úžlabí. Žalovaná na podzim roku 2020 zahájila práce na opravě střechy svého rodinného domu č. p. číslo. Dne 4. listopadu 2020 v časných ranních hodinách došlo k zatečení do domu žalobkyň, kdy zasažena zatečením byla kuchyně, ložnice a chodba, všechny tyto místnosti v místech, které sousedí s domem žalované, kdy příčinou tohoto zatečení byly atmosférické srážky a nedostatečné zajištění proti nim na střeše žalované, která v té době procházela celkovou rekonstrukcí. Za zednické práce, tj. opravy poškozených omítek a zdí a sádrokartonových stropů zaplatily žalobkyně jméno FO jím fakturovanou částku 21 500 Kč převodem na jeho účet dne 22. 7. 2021, za malířské práce, tj. penetraci, sádrování a vymalování ložnice, kuchyně a chodby zaplatily žalobkyně jméno FO částku 8 750 Kč vyúčtovanou fakturou číslo 3/21 převodem na jeho účet dne 19. 4. 2021, dále částku 9 580 Kč vyúčtovanou fakturou číslo 4/2021 a částku 3 150 Kč vyúčtovanou fakturou číslo 5/2021 a to převodem na jeho účet dne datum, dále jméno FO částku 12 500 Kč za demontáž, opravu a montáž nábytku v hotovosti a pokrývači jméno FO, který zajišťoval střechu proti dalšímu zatečení, částku 450 Kč a elektrikáři jméno FO částku 300 Kč za kontrolu elektroinstalace po zatečení. Celkem tak na odstranění následků zatečení vynaložily žalobkyně částku 56 230 Kč; žalobkyně pak vyzvaly žalovanou k zaplacení náhrady škody ve výši 72 730 Kč, do níž započetly i částku 16 500 Kč za úklidové práce, které si prováděly svépomocí, a to za 110 odpracovaných hodin, které ocenili částkou 150 Kč/1 hodina. Žalovaná však žalobkyním dosud neuhradila ničeho.

2. Žalovaná navrhla podanou žalobu zamítnout s tím, že zatečení do domu žalobkyň nesouviselo s prováděnou opravu střechy na její nemovitosti, ale mělo svůj původ ve špatně provedených klempířských prvcích na střeše žalobkyň, zejména zakončení společného střešního úžlabí na straně žalobkyň pod střešní krytinou. Uvedla, že na její straně nedošlo k žádnému pochybení při zajištění její nemovitosti sousedící s nemovitostí žalobkyň proti atmosférických srážkám, krycí plachty byly položeny správně přes střešní žlab a řádně zajištěny a tudíž nemohlo dojít ke vniku vody pod toto společné střešní úžlabí. Svou odpovědnost za zatečení do nemovitosti žalobkyň a za škodu z toho vzniklou proto vyloučila.

3. Žalovaná ve svých vyjádřeních nerozporovala, že v noci ze 3. na 4. listopadu 2020 v ranních hodinách došlo ke vniku srážkové vody do domu žalobkyň, tuto skutečnost proto soud považoval mezi účastnicemi za nespornou.

4. Z účastnických výpovědí obou žalobkyň, jakož i dalších slyšených svědků, řemeslníků, kteří odstraňovali následky zatečení, a to jméno FO, který prováděl výmalbu místností, dále jméno FO, který prováděl zednické práce, novou omítku stěn (oklepání staré a nanesení nové) a sádrokartonové stropy, soud vzal za prokázán jednak rozsah zatečení a způsob poškození v jednotlivých místnostech, tj. v kuchyni, na chodbě a v ložnici domu žalobkyň, kdy tyto byly zasaženy v místech, které sousedí s domem žalované, v kuchyni, na chodbě a v ložnici téměř až do poloviny těchto místností, a dále skutečnost, že tito řemeslníci odstraňovali a odstranili tyto škody vzniklé zatečením a také potvrdili jednak autentičnost daňových dokladů, kterými svou práci a materiál použitý při odstraňování následků zatečení žalobkyním vyúčtovali, tj. pan jméno FO fakturou číslo 3/21 částku 8 750 Kč, fakturou číslo 4/21 částku 9 580 Kč a fakturou – daňovým dokladem 5/21 částku 3 150 Kč, pan jméno FO fakturou - daňovým dokladem číslo hodnota-21 pak částku 19 500 Kč, přičemž oba potvrdili, že tyto částky vyúčtované těmito daňovými doklady jim byly ze strany žalobkyň také zaplaceny, což prokazují i další žalobkyněmi předložené důkazy, a to potvrzení o provedení domácí platby vystavená právnická osoba. (částky 19 500 Kč, 8 750 Kč a 12 730 Kč, celkem tedy částka 40 980 Kč). Stejný rozsah zatečení potvrzuje i svědkyně jméno FO, sestřenice obou žalobkyň, která na místo přijela bezprostředně v ranních hodinách, aby pomohla žalobkyním s úklidem a odstraňováním následků zatečení, jakož i záznam o prohlídce sepsaný likvidátorem právnická osoba panem jméno FO. Stejný způsob a rozsah zatčení dále potvrzuje svědek jméno FO, stolař, který podle svých slov přijel do domu ještě v době, kdy žalobkyně vytíraly vodu, byt byl podle něj zatopený vodou, kuchyň byla v rozmočeném stavu a bylo třeba ji udělat novou, neboť nábytek kuchyňské linky byl z dřevotřísky, která se rozmočila a nebylo možno ji opravit. Uvedl, že s ohledem na akutnost situace, kdy svou pomoc bral jako pomoc v nouzi, vyúčtoval žalobkyním v podstatě jen cenu materiálu asi v hodnotě 10 000 Kč (podle jeho slov do 10 000 Kč), dále „něco málo za práci a za dopravu“ a žalobkyně mu tuto cenu zaplatily v hotovosti bez vystavení dokladu. Další zúčastněný řemeslník jméno FO, elektrikář, prováděl žalobkyním podle své výpovědi montáž světla pod kuchyňskou linku, kdy za tuto práci mu žalobkyně v hotovosti zaplatili 200 Kč bez vystavení daňového dokladu.

5. Ze znaleckého posudku číslo Anonymizováno ze dne datum vypracovaného tituly před jménem jméno FO a z jeho znaleckého z přednesu před soudem se podává, že k zatečení do domu žalobkyň v noci ze 3. na 4. listopadu 2020 došlo vlivem shrnutí krycí fólie vlivem povětrnostních vlivů nebo špatným překrytím – upevněním zhotovitele při provádění stavebních úprav.

6. Na základě všech výše uvedených důkazů, respektive i tvrzení účastnic proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně tvrzený stav, jakož i příčinu zatečení do jejich nemovitosti v noci 3. na 4. listopadu 2021, prokázaly. To, že v danou noc na místě pršelo žádná ze stran nezpochybňovala, nadto je tato skutečnost prokazována i zprávou Českého hydrometeorologického ústavu, kterou žalobkyně k důkazu rovněž předložily. Jak již bylo uvedeno, výslovně zpochybněna nebyla ani ona skutečnost, že k zatečení do domu žalobkyň došlo, rozsah a způsob poškození nemovitosti a jiných škod v ní vzniklých je spolehlivě prokazován nejenom účastnickými výpověďmi, ale celou řadou dalších svědků, jak byly uváděni výše, přičemž není jakýkoliv důvod pochybovat o nestrannosti jejich výpovědi. Vzhledem k tomu, že se jednalo přímo o řemeslníky odstraňující následky poškození, kteří se podle svých slov s tímto typem poškození běžně při své profesní činnosti setkávali a dále o likvidátora právnická osoba, je jejich popis způsobu a rozsahu poškození naprosto dostačující a nevzbuzující jakékoliv pochybnosti. Všichni slyšení svědci z řad řemeslníků přitom také potvrdili, že žalobkyně je s ohledem na nedostatek financí žádaly o co pokud možno nejlevnější způsob uvedení své nemovitosti do uživatelného stavu, kdy o konkrétním způsobu provedení opravy pak i s ohledem na tento požadavek žalobkyň rozhodli sami tito řemeslníci, kdy někteří dokonce konkrétní způsob provedení opravy si i výslovně vymínili (pan jméno FO, který trval na určitém druhu materiálu použitého pro výmalbu s tím, že jinak výmalbu místností provádět nebude, a to s ohledem na záruky, které za dílo jako zhotovitel nese). Výdaje žalobkyň tedy potvrzují tito svědci, dále jsou pak potvrzovány i doklady vystavenými právnická osoba. o provedených platebních transakcích (samozřejmě s výjimkou plateb, které byly provedeny hotovostně). Škoda, resp. její rozsah a výše tak byly v řízení nepochybně prokázány.

