16 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 18 406 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 406 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně jdoucím z částky 16 127 Kč od 8. 2. 2026 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 4 030 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně jdoucího z částky 16 127 Kč od 10. 11. 2025 do 7. 2. 2026 se zamítá.

1. Žalobou ze dne 28. března 2026 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 406 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně jdoucím z částky 16 127 Kč od 10. 11. 2025 do 7. 2. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně jdoucím z této částky od 8. 2. 2026 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru číslo Anonymizováno a na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému jako podnikateli poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč převodem této částky na účet žalovaného číslo č. účtu, a to dne datum s tím, že žalovaný se zavázal tento úvěr splatit jednorázově do 9. 11. 2025, a to společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy a s úrokem. Žalovaný však svůj závazek z uzavřené smlouvy porušil a žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 27. 2. 2026 zástupkyní žalobkyně a žalobkyni tak dluží předmětnou částku, která se skládá z jistiny úvěru v částce 12 000 Kč, dále poplatku za sjednání a čerpání úvěru v částce 4 127 Kč, úroku v částce 279 Kč, paušálních poplatků za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč, vedle čehož se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatků za sjednání a čerpání úvěru po dobu prvních 90 dnů od data prodlení se splatností úvěru nebo jeho části dle čl. 5.3. smlouvy o úvěru a dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatků za sjednání a čerpání úvěru od 91. dne prodlení do zaplacení úvěru nebo jeho části dle čl. 5.3. smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze smlouvy o úvěru číslo Anonymizováno ze dne datum, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady – převodu částky 12 000 Kč z účtu žalobkyně číslo č. účtu dne datum na účet číslo č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol, upomínek zaslaných žalobkyní žalovanému spolu s doklady o odeslání, jakož i z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne 27. 2. 2026 – výzvy k úhradě dluhu, předžalobní upomínky spolu s dokladem o odeslání soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak byla obsažena v návrhu na vydání platebního rozkazu, a soud pro stručnost na tato tvrzení odkazuje.

5. Z uvedených listinných důkazů proto soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena platně smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Jedná se o úvěr podnikatelský, bezúčelový. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni jednak jistinu ve výši 12 000 Kč, jakož i úplatu za sjednání a čerpání úvěru ve výši 4 127 Kč, celkem tedy částku 16 127 Kč, a to do 9. 11. 2025. Žalovaný v dohodnutém termínu úvěr nesplatil.

6. Soud proto na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou platně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž část obsahu smlouvy učinili účastníci této smlouvy odkazem na Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně ve smyslu § 1751 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byl tvrzený úvěr poskytnut. Tento úvěr se přitom stal na základě ujednání obsažených v úvěrové smlouvě již zcela splatným.

7. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost z uzavřené smlouvy a je tak povinen žalobci vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutými úroky, jakož i s dalšími plněními sjednanými smlouvou (poplatky spojené s upomínkami). Žalovaný se dostal do prodlení, čímž porušil své smluvní povinnosti a je proto povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, kdy v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je žalobkyně jako věřitelka oprávněna požadovat, aby jí žalovaný zaplatil i úrok z prodlení; co se však úroku z prodlení požadovaného žalobkyní za období od 10. 11. 2025 do 7. 2. 2026 v sazbě 0,5 % denně, opodstatněnost tohoto nároku zde soud neshledal, kdy takto vysoká výše úroku z prodlení musí mít svůj podklad v okolnostech daného případu. Žalobkyně na výzvu soudu v tomto směru k tomu uvedla, že takto vysoký úrok z prodlení je odůvodněn tím, že úvěr byl poskytnut bez jakéhokoliv zajištění jeho vrácení a je tedy vysoce rizikový a dále, že nevrácením dlužné částky žalobkyni řádně a včas vzniká žalobkyni škoda spočívající v ušlém zisku z nevrácené částky, kterou by mohla realizovat v jiném úvěrovém obchodu. Žalobkyně proto neuvedla žádné zvláštní okolnosti, které by takto vysokou sazbu úroku z prodlení odůvodňovaly, neboť její odůvodnění je aplikovatelné na každý úvěrový obchod (tedy taková sazba úroků z prodlení by pak byla obecně akceptovatelná pro každý podnikatelský úvěr, což není). To, že úvěr není nikterak dále zajištěn samo o sobě neodůvodňuje takto vysokou sazbou úroku z prodlení, škoda spočívající v ušlém zisku z důvodu nemožnosti realizace dalšího úvěrového obchodu při nevrácení poskytnutých peněžních prostředků je pak naprosto samozřejmým a pravidelným důsledkem všech řádně nesplacených úvěrových obchodů. Judikatura vysokých soudů (například nález Ústavního soudu I. ÚS 523/07, nález Nejvyššího soudu 32 Cdo 1490/2019) pak dovodila, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazku a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení a je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků není spíše než motivačního charakteru právě charakteru šikanózního. Dovodily přitom, že částka, kterou je povinen platit subjekt, jenž se dostane do prodlení, odpovídající úroku 182 % ročně, jako je tomu právě v případě zkoumaném Ústavním soudem, je již očividně (rovněž) za hranicí, kterou se uvažovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní. Důsledkem toho je hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran, které mezi sebou vedly spor a žalobci by tak bylo přiznáno tolik, kolik by zdaleka nemohl získat, uložil-li by vymáhanou částku u kterékoliv banky a ani si nelze představit jinou investici, která by nabízela obdobný zisk. Smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci, pokud se dlužník ocitl v prodlení se včasným a řádným placením dluhu, i zde je však nutno – podle názoru Ústavního soudu – dbát na zásadu přiměřenosti v její materiální podobě. Na tom nic nemění ani okolnost, že úroky byly sjednány v této výši jen po část období prodlení. Pak ovšem nezbylo, než žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně jdoucího z částky 16 127 Kč za období od 10. 11. 2025 do 7. 2. 2026 s ohledem na vše právě uvedené zcela zamítnout, neboť tato výše sazby odporuje dobrým mravům, a smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je v této části neplatná (jedná se však o oddělitelnou část obsahu smlouvy, kterážto neplatnost tudíž nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy). Soud pak není oprávněn ani na tomto nároku žalobci přisoudit něco jiného, než požadoval (tedy ultra petitum). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku smluvního a jestliže tento žalobní požadavek oprávněným shledán nebyl, soud jí nemůže přiznat jako náhradní plnění úrok z prodlení zákonný, neboť by tím přisoudil něco jiného, než žalobkyně požadovala (požadoval přece úrok z prodlení smluvní). Není pak možno ani subsidiárně přiznat úrok ve výši 0,1 % denně také ve smlouvě sjednaný, neboť tuto úrokovou sazbu smlouva stanoví až pro následující období po uplynutí prvních 90 dnů prodlení. V důsledku neplatnosti ujednání o výši sazby pak zde absentuje relevantní úroková sazba pro prvních 90 dnů prodlení a proto je nutno tento žalobní požadavek zcela zamítnout a bez náhrady (ostatně k tomuto závěru také dospěla dřívější judikatura vysokých soudů vztahující se k nepřiměřeně vysokým sazbám smluvních úroků z prodlení – není zde proto možnost jakékoliv moderace sazby úroku z prodlení ze strany soudu).

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala ke dni vydání tohoto rozhodnutí zaplacení souhrnné částky 28 453,12 Kč (včetně příslušenství tvořeného úrokem z prodlení narostlým k tomuto dni). Úspěšná však byla pouze co do částky 21 195,97 Kč (včetně příslušenství k tomuto dni). Soud proto žalobkyni, která v řízení zaznamenala převažující úspěch (procentuálně vyjádřený 75 %) nad úspěchem žalovaného (25 %), přiznal právo na náhradu nákladů řízení zhruba v rozsahu 50 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalovaného, tj. 75 % - 25 % = 50 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle sazeb uvedených v § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, podání žaloby) a ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby předžalobní upomínky, tj. celkem v částce 4 650 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 1 350 Kč dle § 13 odst. 1, 3 téže vyhlášky, a konečně částky 1 260 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 8 060 Kč; 50 % těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 4 030 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí či exekuci.