17 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A , IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A insolvenční správce dlužnice Jméno žalobce B ., IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 1 236 870 Kč

I. V části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužnice, se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 736 870 Kč do majetkové podstaty dlužnice do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek 36 844 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Kromě vyslovení neúčinnosti tří hotovostních výběrů a blíže neurčených právních jednání, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto insolvenčním soudem v rámci incidenčního sporu, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 1 236 870 Kč. Tvrdil, že je insolvenčním správce dlužnice , právnická osoba, ., která je od 19. 2. 2019 v úpadku, a že žalovaný je členem jejího statutárního orgánu a jediným akcionářem. Dále uvedl, že aniž by byl plněn nějaký závazek dlužnice vůči žalovanému, vybral žalovaný před zahájením insolvenčního řízení ve třech nestandardních případech hotovost z účtů dlužnice, konkrétně 16. 7. 2018 z účtu u , právnická osoba, ., 100 000 Kč, 23. 7. 2018 z účtu u , právnická osoba, ., 500 000 Kč a 18. 9. 2018 z téhož účtu 636 870 Kč. Účetnictví dlužnice vedené v elektronické podobě insolvenčnímu správci předáno nebylo, protože se ztratilo, a z předaných papírových dokladů nevyplývá, že by byly vybrané peníze použity ve prospěch dlužnice. Proto se dle žalobce žalovaný na úkor dlužnice bezdůvodně obohatil a vybrané částky by měl vrátit do její majetkové podstaty. Po částečně provedeném dokazování a připuštění změny žaloby žalobce nově tvrdil, že výběr 500 000 Kč neprovedl žalovaný, ale , tituly před jménem, , jméno FO, na základě pokynu žalovaného.

2. Žalovaný se od počátku řízení po dobu čtyř a půl let opakovaně bránil výhradně tím, že výběry hotovosti nebyl plněn žádný závazek dlužnice vůči němu, a proto neexistují právní jednání, kterým by bylo možné úspěšně odporovat. Dále tvrdil, že se jednalo o výběry ve prospěch dlužnice, které uskutečnil jako její statutární orgán v rámci provozování závodu a běžné obchodní činnosti, což činil pravidelně. Přestože elektronicky vedené účetnictví se ztratilo, výběry byly podle žalovaného řádně zaúčtovány v pokladně dlužnice, došlo pouze ke změně formy majetku dlužnice v části oběžná aktiva, kdy se změnila hodnota majetku na bankovních účtech a hodnota majetku v pokladně. Papírové účetnictví přitom mělo být předáno žalobci. Po opakovaném poučení ze strany okresního soudu žalovaný souběžně s dosavadní obranou nově tvrdil, že , datum, poskytl dlužnici krátkodobou zápůjčku, bez písemné formy, a to na výplatu mezd zaměstnanců tím, že na její účet u , právnická osoba, ., vložil prostřednictvím zaměstnankyně , jméno FO, hotovost 2 700 000 Kč. Právě tuto pohledávku si měl zčásti splatit následnými výběry, které žalobce učinil předmětem řízení.

3. Kromě toho, že elektronická podoba účetnictví se ztratila a nebyla žalobci předána, bylo mezi účastníky nesporné, že:- vyhláškou ze dne , datum, oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobce B, ,- usnesením z , datum, byl zjištěn její úpadek a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce,- usnesením ze , datum, byl na majetek dlužnice prohlášen konkurs,- v té době byl žalovaný jediným členem statutárního orgánu dlužnice.

4. Soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující: Kromě toho, že byl žalovaný od ledna 2017 jediným členem statutárního orgánu dlužnice jakožto jeho předseda, který jejím jménem samostatně jednal, byl také jejím jediným akcionářem (výpis z obchodního rejstříku). Z účtu dlužnice č. , č. účtu, vybral dne , datum, hotovost 100 000 Kč žalovaný (sdělení , právnická osoba, ., výběrní pokladní doklad). Z účtu dlužnice č. , č. účtu, vybral dne , datum, hotovost 500 000 Kč , tituly před jménem, , jméno FO, , který k němu měl dispoziční oprávnění, a dne , datum, hotovost 636 870 Kč žalovaný (sdělení , právnická osoba, .). V pokladně dlužnice se k 30. 6. 2018 nacházely peněžní prostředky ve výši 985 000 Kč (rozvaha dlužnice k 30. 6. 2018), dále ve všech pokladnách k 31. 12. 2018 v součtu 187 979,26 Kč, k 18. 2. 2019 v součtu 124 076,29 Kč, k 11. 3. 2019 v součtu 60 942,81 Kč a k 30. 4. 2019 v součtu 17 681,97 Kč (stavy na účtu pokladna). Dne 19. 5. 2020 byla pokladna předána žalovaným insolvenčnímu správci se stavem 2 327 Kč, 89,93 EUR, 95,01 USD a 191,92 PLN (předávací protokol). V období od 1. 4. 2018 do 31. 12. 2018 byla z účtů dlužnice vybrána hotovost pouze ve třech případech zmiňovaných v žalobě v celkové částce 1 236 870 Kč (výpisy z účtů dlužnice u , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., a , právnická osoba, kvartální souhrn hotovostních výběrů z účtů dlužnice). Dále bylo vybráno ve třetím čtvrtletí roku 2016 celkem 109 996 Kč a 9 800 USD, ve čtvrtém čtvrtletí roku 2016 celkem 50 000 Kč a 1 200 USD, v prvním čtvrtletí roku 2017 celkem 710 000 Kč, ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2017 nic, ve čtvrtém čtvrtletí roku 2017 celkem 520 000 Kč, v prvním čtvrtletí roku 2018 celkem 110 000 Kč, ve druhém čtvrtletí roku 2018 nic, ve třetím čtvrtletí roku 2018 celkem 1 236 870 Kč, ve čtvrtém čtvrtletí roku 2018 nic, v prvním čtvrtletí roku 2019 celkem 50 000 Kč a ve druhém čtvrtletí roku 2019 celkem 140 000 Kč (kvartální souhrn hotovostních výběrů z účtů dlužnice).

5. Dne , datum, byla na účet dlužnice u , právnická osoba, ., vložena hotovost 2 700 000 Kč s popisem transakce , jméno FO, . Následně tentýž den odešlo z účtu dlužnice několik plateb zachycených na cca devíti stranách výpisu (částečný výpis z účtu č. , č. účtu, za den 15. 6. 2018). Žalovaný v insolvenčním řízení dlužnice nepřihlásil žádnou pohledávku, kterou by vůči ní měl jako věřitel (seznam přihlášek pohledávek z insolvenčního rejstříku provedený k důkazu podle § 120 odst. 2 občanského soudního řádu).

6. Dále soud vyslechl svědkyně navržené žalovaným před koncentrací řízení a z jejich výpovědí má za prokázané následující: , jméno FO, byla dlouhodobě zaměstnaná ve společnosti , právnická osoba, ., jako jedna ze čtyř účetních. Hotovostní pokladnu nikdy nevedla, neúčtovala ji, proto neví nic o případných vkladech hotovosti do pokladny. Neúčtovala ani o vkladech na účty a výběrech z nich, to dělala hlavní účetní (výpověď svědkyně , jméno FO, ). , jméno FO, pracovala ve společnosti několik let jako asistentka žalovaného, tuto pozici aktuálně zastává i v jiné jeho společnosti. Kromě toho vedla u dlužnice pokladnu, ale neúčtovala ji, nakupovala pro běžný chod společnosti, proplácela zaměstnancům pohonné hmoty a podobně. Když potřebovala doplnit hotovost, požádala žalovaného nebo pana , jméno FO, , který mohl vybírat menší částky na provoz (kolem 10 000 Kč – 15 000 Kč), o její doplnění; jednalo se o vklady hotovosti do pokladny do 50 000 Kč. Každý měsíc předávala pokladnu na účtárně k zaúčtování. Jednou až dvakrát ročně také vkládala na účet hotovost z restaurace v , Anonymizováno, v , adresa, . V jednom případě vložila na účet společnosti výjimečně vyšší částku 2 700 000 Kč (výpověď svědkyně , jméno FO, ).

7. Z provedeného dokazování tak soud považuje za prokázaný následující skutkový stav podstatný pro rozhodnutí: Aniž by předtím dlužnici půjčil peníze, vybral žalovaný z jejích účtů ve dvou případech celkem 736 870 Kč, zatímco 500 000 Kč vybral , tituly před jménem, , jméno FO, . Hotovost, kterou vybral, žalovaný nevložil do pokladny dlužnice. Tato skutečnost vyplývá z výpovědi svědkyně , jméno FO, , která vedla pokladnu a vypovídala pouze o drobných vkladech hotovosti na běžný chod společnosti. Ve spojení s touto výpovědí to lze nepřímo dovodit i z rozvahy dlužnice k 30. 6. 2018, kdy byl stav pokladny 985 000 Kč, a ze stavu pokladen k 31. 12. 2018 v částce 187 979,26 Kč, který se v následujících měsících ještě snižoval.

