16 C 325/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem titul Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 7. 9. 2016 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 271 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 3 840 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 7. 9. 2016 do zaplacení se zamítá.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 8 840 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši zákonné sazby od 7. 9. 2016 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem [anonymizováno 6 slov] [číslo], [země], prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba] žalovanému částku 8 000 Kč. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce poskytnutý úvěr a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 840 Kč dne 6. 9. 2016. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně, když dosud z jeho strany byla uhrazena pouze částka 3 000 Kč. Tato pohledávka za žalovaným poté původní věřitelkou společností [právnická osoba] byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] [anonymizována tři slova] se sídlem [adresa], [země], registrační číslo [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], DIČ: [anonymizováno] a dále touto společností smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] žalobkyni. Žalovaný tuto pohledávku žalobkyni dosud neuhradil, a to ani přes upomínku před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2020.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě je v řízení přítomen tzv. cizí prvek, neboť původní věřitelka, společnost [právnická osoba] je právnickou osobou se sídlem na území [anonymizována dvě slova]. Soud se proto předně zabýval otázkou pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí ve věci závazkového vztahu, založeného mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru. Předmětem řízení je nárok na zaplacení peněžité částky na základě smlouvy o úvěru, žalovaný se toho času zdržuje na území České republiky, příslušnost soudů České republiky je tak bez ohledu na státní příslušnost žalovaného dána podle článku 2 Nařízení rady (Es) č. 44/2001, když jiná dohoda nebyla sjednána a pro řízení se použije zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. Soud se také zabýval otázkou, jakým hmotným právem se příslušný závazkový vztah řídí podle tzv. kolizních norem obsažených v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož soud otázku své pravomoci a užití tzv. rozhodného práva posuzoval. Podle § 87 cit. zák. platí, že smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Vycházeje z této úpravy soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat v této věci české hmotné právo, v daném případě předpisy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť smlouva byla uzavřena podle všech okolností mezi nepřítomnými účastníky dne [datum] sice prostředky komunikace na dálku, avšak s blízkým vztahem k území České republiky (jedná se o smlouvu adhézní, formulářovou, spotřebitelskou, psanou v češtině a tedy tyto skutečnosti nasvědčují o zaměřenosti činnosti původního věřitele na poskytování spotřebitelských zápůjček na území České republiky) a jiné rozhodné právo účastníky smlouvy zvoleno nebylo. Na základě toho pak dospěl k dalším následujícím závěrům.

4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

5. Ze žalobkyní předložených listin, to je z prohlášení pro stávajícího klienta o poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 8 000 Kč ([variabilní symbol]), dokladu o převodu částky 8 000 Kč na účet žalovaného (číslo účtu [anonymizováno] – [bankovní účet] pod variabilním symbolem platby [číslo]) ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnostmi [právnická osoba] a [anonymizována tři slova] ze dne [datum] a přílohy této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek, dále smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a žalobkyní ze dne [datum] a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu [anonymizována tři slova] ze dne [datum] - oznámení o postoupení pohledávky spolu s připojeným poštovním podacím archem ze dne 23. 2. 2018, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 22. 1. 2020 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím lístkem ze dne 22. 1. 2020, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, a soud proto na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, v dalším pro stručnost odkazuje.

6. Soud proto dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (tedy podle úpravy platné do 30. listopadu 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. [právnická osoba] svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalovanému dohodnuté úvěrové prostředky poskytla, před jejich poskytnutím však nedostatečně posoudila schopnost žalovaného tuto půjčku splatit, neboť ani na výzvu soudu netvrdila, z jakých konkrétních příjmů a z jakých konkrétních výdajů žalovaného se vycházelo při posouzení této schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli vrátit. Uzavřená smlouva je tak neplatnou.

9. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky z titulu bezdůvodného obohacení, jakož i úrok z prodlení, kdy v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat, aby jí žalovaný zaplatil i úrok z prodlení. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v rozsahu nároku na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny po zohlednění žalobkyní tvrzených úhrad ze strany žalovaného a ve zbývající části žalobu zamítl, kdy současně v řízení bylo prokázáno, že tato pohledávka včetně jejího příslušenství byla žalobkyni postoupena předchozími věřitelkami ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která v řízení zaznamenala převažující úspěch (procentuálně vyjádřený 56,5 %) nad úspěchem žalovaného (43,5 %), přiznal právo na náhradu nákladů řízení zhruba v rozsahu 13 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalovaného, tj. 56,5 % - 43,5 % = 13 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 252 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 2 089 Kč; 13 % těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 271 Kč.