17 C 141/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované toho času stát. instituce o zaplacení částky 17 689 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 28. 2. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 11 299 Kč -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 418,55 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 908,67 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 930,53 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 včetně a z částky 3 540,53 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 9 930,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 168 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 17 689 Kč spolu se sjednaným úrokem od 17. 12. 2017 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 26. 5. 2018 do zaplacení z částky 9 930,53 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 241 Kč, odměnou za zpracování a doručení 1 475 Kč, odměnou za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 7 583 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 405 Kč, konče 16. 12. 2017. Žalovaná uhradila pouze 6 610 Kč a dluží 9 930,53 Kč na jistině, 1 245,83 Kč na úroku, 1 060,51 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 5 452,13 Kč na poplatku za komfortní a flexibilní splácení. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu namítla promlčení s poukazem na tvrzenou splatnost 16. 12. 2017 a požadovala žalobu zamítnout.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou z téhož dne, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalované [datum] zápůjčku 13 000 Kč, a to tak, že část 4 849 Kč byla použita na zaplacení dosud neuhrazených dlužných částek dle dřívější smlouvy o zápůjčce [číslo] část 8 151 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku společnosti vrátit navýšenou o poplatek 11 299 Kč, představující součet úroku 2 241 Kč, poplatku za zpracování a doručení 1 475 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení 7 583 Kč. Celkovou dlužnou částku 24 299 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 405 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že bydlí v nájmu, má partnera a dvě vyživované osoby, je v domácnosti, v evidenci úřadu práce, má čistý měsíční příjem 8 100 Kč, další čistý příjem domácnosti je 6 000 Kč, nesplácí žádné jiné zápůjčky, její odhadované měsíční výdaje činí 7 000 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávek (zákaznická karta). Žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila celkem 6 610 Kč, z toho částku 410 Kč dne [datum], částku 200 Kč dne [datum], částku 500 Kč dne [datum] a částku 500 Kč dne [datum] (tabulka umoření). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. V prvé řadě se soud zabýval vznesenou námitkou promlčení. Podle § 609 občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 611 se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Podle § 619, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí doba běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 639, uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení to neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

5. Námitka promlčení důvodná není. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaná plnila na dluh čtyřikrát v období od [datum] do [datum]. Žalovaná se k těmto částečným plněním nijak nevyjádřila, přestože na ně upozornila žalobkyně ve svém vyjádření z [datum], které bylo žalované doručeno [datum]. Soud tak považuje částečné plnění, k němuž došlo až po uplynutí doby splácení sjednané ve smlouvě, za uznání zbytku dluhu, s nímž je spojeno prodloužení promlčecí lhůty na deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo, tedy do 18. 5. 2028. V době částečných plnění přitom žalovaná pohledávka nebyla promlčena, neboť základní promlčecí lhůta trvá podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tři roky. Tříletá lhůta tedy v době plnění neuplynula ani od splatnosti první splátky sjednané ve smlouvě, tedy od 29. 10. 2016, pokud by byla smlouva o zápůjčce hodnocena jako platná, ani od data uzavření smlouvy, tedy od 22. 10. 2016, pokud je vztah posuzován jako bezdůvodné obohacení pro neplatnost smlouvy.

6. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1).

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

9. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

10. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčku nemohla poskytnout. Je evidentní, že žalovaná byla v době poskytnutí zápůjčky v domácnosti a v evidenci úřadu práce a v této souvislosti pobírala dávky [částka] měsíčně. Tento příjem byl poskytovatelkou zápůjčky ověřen z výměru. Naopak není vůbec jasné, co má představovat„ další čistý příjem domácnosti“ [částka], zda a jak by ověřován a proč s ním poskytovatelka zápůjčky kalkulovala při rozhodování o tom, zda zápůjčku poskytne či nikoliv. Při popsaných poměrech se lze pouze domnívat, že se mohlo jednat o příjem partnera žalované; ten by mohl mít význam při hodnocení jeho podílu na nákladech bydlení a domácnosti, nikoliv ovšem ve vztahu k samotnému splácení zápůjčky v této věci, protože partnerovi žalované zápůjčka poskytována nebyla. Při jediném doloženém příjmu žalované [částka] tak bylo od počátku jasné, že žalovaná nebude schopna zápůjčku splácet, když své měsíční výdaje odhadovala na [částka] a měsíčně měla splácet [částka]. Navíc uvedené výdaje byly pouze odhadované a ani je poskytovatelka úvěru žádným způsobem neověřovala. Nedisponovala tedy konkrétními podklady, aby mohla s odbornou péčí vyhodnotit příjmy a výdaje žalované a její schopnost úvěr s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované, a buď si minimálně vyžádat konkretizaci„ dalšího příjmu“ a výdajů a jejich doložení, anebo v opačném případě nebo v případě, že se nejednalo o příjem žalované či výdaje byly v porovnání s příjmy vysoké, ochránit tuto před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčku jí neposkytnout.

11. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 13 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh uhradila 6 610 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 6 390 Kč.

12. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště [datum], doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 17. 2. 2020. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 27. 2. 2020 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně požadavku na zaplacení částky 6 390 Kč, oproti tomu neúspěšná ohledně požadavku na zaplacení částky 11 299 Kč, kapitalizovaných úroků do 20. 1. 2020 v částce 5 909 Kč a kapitalizovaných úroků od 21. 1. 2020 do vyhlášení rozsudku 29. 11. 2021 v částce 4 929 Kč (celkem neúspěšná co do 22 137 Kč). Ke dni vyhlášení rozsudku tak byla předmětem řízení kapitalizovaná částka 28 527 Kč (přiznaných 6 390 Kč a nepřiznaných 22 137 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 22 % uplatněného nároku a neúspěch co do 78 % uplatněného nároku; její neúspěch ve věci, a tedy úspěch žalované, tak představuje 56 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalované činí 300 Kč, což je paušální náhrada za vyjádření k žalobě podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 56 % z částky 300 Kč činí 168 Kč; tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení.

14. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán pro nedostatek skutkových tvrzení elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.