17 C 100/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 116 405 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 27. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 757 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 072,62 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 341,51 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 403,46 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023 včetně a z částky 1 903,46 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 19 403,46 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 493 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 27. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 43 655 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 656,39 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 462,89 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 034,80 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023 včetně a z částky 5 541,80 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 42 034,80 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 1 164 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 116 405 Kč spolu se sjednaným úrokem od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 23. 1. 2021 do zaplacení z částky 19 403,46 Kč a sjednaným úrokem od 5. 11. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 23. 1. 2021 do zaplacení z částky 42 034,80 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 13 635 Kč, odměnou za zpracování a doručení 1 500 Kč, odměnou za komfortní a flexibilní splácení 4 630 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 15 měsíčních splátkách po 2 651 Kč, konče 25. 8. 2021. Žalovaný uhradil pouze 2 500 Kč a dluží 19 403,46 Kč na jistině a 16 853,54 Kč na poplatcích. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 22 878 Kč, odměnou za zpracování a další péči o zákazníka 20 777 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce ve 21 měsíčních splátkách po 4 222 Kč, konče 4. 11. 2021. Žalovaný uhradil pouze 8 507 Kč a dluží 42 034,80 Kč na jistině a 38 113,20 Kč na poplatcích. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Nejprve společnost právnická osoba, poskytla žalovanému datum částku 45 000 Kč jakožto úvěr (z toho 12 069 Kč na splacení zůstatku dřívějšího úvěru od společnosti číslo 32 931 Kč v hotovosti), kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 43 655 Kč, představující součet úroku 22 878 Kč a ceny za zpracování úvěru a další péči o zákazníka 20 777 Kč. Celkovou dlužnou částku 88 655 Kč měl žalovaný zaplatit ve 21 měsíčních splátkách po 4 222 Kč, počínaje uplynutím měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, má dvě vyživované osoby, je zaměstnaný jako provozní manažer na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba, má čistý měsíční příjem částka, další čistý příjem domácnosti částka, splácí částka měsíčně na úhradu jiných zápůjček u poskytovatelky úvěru, jím odhadované měsíční výdaje činí částka. Poskytovatelka úvěru uvedla, že údaje ověřila ze dvou výplatních pásek za anonymizováno a anonymizováno (zákaznická karta). Naposledy žalovaný podle smlouvy plnil datum (tabulka umoření). Ve druhém případě společnost právnická osoba, poskytla žalovanému datum v hotovosti částku 20 000 Kč jakožto úvěr, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 19 765 Kč, představující součet úroku 13 635 Kč, ceny za zpracování úvěru 1 500 Kč a ceny za další služby splácení 4 635 Kč. Celkovou dlužnou částku 39 765 Kč měl žalovaný zaplatit v 15 měsíčních splátkách po 2 651 Kč, počínaje uplynutím měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, má dvě vyživované osoby, je zaměstnaný jako prodejce na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba, má čistý měsíční příjem částka, další čistý příjem domácnosti částka, splácí částka měsíčně na úhradu jiných zápůjček u poskytovatelky úvěru, jím odhadované měsíční výdaje činí částka. Poskytovatelka úvěru uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za březen a duben (zákaznická karta, výplatní pásky). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis z datum s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

5. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

6. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

7. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může ulice obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Ze zákaznických karet je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu úvěry nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka úvěrů ověřovala pravidelné výdaje žalovaného. Částky výdajů jsou v obou případech pouze odhadované, přičemž žalovaný současně splácel další závazky s nezanedbatelnou výší měsíčních splátek (částka a částka); současně je zřejmé, že sama poskytovatelka úvěru si byla vědoma toho, že část prvního úvěru je určena na refinancování úvěru dosavadního. Za takové situace mělo poskytovatelku úvěru o to více zajímat, jaké další pravidelné výdaje žalovaný ve skutečnosti má – bydlel v nájmu a měl dvě vyživovací povinnosti -, aby mohla vyhodnotit, zda poskytnuté částky bude schopen při nastavených parametrech smluv skutečně splácet. To platí o to více v případě druhého úvěru, protože v době jeho poskytnutí v relativně krátké tříměsíční době po poskytnutí úvěru prvního již byl žalovaný v prodlení se splácením podle první smlouvy. Z ničeho také nelze dovodit, co představuje a zda a jak byl ověřován tzv. další čistý příjem domácnosti, s nímž poskytovatelka úvěru v obou případech kalkulovala jako s aktivem žalovaného a jehož výše (částka a částka) jeho celkové příjmy významně navyšovala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného, a buď si vyžádat konkretizaci a doložení dalšího čistého příjmu domácnosti a pravidelných výdajů, anebo v opačném případě jej ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a úvěry mu neposkytnout.

9. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V případě žalobního nároku 1 žalovaný obdržel 20 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 2 500 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 17 500 Kč. V případě žalobního nároku 2 žalovaný obdržel 45 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 8 507 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 36 493 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání nedostavil a je po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba je přiměřená jeho možnostem pro vrácení plnění. Proto soud vycházel z obecné úpravy § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a podle ní také uložil žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 13. 1. 2023, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 16. 1. 2023. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 26. 1. 2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

12. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 5 821 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 4 657 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 1 164 Kč. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.