17 C 137/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Zrušuje se spoluvlastnictví k nemovitým věcem v katastrálním území , adresa, ve , Anonymizováno, , a to k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a nařizuje se prodej těchto nemovitých věcí.

II. Výtěžek z prodeje nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku se mezi účastnice rozdělí tak, že žalobkyně obdrží ¼ výtěžku z prodeje a žalovaná obdrží ¾ výtěžku z prodeje.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že jí náleží podíl o velikosti ¼, zatímco žalované podíl o velikosti ¾. Věci podle ní není možné reálně rozdělit, proto navrhovala jiný způsob vypořádání – nejprve v žalobě nařízení prodeje, později u přípravného jednání a následně u jednání před výslechem znalců přikázání do svého výlučného vlastnictví, v závěru jednání opět nařízení prodeje.

2. Žalovaná se zrušením spoluvlastnictví souhlasila, od počátku řízení měla zájem o přikázání věcí do svého výlučného vlastnictví, až v závěru prvního jednání od tohoto zájmu upustila a rovněž ona navrhla nařízení prodeje.

3. Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, ve Slezsku má soud za prokázané, že účastnice jsou spoluvlastnicemi pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , s podílem žalobkyně o velikosti ¼ a s podílem žalované o velikosti ¾.

4. Podle § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci. Podle § 1147, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.

5. Každý ze spoluvlastníků má zásadně právo rozhodnout se, zda chce i nadále ve spoluvlastnictví setrvat nebo z něj chce vystoupit. Důvody, pro které by soud nevyhověl žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jsou dva – je žádáno v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků – a v úvahu budou přicházet spíše výjimečně. V každém případě by musely být žalovanou stranou tvrzeny a prokázány, k čemuž v této věci nedošlo; naopak žalovaná od počátku řízení se zrušením spoluvlastnictví souhlasí. Proto soud žalobě vyhověl a dokazování i následnou aplikaci práva zaměřil na způsob vypořádání spoluvlastnictví, který byl původně předmětem sporu účastnic.

6. Navrženým způsobem vypořádání, ať už ze strany žalobkyně, nebo ze strany žalované přitom soud vázán není a je povinen zabývat se jednotlivými způsoby postupně tak, jak je stanoví občanský zákoník. V prvé řadě tedy možností nemovité věci rozdělit mezi účastnice. Ty u přípravného jednání učinily nesporným, že reálné rozdělení není možné. V pořadí druhou zákonnou možností, jak vypořádat spoluvlastnictví, je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Podmínkou tohoto řešení je skutečnost, že alespoň jeden ze spoluvlastníků má o věc zájem a že je současně způsobilý vyplatit druhou stranu. Obě účastnice původně deklarovaly svůj zájem o nabytí nemovitých věcí do výlučného vlastnictví a předložily znalecké posudky určující jejich cenu. Závěry posudků byly diametrálně odlišné, proto soud přistoupil k současnému výslechu obou znalců, prostřednictvím kterého se však rozdíly nepodařilo odstranit. Protože v návaznosti na to obě účastnice sdělily, že o nemovité věci zájem nadále nemají, a shodně navrhly jejich prodej, nečinil soud ze znaleckých posudků, výslechu znalců a potvrzení banky o financích žalované žádné skutkové závěry, protože to již pro rozhodnutí nebylo významné. Vzhledem k tomu, že obě účastnice ztratily v průběhu řízení o nemovité věci zájem a soud jim výlučné vlastnictví nemůže vnutit proti jejich vůli, bylo rozhodnuto o nařízení prodeje s rozdělením výtěžku podle velikosti podílů. K tomu soud poznamenává, že dokud účastnice nepřistoupí k exekuci či výkonu tohoto rozhodnutí, stále mohou své spoluvlastnictví vypořádat jiným způsobem.

7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel soud ze závěrů Ústavního soudu vyslovených v nálezech sp. zn. I. ÚS 262/20 a IV. ÚS 404/22, podle nichž má soud primárně aplikovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví § 142 odst. 2 občanského soudního řádu v tom smyslu, že zásadně nelze hovořit o úspěchu a neúspěchu jen proto, že každá ze stran navrhuje jiný způsob vypořádání spoluvlastnictví. Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. K žádnému z uvedených případů v tomto řízení nedošlo. Žalovaná stejně jako žalobkyně od počátku řízení se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví souhlasila a obě účastnice navrhovaly věcné způsoby jeho vypořádání. K tíži ani jedné z nich nemůže jít skutečnost, že tyto způsoby se vzájemně lišily, že měly různé představy o výši vypořádacího podílu, ani to, že v návaznosti na výslech znalců doznaly stanoviska na obou stranách změny. Přenesení závěrů Ústavního soudu na tuto věc to znamená, že úspěch, potažmo neúspěch obou účastnic je totožný, a proto žádné z nich nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

8. Protože byl neúspěch účastnic srovnatelný, zavázal je soud podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu k rovnodílné náhradě nákladů řízení státu, které mu vznikly v souvislosti se znaleckým dokazováním. Vzhledem k tomu, že v den vyhlášení rozsudku nebyla výše této náhrady známa, neboť do té doby nebylo pravomocně rozhodnuto o přiznání znalečného, ponechal soud stanovení konkrétní výše náhrady na samostatné usnesení ve smyslu § 155 odst. 1 občanského soudního řádu část věty druhé za středníkem.