8. Uvedené výběry uskutečněné v rozmezí dvou měsíců jsou navíc ve svém souhrnu nestandardní, nikoliv běžné, jak tvrdil žalovaný. Od poloviny roku 2016 nedocházelo kvartálně k výběrům hotovosti z účtů dlužnice buď vůbec (2/2017, 3/2017, 2/2018, 4/2018), anebo k nim docházelo v řádech pouhých desítek tisíc korun (3/2016, 4/2016, 1/2018, 1/2019, 2/2019), respektive podstatně nižších stovek tisíc korun (1/2017, 4/2017). V lednu 2019 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice. Její elektronicky vedené účetnictví se ztratilo.

9. Žalovaný přitom po dobu čtyř a půl let popisoval, jak s penězi naložil, pouze ve velmi obecné rovině. Za popsané situace jej proto okresní soud opakovaně poučil, nejprve společně s předvoláním dva měsíce před prvním jednáním a následně podrobně u prvního jednání, aby uvedl veškerá skutková tvrzení a navrhl důkazy k tomu, jak konkrétně naložil s částkami, které vybral z účtů dlužnice, s tím, že v opačném případě bude v této části v řízení neúspěšný. Žalovaný byl vyzván, pokud vložil peníze do pokladny dlužnice, aby konkrétně tvrdil a prokázal, že se tak stalo a kdy, a pokud peníze na něco použil, tak na co, kdy a že se tak stalo při provozu závodu dlužnice. K vkladu hotovosti do pokladny žalovaný navrhl vyslechnout svědkyni , jméno FO, , která podle něj měla vést pokladnu dlužnice, ale jejím výslechem byl zjištěn opak a to, že se k pokladním transakcím není schopna vyjádřit. Dále k vkladu hotovosti navrhl vyslechnout svědkyni , jméno FO, , z jejíž výpovědi je však ke vkladu prokázán opak. Pokud jde o to, že by měl žalovaný vybrané peníze použít při provozu závodu dlužnice, tak k tomuto obecnému tvrzení žalovaný ani po poučení nic konkrétního netvrdil a žádné důkazy nenavrhl; proto v této části neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

10. Nová tvrzení žalovaného učiněná v reakci na poučení okresního soudu a až v závěru jeho prvního jednání, tedy po více než čtyř a půl letech od podání žaloby, o údajné zápůjčce 2 700 000 Kč dlužnici, hodnotí soud jako ryze účelová. V prvé řadě není pravdou, že žalovaný nemohl uvést tato tvrzení dříve, protože neměl k dispozici výpisy účtů dlužnice. Jestliže by totiž zápůjčku dlužnici skutečně poskytl, musel o ní vědět, nikoliv ji zjistit až z výpisu z účtu. Navíc sám žalovaný po celou dobu řízení opakovaně uváděl, že výběry hotovosti nebyl plněn žádný závazek dlužnice vůči žalovanému a že se mělo jednat o peníze na provoz závodu. Vzhledem k tomu byl také žalovaný úspěšný v incidenčním sporu o odpůrčí žalobě, neboť výběry samy o sobě nejsou právním jednáním. Za druhé, souběžně s touto novou obranou žalovaný nadále zmiňoval a chtěl prokazovat vložení vybrané hotovosti do pokladny dlužnice, což si vzájemně odporuje. Buď totiž byla důvodem výběru vratka zápůjčky jakožto splnění dluhu dlužnice vůči žalovanému, anebo byl důvodem výběru provoz závodu dlužnice, přičemž jedno vylučuje druhé. Žádnou pohledávku vůči dlužnici, ať už z platné či neplatné smlouvy, přitom v rámci insolvenčního řízení žalovaný nepřihlásil. I v této souvislosti soud hodnotí jako nevěrohodnou výpověď svědkyně , jméno FO, co do popisu zápůjčky. To, že peníze na účet dlužnice vložila (a ty byly s největší pravděpodobností podle výpisu z účtu použity na výplaty mezd), je sice fakt, avšak nejednalo se o zápůjčku poskytnutou žalovaným. Sama uvedla, že vkládala hotovost na účty dlužnice pouze příležitostně v souvislosti s restaurací v , adresa, , k dotazu soudu, o jaké částky se řádově jednalo, najednou zmínila bez jakékoliv souvislosti s restaurací vklad 2 700 000 Kč jakožto zápůjčku žalovaného s pochybným zapomenutím občanského průkazu žalovaným, aniž by si však pamatovala cokoliv dalšího konkrétního k této výjimečné události. Soud nepovažuje za reálné ani to, že by žalovaný sám o sobě disponoval hotovostí 2 700 000 Kč, kterou by nesl do banky v tašce (včetně toho, že by mu část této hotovosti někdo půjčil). A jestliže měl uvedené prostředky na svém účtu, neexistoval žádný důvod, proč by je dlužnici nepřevedl bezhotovostně (jak se ostatně mělo stát podle něj již předcházející měsíc, k čemuž však soud z níže uvedených důvodů nemůže přihlížet).