7. K dalším nezbytným předpokladům potřebným pro vznik odpovědnosti za škodu patří protiprávnost jednání škůdce a příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vzniklou škodou.

8. Podle ustanovení § 2900 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle ustanovení § 2912 odst. 1 občanského zákoníku, nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Soud daný případ posuzoval podle výše uvedených obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody (nikoli však podle ust. § 2926 občanského zákoníku, neboť škoda nevznikla přímo v důsledku provádění těchto prací, např. poškozením sousední nemovitosti vibracemi při provádění stavebních prací, ač má jinak s těmito pracemi souvislost). Protiprávnost v jednání žalované spatřuje soud v tom, že při opravě své střechy nenaplnila očekávání předvídané ustanovením § 2912 odst. 1 občanského zákoníku, tedy dostatečné zajištění své nemovitosti před atmosférickými srážkami, ač se to důvodně od ní jako od vlastnice nemovitosti očekávalo. Nezprostí se přitom této své odpovědnosti tím, že zakrytí plachtami prováděla jiná osoba, neboť její odpovědnost spočívá v tom, že ochranu před atmosférickými srážkami zajistí, nikoliv sama provede (to mohla provést i prostřednictvím třetí osoby, ale na její odpovědnost to nemá vliv).

10. Skutkovými jádrem tohoto sporu pak bylo jednak prokázání porušení této povinnosti a existence příčinné souvislosti mezi tímto porušením a vzniklou škodou. Žalovaná svou odpovědnost za škodu odmítala s tím, že bylo provedeno řádné zakrytí její části střechy plachtami, v důsledku čehož nemohlo dojít k zatečení do nemovitosti žalobkyň z tohoto důvodu a příčina zatčení tedy spočívá jinde, kdy poukazovala na nedostatečný technický stav střechy žalobkyň.

