17 C 16/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 fakticky bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 o zaplacení 20 804,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 20 457,99 Kč- s kapitalizovaným úrokem z prodlení do , datum, ve výši 7 178,81 Kč,- s kapitalizovaným úrokem od , datum, do , datum, ve výši 8 136,78 Kč,- s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 541,47 Kč od , datum, do , datum, včetně a z částky 12 194,47 Kč od , datum, do zaplacení,- s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11 978,28 Kč od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 20 804,99 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že , datum, právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti v místě jejího bydliště 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem částku 45 458 Kč, a to ve formě 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 247 Kč, počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a nejpozději dnem následujícím po splatnosti poslední splátky, tedy dnem , datum, , se dostala do prodlení se všemi dosud neuhrazenými splátkami. Žalovaná částka představuje zbytek nesplacené jistiny úvěru 11 978,28 Kč, nesplacený úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 563,19 Kč, nesplacené poplatky za poskytnutí úvěru 5 148,05 Kč, vyhodnocení úvěru 1 056,25 Kč a inkaso 2 059,22 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni , datum, , postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou.

2. Žalovaná u jednání potvrdila, že si úvěr vzala, protože byla ve finanční tísni, poté ji okradli a ona se nemohla spojit s pánem, který inkasoval splátky. Aktuálně má dvě nezletilé děti ve věku , Anonymizováno, a , Anonymizováno, roky, dosud je na rodičovské dovolené a současně v invalidním důchodu. Její příjmy jsou tvořeny invalidním důchodem 10 000 Kč, sociálními dávkami 17 000 Kč, osobně pečuje o , Anonymizováno, , na což je tetě vyplácen příspěvek pro pečující osobu 12 000 Kč. Mezi pravidelné měsíční výdaje žalované patří nájemné 14 225 Kč, zálohy na služby 2 514 Kč, obědy pro dceru 1 000 Kč; zvýšené výdaje má s dceřiným , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

3. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, včetně přílohy a zjistil, že původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, na žalobkyni, a to pod pořadovým číslem , hodnota, na straně 1 přílohy smlouvy o postoupení.

4. K úvěrovému vztahu soud učinil důkaz žádostí o úvěr datovanou , datum, a smlouvou o úvěru č. , hodnota, datovanou , datum, , z nichž zjistil, že společnost , právnická osoba, ., poskytla žalované , datum, v hotovosti částku 25 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady úvěru 20 458 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 407 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 11 250 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 301 Kč a poplatku za hotovostní inkaso plateb ve výši 4 500 Kč, a to v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 247 Kč, počínaje , datum, . Při žádání o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, má dvě vyživované děti do 26 let, bydlí v nájmu, je v invalidním důchodu, že její měsíční příjem činí invalidní důchod 6 154 Kč, rodičovský příspěvek a výživné 7 038 Kč, ostatní státní příspěvky 4 558 Kč, její měsíční výdaje představují platby za bydlení/energie 6 000 Kč a za dopravu/jídlo/osobní náklady 11 500 Kč, současně splácí 8 053 Kč na další půjčky; matematickým výpočtem tak v kolonce použitelný měsíční příjem byla vyplněna záporná částka – 7 803 Kč. Na druhé straně žádosti o úvěr byl křížek v kolonce, že žadatel chce ke svým příjmům zahrnout i příjmy osoby žijící s ním ve společné domácnosti, a jako tento další příjem byla uvedena částka 10 690 Kč jakožto důchod, sociální dávky, z čehož byl dovozen použitelný příjem žalované 2 887 Kč. Údaje byly ověřeny ze složenek a nájemní smlouvy, které žalobkyně rovněž soudu předložila. Z nájemní smlouvy vyplývá závazek žalované k úhradě nájemného 5 000 Kč a záloh na služby 1 000 Kč, dále z ústřižků poštovních složenek za září, říjen a listopad 2017 příjem žalované v podobě invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně 6 154 Kč, příspěvku na bydlení 7 038 Kč a příspěvku na živobytí 137 Kč, dvou přídavků na děti a rodičovského příspěvku 4 910 Kč, dále příjem matky žalované , jméno FO, v podobě starobního a vdovského důchodu 7 649 Kč a příspěvku na bydlení 2 406 Kč.

5. Z historie transakcí ke smlouvě č. , hodnota, je dále zřejmé, že žalovaná uhradila v období od , datum, do , datum, celkem 24 653 Kč.

6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1, ve znění účinném do , datum, ). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Žaloba je opodstatněná pouze minimálně.

8. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

9. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla do 29. 5. 2022 neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora , právnická osoba, , Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr , právnická osoba, opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z , datum, . Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

10. Z žádosti o úvěr a připojených listin je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Z poměrů samotné žalované uvedených v žádosti a současně také doložených je evidentní, že v době žádání o úvěr její pravidelné výdaje převyšovaly její příjmy o téměř 8 000 Kč, současně byla zavázána k úhradě jiných úvěrů částkou kolem 8 000 Kč měsíčně. Ve snaze dosáhnout na úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně tedy zahrnula ke svým příjmům i důchod a příspěvek na bydlení své matky, čímž se sice dostala matematicky „do plusu“ 2 887 Kč, nicméně ani tento kladný zůstatek zjevně od počátku nepostačoval na úhradu sjednané měsíční splátky 3 247 Kč. Nehledě na to, že jak žalované, tak její matce byl vyplácen příspěvek na bydlení, tudíž poskytovatelce úvěru muselo být zjevné, že nemohou vést společnou domácnost. Bez významu není ani skutečnost, že veškeré příjmy žalované byly tvořeny výlučně dávkami poskytovanými jí ze strany státu a ona byla na rodičovské dovolené, povinna výživou ke dvěma nezaopatřeným dětem coby svobodná matka. Bylo zákonnou povinností úvěrující společnosti jakožto profesionála v oboru vše popsané objektivně vyhodnotit, žalovanou ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a úvěr jí neposkytnout.

11. Soud tak hodnotí smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 25 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná podle historie transakcí již zaplatila 24 653 Kč, a proto jí zůstává povinnost vrátit žalobkyni rozdíl 347 Kč.

12. Následně se soud zabýval tím, jaké jsou možnosti žalované pro vrácení této částky, a s ohledem na její výši a popsané poměry žalované dospěl k závěru, že žalovaná byla schopna vrátit 347 Kč žalobkyni okamžitě ve lhůtě, kterou jí žalobkyně stanovila v předžalobní výzvě k plnění. V té ji vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy do , datum, , pokud v této lhůtě žalovaná dluh neuhradila, dostala se dnem následujícím do prodlení a žalobkyni náleží podle § 1970 občanského zákoníku rovněž zákonný úrok z prodlení z přiznané částky ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; soud přitom nemůže překročit požadavek žalobkyně. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalovaná, která by na ni měla právo, protože její neúspěch se týkal poměrně nepatrné části, se jí vzdala.