17 C 162/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa původní účastnice a žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 200 982,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 133 229,07 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od 1. 11. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 67 753,79 Kč -) s kapitalizovaným úrokem od 29. 7. 2019 do 17. 10. 2019 ve výši 2 597,87 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 20. 8. 2019 do 17. 10. 2019 ve výši 276,33 Kč, -) s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 252 776,57 Kč od 18. 10. 2019 do 25. 10. 2019, -) s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 251 964,01 Kč od 26. 10. 2019 do 27. 11. 2019, -) s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 200 982,86 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 252 776,57 Kč od 18. 10. 2019 do 25. 10. 2019, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 251 964,01 Kč od 26. 10. 2019 do 31. 10. 2019 včetně, z částky 118 734,94 Kč od 1. 11. 2019 do 27. 11. 2019 včetně a z částky 67 753,79 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 423 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 200 982,86 Kč. Uvedla, že její právní předchůdkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení jeho úvěruschopnosti [datum] smlouvu o úvěru č. [rok], v níž se zavázala poskytnout mu úvěr ve výši 259 532 Kč oproti závazku žalovaného úvěr splácet spolu s úrokem 4,4 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách 2 678 Kč. [příjmení] žalovanému úvěr poskytla, konkrétně 200 000 Kč vyplatila na jeho účet, 1 500 Kč použila na úhradu poplatku za jeho poskytnutí a 58 032 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet. V důsledku prodlení žalovaného následně přistoupila v souladu se smlouvou 17. 10. 2019 k zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění úvěru bylo žalovaným zaplaceno 51 793,71 Kč, což žalobkyně započetla na dlužnou jistinu úvěru, takže žalovaná částka představuje nesplacený zbytek jistiny úvěru. Vedle toho žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok, jak vyplývá z výroků rozsudku. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou ze [datum] na společnost [právnická osoba], což bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum], a po zániku této společnosti v důsledku fúze sloučením s žalobkyní v průběhu řízení se stala nositelkou pohledávky právě žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 259 532 Kč, z toho částku 200 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet], 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a 58 032 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet, k němuž žalovaný přistoupil. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 120 měsíčních splátkách po 2 678 Kč, zahrnujících úrok ve výši 4,4 % ročně a splatných vždy 20. den v měsíci, počínaje 20. 12. 2018 Součástí smlouvy o úvěru strany učinily mimo jiné [anonymizováno] obchodní podmínky pro úvěry, v jejichž článcích 9 a 10 bylo zakotveno oprávnění banky prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný mimo jiné tehdy, pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky úvěru, úroků nebo jakékoliv jiné částky, k jejímuž zaplacení je povinen (vše návrh na uzavření smlouvy o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [rok] z [datum], akceptace tohoto návrhu z téhož dne včetně [anonymizováno] obchodních podmínek pro úvěry). 5. [příjmení] žalovanému vyplatila část úvěru 200 000 Kč bezhotovostně [datum] na účet [číslo] [bankovní účet] (výpis z účtu žalovaného za [anonymizováno] [rok]). Dopisem ze [datum] přistoupila banka k rozhodnutí o okamžité splatnosti celého úvěru s odůvodněním, že ve stanoveném termínu nebyl žalovaným uhrazen stávající dluh po splatnosti. Dlužná částka k tomu dni činila 255 650,77 Kč a banka vyzvala žalovanému k jejímu zaplacení do 31. 10. 2019 (oznámení o okamžité splatnosti včetně poštovního podacího archu). Do doby zesplatnění žalovaný celkem zaplatil podle smlouvy 14 977,22 Kč a už se zaplacením první splátky se dostal do prodlení (souhrnný výpis z úvěrového účtu).

6. Před uzavřením smlouvy žalovaný sdělil bance, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán na dobu neurčitou ve [právnická osoba], a. s., s čistým měsíčním příjmem [částka] a jeho celkové měsíční výdaje činí [částka], z toho [částka] na bydlení a [částka] na domácnost (doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru z [datum]). Dále si od něj banka vyžádala tři výpisy z účtu za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok], z nichž vyplývá, že zůstatky na účtu ke konci jednotlivých měsíců činily 640,41 Kč, 1 258,20 Kč a 21,43 Kč, přičemž příjmy žalovaného činily v [anonymizováno] [částka] (výplata [právnická osoba], [částka], nemocenské dávky [částka]), v [anonymizováno] [částka] v podobě [anonymizováno] dávek a v [anonymizováno] [částka] v podobě přeplatku za energie, oproti tomu výdaje žalovaného byly v [anonymizováno] [částka], v [anonymizováno] [částka] a v [anonymizováno] [částka] (výpisy z účtu). 7. [příjmení] oznámila žalovanému, že pohledávku se shora uvedené smlouvy o úvěru postoupila [datum] společnosti [právnická osoba] (dopis z [datum] včetně poštovního podacího archu).

8. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

10. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

11. Oznámením o postoupení pohledávky ve spojení s následnou fúzí sloučením v průběhu řízení žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

12. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

13. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Soud vyzval žalobkyni ještě před jednáním, aby v tomto směru doplnila žalobní tvrzení a důkazní návrhy, na což žalobkyně reagovala předložením žádosti o úvěr a výpisu z účtu žalovaného za tři měsíce bezprostředně předcházející uzavření smlouvy. U jednání k dotazu soudu uvedla, že žádným jiným způsobem úvěruschopnost žalovaného prověřována nebyla. Uvedený způsob v prvé řadě není dostačující. [příjmení] se ohledně pravidelných tvrzených výdajů za bydlení a domácnost spokojila pouze s prohlášením žalovaného učiněným v žádosti o úvěr, aniž by je jakkoliv ověřovala; z výpisu z účtu přitom výdaje na bydlení v nájmu nijak nevyplývaly, přičemž už bez nich byly výdaje žalovaného srovnatelné s jeho příjmy, ne-li vyšší. I kdyby tedy hradil za bydlení v nájmu pouhých [částka], nebylo zřejmé, z čeho, a už vůbec tedy nebylo jasné, z čeho by splácel úvěr dalšími [částka]. Naopak je z výpisu z účtu evidentní, že reálné čisté příjmy žalovaného nedosahovaly tvrzených [částka], ale pouze něco kolem [částka], částečně navíc plynoucích z nemocenských dávek. Podstatné je rovněž to, že v měsíci bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy už žalovanému výplata od [právnická osoba], a. s., na účet nepřišla vůbec. Z popsaného stavu není možné učinit jiný závěr, než že žalovaný na splácení sjednaného úvěru od počátku neměl, což ostatně jednoznačně dokumentuje výpis z úvěrového účtu, podle něhož byl žalovaný od počátku v prodlení se splácením; není pravdou, že by prvních osm měsíců úvěr hradil, jak žalobkyně tvrdila.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy dostatečně pečlivě a zodpovědně s přihlédnutím ke své odbornosti neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, protože při zjištěných údajích mu úvěr vůbec neměla poskytnout. Proto soud hodnotí smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit fakticky poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 200 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z provedených důkazů a tvrzení samotné žalobkyně. Z výpisu z úvěrového účtu je zřejmé, že do zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil ze smlouvy 14 977,22 Kč, z tvrzení žalobkyně dále, že po zesplatnění zaplatil 51 793,71 Kč, celkem tedy vrátil 66 770,93 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni rozdíl mezí částkou poskytnutou žalovanému (200 000 Kč) a částkou vrácenou (66 770,93 Kč), tedy 133 229,07 Kč. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a ani k jednání nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení jistiny je přiměřená jeho možnostem. Proto soud aplikoval obecné pravidlo § 1958 odst. 2 občanského zákoníku o povinnosti splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co je dlužník o plnění věřitelem požádán. To se prokazatelně stalo oznámením o zesplatnění, v němž byla stanovena lhůta k plnění do 31. 10. 2019. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně části jistiny 133 229 Kč, oproti tomu neúspěšná co do části jistiny 67 754 Kč, v žalobě kapitalizovaného úroku 2 598 Kč, v žalobě kapitalizovaného úroku z prodlení 276 Kč, dalšího úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku 29 810 Kč. Ke dni vyhlášení rozsudku tak byla předmětem řízení kapitalizovaná částka 233 667 Kč (přiznaných 133 229 Kč a nepřiznaných 100 438 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 57 % uplatněného nároku a neúspěch co do 43 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 14 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činila 53 019 Kč a skládá se ze soudního poplatku 8 040 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, žaloba, účast u jednání) po 9 140 Kč podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z odměny za jeden úkon (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny, tj. 4 570 Kč, z náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky, z náhrady cestovních výdajů 3 183 Kč podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z [obec] do [obec] a zpět ([anonymizováno] km) [značka automobilu] s kombinovanou spotřebou benzinu 95 10,1 l [číslo] km, při ceně 41,20 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., z náhrady za ztrátu času za tuto cestu 800 Kč – 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 7 806 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu 14 % z částky 53 019 Kč činí 7 423 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a související náhrady za dvojí doplnění žalobních tvrzení, neboť tato tvrzení měla být již součástí samotné žaloby; proto se nejedná o účelně vynaložené náklady.