17 C 135/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 414 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 414 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7. 9. 2018 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 22. 9. 2017 do 29. 7. 2018 ve výši 274,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 657 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 414 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla převodem na účet 4 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s poplatkem 1 072 Kč do 21. 9. 2017, což se nestalo. Kromě uvedených částek žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty 342 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit v případě prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení; kapitalizovaná částka představuje smluvní pokutu z nesplacené jistiny úvěru 4 000 Kč za období od 22. 9. 2017 do 16. 12. 2017. Dále žalobkyně uvedla, že pohledávka jí byla postoupena smlouvou z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného a současně vzala žalobu zpět ohledně poplatku za poskytnutí úvěru 1 072 Kč a smluvní pokuty 342 Kč. Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru [číslo] výpisem z účtu, kartou klienta, oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu, a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], se [datum] prostřednictvím internetových stránek zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit navýšené o poplatek za poskytnutí úvěru 1 072 Kč do 21. 9. 2017. Ještě téhož dne byla částka 4 000 Kč převedena na účet č. [bankovní účet] uvedený u jména žalovaného ve smlouvě. Původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávku z uvedené smlouvy postoupila na žalobkyni, dopisem z [datum], který byl podán na poště k odeslání.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je ve zbývajícím rozsahu důvodná.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky [právnická osoba] Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

9. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žalobkyně v tomto směru v žalobě nic netvrdila a k výzvě soudu sdělila, že žádnými takovými důkazy nedisponuje. K jednání se následně žalobkyně nedostavila, čímž se zbavila práva být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto směru. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto soud považuje z tohoto důvodu smlouvu za absolutně neplatnou. Přestože se poskytnutá částka úvěru 4 000 Kč jeví jako snadno splatitelná, je toto pouze zdánlivé, protože žalovaný se zavázal vrátit ji v krátké měsíční lhůtě. Pokud totiž takto nízkou částkou nedisponoval v době, kdy o ni žádal, mělo poskytovatelku úvěru o to více zajímat, odkud ji žalovaný získá za pouhé čtyři týdny, navíc navýšenou o poplatek za úvěr.

10. Protože je smlouva od počátku neplatná, vznikla žalovanému povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 4 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tuto povinnost splnil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení poskytnuté jistiny. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a ani on se k jednání nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení jistiny je přiměřená možnostem žalovaného. Proto soud aplikoval obecné pravidlo § 1958 odst. 2 občanského zákoníku o povinnosti splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co je dlužník o plnění věřitelem požádán. To se prokazatelně stalo nejpozději zasláním oznámení o postoupení pohledávky. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po jeho odeslání. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 4 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 1 414 Kč. Žalobkyně tedy měla úspěch co do 74 % uplatněného nároku a neúspěch co do 26 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 48 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činila 1 368 Kč a skládá se ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za dva úkony právní služby (převzetí věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměny advokáta za předžalobní upomínku ve výši jedné poloviny, tj. 100 Kč, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu 48 % z částky 1 368 Kč činí 657 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru, poplatku a smluvní pokuty a výši žalované částky.