16 C 45/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z této částky od 2. 1. 2022 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 40 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z této částky od 2. 1. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že na základě ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 23. 5. 2017 žalobkyně žalovanému zapůjčila částku 100 000 Kč, a to na koupi pozemku p. č. Anonymizováno v obci obec. K tomu dále tvrdila, že dle vzájemné dohody byly předmětné finanční prostředky složeny ve prospěch účtu vedeného u právnická osoba., číslo účtu č. účtu s tím, že při uzavření smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal zapůjčenou finanční částku vrátit do 1. 1. 2022. K tomu žalobkyně dále uvedla, že tato smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky uzavřena v době jejich partnerského soužití, které účastníci ukončili v únoru roku 2019. Dále k tomu uvedla, že po ukončení partnerského soužití, vzhledem k tomu, že žalobkyně byla nucena si zajistit bydlení, žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k dřívějšímu vrácení zapůjčených finančních prostředků, žalovaný však na tyto výzvy nereflektoval, až koncem srpna 2020 žalobkyni vrátil částku 20 000 Kč a po opětovných výzvách, v říjnu 2021 pak částku 10 000 Kč, celkem tedy částku 30 000 Kč a od 2. 1. 2022 je tak žalovaný v prodlení s vrácením zbylé částky 70 000 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě popřel, že by kdy v minulosti byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, nepopřel přitom složení částky 100 000 Kč na uvedených účet, ovšem s tím, že se nejedná o účet žalovaného. Pakliže zápůjčka mezi účastníky nevznikla, pak se nemůže jednat ani o pohledávku splatnou ke dni 1. 1. 2022, jak tvrdí žalobkyně, z toho důvodu proto žalovaný vznesl námitku promlčení, když současně tvrdila, že zde neexistuje ani jiná pohledávka, kterou by žalovaná vůči němu mohla uplatňovat, neboť žalobce je s žalobkyní po vzájemném rozchodu finančně vyrovnán. Navrhl proto podanou žalobu zcela zamítnout.

3. Po provedeném dokazování soud z účastnických výpovědí obou účastníků vzal za prokázáno, že nejméně od roku 2014 do února roku 2019 spolu žili v partnerském soužití, když v té době pojali úmysl, a to i s ohledem na založení rodiny, zajistit si nově vlastní bydlení. Zprvu uvažovali o koupi většího bytu, nakonec se rozhodli pro výstavbu nového rodinného domu. Za tím účelem vyhledali pozemek vhodný pro výstavbu a bylo nutno zaplatit zálohu na rezervaci tohoto pozemku před koupí. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedisponoval finančním obnosem 100 000 Kč požadovaným ke složení do úschovy (tzv. rezervační poplatek), žalobkyně požádala svého otce, na jehož bankovním účtu měla své finanční prostředky, aby požadovanou částku z tohoto účtu vybral a žalobkyně poté druhého dne, tj. 23. 5. 2018 v hotovosti šla složit částku 100 000 Kč na účet bankovní úschovy, čímž došlo k zaplacení rezervačního poplatku za pozemek. V únoru roku 2019 účastnici své partnerské soužití ukončili.

4. Z účastnické výpovědi žalobkyně dále soud vzal za prokázáno, že žalobkyně nikdy nechtěla participovat na pořizovaných nemovitostech, tzn. ani na zakoupeném pozemku, ani na domě, který na něm měl být postaven a s tímto vědomím se dle své výpovědi proto se žalovaným dohodla, že částku 100 000 Kč jí žalovaný vrátí do začátku roku 2022. Částku 100 000 Kč přitom na účet bankovní úschovy složila 23. května roku 2018. Žalobkyně se poté dostala do špatné finanční situace, kdy jí skončila mateřská dovolená a proto žalovaného požádala o splátky této zápůjčky dříve, žalovaný ji na ten popud jednou dovezl částku 20 000 Kč, poté přivezl další splátku 10 000 Kč v září roku 2021.

5. Z účastnické výpovědi žalovaného soud dále vzal za prokázáno, že vlastnický režim pozemku a budoucí stavby měl být takový, že vlastníkem měl být pouze žalovaný s tím, že se žalobkyní předpokládali sepis nějakého listinného dokumentu mezi nimi, tak, aby „nepřišla zkrátka“. V době jejich partnerského soužití se ještě nezačalo s faktickou realizací stavby, pouze s administrativními přípravnými úkony, pozemek žalovaný skutečně do svého vlastnictví nabyl. Žalovaný žalobkyni uhradil částku celkem 30 000 Kč.

