17 C 106/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 41 733,84 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení kapitalizovaného úroku za období od 2. 6. 2019 do 13. 2. 2020 ve výši 22 337,13 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 618 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 31 115,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 741,96 Kč od 14. 2. 2020 do 2. 3. 2020 včetně a z částky 18 123,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 435 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 41 733,84 Kč s kapitalizovaným úrokem od 2. 6. 2019 do 13. 2. 2020 ve výši 22 337,13 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 28 741,96 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení. Uvedla, že po posouzení úvěruschopnosti uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jí poskytla úvěr 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 111,33 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč, splatných vždy k 1. dni v měsíci, počínaje [datum]. Žalovaná se ocitla v prodlení již s úhradou první splátky, následně zaplatila opožděně každou splátku a od [anonymizováno] [rok] hradila maximálně 1 000 Kč měsíčně. Proto byla opakovaně vyzývána k doplacení dlužných splátek, což se nestalo, a tak ke dni 13. 2. 2020 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Do [datum] žalovaná zaplatila celkem 19 382 Kč. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru 28 741,96 Kč, smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou splátky úvěru, smluvní pokutu 12 042,88 Kč za prodlení s úhradou nesplacené jistiny úvěru po zesplatnění (ve výši 0,1 % denně z částky 28 741,96 Kč od 14. 2. 2020 do data vyhotovení žaloby [datum]) a poplatek za upomínku 450 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku 22 337,13 Kč. Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] z [datum] včetně smluvních podmínek, potvrzením o provedení úhrady, dopisem o zesplatnění úvěru, výpisem z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, úvěrovou zprávou NRKI–BRKI a zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované ne její účet neúčelový spotřebitelský úvěr 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úrok ve výši 111,33 % ročně, celkem tedy 89 760 Kč, a to v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč, počínaje [datum] a splatných vždy do jednoho měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Součástí smlouvy strany učinily smluvní podmínky, které stanovily postup pro případ prodlení žalované a které byly, stejně jako samotná smlouva, opatřeny jejím podpisem. Dne [datum] žalobkyně odeslala pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované s poznámkou [anonymizována dvě slova] na účet uvedený žalovanou ve smlouvě č. [bankovní účet] částku 30 000 Kč (potvrzení [právnická osoba], o provedení tuzemské odchozí úhrady). Dopisem ze [datum] žalobkyně oznámila žalované, že s ohledem na marné uplynutí lhůty 30 dnů poskytnuté v předchozí upomínce se stal závazek ze smlouvy o úvěru [číslo] v celém rozsahu splatným ke dni 13. 2. 2020; současně ji vyzvala k zaplacení celkové částky 52 725,55 Kč do 2. 3. 2020.

6. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti žalované učiněné ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy, považuje soud za prokázané, že žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s nulovým záznamem (výpisy z těchto evidencí). Dále si žalobkyně opatřila úvěrovou zprávu z rejstříku NRKI-BRKI, ze které je zřejmé, že žalovaná v té době měla sedm dalších závazků, z toho pět splátkových závazků v celkové nesplacené výši 293 775 Kč a s celkovou měsíční splátkou 6 701 Kč, jeden závazek nesplátkový a jeden závazek z kreditní karty; konkrétně se jednalo o následující závazky: z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 50 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 309 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 83 124 Kč, z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 130 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 048 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 133 151 Kč, z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 30 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 1 339 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 40 918 Kč, z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 29 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 588 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 31 179 Kč, z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 5 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 417 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 5 403 Kč, z kontokorentního účtu vzniklého [datum] s úvěrovým limitem 22 000 Kč, z něhož bylo využito 18 155 Kč, z kreditní karty založené [datum] s úvěrovým rámcem 10 000 Kč.

7. Vedle uvedených závazků měla v té době žalovaná podány dvě žádosti o poskytnutí osobního úvěru na částky 130 000 Kč a 10 000 Kč, patnáct jejích dalších žádostí o poskytnutí osobního úvěru na částky od 3 000 Kč do 367 203 Kč za dobu od června 2018 bylo poskytovateli odmítnuto.

8. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uváděla žalobkyně.

11. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

12. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

13. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Soud vyzval žalobkyni ještě před prvním jednáním, aby v tomto směru doplnila žalobní tvrzení a důkazní návrhy, na což žalobkyně reagovala tak, že údaje zjišťovala z dokladů předložených žalovanou. Tyto však nijak nekonkretizovala a ani žádné takové doklady soudu nepředložila. Řádné splnění uvedené povinnosti dovozovala jednak z lustrací ve shora uvedených rejstřících, jednak z prohlášení učiněných samotnou žalovanou ve smlouvě, respektive smluvních podmínkách. K těmto soud uvádí, že citovaná prohlášení nejsou nijak konkrétní, ničím doložená, a především jsou formulovaná samotnou žalobkyní v předem připraveném textu smlouvy. Odkaz na ně nevypovídá vůbec nic o případném posuzování či neposuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Soud navíc znovu poukazuje na shora citovanou judikaturu, ze které jednoznačně vyplývá, že poskytovatel úvěru se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr při posuzování jeho úvěruschopnosti, a to i kdyby bylo co do příjmů a výdajů konkrétní. Odkazy žalobkyně na ustanovení o tom, že na právní jednání se má hledět spíše jako na platné než neplatné, nejsou v této věci přiléhavé, protože nemohou vést k tomu, aby soud rezignoval na přezkum prověřování úvěruschopnosti spotřebitele ze strany poskytovatele úvěru.

14. Z žalobních tvrzení a předložených důkazů nevyplývá, zda vůbec, a pokud ano, tak jak, žalobkyně ověřovala příjmy žalované a její pravidelné výdaje jiné než vynakládané na splácení úvěrů, zejména na bydlení. Uvedené konkrétní poměry jsou při rozhodování o poskytnutí úvěru zásadní ve všech případech, natož v případě, kdy žalobkyně věděla, že žalovaná je zavázána ze sedmi dalších úvěrů a patnáct jiných jí bylo v posledním půlroce ze strany poskytovatelů odmítnuto. Toto objektivně mělo vzbudit v žalobkyni důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Do očí bijící neschopnosti splácet má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit; byla to právě žalobkyně, kdo měl jakožto profesionál (nadto po získání informací o úvěrech žalované) od žalované vyžádat konkrétní informace, tyto si nechat doložit, ochránit ji případně před nezodpovědným zadlužením, vlastní neznalostí a úvěr jí eventuálně neposkytnout. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v tomto ohledu nic konkrétního netvrdila, k jednání se nedostavila, takže nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně řádného posuzování úvěruschopnosti žalované.

15. Soud tedy považuje smlouvu z popsaného důvodu za absolutně neplatnou. Protože je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky 30 000 Kč bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na žalované, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh zaplatila 19 382 Kč, což je naopak bezdůvodné obohacení žalobkyně. Proto soud přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou poskytnutou (30 000 Kč) a vrácenou (19 382 Kč), tedy 10 618 Kč.

16. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se ani ona nedostavila, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení jistiny je přiměřená jejím možnostem. Z toho důvodu soud aplikoval obecné pravidlo § 1958 odst. 2 občanského zákoníku o povinnosti splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co je dlužník o plnění věřitelem požádán. To se prokazatelně stalo nejpozději oznámením o zesplatnění, v němž byla žalovaná vyzvána k zaplacení do [datum]. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to právě v návaznosti na tuto výzvu od [datum], který je prvním dnem prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla částečně právo, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 10 618 Kč se zákonným úrokem z prodlení a neúspěšná ohledně částky 31 115,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení a současně částečným zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení ohledně kapitalizovaného úroku 22 337,13 Kč. Je tak evidentní, že to byl žalovaná, kdo byl ve věci částečně úspěšný.

18. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 2 087 Kč (5 % z částky 41 740 Kč - po zaokrouhlení žalované jistiny 41 733,84 Kč, která zahrnuje i poplatek za upomínku 450 Kč), žalobkyně dosud zaplatila jen 1 652 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 435 Kč.