11. Další navržené důkazy nebyly provedeny. Výslech , tituly před jménem, , jméno FO, proto, že pro toto řízení není podstatné, co následně udělal s částkou 500 000 Kč, kterou z účtu dlužnice vybral 23. 7. 2018 na základě dispozičního oprávnění k účtu. Pokud tímto výběrem mělo dojít k bezdůvodnému obohacení na úkor dlužnice, pak se bezdůvodně obohatil zásadně ten, kdo peníze z účtu vybral, bez ohledu na to, jak s nimi poté naložil. Pro rozhodnutí soudu je také irelevantní kompletní mzdová agenda dlužnice. U druhého jednání žalovaný navrhl vyslechnout jako svědkyni hlavní účetní dlužnice s tím, že až z výpovědí slyšených svědkyň se dozvěděl, že to musela být ona, kdo účtoval ohledně vkladu hotovosti a výběrů z účtu. Tento důkazní návrh byl učiněn až po koncentraci řízení, ke které došlo skončením prvního jednání, přičemž se nejedná o žádnou z výjimek předpokládaných § 118b odst. 1 občanského soudního řádu, pro kterou by byla koncentrace prolomena. Žalovaný věděl, že u dlužnice zaměstnával hlavní účetní, již při prvním jednání. Při něm se mu také ze strany soudu dostalo konkrétního poučení, že má uvést veškerá rozhodující skutková tvrzení a důkazní návrhy k tomu, jak konkrétně s vybranými penězi naložil. Proto měl tento důkazní návrh učinit do skončení prvního jednání. Kromě toho otázka řádně vedeného účetnictví je otázkou odbornou, nikoliv něco, o čem by měla vypovídat svědkyně; obdobně otázka bezdůvodného obohacení žalovaného je otázkou právní, tedy opět nic, co by mělo být prokázáno svědeckou výpovědí. Stejně opožděným je nové tvrzení žalovaného ohledně příchozí a odchozí platby 770 000 Kč a s ním související důkazní návrhy výpisy z účtu dlužnice u , právnická osoba, ., a výslechem žalovaného. Rovněž o tomto tvrzení platí, že je měl žalovaný učinit před skončením prvního jednání, protože to, že ze svého účtu poslal na účet dlužnice peníze, a naopak, prostě musel vědět – toto pro něj nevyšlo najevo až tím, že se seznámil s výpisy z účtů, které předložil žalobce. Výpověď žalovaného k tomu, jak konkrétně naložil s vybranými penězi, je pak nepřípustná z toho důvodu, že provedením důkazu nesmějí být nahrazována absentující skutková tvrzení. To, že peníze vložil do pokladny, bylo v řízení vyvráceno, a k tomu, jak konkrétně s nimi naložil, žalovaný ani přes poučení soudu nic netvrdil, tudíž soud nemá, k čemu by ho vyslýchal.

12. Žalovaný se v průběhu řízení opakovaně snažil navodit dojem, že nemůže nic konkrétního tvrdit, protože mu insolvenční správce nepředložil účetnictví a výpisy z bankovních účtů skartoval. Byl to však sám žalovaný, kdo potvrdil, že elektronicky vedené účetnictví se ztratilo, což jde k jeho tíži jakožto statutára. Současně byla jeho obrana postavena na tvrzení o vložení hotovosti do pokladny, respektive jejím použití na provoz závodu dlužnice, což ale s výpisy z bankovních účtů (a jejich případnou skartací) nijak nesouvisí. Žalovaný vybral 736 870 Kč z účtů dlužnice, takže nikdo jiný než právě on objektivně nemůže být schopen lépe popsat, jak s vybranými penězi naložil, což platí o to více, že se jednalo o výběry nestandardně vysokých částek před zahájením insolvenčního řízení dlužnice. Toto bylo ovšem buď vyvráceno (v případě vkladu hotovosti do pokladny dlužnice), anebo nebylo ze strany žalovaného dostatečně tvrzeno a prokázáno (v případě použití peněz na činnost dlužnice). Proto ani není zřejmé, jaké účetní doklady o vynaložení vybrané hotovosti, kterých se žalovaný v řízení dovolává, by vlastně součástí účetnictví měly být. Kromě toho soud konstatuje, že skutečnost, zda nějaká transakce je či není zaúčtována, sama o sobě neprokazuje nic o tom, zda došlo k nějakému právnímu jednání či jak konkrétně bylo s vybranými penězi naloženo.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc podle § 2991 občanského zákoníku. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovaný se výběry částky 736 870 Kč učiněnými bez právního důvodu bezdůvodně obohatil na úkor dlužnice, neboť jednak peníze nevložil do její pokladny, jednak konkrétně netvrdil a neprokázal, že je užil v rámci provozu jejího závodu. Proto je povinen uvedenou částku vrátit do majetkové podstaty dlužnice. Oproti tomu ohledně částky 500 000 Kč není žalovaný pasivně legitimován, protože ji vybrala z účtu dlužnice jiná osoba. V této části tak žaloba není opodstatněná.

