17 C 11/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného toho času bytem anonymizována tři slova obec anonymizována tři slova anonymizována dvě slova , PSČ územní celek ; zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 14 014,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 614,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 400 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě náhradu nákladů řízení žalovaného v rozsahu 48 % ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového usnesení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 014,70 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovanému dodala na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené elektronicky dne [datum] elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa [obec a číslo]. Elektřina odebraná v období od [datum] do [datum] byla žalovanému vyúčtována fakturou [variabilní symbol] splatnou [datum] na částku 6 510,67 Kč. Následně žalobkyně vystavila [datum] opravný daňový doklad [variabilní symbol] se splatností [datum], v němž byla upravena spotřeba elektřiny v uvedeném období z původních 1,566 MWh na správných 0,492 MWh, což snížilo dlužnou částku na 3 514,70 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 100 Kč za prodlení s úhradou zálohy za měsíc [anonymizováno] [rok]; žalovaného vyzvala k jejímu zaplacení dopisem z [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní. (Další smluvní pokutu 100 Kč obsaženou v citované faktuře žalobkyně nepožaduje.) Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty 10 400 Kč; tu se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni po 400 Kč za každý kalendářní měsíc, i jeho část, následující po dni ukončení dodávky ze strany žalobkyně do konce doby trvání smlouvy, a to pro případ opakovaného (tzn. dva a vícekrát) porušení kterékoliv platební povinnosti vyplývající ze smlouvy žalovaným. Žalovaný totiž nezaplatil zálohy za měsíce říjen a [anonymizováno] [rok] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od [datum], v důsledku popsaného porušení platebních povinností žalovaným žalobkyně [datum] ukončila dodávku elektřiny do odběrného místa žalovaného a následně [datum] odstoupila od smlouvy. Za měsíce [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] tak žalobkyně požaduje sjednanou smluvní pokutu (26 x 400 Kč). Kromě dlužné ceny za odebranou elektřinu a smluvních pokut se žalobkyně domáhá rovněž přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně v systému eContracting a [webová adresa], který ověřuje identitu zákazníka, zajišťuje jeho totožnost a nezměnitelnost zasílaných dokumentů formou zaznamenání log příslušného zákazníka a časového razítka.

2. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka v prvé řadě namítal, že smlouvu nikdy neuzavřel. Elektronický formulář není opatřen žádným vlastnoručním podpisem, obsahuje pouze některé osobní údaje žalovaného, navíc kontaktní telefon a kontaktní e-mailová adresa nejsou jeho kontaktními údaji a tyto ani nepoužívá. Žalovaný kromě toho nemá a v době uzavření smlouvy neměl přístup k počítači či mobilnímu telefonu s připojením k internetu, a tak nemohl smlouvu prostřednictvím webu [webová adresa] vůbec uzavřít. Uzavření smlouvy žalovaným také vylučuje jeho špatný fyzický a psychický stav, který vyplývá z usnesení soudu z [datum], podle něhož žalovaný trpí alkoholovou demencí; ta vzniká u postiženého několik let a významně ovlivňuje jeho rozpoznávací a volní schopnosti. Lze tudíž předpokládat, že jí žalovaný trpěl již v době údajného uzavření smlouvy. Dále žalovaný poukázal na krkolomnost a nesrozumitelnost samotného textu obsahujícího ujednání o smluvní pokutě a skutečnost, že se jedná o smlouvu uzavíranou adhézním způsobem a smlouvu spotřebitelskou. V této souvislosti považuje ujednání o smluvní pokutě za zakázané, protože zakládá významnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi stran v neprospěch spotřebitele, a jako k takovému k němu nelze přihlížet. Vedle toho je podle něj ujednání neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, protože primárně sankcionuje jakékoliv jednání zákazníka směřující k ukončení smluvního vztahu, nikoliv porušení smluvních povinností, což je v rozporu i se stávající judikaturou Nejvyššího soudu.

3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z [datum] ve spojení s plánem záloh, obchodními podmínkami žalobkyně [číslo] printy průchodem přepis energií a souborem megadat a logakceptace soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému s účinností od [datum] do odběrného místa [obec a číslo] elektřinu, zajistit její dopravu a související služby, oproti tomu žalovaný se zavázal elektřinu odebrat a uhradit žalobkyni řádně a včas dohodnuté platby za dodávku elektřiny, její dopravu a související služby, a to primárně formou měsíčních záloh po 2 500 Kč, počínaje [datum]. Účastníci si sjednali kategorii [anonymizováno], produktovou řadu elektřina [anonymizováno], trvání smlouvy po dobu určitou 30 měsíců od data její účinnosti. U kontaktních údajů žalovaného na druhé straně smlouvy byly uvedeny telefonní číslo [tel. číslo] a e-mailová adresa [email]. Na první straně smlouvy v „ ostatních ujednáních“ převzal žalovaný závazek zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. V těchto„ ostatních ujednáních“ je obsaženo také ustanovení, že pro případ opakovaného (tzn. dva a vícekrát) porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy zákazníkem (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany [anonymizováno]) je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi pokutu (zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [anonymizováno] neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny) ve výši 400 Kč pro kategorii [anonymizováno], a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně v důsledku výše uvedeného jednání zákazníka do konce sjednané doby trvání smlouvy.

4. Uvedená smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím systému [webová adresa], kde byla zákazníkem akceptována [datum] ve [anonymizováno]: [údaj o čase] hodin. Elektronické uzavření smlouvy přitom výslovně připouští jak samotná smlouva na své první straně v odstavci„ Uzavření a trvání smlouvy“, tak obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny [číslo] které tvoří nedílnou součást smlouvy, ve svém článku 2.. Ze souboru megadat má soud za prokázané, že elektronická komunikace týkající se uzavření smlouvy probíhala [datum] v čase mezi [anonymizováno] a [anonymizováno], přičemž žalobkyni byly odeslány dvě naskenované přílohy, které soudu na podporu svých tvrzení rovněž předložila, a to nájemní smlouva a předávací protokol s plnou mocí. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jakožto pronajímatelka přenechala [datum] žalovanému jakožto nájemci k dočasnému úplatnému užívání pro bytové potřeby rodinný dům na adrese [obec a číslo]. Z předávacího protokolu a plné moci považuje soud za zjištěné, že [datum] společně podepsali protokol, že žalovaný se stává namísto pronajímatelky novým zákazníkem pro odběr elektřiny v odběrném místě [obec a číslo] se současným zachycením stavu elektroměru k [datum], a dále že [jméno] [příjmení] [datum] zmocnila žalovaného k přepisu elektřiny a on tuto plnou moc přijal. Ze souboru megadat je dále zřejmé, že obě strany komunikace si vzájemně vyměnily přílohy označené jako smlouva – elektřina, plná moc – elektřina, informace pro spotřebitele, ceník, ceník služeb, obchodní podmínky, které byly oběma stranami také akceptovány.

5. Protože se žalovaný bránil tvrzením, že v době uzavření smlouvy neměl přístup k počítači či mobilnímu telefonu s připojením k internetu a že v případě telefonního čísla a e-mailové adresy se nejedná o jeho kontaktní údaje, vyzval jej soud u prvního jednání, aby k těmto tvrzením navrhl důkazy, a současně jej poučil, že v opačném případě bude mít soud z provedeného dokazování za to, že smlouvu uzavřel s žalobkyní právě žalovaný. Jedině prokázání těchto tvrzení by ve svém souhrnu mohlo zvrátit skutkový stav zjištěný ze shora uvedených listinných důkazů. Ty totiž při jejich hodnocení jak jednotlivě, tak zejména v jejich souhrnu prokazují, že to byl právě žalovaný, který užíval nemovitost na adrese odběrného místa z titulu nájmu, v této souvislosti se stal namísto dosavadní odběratelky novým odběratelem elektřiny v tomto místě a k souvisejícím právním krokům byl dosavadní odběratelkou také zmocněn. Listiny o těchto skutečnostech vlastnoručně podepsané právě žalovaným byly následně zaslány prostřednictvím elektronického systému žalobkyni a touto formou s ní také byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaný však po tomto poučení žádné důkazy soudu nenavrhl, neprokázal tedy, že by neměl přístup k internetu a nemohl tímto způsobem smlouvu uzavřít, což jistě prokazatelné je. Proto soud naopak uzavírá, že žalobkyni se podařilo dostatečně prokázat, že to byl právě žalovaný, kdo s ní prostřednictvím komunikace na dálku uzavřel smlouvu.

6. Obdobně byl žalovaný ze strany soudu poučen, aby navrhl důkazy ke svému tvrzení, že již v době uzavření smlouvy trpěl takovým onemocněním, které mu znemožňovalo uzavření smlouvy popsaným způsobem, s tím, že v opačném případě bude mít soud za to, že byl právního jednání schopen. Z usnesení zdejšího soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud vyslovil souhlas s převzetím žalovaného do zdravotního ústavu, neboť trpí alkoholovou demencí, je těžce dehydratován a podvýživen a aktuální zdravotní stav mu neumožňuje udělit validní souhlas s hospitalizací, která je nezbytná pro záchranu jeho života a zdraví. [příjmení] jiné kvůli tomuto zjištění byl žalovanému v řízení ustanoven opatrovník v osobě advokáta. Popsaný zdravotní stav, pokud by byl u žalovaného přítomen již v době uzavření smlouvy [datum], by nasvědčoval tomu, že právního jednání schopen nebyl. Usnesení však bylo vydáno až 11 měsíců po uzavření smlouvy, navíc v době jejího uzavření žalovaný podepsal protokol o přepisu elektroměru, plnou moc a krátce předtím nájemní smlouvu. Proto bylo na žalovaném, aby prokázal, že onemocněním znemožňujícím mu uzavření smlouvy trpěl již dříve. Ani po poučení soudu však žalovaný v tomto směru rovněž žádné důkazy nenavrhl. Protože své tvrzení neprokázal, vychází soud z toho, že byl právního jednání schopen.

7. Dále soud zjistil z faktury [variabilní symbol] včetně poštovního podacího archu ve spojení s opravným daňovým dokladem [variabilní symbol], že za období od [datum] do [datum] byla žalovanému dodána do odběrného místa [obec a číslo] elektřina v celkovém množství 0,492 MWh v celkové ceně 3 514,70 Kč včetně DPH a žalobkyně mu fakturovala tuto částku k úhradě s náhradní splatností [datum], a to společně se smluvní pokutou 200 Kč (z níž požaduje v tomto řízení pouze 100 Kč). Součástí původní faktury vystavené [datum] bylo na její poslední páté straně odstoupení od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy.

8. Z oznámení o přerušení dodávky z [datum] včetně poštovního podacího archu je zřejmé, že žalobkyně upozornila žalovaného na pohledávky po splatnosti, konkrétně zálohy na měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] po 2 500 Kč splatné [datum] a [datum], s tím, že mu poskytuje dodatečnou lhůtu k zaplacení do [datum]. Současně ho upozornila, že se úhradou vyhne přerušení dodávky elektřiny a ukončení smlouvy.

9. Z vyúčtování smluvní pokuty z [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 10 400 Kč za předčasné ukončení smlouvy (26 měsíců po 400 Kč za období od [datum] do [datum]).

10. Další důkazy předložené žalobkyní společně s doplňujícím vyjádřením z [datum] soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť i kdyby jimi byla prokázána skutková tvrzení žalobkyně obhajující sjednanou smluvní pokutu, na rozhodnutí soudu by to nic nezměnilo. Již ze samotných tvrzení totiž vyplývá, že neodůvodňují vyhovění požadavku na zaplacení smluvní pokuty 10 400 Kč.

11. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny je kupní smlouvou speciálně upravenou v § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Podle něj se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Žaloba je důvodná ohledně nedoplatku za odebranou elektřinu a smluvní pokuty za nezaplacení zálohy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na základě uzavřené kupní smlouvy splnila svou povinnost a dodala žalovanému elektřinu, byl žalovaný povinen zaplatit za ni a související služby kupní cenu. Protože žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že cenu komodity 3 514,70 Kč zaplatil, soud žalobě v této části vyhověl. Nezaplacením kupní ceny vznikly žalovanému další dvě druhotné platební povinnosti, jednak zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu 100 Kč za prodlení s úhradou zálohy, jednak zaplatit žalobkyni ode dne následujícího po splatnosti faktury úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Ohledně požadavku na zaplacení smluvní pokuty 10 400 Kč není žaloba opodstatněná. Smlouva na dodávku elektřiny je typicky spotřebitelskou smlouvou a současně smlouvou adhézní ve smyslu § 1798 občanského zákoníku, k čemuž je soud povinen z úřední povinnosti přihlédnout. Na straně jedné vystupuje dodavatel elektřiny z pozice podnikatele, na straně druhé zákazník jakožto spotřebitel. Charakteristické pro uvedenou smlouvu je, že má formulářový charakter, její text je s výjimkou identifikace zákazníka, odběrného místa a specifikace záloh předem připraven žalobkyní a spotřebitel nemá žádnou možnost se jakýmkoliv způsobem od takto připraveného znění odchýlit a sjednat si individuální podmínky. Buď text přijme tak, jak je mu předloženo, anebo k uzavření smlouvy nedojde. Dále je typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka. Z těchto důvodů zákon poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk, které musí, respektive nesmí, spotřebitelské smlouvy obsahovat, s následkem, že k ujednáním, která jsou s tímto v rozporu, se nepřihlíží. Smyslem je zajistit, aby postavení smluvních stran nebylo v rozporu s požadavkem přiměřenosti ve významné nerovnováze v neprospěch spotřebitele. Výčet některých takových ujednání je uveden v § 1814 občanského zákoníku, avšak je pouze demonstrativní, a soud je tak povinen při hodnocení každé spotřebitelské smlouvy pečlivě zvažovat, zda její součástí nejsou i jiná (než v zákoně výslovně zmíněná) ujednání, která by principu ochrany spotřebitele odporovala. Za takové soud považuje právě ujednání o smluvní pokutě zatěžující výlučně spotřebitele vázané na opakované porušení platebních povinností a s tím spojené ukončení či přerušení dodávky ze strany žalobkyně. Proto k uvedenému ujednání soud nepřihlíží, a to z následujících důvodů.

15. Povinnost k úhradě smluvní pokuty 400 Kč za měsíc utvrzuje podle žalobkyně splnění základní povinnosti spotřebitele ze smlouvy, a sice jeho povinnost platit za sdružené služby dodávky jejich sjednanou cenu. Samotné opakované porušení platebních povinností však podle kompletního znění ujednání ke vzniku nároku na tuto smluvní pokutu nepostačuje; z případů neplacení se totiž evidentně vztahuje pouze na ty, kdy z tohoto důvodu dojde k předčasnému ukončení nebo přerušení dodávky ze strany žalobkyně. To vyplývá ze způsobu, jakým je formulován výpočet smluvní pokuty, a sice„ 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy do konce sjednané doby trvání smlouvy“. Pokud by tedy dodávka ukončena či přerušena nebyla, nebylo by možné výši smluvní pokuty v konkrétním případě stanovit, protože má být vyčíslena právě až počínaje ukončením či přerušením dodávky od žalobkyně. Nepřímo to pak lze dovodit i z toho, že podle následující věty má„ každý jednotlivý případ prodlení zákazníka s jakoukoliv platbou dle smlouvy přesahující 10 dní sankcionovat smluvní pokuta 100 Kč“, která se tedy skutečně váže k samotnému porušení platebních povinností spotřebitelem. Pokud by tak spotřebitel sice opakovaně porušil platební povinnosti, avšak žalobkyně by dodávku neukončila či nepřerušila, povinnost k zaplacení smluvní pokuty by spotřebiteli nevznikla.

16. Ujednání vztahující vznik nároku na smluvní pokutu na splnění dvou předpokladů, a to porušení určité povinnosti jednou smluvní stranou a současně z toho plynoucí aktivní jednání druhé smluvní strany, je v obecné rovině možné (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, které se však nezabývalo spotřebitelskou smlouvou). V tomto případě však lze ze způsobu výpočtu smluvní pokuty dovodit, že jejím skutečným smyslem je zajistit žalobkyni plnění po dobu, na kterou byla smlouva původně účastníky sjednána, avšak za situace, kdy žalobkyně již své povinnosti ze smlouvy neplní, protože dodávku ukončila či přerušila, a rozhodla se smlouvu sama ukončit. Skutečnost, že smlouvu ukončila před uplynutím doby, na kterou byla sjednána, sama žalobkyně, pak považuje soud za zásadní. Žalovaný totiž sice porušil svou povinnost ze smlouvy a neuhradil dvě zálohy, neporušil však svou povinnost setrvat ve smluvním vztahu po ujednanou dobu; právě k údajnému porušení této druhé povinnosti se však váže značná část argumentace žalobkyně v jejím doplňujícím podání z [datum] (body 2), 4), 9)). Byla to ale žalobkyně, která od smlouvy odstoupila, přičemž není pravdou, že by k tomu byla„ nucena“ nějakým zákonným ustanovením. Ukončení dodávky elektřiny je pouze právem žalobkyně ve smyslu § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona, nikoliv její povinností. Žalobkyně má na výběr, zda v případě prodlení zákazníka s platbami bude ve smlouvě pokračovat až do uplynutí sjednané doby, a tedy dodávat mu nadále elektřinu a domáhat se plateb za její odebrání, anebo od smlouvy odstoupí, elektřinu dodávat zákazníkovi přestane, a buď uzavře k odběrnému místu smlouvu o dodávce elektřiny s jiným odběratelem, anebo pokračující odběr elektřiny dosavadním zákazníkem ve stejném odběrném místě bude kvalifikován jako odběr neoprávněný ve vztahu k provozovateli distribuční soustavy. Je pravdou, že neoprávněným odběrem je i odběr při neplnění smluvních platebních povinností a ten se zakazuje, avšak z uvedeného vyplývá, že odstoupením od smlouvy žalobkyně mnohdy ani nezamezí neoprávněnému odběru, protože bude nadále ze strany odběratele pokračovat, pouze ve vztahu k subjektu odlišnému od žalobkyně (distributorovi). S žalobkyní lze souhlasit, že neoprávněný odběr elektřiny se podle zákona zakazuje, nicméně uvedený zákaz je adresován odběrateli elektřiny a je s ním spojena jeho odpovědnost. Záleží tedy pouze na žalobkyni, jak vyhodnotí podnikatelské riziko a jak se v případě neplacení zákazníkem po právní stránce zachová. Z tohoto svého rozhodnutí, které zákazník nemůže ovlivnit, však nemůže vyvozovat negativní důsledky pro odběratele.

17. Ve vztahu k porušení povinnosti žalovaného zaplatit dvě zálohy je dále zásadní ta skutečnost, že plnění této základní smluvní povinnosti spotřebitele (potažmo trvání smluvního vztahu po sjednanou dobu) je utvrzeno smluvní pokutou, avšak tímto způsobem není utvrzeno plnění základních povinností žalobkyně, především povinnosti řádně dodávat elektřinu. Je zcela bez významu, že jsou případně nesplněné povinnosti žalobkyně sankcionovány veřejnoprávními předpisy – vzájemnou nerovnováhu stran spotřebitelské smlouvy je třeba poměřovat čistě ujednáními obsaženými v samotné spotřebitelské smlouvě, která je soukromoprávním institutem a kterou je třeba odlišovat od institutů veřejnoprávních, jak ostatně dovozuje sama žalobkyně v případě oprávnění odběratele na volbu dodavatele. V tomto je pak smlouva v neprospěch spotřebitele nerovnovážná, a to významně, protože v ní prostě žádná smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalobkyně není. Smlouva na své první straně obsahuje výčet několika porušení smluvních povinností, na něž je vázána povinnost zaplatit smluvní pokutu (v různých částkách), vždy se však jedná o porušení smluvních povinností ze strany spotřebitele a jemu vzniklou povinnost k úhradě smluvní pokuty; ani v jednom případě formulář smlouvy připravený samotnou žalobkyní neuvažuje o možném porušení smluvní povinnosti z její strany, natož o tom, že by takové porušení dalo vzniknout nároku spotřebitele na smluvní pokutu. Uvedenou nerovnováhu nevyvažuje ani případně sjednaná nižší a neměnná cena elektřiny poskytovaná odběrateli, protože ta je benefitem k jeho závazku setrvat ve smluvním vztahu po určitou pevně stanovenou dobu a s možným porušením povinností ze strany žalobkyně nijak nesouvisí.

18. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty je navíc ve všech případech obsažena v odstavci smlouvy označeném jako„ Ostatní ujednání“, což – oproti ostatním odstavcům označeným jako„ Předmět smlouvy, [příjmení] elektřiny, Uzavření a trvání smlouvy, [příjmení] podmínky“, které jasně vypovídají o tom, co je jejich obsahem, - vzbuzuje dojem, že se jedná o ustanovení nepodstatného, vedlejšího a pouze doplňujícího charakteru, kterému není potřeba věnovat pozornost. Přitom obsahem tohoto odstavce jsou výlučně ustanovení týkající se povinností spotřebitele platit smluvní pokutu, které by tam tedy člověk neočekával. Nadto formulace odstavce je pro běžného člověka obtížně srozumitelná, neboť obsahuje nepřehledné dlouhé souvětí, jehož jednotlivé věty jsou odděleny ne zcela jasným současným použitím spojek a/nebo; navíc často jsou doprostřed vět vklíněna jiná slovní spojení, či dokonce další samostatné věty v závorkách.

19. Vzhledem k souhrnu výše uvedeného soud považuje ujednání o této smluvní pokutě za zakládající významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele v rozporu s požadavkem přiměřenosti. K argumentaci žalobkyně soud ještě dodává, že měřítkem pro uvedený závěr nemůže být skutečnost, že případně jiní dodavatelé začleňují do svých formulářových smluv ujednání obdobného charakteru; praktiky podnikatelů nemohou nastavovat laťku tomu, co ještě je a co už není nepřiměřeným ujednáním. Soudu je známo, že rozhodovací praxe v této otázce je napříč celou republikou různá a není dosud sjednocena vyššími instancemi; většina senátů Krajského soudu v Ostravě (nepočítaje v to pobočku v [obec]) sdílí názor uvedený v tomto rozsudku. Je tedy na žalobkyni, aby za účelem sjednocení praxe využila veškerých práv, která jí poskytuje občanský soudní řád.

20. V této věci pak nelze odhlédnout ani od konkrétních okolností: Žalobkyně využila svého oprávnění od smlouvy odstoupit [datum], přičemž již [datum] zaslala žalovanému oznámení o avizovaném přerušení dodávky. Uvedené kroky tedy činila bezprostředně poté, co žalovaný naplnil předpoklady dle smlouvy pro uplatnění smluvní pokuty – nezaplatil dvě zálohy, a to za měsíc [anonymizováno] [rok] splatnou [datum] a za měsíc [anonymizováno] [rok] splatnou [datum]. Podle nastavené výše záloh se jednalo o celkový dluh 5 000 Kč, který ovšem, jak se nakonec v opravném vyúčtování ukázalo, v konečném důsledku fakticky neexistoval, protože spotřeba elektřiny ve fakturovaném období (které navíc končilo [datum], tedy v době, kdy již měla být zaplacena i třetí záloha za [anonymizováno] [rok]) odpovídala pouze dluhu 3 514,70 Kč. I kdyby tedy nebylo ujednání o smluvní pokutě shledáno jako nepřiměřené, jeví se v těchto souvislostech uplatněný požadavek na zaplacení smluvní pokuty 10 400 Kč za nezaplacení dvou záloh jako rozporný s dobrými mravy. Tento závěr umocňuje i skutečnost, že za porušení téže povinnosti zaplatit jednotlivé zálohy byla v souladu se smlouvou žalovanému účtována (a v tomto řízení je i částečně požadována a přiznána) smluvní pokuta po 100 Kč.

21. Ve svém doplňujícím vyjádření žalobkyně soudu v teoretické rovině opakovaně a obšírně naznačuje možný vznik nějaké škody, a dokonce soud vyzývá, aby ji v tomto směru poučil o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Pokud má žalobkyně za to, že jí v důsledku nezaplacení dvou záloh žalovaným vznikla nějaká škoda, a současně byla seznámena již při prvním jednání s právním názorem soudu o nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě podle § 1813 občanského zákoníku (nehledě na to, že uvedený právní názor je žalobkyni velmi dobře znám z předchozích konstantních rozhodnutí tohoto soudu), není soudu zřejmé, z jakého důvodu neuvedla konkrétní rozhodující tvrzení a důkazní návrhy již v doplňujícím vyjádření, které po prvním jednání soudu následovalo. Přesto se soud ztotožňuje s žalobkyní, že by bylo možné uplatnit vůči žalovanému požadavek na zaplacení z jiného právního důvodu, a sice z titulu náhrady škody, pokud jí nějaká konkrétní škoda vznikla. Soud také souhlasí s žalobkyní, že pro tento případ bylo nutné doplnit tvrzení i důkazní návrhy ohledně charakteru škody, její výše a zejména příčinné souvislosti s porušením smluvené povinnosti žalovaného zaplatit dvě zálohy. Proto soud žalobkyni u druhého jednání v tomto směru poučil s tím, že v opačném případě nebude se svým požadavkem na zaplacení částky 10 400 Kč úspěšná. Po tomto poučení žalobkyně požádala soud o poskytnutí třicetidenní lhůty pro reakci, která jí však z popsaných důvodů poskytnuta nebyla. U samotného jednání žalobkyně na poučení nijak nereagovala, a proto ohledně možného posouzení uplatněného požadavku z titulu náhrady škody neunesla břemeno tvrzení a důkazní. Nad rámec uvedeného soud musí konstatovat, že si jen stěží dokáže představit vznik nějaké škody právě v příčinné souvislosti s tím, že žalovaný nezaplatil zálohy. Musí samozřejmě zaplatit za dodanou elektřinu, což mu soud uložil, avšak to není škoda. [příjmení] smluvní povinnost přitom zjevně neporušil.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Na straně žalovaného vznikly výhradně náklady související s jeho zastoupením soudem ustanoveným opatrovníkem v osobě advokáta. Proto soud zavázal částečně neúspěšnou žalobkyni k jejich náhradě státu podle § 149 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozhodl přitom podle § 155 odst. 1 část věty druhé za středníkem občanského soudního řádu pouze o základu, neboť řízení není dosud pravomocně skončeno a ustanovenému opatrovníkovi tak nebyla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Po právní moci takového rozhodnutí bude rozhodnuto i o výši náhrady přisouzené státu. Žalovaný byl úspěšný ohledně zamítnutí požadavku na zaplacení částky 10 400 Kč, která představuje 74 % celkově uplatněného nároku, oproti tomu byl neúspěšný stran přiznání požadavku na zaplacení částky 3 614,70 Kč s příslušenstvím, což činí 26 % celkově uplatněného nároku. Jeho procesní úspěch tak činí 48 %, což je podíl, který musí z jeho nákladů řízení nést žalobkyně.

23. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.