6. Z dalších výpovědí slyšených svědků soud vedle výše uvedených skutečností dále zjistil, že svědkyně jméno FO (matka žalovaného) si není vědoma toho, že by si žalovaný od žalobkyně půjčoval nějakou částku. Svědkové jméno FO a zejména svědkyně jméno FO (rodiče žalobkyně) pak potvrdili existenci dohody o zapůjčení částky 100 000 Kč žalobkyní žalovanému s tím, že žalovaný tuto částku žalobkyni vrátí do čtyř let od poskytnutí. Taková dohoda měla být mezi nimi uzavřena za přítomnosti rodičů žalobkyně v domě rodičů žalobkyně.

7. Při posouzení důvodnosti podané žaloby soud předně vychází z toho, že žalobkyně nepochybně poskytla částku 100 000 Kč za účelem složení zálohy (neboli rezervačního poplatku) na koupi pozemku za účelem výstavby rodinného domu. Stěžejní otázkou, a to s ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalovaného, je tak posouzení povahy tohoto plnění, to je zdali se jednalo o zápůjčku s dohodnutou splatností, jak tvrdí žalobkyně, nebo zdali se jedná o plnění bez právního důvodu, respektive přeměna tohoto plnění na bezdůvodné obohacení po ukončení partnerského soužití účastníků ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, 28 Cdo 382/2012, 28 Cdo 3053/2013, 28 Cdo 2666/2010, jak uvádí žalovaný. Účastníci své partnerské soužití ukončili v únoru roku 2019 a jestliže obecná promlčecí doba pohledávek z bezdůvodného obohacení činí 3 roky, a žaloba ve věci byla podána až dne 14. 12. 2022, pak by se vskutku v tom případě jednalo o nárok již promlčený a nebylo by jej s ohledem na vznesenou námitku promlčení v soudním řízení možno již přiznat (tedy by se jednalo o dluh sice existující, ale právně nevymahatelný, tedy o tzv. naturální obligaci). Nicméně soud se při svém skutkovém hodnocení na základě shora uvedených důkazů přiklonil k závěru o existenci, respektive o skutečném vzniku smlouvy o zápůjčce mezi účastníky. Vedla jej k tomu úvaha, že žalovaná na pozemku, který byl z těchto peněz zakoupen, nikterak právně neparticipuje, tj. nestala se jeho spoluvlastníkem, kdy dle svých slov toto neměla ani v úmyslu a kdy žalovaný ve své výpovědi připustil, že tento stav jisté nerovnováhy měl být mezi nimi smluvně upraven tak, aby žalobkyně „nepřišla zkrátka“ (což tedy obecně nasvědčuje existenci nějaké dohody, která měla ošetřit právě poskytnutí této částky žalobkyní žalovanému a pakliže nechtěla na získaném pozemku právně participovat, existence smlouvy o zápůjčce se tak obecně také nabízí). Dále existenci takové dohody o zápůjčce, uzavřené však mezi účastníky pouze ústně (což právně možné ovšem je), potvrzují i rodiče žalobkyně s tím, že splatnost takové zápůjčky měla být čtyřletá; žalobkyně k tomu pak dodává, že později tuto dohodu o splatnosti se žalovaným změnila tak, že zápůjčka měla být splatná až dne 1. 1. 2022. Pro tento závěr pak podpůrně hovoří i ta skutečnost (byť soud si je vědom jisté spekulativnosti tohoto závěru), že žalobkyně nepodala žalobu dříve, i když se dostala do obtížné finanční situace po rozchodu se žalovaným, pouze jej pořádala o uspíšení splácení dluhu, což mohlo být zapříčiněno právě obavou o neúspěšnost takové žaloby z důvodu její předčasnosti, tedy právě s ohledem na existenci ujednání o konkrétním datu splatnosti dluhu. Soud se tedy na základě všech těchto okolností přiklonil k závěru o skutečném uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky, a to nejméně se čtyřletou splatností od doby poskytnutí peněžních prostředků, tj. to je se splatností nejdříve dne 23. 5. 2022.

8. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavřel, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 23. května 2018 peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni splatit ve lhůtě nejméně čtyř let. Žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 30 000 Kč.

9. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný platně v souladu s ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzavřeli smlouvu o zápůjčce, když žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky v určené lhůtě vrátit. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit zápůjčku, žalovaný se dostal do prodlení, v důsledku čehož je proto povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, kdy v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat, aby jí žalovaný zaplatil i úrok z prodlení, a to ve výši stanovené dle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. Jestliže obecná promlčecí doba činí tři roky a běží od chvíle, kdy je právo možno uplatnit žalobou (dluh je splatný, tedy tzv. dospělý, resp. actio nata), a žaloba byla podána 14. prosince 2022, pak k promlčení tohoto nároku zřejmě ještě nedošlo.

10. Žalovaný v obraně dále též namítal, že takto případně vzniklý dluh již zanikl splněním. Poukazoval jednak na již zmíněnou úhradu celkem částky 30 000 Kč, jednak na další plnění, které žalované, a to ještě v průběhu jejich partnerského soužití poskytl, respektive na pořízené majetkové hodnoty, které po jejich rozchodu připadly žalované, zejména pak osobní automobil značka automobilu a které pak započetl na tento dluh vůči žalované. Má proto za to, že žalobkyni již ničeho nedluží a je s ní zcela vyrovnán.

11. Soud se však s touto argumentací žalovaného neztotožňuje, respektive žalovaný dle názoru soudu neprokázal, že by tyto majetkové hodnoty, které žalobkyni přenechal, byly pořízeny výlučně z jeho prostředků. Veškeré peníze, jak plyne z výpovědí obou účastníků, oba účastníci měli uloženy na společném účtu, dále měli peníze v hotovosti doma (v „květináčcích“ a „hrnečcích“), a to poměrně v nemalých částkách, jejich příjmy po celou dobu jejich partnerského soužití byly víceméně v průměru srovnatelné, bez dramatických disproporcí mezi nimi. I s ohledem na časový odstup je proto dle názoru soudu nemožné zpětně určit, z jakého zdroje, resp. od kterého z účastníků pocházely peníze na nákup společně pořizovaných věcí a tedy zda případně účastníkům vznikaly nároky po ukončení jejich soužití na vydání těchto plnění. I samotný právní režim těchto věcí není zcela jasný, např. zmiňovaný osobní automobil značka automobilu podle předložené kupní smlouvy kupuje svým jménem na svůj účet žalovaný, avšak žalobkyně tvrdí, že jej kupoval z jejích peněz na její příkaz a pro ni (pak by se tedy mělo jednat o její nepřímé zastoupení), následně je vskutku tento automobil v registru vozidel registrován na žalovanou (tedy buďto se může jednat o splnění dohody o příkazu o nepřímém zastoupení, nebo případně o darování či jiný důvod přepisu vozidla v evidenci, žádný z nich však není jasný). Naproti tomu však, co se týče poskytnutí předmětné částky 100 000 Kč, zde není pochyb o tom, že se jednalo o výlučné prostředky žalobkyně, které měla uloženy na účtu svého otce a které prokazatelně použila ve prospěch žalovaného. Jedná se tedy o dispozici, která je jasně zřetelná a bez obtíží rozlišitelná od jinak společného hospodaření účastníků. I co se týče výběru částky 20 000 Kč ze společného účtu žalovanou po rozchodu účastníků, pak se jedná o výběr právě ze společného účtu, na který docházely peněžní prostředky obou účastníků. Jestliže pak tyto peněžní prostředky v průběhu trvání partnerského svazku účastníků byly používány na zabezpečení chodu domácnosti účastníků, tj. zejména ke krytí běžných výdajů, pak není možné rozlišit, komu tyto prostředky náležely a ve prospěch koho byly spotřebovány a komu tedy případně náležel zůstatek na tomto účtu. Podle vyjádření žalobkyně ještě po odchodu ze společné domácnosti na tento účet měl přijít její příspěvek v mateřství ve výši asi 9 000 Kč. Žalovaný tak proto neprokázal, že by plnil cokoliv dalšího na předmětný dluh.

12. Soud proto pro vše shora uvedené žalobě vyhověl a zároveň podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 40 600 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 800 Kč, dále odměny za právní zastupování žalobkyně v řízení advokátem stanovené dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 9 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby, účast u soudního jednání dne 5. 5. 2023 (2×), 8. 11. 2023 (2×), 12. 3. 2023, další porada s klientem přesahující jednu hodinu) á 3 900 Kč/úkon, tj. celkem v částce 35 100 Kč, dále náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za těchto 9 úkonů právní služby v paušální částce 300 Kč/úkon, tj. částky 2 700 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. přitom bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni tyto náklady k rukám jejího zástupce. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).