14. Do rozhodování o náhradě nákladů řízení soud podle § 224 odst. 3 občanského soudního řádu zahrnul rovněž náklady vzniklé v řízení před krajským soudem o incidenčním sporu a vrchním soudem jako soudem odvolacím. Vycházel přitom ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , které se zabývalo případem uplatnění více nároků se samostatným skutkovým základem v jednom řízení (tzv. objektivní kumulací nároků). Podle § 239 odst. 4 insolvenčního zákona totiž nebylo povinností žalobce požadovat po žalovaném i peněžité plnění; jedná se toliko o jeho právo, přičemž žalobce je pánem sporu. Pokud tedy učinil předmětem řízení čtyři požadavky na vyslovení neúčinnosti právních jednání společně s požadavkem na zaplacení částky 1 236 870 Kč, musí soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení a hodnocení úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednit všechny tyto požadavky. Ty navíc byly nejprve posuzovány jakožto odpůrčí žaloby v incidenčním řízení, které bylo ukončeno s určitým výsledkem, a až následně byl nárok na zaplacení hodnocen okresním soudem optikou bezdůvodného obohacení, tedy jako jiný „příběh“ a s jiným výsledkem. Proto by nebylo spravedlivé vycházet při rozhodování o náhradě nákladů řízení z tarifní hodnoty dané buď jenom požadavkem na vyslovení neúčinnosti, anebo pouze požadavkem na zaplacení.

15. Žalobce tedy uplatnil v řízení pět samostatných nároků – na neúčinnost hotovostního výběru z , datum, , na neúčinnost hotovostního výběru z , datum, , na neúčinnost hotovostního výběru z , datum, , na neúčinnost všech právních jednání dlužnice ve prospěch žalovaného v podobě splnění dluhu, uznání dluhu, započtení pohledávek nebo prominutí dluhu v období od , datum, do , datum, a na zaplacení částky 1 236 870 Kč. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu se při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Aplikováno na tuto věc to znamená, že tarifní hodnotou je částka 1 436 870 Kč, tj. 4 x 50 000 Kč za každý nárok na neúčinnost rozhodovaný v insolvenčním řízení (§ 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném do 1. 1. 2025) a 1 236 870 Kč za nárok na zaplacení (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Při objektivní kumulaci nároků se o náhradě nákladů řízení rozhoduje jediným výrokem, přičemž při určování úspěchu či neúspěchu ve věci se vychází ze vzájemného poměru tarifních hodnot uplatněných nároků. Přeneseno na tuto věc: Žalobce byl úspěšný s nárokem na zaplacení částky 736 870 Kč, což odpovídá 51 % uplatněných nároků. Oproti tomu žalovaný měl úspěch co do nepřiznaného požadavku na zaplacení 500 000 Kč a všech čtyř požadavků na neúčinnost právních jednání s celkovou tarifní hodnotou 200 000 Kč (v incidenčním sporu byly tři z nich zamítnuty a o jednom z nich bylo řízení po výzvě soudu k odstranění vad neurčitého podání zastaveno pro zpětvzetí, tedy v důsledku zavinění žalobce), což odpovídá 49 % uplatněných nároků. Proto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nepřísluší náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků.

16. Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud zavázal částečně neúspěšného žalovaného k zaplacení soudního poplatku za žalobu z částky, kterou je povinen žalobci uhradit. Žalobce je totiž v řízení ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků, soud jeho návrhu zčásti vyhověl a žalovaný současně nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ani není od soudních poplatků osvobozen. Částka 36 844 Kč představuje 5 % ze základu poplatku 736 870 Kč podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků.