16 C 311/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 474,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 742,64 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 7. 6. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 5 732 Kč, úroku v částce 27 325,17 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně jdoucího z částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 11 672,76 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do 6. 6. 2024 a z částky 1 137,30 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. listopadu 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 17 683 Kč spolu s úrokem v částce 27 325,17 Kč a úrokem ve výši 20,5 % ročně jdoucím z částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 11 672,76 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , smlouvu o zápůjčce číslo , hodnota, , kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost , právnická osoba, žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce vedle poskytnuté zápůjčky i částku 5 732 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek ve výši 2 238 Kč, dále odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 494 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 379 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 5. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 5. 2016 a právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s článkem 18 Smluvních podmínek vzniklo dne 2. 5. 2016 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 16 879,94 Kč a na dlužném poplatku částku 5 560,83 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená půjčka ve výši 16 879,94 Kč dále úrokem ve výši 20,5 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek a v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek také úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. Tato pohledávka za žalovaným pak byla žalobkyni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně se všemi právy s ní spojenými smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně přitom tvrdila, že k tomuto dni činila výše pohledávky bez příslušenství částku 22 440,77 Kč a její příslušenství pak tvoří úroky v částce 27 325,17 Kč, dále úrok ve výši 20,5 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši, nabíhající z neuhrazené zápůjčky ve výši 16 879,94 Kč až do jejího zaplacení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni podání žaloby bylo žalovaným dále uhrazeno 966,13 Kč a žalovaná pohledávka tak sestává z dlužné částky zápůjčky ve výši 16 879,94 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 4 594,70 Kč, který se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 2 017,94 Kč a neuhrazené části poplatku za administrativní zpracování za půjčky ve výši 2 576,76 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 27 325,17 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 672,76 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, úroků jdoucích ve výši 20,5 % ročně z dlužné částky půjčky, tj. částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši jdoucích z dlužné částky půjčky, tj. z částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a smluvních podmínek této smlouvy o zápůjčce, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, a žalobkyní dne , datum, , přílohy číslo , hodnota, k této smlouvě o postoupení pohledávek – podstatné části výpisu seznamu postoupených pohledávek, dopisu společnosti , právnická osoba, žalovanému ze dne , datum, - oznámení o postoupení pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 22. 5. 2024 - výzvy před podáním žaloby, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto v dalším pro stručnost odkazuje.

5. Soud proto předně na základě shora prokázaných skutečností dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), když společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinili smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož s ohledem na přechodná ustanovení obsažená v § 164 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud otázku platnosti uzavřené smlouvy posuzoval. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

6. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně posoudila jeho schopnost splácet tuto poskytnutou zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného s tím, že tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Ke konkrétním poměrům žalovaného, tedy jaké byly jeho příjmy a výdaje žalobkyně neuvedla ničeho s tím, že nemá zákaznickou kartu aktuálně k dispozici, a tuto doloží ihned poté, co jí od společnosti , právnická osoba, obdrží, což však dosud neučinila.

8. Žalobkyně proto ani v rovině svých tvrzení neuvedla, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že náležitě posoudila schopnost žalovaného poskytnutou za půjčku splácet. Žalobkyně proto pouze v obecné rovině tvrdila, že tuto povinnost její právní předchůdkyně splnila, ovšem už neuvedla, co přitom zjistila a jak danou situaci vyhodnotila. Neunesla tak v tomto ohledu ani břemeno tvrzení.

9. Za této situace proto smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč a žalovaný na poskytnutou zápůjčku již zaplatil částku 1 257,36 Kč, pak žalobkyně má nárok na zaplacení zbývající dlužné částky 15 742,64 Kč (17 000 Kč – 1 257,36 Kč); přitom tato pohledávka se stala splatnou prokazatelně nejpozději na základě předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2024 zaslané žalovanému, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné pohledávky do 6. 6. 2024. Ode dne 7. 6. 2024 je proto žalovaný v prodlení s plněním celého svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni, která je tak podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, oprávněna požadovat i zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení.

10. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž v řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně se stala věřitelkou žalovaného na základě postoupení těchto pohledávek na ni ze strany společnosti , právnická osoba, ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a tudíž je ve sporu aktivně legitimována.

11. S ohledem na vše výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž s ohledem na vše výše uvedené je také již zcela bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvrzeny a prokazovány.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, která zaznamenal v řízení úspěch celkově (i s přihlédnutím k příslušenství pohledávky) převažující nad úspěchem žalobkyně a který by tak vůči žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly.