17 C 11/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 125 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 28. 10. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 10 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši- 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 17. 1. 2025 do 27. 10. 2025 včetně,- 12 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení,- 0,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 307 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyněIV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 251 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 25 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení. Uvedla, že s žalovanou uzavřela po posouzení její úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 13. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytla bezhotovostně 15 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se měla zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 13. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byla oprávněna vrátit kdykoliv. Protože se žalovaná dostala do prodlení s placením úroku, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 16. 1. 2025. Pro případ prodlení na sebe žalovaná převzala závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 15 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 6 000 Kč a smluvní pokuty 4 125 Kč (0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 17. 1. 2025 do 19. 10. 2025).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 5 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaná se zavázala každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 13. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná 13. 9. 2024, fotografie občanského průkazu a cestovního pasu žalované). Společnost tentýž den odeslala na účet, jehož majitelkou byla žalovaná a který žalovaná označila ve smlouvě, č. , č. účtu, částky 5 000 Kč a 10 000 Kč (dvě potvrzení o platbách provedených prostřednictvím ThePay, sdělení , právnická osoba, .).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).

5. Žaloba je důvodná pouze částečně.

6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.

7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované, případně výplatní lístky, a že ji lustrovala v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Nijak blíže nerozvedla, co uvedeným postupem zjistila, a především ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy. Proto ji soud v tomto směru ještě před jednáním vyzval, aby svá tvrzení konkretizovala a důkazy předložila, na což žalobkyně reagovala opakovanými obecnými tvrzeními a předložením listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , kde je uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, je na mateřské/rodičovské dovolené, její měsíční příjem činí 13 000 Kč a výdaje 5 000 Kč. Nic dalšího žalobkyně nedoplnila. K jednání se následně nedostavila, a proto nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, aby mohla být se svou žalobou zcela úspěšná. Žalobkyně tedy dostatečně netvrdila a neprokázala, že splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované; zásadně totiž nepostačuje, pokud se spokojila pouze s tím, co žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, aniž by údaje blíže ověřovala.

8. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získala žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 15 000 Kč bez právního důvodu a je povinna pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že tak učinila, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jejím možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 21. 10. 2025. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalované nejpozději do tří dnů, tedy do 24. 10. 2025, lhůta k plnění tak uplynula 27. 10. 2025 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalované druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 25 125 Kč a dále kromě běžícího příslušenství i kapitalizovaný úrok z prodlení 1 961 Kč (12 % ročně z částky 21 000 Kč od 17. 1. 2025 do 27. 10. 2025), celkem 27 086 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 15 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 12 086 Kč s příslušenstvím (10 125 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 1 961 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 55 % uplatněného nároku a neúspěch co do 45 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 10 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 3 072 Kč a skládá se ze soudního poplatku 1 257 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. 10 % z částky 3 072 Kč činí 307 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru, úroku a smluvní pokuty, datu splatnosti, čísle účtu a výši žalované částky. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a související náhrady za doplnění tvrzení ohledně způsobu uzavření smlouvy a úvěruschopnosti, jednak proto, že měla být součástí již samotné žaloby, jednak proto, že i ona mají formulářový charakter opakovaný žalobkyní ve všech řízeních; jedná se tak o neúčelně vynaložené náklady řízení.

10. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 1 257 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 1 006 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 251 Kč.