16 C 49/2020
č. j. 16 C 49/2020-145
V PLATNOSTICitované zákony (13)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 137 § 142 § 221
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 7 § 13 § 14
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 152
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1746 § 1879 § 1970 § 2048
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce ; zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 4 338 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 338 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím od 1. 2. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku 27 040,33 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Podanou žalobou domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 11 010 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí sídla, jejímž předmětem bylo poskytnutí sídla osobě podnikající pod označením [celé jméno žalovaného], [IČO], se sídlem (od 3. 1. 2017 do 3. 1. 2018) [adresa], za úplatu 5 662,80 Kč s DPH ročně. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému sídlo a žalovaný měl sídlo zapsáno v živnostenském rejstříku až do 3. 1. 2018 a fakturou číslo Z9201788 právní předchůdce žalobce žalovanému vyúčtoval dohodnutou odměnu v částce 5 663 Kč, splatnou dne 7. 11. 2017. Žalovaný však tuto odměnu nezaplatil. Žalobce se proto rovněž po žalovaném domáhá zaplacení smluvní pokuty sjednané v článku 4. odst. IV. Obchodních podmínek ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení vyčíslené za období od 8. 11. 2017 do 21. 1. 2020 částkou 4 338 Kč, která byla žalovanému vyúčtována dopisem ze dne 21. 2. 2020 s tím, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2019 právní předchůdce žalobce žalobci postoupil pohledávku za žalovaným ve výši 5 563 Kč včetně příslušenství a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dne 21. 1. 2020, přičemž zároveň s tím byl žalovaný vyzván k dobrovolnému splnění povinnosti před zahájením soudního řízení. Žalovaný žalobci však dosud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 7. 2020, č. j. 16 C 49/2020-29, byla shora uvedená žaloba v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.) a žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci (výrok II.). Okresní soud přitom dovodil, že smlouva, z níž je předmětné plnění požadováno, je neplatná, kdy soud shledal, že touto smlouvou měl dodavatel poskytovat odběrateli (žalovanému) základní předmět plnění dle této smlouvy, kterým byla služba v podobě poskytnutí sídla pro účely zapsání do živnostenského rejstříku, kdy se jedná o plnění efemerní a imateriální, neboť dle dalších ustanovení smlouvy se v podstatě dodavatel zavazuje zajistit od vlastníka nemovitosti pouze souhlas k zapsání údaje o určité adrese jako sídla, a to za účelem zápisu tohoto sídla do živnostenského rejstříku jako obligatorního údaje vyžadovaného pro tento zápis, avšak dodavatel předně nemá vlastnické či jiné právo, které by ho opravňovalo k této dispozici s určitou nemovitostí, přičemž úplata se ve smlouvě sjednává nikoliv za zprostředkování této služby, ale za samu službu v podobě„ poskytnutí sídla“, kdy ovšem dodavatel ani takto nakládat s nemovitostí nemá oprávnění. Předmět plnění dle této smlouvy je tedy předně neurčitý a také nemožný. Vedle toho soud dospěl k závěru, že tato smlouva ve svém důsledku obchází zákon, neboť je zjevně uzavírána proto, aby bylo možno do živnostenského rejstříku zapsat fiktivní sídlo podnikání, ač s úmyslem zákonodárce bylo, že do tohoto rejstříku se zapisuje sídlo skutečné.
4. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 15 Co 336/2020-111, shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Opavě ve výroku I. co do částky 5 663 Kč a příslušenství k této částce změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 663 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky 8. 11. 2017 do zaplacení, co do částky 1 009 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil a co do částky 4 338 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení a dále ve výroku II. (výrok o nákladech řízení) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud se přitom neztotožnil s názorem okresního soudu, že sjednaný předmět plnění smlouvy je neurčitý, kdy dle názoru odvolacího soudu z celého obsahu smlouvy je zcela patrné, jaký účel strany smlouvy sledovaly a co bylo jejich společnou vůli a jaká práva a povinnosti vzájemně sjednali s tím, že jednoznačným účelem slovy bylo, aby žalovaný získal souhlas vlastníka daného prostoru s umístěním svého sídla na předmětné adrese tak, aby tuto adresu měl jako své sídlo zapsánu ve veřejném rejstříku, konkrétně v živnostenském rejstříku, přičemž žalobce (rozuměj jeho právní předchůdce) měl povinnost zajistit souhlas vlastníka s umístěním sídla žalovaného na této adrese a dále měl povinnost upozorňovat žalovaného o tom, že mu byly na adresu sídla doručeny poštovní zásilky a zasílat tato upozornění žalovanému na sjednaný kontaktní e-mail, přičemž tento účel a smysl a cíl smlouvy neshledává odvolací soud jakkoliv nemravným, nelegitimním či v čemkoliv odporujícím zákonu a dále s tím, že současný občanský zákoník vychází plně z formálního pojetí sídla, tj. adresy vázané na zápis ve veřejném rejstříku bez ohledu na to, zda fyzická osoba podnikatel na této adrese skutečně sídlí. Krajský soud pak uzavřel, že předmětná smlouva je platným právním jednáním, které nikterak neodporuje dobrým mravům, ani kogentním ustanovením, není v rozporu s veřejným pořádkem a ani neobchází zákon. Dále uvedl, že žalobce své povinnosti ze smlouvy řádně splnil, což bylo prokázáno tím, že souhlas s umístěním sídla poskytl, žalovaný měl sídlo na dané adrese vskutku v živnostenském rejstříku zapsáno, a to od 3. 1. 2017 do 3. 1. 2018, kdy živnostenský úřad rozhodl o zrušení živnostenského oprávnění žalovaného, a to na jeho vlastní žádost. Odměna byla sjednána ve smlouvě jako roční paušální. První odměna za rok trvání smlouvy ve výši 5 663 Kč se stala splatnou dle článku II. smlouvy dnem 23. 11. 2016, kdy žalovaný jako poslední ze smluvních stran smlouvu podepsal (a nikoliv ke dni 7. 11. 2017, jak žalobkyně v žalobě splatnost nesprávně tvrdila). Dne 24. 11. 2016 se žalovaný dostal do prodlení se zaplacení této odměny a žalobce požadoval úroky z prodlení až ode dne 8. 11. 2017 Odvolací soud proto vyhověl nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 663 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 8. 11. 2017 do zaplacení a změnil tak rozsudek okresního soudu. K tomu dále odvolací soud dodal, že však v důsledku svého odlišného právního názoru na platnost smlouvy se však okresní soud logicky žádným způsobem nezabýval druhým žalobou uplatněným nárokem na smluvní pokutu za prodlení za zaplacení sjednané odměny, ohledně splatnosti nároku na smluvní pokutu neprováděl žádné dokazování a nepřijal ve vztahu ke smluvní pokutě žádná skutková zjištění a ani skutkové a právní závěry. V důsledku toho pak okresní soud ani nepoučil žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů (§ 118a o. s. ř.) ohledně splatnosti nároku na smluvní pokutu, ač poučen okresním soudem žalobce měl být. K tomuto doplnění tvrzení a označení důkazů pak žalobce vyzval odvolací soud, avšak absence poučení dle § 118a o. s. ř. okresním soudem je dle § 213b odst. 2 o. s. ř. vadou řízení, pro kterou je povinen odvolací soud (nejedná-li se o tvrzení či důkazy, které splní dikci § 205a o. s. ř.) rozhodnutí zrušit dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť za odvolacího řízení v tomto směru nemohla být zjednána náprava (odvolací soud nemohl k předmětným tvrzením a důkazům dle § 205a o. s. ř. přihlížet). Tak nezbylo odvolacímu soudu, než proto rozsudek okresního soudu co do částky představující nárok na smluvní pokutu, včetně příslušenství zrušit a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.
5. K jednání nařízenému na den 16. června 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
6. Přitom ze smlouvy o poskytnutí sídla uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum] soud vzal za prokázáno, že účastníci této smlouvy mezi sebou uzavřeli smlouvu, kterou se společnost [právnická osoba] zavazuje žalovanému poskytnout službu v podobě poskytnutí sídla na adrese [adresa], [ulice a číslo] za sjednanou odměnu 5 662,80 Kč včetně DPH ročně. V případě prodlení odběratele s úhradou splatného závazku podle z této smlouvy přísluší dodavateli smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta je splatná do tří dnů od doručení jejího vyúčtování. Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou a práva a povinnosti stran se řídí touto smlouvou a obchodními podmínkami, které tvoří nedílnou součást této smlouvy.
7. Z obchodních podmínek platných ke dni 10. 10. 2014 dále podle jejich čl. 2 odst. I. plyne, že za podmínek stanovených smlouvou poskytne dodavatel odběrateli sídlo pro firmu a další služby stanovené smlouvou. Tyto služby se poskytují v nebytových prostorách dodavatele na adrese poskytnutí sídla stanovené v článku I. smlouvy. Podle článku 2. odst. II. Obchodních podmínek, dodavatel zajistí bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy písemný souhlas vlastníka nemovitosti s umístěním sídla firmy umožňující zápis sídla do příslušného veřejnoprávního rejstříku. Podle čl. 2 odst. III. dodavatel se zavazuje přebírat za odběratele jeho poštovní zásilky v rozsahu stanoveném smlouvou. Dodavatel bude informovat odběratele o přijetí zásilky způsobem stanoveným smlouvou. Dodavatel nebude přijímat žádné předměty, které budou těžší než 5 kg, větší než 45 cm ve kterémkoliv rozměru, s objemem větším než 0,03 krychlového metru, ani zásilky, které by obsahovaly nebezpečné věci, živá zvířata nebo zboží podléhající zkáze, a je oprávněn podle vlastního rozhodnutí vrátit jakékoliv nevyzvednuté zásilky nebo odmítnout přijetí jakéhokoliv množství zásilek, které bude dle rozhodnutí dodavatele považováno za nepřiměřené nebo odmítnou přijetí zásilek, které bude dodavatel považovat za nezákonné atd.
8. Soud dále doplnil dokazování ve směru naznačeném v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jak shora uvedeno, přičemž z výpisu z živnostenského rejstříku soud vzal za prokázáno, že žalovaný měl své sídlo zapsáno v živnostenském rejstříku a od 3. 1. 2017 do 3. 1. 2018 na adrese [adresa]. Dále ze sdělení žalobkyně a ze záznamu o uskutečněném telefonickém rozhovoru soud vzal za prokázáno, že žalovaný 28. 11. 2017 v 15.31 hodin telefonicky nahlásil zrušení adresy [adresa]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně příloh číslo 1 k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2020 soud vzal dále za prokázané postoupení předmětné pohledávky včetně veškerého příslušenství a práv s ní spojenými ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, přičemž dopisem ze dne 21. 1. 2020 za tuto společnost na základě udělené plné moci udělené mu touto společností toto postoupení pohledávky žalovanému oznámil zástupce žalobce, přičemž z potvrzení České pošty (podací stvrzenka) soud vzal za prokázáno odeslání tohoto oznámení spolu s předžalobní výzvou žalovanému dne 24. 1. 2020 na adresu [adresa žalovaného], tj. na adresu, kterou má žalovaný zapsánu jako adresu svého trvalého pobytu. Konečně z faktury číslo Z92017171 soud vzal za prokázáno, že touto fakturou vystavenou dne 31. 10. 2017 s uvedeným datem splatnosti dne 7. 11. 2017 společnost [právnická osoba] žalovanému vyúčtovala částku 5 663 Kč za pronájem kancelářských prostor.
9. Jsa vázán právním názorem odvolacího soudu ve shora uvedeném rozhodnutí proto soud na základě provedených důkazů uzavírá, že mezi společností [právnická osoba] žalovaným byla platně v písemné podobě uzavřena smlouva podléhající právnímu režimu nepojmenované smlouvy ve smyslu ustanovení § 1746 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z níž žalovanému vznikla povinnost zaplatit částku 5 663 Kč jako peněžité plnění za poskytnutí sídla podnikající osobě. Žalovaný tuto částku žalobci nezaplatil, přičemž o tomto nároku již bylo rozhodnuto v odvolacím řízení Krajským soudem v Ostravě (viz výše). Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 4 338 Kč. Pakliže žalovaný tuto sjednanou odměnu neuhradil, žalobci náleží rovněž ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku vyúčtovaná smluvní pokuta, kterou účastníci smlouvy pro ten případ sjednali, a to za období od 8. 11. 2017 do 21. 1. 2020 vyčíslena částkou 4 338 Kč, k jejímuž zaplacení rovněž žalovaný byl vyzván a tato výzva mu byla zaslána na adresu, kterou žalovaný sdělil žalobci, kdy soud zde vychází i z vyjádření žalobce, respektive zástupce žalobce, které učinil před odvolacím soudem, že žalovaný byl v návaznosti na výzvu Krajského soudu v Ostravě zástupcem žalobce kontaktován (na telefonní telefonním čísle [tel. číslo]) a žalovaný potvrdil, že na adrese [adresa]. Soud proto i tomuto žalobnímu požadavku jako důvodnému vyhověl, kdy i nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení ze smluvní pokuty má rovněž oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jejich výše je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., přičemž v řízení bylo i prokázáno postoupení této pohledávky z původního věřitele, to je společnosti [právnická osoba] na žalobce, respektive splnění notifikační povinnosti o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících občanského zákoníku, v důsledku čehož je žalobce oprávněným nositelem tohoto práva.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 27 040,33 Kč, které sestávají ze zaplacených soudních poplatků z podané žaloby a z podaného odvolání celkem v částce 2 000 Kč (1 000 Kč + 1 000 Kč), dále odměny za právní zastupování žalobce v řízení advokátem stanovené dle sazeb uvedených v § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, stanovené jednak z tarifní hodnoty 11 010 Kč, a to za 5 úkonů právní služby (převzetí věci, podání žaloby, podání odvolání, 2× účast u soudního jednání) a ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby předžalobní upomínky, a jednak stanovené z tarifní hodnoty 4 338 Kč, a to za účast soudního jednání konaného dne 16. 7. 2021 u Okresního soudu v Opavě, to je celkem v částce 9 690 Kč, dále náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za těchto 7 úkonů právní služby v paušální částce 300 Kč/úkon, to je částky 2 100 Kč a dále z vyúčtované výše náhrady cestovních výdajů celkem v částce 6 504,49 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 152 a následující zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a to za cestu [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět dne 8. 7. 2020 při celkové ujeté vzdálenosti 342 km, kombinované spotřebě použitého vozidla 6 litrů /100 km automobilového benzinu Natural 95, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 358/2019 Sb. 32 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 4,20 Kč za 1 km jízdy, dále za cestu [značka automobilu] [anonymizováno] [číslo] k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět dne 25. 11. 2020 při celkové ujeté vzdálenosti 348 km, kombinované spotřebě použitého vozidla 7,2 l /100 km automobilového benzínu Natural 95, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce asociálních věcí číslo 358/2019 Sb. 32 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 4,20 Kč za 1 km jízdy a konečně za cestu [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět dne 16. 6. 2021 při celkové ujeté vzdálenosti 342 km, kombinované spotřebě použitého vozidla 7,2 l /100 km automobilového benzínu Natural 95, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 589/2020 Sb. 27,80 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 4,40 Kč za 1 km jízdy a dále z vyúčtované výše náhrady za ztrátu času těmito cestami v celkové délce 12 hodin (3× 4 hodiny) v částce 2 400 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu ztráty času cestou, a konečně částky 4 345,84 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (a tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.