11. Znalec sice při ohledání střechy žalobkyň zjistil a ve svém znaleckém posudku poukazoval také na špatně provedené klempířské prvky (absence tzv. vodní drážky na střešním žlabu, jeho malá dimenze a dále malá dimenze střešního svodu) jako na další možnou teoretickou příčinu zatečení do nemovitosti žalobkyň, jako hlavní a jednoznačnou příčinu však určil špatné provizorní zakrytí střechy žalované, na které se v té době prováděla rekonstrukce. Soud se s tímto závěrem znalce zcela ztotožňuje, nadto jej rovněž povyšuje na kategorický. Nelze totiž odhlédnout ani od dalších v řízení najevo vyšlých, (ne)tvrzených a prokazovaných skutečností, kdy soud důkazy hodnotí nejenom jednotlivě, ale také v jejich souvislostech a přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Soud na tomto místě připomíná, že konečné hodnocení důkazů provádí právě on, nikoliv znalec (kdy však to nevylučuje, aby ze zjištění učiněných z jiných důkazů v řízení provedených ve svých úvahách vycházel). Z toho důvodu nebylo proto nutno vypracovávat jakýkoli dodatek ke znaleckému posudku, když tento závěr je hodnocením v prvé řadě soudu, nikoliv znalce, který byl přibrán v prvé řadě k posouzení současného technického stavu střech a stanovení technických příčin zatečení. Jestliže proto nemovitost žalobkyň při ohledání ani podle zjištění soudu, který se ohledání věci na místě rovněž účastnil, nejevila jakékoliv známky vlhkosti či stop po zatečení (což potvrzuje i znalec, a proto také on jako příčinu zatečení vadnost klempířských prvků vylučuje), pak má i soud za to, že v případě, že by k zatékání docházelo v důsledku chybného provedení střešního žlabu či střešního svodu, tak tato vada by se musela projevovat v čase trvale. Tento závěr znalce jeví se naprosto logickým a vylučujícím tuto příčinu zatečení. Žalobkyně pak uvádějí, že od doby, kdy žalovaná dokončila rekonstrukci své střechy, již do jejich nemovitosti nezateklo, stav obou nemovitostí od dokončení rekonstrukce střechy žalované zůstal již nezměněn, jak obě strany o své části střechy tvrdí a přitom žádná ze stran toto tvrzení protistrany nerozporuje (tedy že by na některé střeše došlo od té doby k nějakým změnám). Ani žalovaná netvrdila, že by později došlo k zatečení do nemovitosti žalobkyň. Pak ovšem jako jediný důvod, proč došlo ke vniku srážkové vody do nemovitosti žalobkyň zůstává nedostatečné zajištění nemovitosti žalované před atmosférickými srážkami při provádění rekonstrukce její části střechy a byť výpověď svědka jméno FO a žalovanou předkládané fotografie (které ale nezachycují kritické místo překrytí střešního žlabu plachtou a tedy v tomto ohledu jsou o dané skutečnosti neprůkazné) a výpověď jméno FO mají prokazovat opak, nemůže tomu pro právě uvedené tak být. Toto nedostatečné zajištění nemovitosti žalované proti srážkové vodě (protiprávnost) tak zároveň je i jedinou příčinou vzniku (příčinná souvislost) škody v nemovitosti žalobkyň. Je zde tedy dána protiprávnost i její příčinná souvislost se vzniklou škodou, zavinění škůdce (presumované), jakož i předvídatelnost škody jako poslední znak vzniku odpovědnosti škůdce za škodu, kdy se vyžaduje, aby možnost vzniku škody byla škůdci předem seznatelná (tzv. přičitatelnost škody škůdci) včetně jeho vědomosti o možném rozsahu a výši škody.

12. Soud pro vše výše uvedené proto shledal žalobu zcela důvodnou. Pro úplnost je však dále potřeba se také vypořádat s poukazem znalce na snížení náhrady škody o jednu polovinu, což znalec odůvodnil předchozím (dřívějším) stavem stropu v nemovitosti žalobkyň. Předně posuzování předchozího stavu jiných částí nemovitosti žalobkyň, než střechy, nebylo předmětem zadání znaleckého úkolu, nadto se jedná o závěr znalce zcela hypotetický (domnělý), když pro takový závěr chybí ve spise jakýkoliv podklad (důkaz), či dokonce jen tvrzení (ani žalovaná žádným způsobem nenamítala či nepoukazovala na předchozí špatný stav v interiéru nemovitosti žalobkyň). Stejně tak soud se neztotožňuje se závěrem znalce, že v případě provedení stropu ze sádrokartonu se jedná o technické zhodnocení nemovitosti, neboť hodnota nemovitosti se tím nezvyšuje (nejedná se ani o estetické, ani o funkční zhodnocení nemovitosti, které by mělo vliv na její obecnou cenu v případě prodeje, tedy je zcela lhostejno, zdali je strop proveden tím či oním způsobem). Nadto při ústním slyšení znalec připustil, že takový způsob provedení opravy není ani nepřiměřeně nákladný, neboť provedení nanesení nové omítky je sice materiálově levnější, ale nákladnější na práci a u sádrokartonových stropů naopak. Ostatně, ve znaleckém posudku i v přednesu znalce zcela absentuje nákladově podložená úvaha pro takový závěr (srovnání ceny materiálu, cen a rozsahu prací a provedení konečného nákladového rozpočtu). Přitom, jak již bylo zmíněno výše, řemeslníci právě s ohledem na výslovný požadavek žalobkyň na co nejlacinější způsob provedení opravy nemovitosti (v konečném absolutním vynaloženém nákladu) zvolili jako cenově nejefektivnější právě tento způsob opravy. Nelze jej proto považovat za nepřiměřeně nákladný, kdy i zde soud musí zároveň konstatovat, že žalovaná ani v rovině svých tvrzení, natož pak důkazní, tento stav nikterak nerozporovala a neprokazovala (tedy že oprava by šla provést jinak, zejména pak levněji) nebo že by opravou došlo ke zhodnocení nemovitosti žalobkyň. Soud na tomto místě také připomíná kontradiktorní charakter českého civilního sporného procesu, kdy jsou to účastníci, kdo svými tvrzeními určuje rozsah sporných skutečností a k nim navrhují důkazy, nikoliv že soud provede celý proces zcela sám svým procesním entusiasmem ex offo (parafrázováno: soud přihlíží procesní aktivitě účastníků, nikoliv účastníci procesní aktivitě soudu). Takové pojetí by znamenalo zdlouhavý a nákladný proces a je zcela v rozporu se zásadou procesní hospodárnosti, rychlosti a koncentrace (která má tuto procesní efektivitu v prvé řadě zajišťovat).

13. Jestliže pak žalovaná také namítala, že vzniklá škoda již byla saturována úhradou částky 35 000 Kč dne 27. 10. 2020, což prokazovala pokladní stvrzenkou, pak, jestliže tato částka byla uhrazena ještě přede dnem skutečného vzniku škody, nemohlo se jednat o náhradu škody vzniklé tímto konkrétním zatečením, ale jak tvrdí žalobkyně, o úhradu předcházejících škod. Existenci dohody o vzdání se práva na náhradu budoucích škod by musela žalovaná prokázat, žádný z předkládaných důkazů však ničemu takovému nenasvědčuje.

14. Zdaleka nikoliv v neposlední řadě se také soud zabýval aktivní hmotněprávní legitimací obou žalobkyň ve vztahu k nárokům, které každá žalobkyně samostatně po žalované uplatňovala. Žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitosti, na níž došlo ke škodě. Podle ustanovení § 1117 občanského zákoníku každý spoluvlastník má právo k celé věci a toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle § 1127 občanského zákoníku z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Spoluvlastníci se tak ve vztahu k třetím osobám považují za jediného vlastníka věci. I dřívější judikatura (vztahující se k předchozímu občanskému zákoníku) přitom dovodila, že ochrany svého vlastnického práva, včetně náhrady škody vzniklé na věci, se může domáhat jako plnohodnotný vlastník každý z podílových spoluvlastníků zcela samostatně bez ingerence ostatních spoluvlastníků v soudním řízení. Jedná se tedy o typický vztah věřitelské solidarity, kdy podle ustanovení § 1887 občanského zákoníku, je-li dlužník zavázán několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoliv z nich žádat (po dlužníkovi) celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první. V daném případě obě žalobkyně činily právní jednání ve vztahu k žalované před podáním žaloby společně, tedy ve stejném okamžiku a k účinkům tzv. předstižení u nich do té doby nedošlo. Podle teoretické literatury jim tak toto právo zůstalo i nadále zachováno a konzumovaly jej až v okamžiku, když svůj žalobní požadavek formulovaly tak, že každá uplatňuje vůči dlužnici (žalované) nárok na zaplacení jedné poloviny škody, respektive tedy konzumovaly toto své právo každá co do jedné poloviny dlužné částky. Obě jsou tedy v řízení v tomto rozsahu aktivně legitimovány a jejich žalobnímu požadavku proto i z tohoto pohledu bylo možno vyhovět. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se pak opírá o ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení, kdy žalobkyně běh úroku z prodlení požadovaly až ode dne 7. 8. 2021 jako dni následujícím po termínu splatnosti, jak byl stanoven v předžalobní výzvě zaslané zástupcem žalobkyň žalované.

