16 C 67/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO anonymizováno sídlem adresa žalobkyně , země ; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 2. 6. 2014 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 1 489 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 5. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 2. 6. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], se sídlem [anonymizováno 6 slov] [číslo], [země], uzavřela se žalovaným dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky věřiteli do 1. 6. 2014. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 1. 6. 2014 zápůjčku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil. Ke dni podání žaloby tak zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku 3 000 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum]. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani přes výzvu zaslanou mu dne 17. 3. 2020.

2. Jde o věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je subjektem se sídlem na území [anonymizována dvě slova]. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů ve věci závazkového vztahu, založeného smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi korporací [právnická osoba] a žalovaným. Ze smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských, Dodatkové úmluvy o civilním řízení soudním, které byly uzavřeny mezi Republikou československou a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne [datum] (k němuž území [anonymizováno] [země] v minulosti patřilo), jakož i dalších bilaterálních smluv vyplývá, že tato otázka není v uvedených smlouvách řešena. Soud proto postupoval podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jakož i dalších ustanovení tohoto zákona. Pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, jestliže podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Místní příslušnost soudu je upravena v § 84 - § 89a o.s.ř. Jelikož žalovaný má trvalý pobyt v [obec], dovodil soud, že je dána pravomoc českého soudu k rozhodování v této věci. Soud se také zabýval otázkou, jakým hmotným právem se příslušný závazkový vztah řídí podle tzv. kolizních norem obsažených v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož soud otázku své pravomoci a užití tzv. rozhodného práva posuzoval. Podle § 87 cit. zák. platí, že smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Vycházeje z této úpravy soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat v této věci české hmotné právo, v daném případě předpisy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť smlouva byla uzavřena podle všech okolností mezi nepřítomnými účastníky dne [datum] sice prostředky komunikace na dálku, avšak s blízkým vztahem k území České republiky (jedná se o smlouvu adhézní, formulářovou, spotřebitelskou, psanou v češtině a tedy tyto skutečnosti nasvědčují o zaměřenosti činnosti původního věřitele na poskytování spotřebitelských zápůjček na území České republiky) a jiné rozhodné právo účastníky smlouvy zvoleno nebylo. Na základě toho pak dospěl k dalším následujícím závěrům.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

5. Přitom ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] - standardních podmínek úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice, standardní Evropské informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o převodu částky 3 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], dopisu společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 1. 2018 – oznámení o postoupení pohledávky spolu s připojeným poštovní archem ze dne 25. 1. 2018, dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne 11. 3. 2020 – výzvy k dobrovolnému uhrazení dluhu spolu s připojeným poštovním podacím archem ze dne 11. 3. 2020, soud vzal za prokázány skutečnosti, jak byly žalobkyní tvrzeny v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaným v žádném směru nerozporovány, na které proto pro stručnost v dalším odkazuje.

6. Soud proto dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný platně v souladu s ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzavřeli smlouvu o zápůjčce, když tato se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. [právnická osoba] svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalovanému dohodnuté úvěrové prostředky poskytla, žalovanému tak vznikla povinnost vrátit zápůjčku spolu s odměnou za její poskytnutí, a to v dohodnuté lhůtě. Žalovaný tuto svou povinnost porušil a je tak povinen žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jakož i úrok z prodlení, kdy v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat, aby jí žalovaný zaplatil i úrok z prodlení, jehož výše vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Soud proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, kdy současně v řízení bylo prokázáno, že tato pohledávka včetně jejího příslušenství byla žalobkyni postoupena předchozím věřitelem ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 400 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 189 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní této daně.