16 C 52/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 41 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 41 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucího z částky 40 000 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Žalobou ze dne 20. února 2026 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 41 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 40 000 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, a to jako nároku, který žalobkyni vůči žalované vznikl na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo hodnota, kterou mezi sebou účastnice uzavřely distančním způsobem (komunikací na dálku) dne datum, na základě níž žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky v měsíčních splátkách po 6 000 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce dle článku IV. a článku V. smlouvy. Žalovaná však podle tvrzení žalobkyně nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 10. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 10. 2025. Žalovaná však žalobkyni své splatné závazky neuhradila a žalobkyně proto zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne 5. 11. 2025, kterou opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaná ani přes tyto upomínky dluh nezaplatila, žalobkyně dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě zbývající jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč a nákladů na upomínkování za 2 zaslané upomínky dopisem ze dne 21. 1. 2026, a to nejpozději do 4. 2. 2026. Žalovaná však dosud žalovanou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Za souhlasu obou účastnic soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne datum, dále dokladu o převodu částky 40 000 Kč dne datum z účtu číslo č. účtu na účet číslo č. účtu (variabilní symbol platby Anonymizováno) a z dopisu žalobkyně žalované ze dne 21. 1. 2026 – předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak jsou uvedena shora, na něž proto pro stručnost odkazuje.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout a poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč, započítávaných nejprve na úrok ve výši 15 % měsíčně (celková výše úroku činí 72 000 Kč) a poté na jistinu, kdy s poslední splátkou úroku je splatná také celá jistina (celkem se tedy žalovaná včetně úroků zavázala uhradit žalobkyni částku 112 000 Kč). Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou úvěru splatnou dne 15. 10. 2025, kterou neuhradila ani přes dvě předcházející upomínky ze strany žalobkyně, žalobkyně proto využila svého práva daného smlouvou a v souladu s ní dopisem ze dne 21. 1. 2026 vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru. Soud současně vzal za prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 42 000 Kč, a to v sedmi splátkách po 6 000 Kč.

6. Soud proto na základě těchto skutečností v prvé řadě dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souladu s ust. § 1751 odst. 1 občanského zákoníku přitom účastnice smlouvy určily část obsahu i této smlouvy odkazem na obchodní podmínky žalobkyně. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že žalovaná deklarovala příjem 24 200 Kč, na bankovním účtu byl zjištěn příjem 38 015 Kč, náklady na bydlení byly žalovanou deklarovány částkou 8 000 Kč, na bankovním účtu byly zjištěny částkou 2 007 Kč, výsledné náklady na bydlení byly žalobkyní stanoveny částkou 4 404 Kč, náklady domácnosti částkou 5 721 Kč, finanční závazky částkou 2 509 Kč, náklady na sázení a hazardní hry částkou 0 Kč a mimořádná rezerva částkou 500 Kč. Žalobkyně pak tyto údaje uvedené žalovanou ověřila, respektive nechala si doložit výpisem z účtu žalované číslo č. účtu za období od 8. srpna 2024 do 4. února 2025. Na základě toho žalobkyně dovodila doložený finanční zůstatek žalované ve výši 11 066 Kč, tedy zůstatek postačující podle jejího závěru ke splácení měsíční splátky úvěru ve výši 6 000 Kč.

11. S tímto závěrem žalobkyně soud při sebelepší vůli nemůže souhlasit. Předně soud nic nenamítá proti tomu, aby poskytovatel úvěru ověřoval příjmy a výdaje tvrzené žadatelem o úvěr výpisem z jeho bankovního účtu, na kterém běžně hospodaří. Takový výpis účtu, který zachycuje jak pravidelné měsíční příjmy, zejména pak od plátce mzdy a z něhož jsou zřejmé pravidelné měsíční výdaje zahrnující výdaje na chod domácnosti a ostatní běžné měsíční výdaje, zajisté bude dostačující a dokonce nejlépe vypovídající o běžném hospodaření žadatele o úvěr. Potud tedy v obecné rovině nelze žalobkyni ničeho vytýkat. Nicméně výpis z běžného účtu žalované, který žalobkyně měla k dispozici a který předložila soudu, o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nesvědčí. Byť výpis z účtu, který byl předložen soudu, je značně nesrozumitelný, neboť se nejedná o běžný bankovní výpis, nýbrž strojový export ve formátu JSON, který je pro běžného čtenáře značně obtížně srozumitelný, až enigmatický, neboť jednotlivé transakce jsou zachyceny prostřednictvím technických tagů, opakovaných kategorií a automatizovaných popisů (tedy v podstatě pro běžného čtenáře šifrovaný), soud provedl jeho analýzu a dospěl k následujícím zjištěním: za období zachycené na účtu, tj. od 8. srpna 2024 do 4. února 2025 celkové kreditní pohyby (příjmy) činily 402 680 Kč a celkové debetní pohyby (výdaje) činily −397 224,90 Kč, tedy čistý rozdíl dosahoval kladného zůstatku 5 460 Kč. Tedy již zde vystupuje do popředí první problematický činitel – jestliže žalovaná měla žalobkyni měsíčně splácet poskytnutý úvěr částkou 6 000 Kč, pak ve sledovaném období vůbec nebyla podle výpisu z účtu schopna takovou měsíční rezervu vytvářet a již takový výsledek sám o sobě zjevně nevytváří prostor pro další pravidelnou měsíční splátku. Nadto si nelze nepovšimnout, že v měsíci lednu roku 2025 byly na účet připsány další půjčky a mikropůjčky v celkové výši 97 590 Kč a současně byly hrazeny splátky v částce 43 445 Kč; na počátku února roku 2025 následovala další půjčka Anonymizováno ve výši 10 000 Kč, přičemž saldo v období do 4. 2. 2025 bylo i přes tento příjem záporné. Bez těchto nových úvěrových zdrojů by byla zřejmá platební nedostatečnost žalované, nikoli její schopnost převzít další závazek. Výpis nadto zachycuje opakované splátky, vysoké běžné výdaje na nájem, energie, potraviny, výběry hotovosti a četné platby třetím osobám, takže z něj neplyne žádná stabilní disponibilní rezerva. Závěr o schopnosti žalované splácet další spotřebitelský úvěr měsíční částkou 6 000 Kč proto z těchto obratů nejenže nevyplývá, nýbrž je s jejich skutečným obsahem v přímém rozporu. Posuzovatel se zjevně spokojil s formálním či mechanickým pohledem na obraty na účtu (které, jak již bylo řečeno, ani tak nepodporovaly závěr o schopnosti žalované splácet další půjčku) a rezignoval na to nejpodstatnější při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, totiž na vlastní racionální úsudek o reálné a dlouhodobé schopnosti žalované splácet nový úvěr z jejích skutečných disponibilních příjmů, a nikoli z dalších nově čerpaných půjček. Zejména čerpání dalších půjček v měsíci lednu roku 2025, respektive skutečnost, že bez příjmů z těchto půjček by saldo na účtu bylo výrazně záporné, spíše svědčí o tom, že žalovaná se postupně dostávala do platební neschopnosti, kterou řešila řetězením dluhů. Žalobkyně proto situaci žalované vyhodnotila naprosto nesprávně a úvěr jí tak neměl vůbec být poskytnut, neboť daným výpisem z účtu bylo naopak prokázáno, že žalovaná není schopna spotřebitelský úvěr splácet. Jestliže smyslem směrnice převzaté do našeho vnitrostátního práva, tj. do zákona o spotřebitelském úvěru, bylo zabránit pádu dlužníků do tzv. dluhových pastí, pak v daném případě se její obsah a cíl zcela minuly zamýšleným účinkem.

12. Soud dále považuje za podstatné také zmínit, že smluvní konstrukce posuzovaného úvěru sama o sobě kladla na žalovanou ještě podstatně vyšší nároky, než by odpovídalo běžnému spotřebitelskému úvěru splácenému postupným umořováním jistiny. Podle smlouvy totiž žalovaná nehradila měsíční částkou 6 000 Kč jistinu a úrok, nýbrž toliko samotný úrok, aniž by se zaplacením kterékoli z těchto měsíčních částek její dluh na jistině jakkoli snižoval. Jistina ve výši 40 000 Kč měla zůstat po celou dobu trvání smlouvy nedotčena a měla být uhrazena až současně s poslední splátkou úroku; celkem tak měla žalovaná za úvěr 40 000 Kč zaplatit 72 000 Kč na úrocích a vedle toho ještě celou jistinu, tedy souhrnně 112 000 Kč. Nešlo tedy o běžné postupné splácení úvěru, nýbrž o model, který ekonomicky odpovídá úvěru s konečnou „balonovou“ splátkou, přičemž právě tuto okolnost byl poskytovatel povinen při posouzení úvěruschopnosti zohlednit zvlášť pečlivě. Nestačilo proto jen zkoumat, zda žalovaná bude schopna dočasně hradit měsíční úrok 6 000 Kč; bylo nezbytné racionálně posoudit, zda je z jejích skutečných disponibilních příjmů schopna vedle všech běžných životních výdajů, dosavadních závazků a probíhajících splátek zároveň vytvořit rezervu dalších 40 000 Kč na jednorázové vrácení jistiny. Předchozí závěr soudu o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované se tím jen prohlubuje; žalovaná by tak měsíčně musela ve skutečnosti v průměru vytvářet rezervu více než 9 000 Kč pro umoření daného spotřebitelského úvěru.

13. Za té situace je potom ale smlouva uzavřená se žalovanou ve smyslu shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastnicemi vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle této speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže na základě úvěrové smlouvy ze dne datum byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč, pak žalovaná je povinna žalobkyni vrátit tuto částku poníženou o to, co již žalobkyni zaplatila. Jestliže pak žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně již žalobkyni uhradila částku 42 000 Kč, pak zde není již žádný dluh, který by jako důvodný nárok vzešlý z této smlouvy bylo možno žalobkyni přiznat.

14. Soud proto pro výše uvedené žalobu zcela zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se jakýmikoli dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále případně tvrzeny a prokazovány, nebo jak v řízení vyšly dále najevo, zejména pak i výše úrokové sazby sjednané ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a její soulad s dobrými mravy.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že zcela úspěšné žalované, které by tak podle uvedeného ustanovení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni, v řízení žádné nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.