16 C 309/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; anonymizováno, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 780 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 633,02 Kč a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 400 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne datum. Žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období specifikované v detailu dluhu žalovaného, a dluží tak žalobkyni celkem částku 3 780 Kč, která představuje dlužné televizní poplatky za období od měsíce října 2017 do měsíce ledna 2020 v měsíční výši 135 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky domáhala se žalobkyně také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši, v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků, s tím, že ke dni 15. 10. 2020 kapitalizovala tento úrok, který činí celkem 633,02 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný ovšem svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že neexistuje televizní přístroj, z něhož by byl povinen platit koncesionářský poplatek. K tomu dále uvedl, že po rozvodu manželství se jeho bývalá manželka přestěhovala i s televizním přístrojem jinam a v novém bydlišti se přihlásila jako nová koncesionářka, takže platba za přístroj bez přerušení stále pokračuje. Podotknul, že přišel o rodinný dům, stal se bezdomovcem a je přihlášen k trvalému pobytu na Obecním úřadě v obec. Připustil, že opomněl přístroj odhlásit ze svého jména a nedostatečně kontroluje došlou poštu na poštovním úřadu v obec, kdy je přihlášen k trvalému pobytu na adrese stát. instituce anonymizována dvě slova a situace tak dospěla až do tohoto stadia.

3. K jednání konanému dne 11. února 2021 se účastníci a jejich zástupci nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání telefonicky omluvil, souhlasil přitom s projednáním a rozhodnutím ve věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Z výpisu z evidence České pošty ze dne 16. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač tiskopisem„ Přihláška poplatníka“ dne datum a dosud se z této evidence neodhlásil. Z výpisu detailu dluhu žalovaného soud dále zjistil, že žalovaný za období od měsíce října 2017 do měsíce leden 2020 nezaplatil žalobkyni na televizním poplatku žádnou částku.

5. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 12. 3. 2020 k zaplacení dluhu na televizních poplatcích včetně příslušenství ve výši 6 041,79 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení.

6. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 6 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2008 dosud činí poplatek částku 135 Kč měsíčně. Podle ust. § 7 odst. 2 věta prvá téhož zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce.

7. Z výsledků provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně, kterým nebylo odporováno, vzal soud za prokázáno, že se žalovaný stal jako držitel televizního přijímače poplatníkem televizního poplatku, když se v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., přihlásil do stanovené evidence poplatníků. Svou zákonnou povinnost platit televizní poplatky však žalovaný neplnil řádně, neboť za období od měsíce z října 2017 do měsíce ledna 2020 nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 3 780 Kč, když měsíčně činila poplatková povinnost částku 135 Kč podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění. I sám žalovaný přitom v podaném odporu uvedl, že se opomněl z evidence poplatníků odhlásit. Shodně se žalobkyní proto soud poukazuje na to, že dle § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je povinen se z evidence poplatníků odhlásit ten poplatník, který přestal být poplatníkem dle § 3 tohoto zákona, tedy například který přestal vlastnit, držet nebo užívat televizní přijímač, kdy do doby odhlášení tak žalovaný zůstává poplatníkem a svědčí mu zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Rovněž tak žalovaný měl povinnost dle § 8 odst. 6 téhož zákona oznámit všechny rozhodné skutečnosti a změny související s evidencí televizního přijímače do 15 dnů ode dne jejich vzniku, což je také odhlášení poplatníka z evidence. To, že žalovaný v daném období televizní přístroj nevlastnil, je tudíž bez významu, neboť jeho poplatková povinnost bez ohledu na to trvá až do doby, kdy se z evidence odhlásí. Soud proto podané žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroků přitom koresponduje s výší stanovenou dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od splatnosti každého jednotlivého měsíčního poplatku stanovené v souladu s ust. § 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb. Výši úroku z prodlení přitom žalobkyně doložila specifikací výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 15. 10. 2020 na výslednou částku 633,02 Kč.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady na soudní poplatek ve výši 400 Kč, nikoliv náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Podaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou (žalobkyně podává hromadně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, a výší žalované částky). Kromě toho se jedná o bagatelní věci a žalované nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu. V takovém případě se na straně žalobkyně a jejího zástupce jedná fakticky jen o administrativní úkony, nikoliv o úkony právní služby. Z uvedeného rovněž plyne, že stát pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a jeho postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jeho zastoupení advokátem; žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejích činností. Dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.