17 C 100/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 116 405 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 27. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 757 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 072,62 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 341,51 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 403,46 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023 včetně a z částky 1 903,46 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 19 403,46 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 493 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 27. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 43 655 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 656,39 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 462,89 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 034,80 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023 včetně a z částky 5 541,80 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 42 034,80 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 1 164 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 116 405 Kč spolu se sjednaným úrokem od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 23. 1. 2021 do zaplacení z částky 19 403,46 Kč a sjednaným úrokem od 5. 11. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 23. 1. 2021 do zaplacení z částky 42 034,80 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 13 635 Kč, odměnou za zpracování a doručení 1 500 Kč, odměnou za komfortní a flexibilní splácení 4 630 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 15 měsíčních splátkách po 2 651 Kč, konče 25. 8. 2021. Žalovaný uhradil pouze 2 500 Kč a dluží 19 403,46 Kč na jistině a 16 853,54 Kč na poplatcích. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 22 878 Kč, odměnou za zpracování a další péči o zákazníka 20 777 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce ve 21 měsíčních splátkách po 4 222 Kč, konče 4. 11. 2021. Žalovaný uhradil pouze 8 507 Kč a dluží 42 034,80 Kč na jistině a 38 113,20 Kč na poplatcích. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Nejprve společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] částku 45 000 Kč jakožto úvěr (z toho 12 069 Kč na splacení zůstatku dřívějšího úvěru od společnosti [číslo] 32 931 Kč v hotovosti), kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 43 655 Kč, představující součet úroku 22 878 Kč a ceny za zpracování úvěru a další péči o zákazníka 20 777 Kč. Celkovou dlužnou částku 88 655 Kč měl žalovaný zaplatit ve 21 měsíčních splátkách po 4 222 Kč, počínaje uplynutím měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, má dvě vyživované osoby, je zaměstnaný jako provozní manažer na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba], má čistý měsíční příjem [částka], další čistý příjem domácnosti [částka], splácí [částka] měsíčně na úhradu jiných zápůjček u poskytovatelky úvěru, jím odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Poskytovatelka úvěru uvedla, že údaje ověřila ze dvou výplatních pásek za [anonymizováno] a [anonymizováno] (zákaznická karta). Naposledy žalovaný podle smlouvy plnil [datum] (tabulka umoření). Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 20 000 Kč jakožto úvěr, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 19 765 Kč, představující součet úroku 13 635 Kč, ceny za zpracování úvěru 1 500 Kč a ceny za další služby splácení 4 635 Kč. Celkovou dlužnou částku 39 765 Kč měl žalovaný zaplatit v 15 měsíčních splátkách po 2 651 Kč, počínaje uplynutím měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, má dvě vyživované osoby, je zaměstnaný jako prodejce na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba], má čistý měsíční příjem [částka], další čistý příjem domácnosti [částka], splácí [částka] měsíčně na úhradu jiných zápůjček u poskytovatelky úvěru, jím odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Poskytovatelka úvěru uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za březen a duben (zákaznická karta, výplatní pásky). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis z [datum] s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

5. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

6. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

7. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Ze zákaznických karet je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu úvěry nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka úvěrů ověřovala pravidelné výdaje žalovaného. Částky výdajů jsou v obou případech pouze odhadované, přičemž žalovaný současně splácel další závazky s nezanedbatelnou výší měsíčních splátek ([částka] a [částka]); současně je zřejmé, že sama poskytovatelka úvěru si byla vědoma toho, že část prvního úvěru je určena na refinancování úvěru dosavadního. Za takové situace mělo poskytovatelku úvěru o to více zajímat, jaké další pravidelné výdaje žalovaný ve skutečnosti má – bydlel v nájmu a měl dvě vyživovací povinnosti -, aby mohla vyhodnotit, zda poskytnuté částky bude schopen při nastavených parametrech smluv skutečně splácet. To platí o to více v případě druhého úvěru, protože v době jeho poskytnutí v relativně krátké tříměsíční době po poskytnutí úvěru prvního již byl žalovaný v prodlení se splácením podle první smlouvy. Z ničeho také nelze dovodit, co představuje a zda a jak byl ověřován tzv. další čistý příjem domácnosti, s nímž poskytovatelka úvěru v obou případech kalkulovala jako s aktivem žalovaného a jehož výše ([částka] a [částka]) jeho celkové příjmy významně navyšovala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného, a buď si vyžádat konkretizaci a doložení dalšího čistého příjmu domácnosti a pravidelných výdajů, anebo v opačném případě jej ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a úvěry mu neposkytnout.

9. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V případě žalobního nároku 1 žalovaný obdržel 20 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 2 500 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 17 500 Kč. V případě žalobního nároku 2 žalovaný obdržel 45 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 8 507 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 36 493 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání nedostavil a je po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba je přiměřená jeho možnostem pro vrácení plnění. Proto soud vycházel z obecné úpravy § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a podle ní také uložil žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 13. 1. 2023, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 16. 1. 2023. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 26. 1. 2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

12. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 5 821 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 4 657 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 1 164 Kč.