16 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení titul za jménem , LL.M. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného ; zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neexistence zástavního práva

I. Určuje se, že zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty až do výše 240 000 Kč zřízené ve prospěch žalovaného smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni 3. 6. 2009, zatěžující spoluvlastnický podíl žalobkyně o velkosti id. ½ na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], které jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], neexistuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 976,04 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném určení, že zástavní právo zatěžující spoluvlastnický podíl žalobkyně o velkosti id. ½ na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], neexistuje. Žalobu odůvodnila tak, že jako zástavce uzavřela se žalovaným smlouvu o zřízení zástavního práva k uvedeným nemovitostem, přičemž usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno], bylo insolvenčním soudem rozhodnuto o schválení oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře, usnesením téhož soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno], soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře a zároveň žalobkyni osvobodil od placení mimo jiné i pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Žalovaný přitom svou zajištěnou pohledávku zajištěnou zástavním právem vůči žalobkyni do daného insolvenčního řízení nepřihlásil, následkem čehož již zástavní nemůže být realizováno právo a nyní existuje pouze v naturální formě bez možnosti jeho výkonu. Poukazujíce obdobně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2185/2009 pojednávající o promlčení zástavního práva pak dovozovala, že je zde důvod pro výmaz tohoto zástavního práva, neboť toto zástavní právo již existuje jen jako naturální obligace.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že poskytl manželům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníkům na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] půjčku ve výši 120 000 Kč, kterou se tito dlužníci zavázali splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 3 440 Kč počínaje dnem 19. 7. 2009 spolu se sjednaným úrokem ve výši 127 680 Kč. K zajištění této pohledávky pak bylo zřízeno předmětné zástavní právo, o určení jehož existence v řízení jde s tím, že v době zřízení zástavního práva ve prospěch žalovaného na nemovitostech byly spoluvlastníky těchto nemovitostí jak dlužníci, tak žalobkyně, přičemž obligačním dlužníkům patřil spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny a žalobkyni spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny. Jak dlužníci, tak žalobkyně byli v době zřízení zástavního práva vůči žalovanému v pozici zástavců, žalobkyně však nebyla ve vztahu k žalovanému dlužníkem z titulu smlouvy o půjčce (obligační dlužník). Žalovaný přitom své pohledávky ze smlouvy o půjčce uplatnil vůči dlužníkům v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], do kterého přihlásil své pohledávky ze smlouvy o půjčce, přičemž dlužníkům bylo schváleno oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, ovšem s ohledem na skutečnost, že dlužníci své povinnosti dle splátkového kalendáře v rámci insolvenčního řízení neplnili, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] o zrušení oddlužení a na majetek dlužníků byl prohlášen konkurz. Žalovaný tak má stále pohledávku vůči obligačním dlužníkům, přičemž tato je zajištěna zástavním právem na spoluvlastnickém podílu žalobkyně na předmětných nemovitostech ve výši jedné poloviny, kdy tato pohledávka nezanikla, není promlčena a není tedy možné ji nadále posuzovat jako tzv. naturální obligaci, neboť ve věci insolvenčního řízení dlužníků, kteří jsou vůči žalovanému dlužníky, nebylo rozhodnuto o tom, že by se osvobozovali od placení jakýchkoliv pohledávek, a to z důvodu, že řešením insolvence dlužníků nebylo oddlužení, avšak konkurz. Není zde proto žádného ustanovení občanského zákoníku, ani insolvenčního zákona, které by mělo za následek zánik zástavního práva nebo jakoukoliv jinou nemožnost jeho realizace. Navrhl proto podanou žalobu zamítnout.

3. Soud na základě tvrzení účastníků vzal mezi nimi za nesporné, že mezi žalovaným a manžely [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byla dne [datum] uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla zápůjčka žalovaného jmenovaným ve výši 120 000 Kč a tyto peněžní prostředky byly reálně poskytnuty a vznikla tak pohledávka, k jejímuž zajištění byla dále dne [datum] uzavřena mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] a žalobkyní smlouva o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem, přičemž na základě této zástavní smlouvy byl proveden vklad tohoto zástavního práva do katastru nemovitostí, které je zapsáno na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], dále že usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě o úpadku žalobkyně a jeho řešení oddlužením, dále že usnesením téhož soudu ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalobkyně a žalobkyně byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a dále od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří se do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit a osvobození se vztahuje i na ručitele a na jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu. Žalovaný svou pohledávku do insolvenčního řízení vůči žalobkyni nepřihlásil. Podle § 2 písm. g) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) se pro účely tohoto zákona rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to je zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupení pohledávky k zajištění, anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy; zajištěným věřitelem je i agent pro zajištění podle zákona o dluhopisech. Podle § 166 insolvenčního zákona zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, a jde-li o zajištěné věřitele podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g). Podle § 167 odst. 1 insolvenčního zákona, zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak. To platí obdobně pro věřitele podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g). Soud posoudil podanou žalobu podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru o její důvodnosti. Podle § 2 písm. g) insolvenčního zákona je zajištěným věřitelem i věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem. Zajištěnými věřiteli jsou tedy věřitelé, jejichž pohledávka zajištěná majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka směřuje vůči tomuto dlužníku (dlužník je dlužníkem obligačním i zástavním), ale také věřitelé, jejichž pohledávka zajištěná majetkem náležícím do majetkové podstaty dlužníka směřuje vůči osobě od něj odlišné (dlužník je dlužníkem zástavním, nikoliv obligačním). Přitom podle § 166 insolvenčního zákona všichni zajištění věřitelé jsou povinni uplatnit svůj nárok přihláškou, v níž se musejí dovolat svého zajištění, a v přihlášce uvést okolnosti, které zajištění pohledávky osvědčují, a připojit listiny, jimiž je zajištění doloženo. Jestliže z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno] z jeho výroku IV. plyne, že žalobkyně byla osvobozena od placení pohledávek mimo jiné i věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, což je i případ žalovaného, pak je nutno uzavřít, že žalovaný se vůči žalobkyní již nemůže domáhat uspokojení této zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení, neboť zpeněžení zástavy na návrh zástavního věřitele tu již nemůže být provedeno a dobrovolné splnění práva (nároku) na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy zástavním dlužníkem není pojmově možné (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 810/2013). Takové právo tady již tedy není (nemůže být vykonáno) a soud proto určil, že zde zástavní právo jako forma zajištění pohledávky případným zpeněžením zástavy a uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku tohoto zpeněžení, není. Pro úplnost soud také dodává, že argumentoval-li žalovaný ustanovením § 414 odst. 4 insolvenčního zákona, podle něhož platí, že při osvobození dlužníka podle odst. 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku, pak toto pravidlo se uplatní samozřejmě pouze za předpokladu, respektive za naplnění podmínky uvedené v § 166 insolvenčního zákona - tedy řádné přihlášky zajištěné pohledávky do insolvenčního řízení, neboť řeší pouze situaci nestálou v rámci insolvenčního řízení, kdy nedojde ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 16 976,04 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč, dále z odměny za právní zastupování žalobkyně v řízení advokátem stanovené dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za pět úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného, účast u soudního jednání konaného dne 16. září 2021) v částce 7 500 Kč, dále náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za těchto pět úkonů právní služby v paušální částce 300 Kč/úkon, to je částky 1 500 Kč a dále z vyúčtované výše náhrady cestovních výdajů celkem v částce 497,55 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 152 a následující zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a to za cestu [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 84 km, kombinované spotřebě použitého vozidla 5,6 litrů /100 km motorové nafty, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 589/2020 Sb. 27,20 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 4,40 Kč za 1 km jízdy a dále z vyúčtované výše náhrady za ztrátu času těmito cestami v délce celkem 2 hodin v částce 400 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu ztráty času cestou a částky 2 078,49 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (a tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.