15. Soud proto podané žalobě zcela vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšným žalobkyním přiznal též právo na náhradu nákladů řízení. Každá ze žalobkyň se po žalované domáhala zaplacení částky 24 000 Kč, zastoupeny byly obě tímtéž advokátem a všechny úkony právní služby v řízení poskytnuté byly společné pro obě účastnice. Tarifní hodnota sporu ve smyslu ustanovení § 8 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), u každé ze žalobkyň činila 24 000 Kč (jako částka, které se každý advokátem poskytnutý úkon právní služby týkal), sazba mimosmluvní odměny stanovená dle § 7 bod 5. téže vyhlášky (dále jen „advokátní tarif“) snížená o 20 % ve smyslu ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tudíž činila 1 648 Kč u každé žalobkyně (tedy pro zjednodušení a zestručnění souhrnná odměna advokáta za společné úkony právní služby u obou žalobkyň činila 3 296 Kč, tj. 2× 1 648 Kč). Náklady žalobkyň jsou pak u obou zcela shodně představovány jednak hotovými výdaji, a to společně zaplaceným soudním poplatkem z podané žaloby v částce 1 920 Kč, dále náklady mediace v částce 3 500 Kč a zaplacenou zálohou na znalečné v částce 7 000 Kč a dále odměnou za právní zastupování žalobkyň v řízení advokátem stanovenou dle již uvedených ustanovení advokátního tarifu, a to za 12 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u soudního jednání konaného dne 27. 4. 2023, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 24. 5. 2023, účast u soudního jednání konaného dne 13. 12. 2023 - 3 úkony právní služby s ohledem na délku trvání tohoto soudního jednání, účast u soudního jednání konaného dne 23. 4. 2024 - 2 úkony s ohledem na délku trvání tohoto soudního jednání, účast u jiného soudního roku dne 20. 8. 2024 – ohledání věci a účast u soudního jednání konaného dne 25. 2. 2025) a dále ve výši jedné poloviny odměny za písemné položení odborných otázek znalci a dále za písemné vyjádření se ke znaleckému posudku, celkem tedy odměnou ve výši 42 848 Kč (společnou za obě žalobkyně), dále náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za těchto 14 úkonů právní služby v paušální částce 300 Kč/úkon, respektive po 1. 1. 2025 v částce 450 Kč/úkon, to je částky 4 350 Kč a dále z vyúčtované výše náhrady cestovních výdajů celkem v částce 1 704,20 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a § 152 a následujících zákona č. 262/206 Sb., zákoníku práce, za čtyři cesty osobním automobilem Volkswagen Tiguan 2.0 TDI k ústním jednáním z město a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 200 km (4× 50 km) a dále za cestu z město do obec k ohledání věci při ujeté vzdálenosti tam a zpět 28 km, kombinované spotřebě použitého vozidla 5,3 litrů/100 km motorové nafty, ceně pohonných hmot a náhradě za použití vozidla stanovených vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 401/2022 Sb., 398/2023 Sb. a 475/2024 Sb. a dále z vyúčtované výše náhrady za ztrátu času těmito cestami v délce celkem 5 hodin (každá cesta v délce do půl hodiny, tj. 10 půlhodin) v částce 1 000 Kč dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu ztráty času cestou a konečně částky 10 479,46 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny, paušálních náhrad výdajů advokáta, cestovních náhrad a náhrad za ztrátu času (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku, dalších hotových výdajů žalobkyň a soudu zaplacených záloh na provedení důkazů), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když právní zástupce žalobkyň osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak souhrnně vynaložené náklady obou žalobkyň činily částku 72 801,6 Kč, a protože u obou žalobkyň byly naprosto shodné a soudí se se žalovanou o stejnou částku, přísluší každé z nich vůči žalované nárok na zaplacení jedné poloviny této částky, tedy částky 36 400,83 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil zaplatit tyto náklady k rukám advokáta.

16. O náhradě nákladů státu (§ 148 o.s.ř.) soud nerozhodoval, neboť státu v řízení žádné náklady, které by sám platil (ze svého), dosud nevznikly, když veškeré výdaje vyplacené soudem znalci byly zcela hrazeny ze záloh složených účastnicemi. Zbývající, dosud nevyčerpanou část zálohy soud žalované vrátí samostatným rozhodnutím po ukončení řízení (záloha zaplacená žalobkyněmi byla již vyčerpána zcela). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, ve trojím písemném vyhotovení. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce.