17 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 24 150 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 7. 1. 2019 do 20. 5. 2020 ve výši 197,98 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 3. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 19 700 Kč -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 7. 1. 2019 do 20. 5. 2020 ve výši 2 008,77 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 040 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021 včetně, -) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 590 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 450 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 10,79 % ročně z částky 14 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 251 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 24 150 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 206,75 Kč a se zákonným úrokem z prodlení a smluveným úrokem, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Uvedla, že [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované po předchozím posouzení úvěruschopnosti v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, celkem částku 25 950 Kč, a to ve formě 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 950 Kč, počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Žalovaná svůj závazek řádně nesplnila a ocitla se v prodlení, takže právní předchůdkyně v souladu se smlouvou úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 14 800 Kč, úroků přirostlých k jistině ve výši 240 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 165 Kč, úhrady za administrativní činnost 195 Kč a smluvní pokuty 8 750 Kč. Pohledávka byla nejprve v rámci převodu části závodu původní věřitelky převedena [datum] na společnost [právnická osoba], a následně postoupena na žalobkyni smlouvou z [datum] a postoupení bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně zpět žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 7. 1. 2019 do 20. 5. 2020 ve výši 197,98 Kč. Proto soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v tomto rozsahu řízení zastavil.

4. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz notářským zápisem z [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], přílohou ke smlouvě o prodeji části závodu z [datum] a smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] včetně přílohy a zjistil, že žalovaná pohledávka byla nejprve převedena na společnost [právnická osoba], a následně touto společností na žalobkyni.

5. K úvěrovému vztahu soud učinil důkaz žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, nájemní smlouvou, smlouvou o úvěru [číslo] výpisem z úvěrového účtu a výzvou k plnění z [datum] včetně podacího lístku, z nichž zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 15 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady úvěru 10 950 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků, poplatku za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatku za správu úvěru 3 300 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek 2 850 Kč, a to v hotovosti ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, počínaje [datum]. Žalovaná na splacení úvěru zaplatila celkem 10 550 Kč. Při žádání o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, má dvě děti do 6 let, bydlí v nájmu společně s výdělečně činnou osobou, je na mateřské dovolené, že její měsíční příjem představuje rodičovský příspěvek [částka], příjmy přítele činí [částka], její měsíční výdaje činí za bydlení [částka], za energie [částka], na stravu a výživné [částka], ostatní [částka]. Údaje měly být podle žádosti ověřovány ze složenek za tři měsíce a z nájemní smlouvy; žalobkyně však soudu předložila toliko nájemní smlouvu z [datum], ze které je patrná výše nájemného a záloh na služby 9 450 Kč.

6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uváděla žalobkyně.

9. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

10. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu.

11. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Soud vyzval žalobkyni ještě před prvním jednáním, aby v tomto směru doplnila žalobní tvrzení a důkazní návrhy, na což žalobkyně reagovala předložením žádosti o úvěr a nájemní smlouvy. Na další výzvu soudu v tomto směru již nereagovala a k jednání se nedostavila. Z žádosti o úvěr je přitom evidentní, že jediný příjem žalované v době uzavření smlouvy měl být tvořen rodičovským příspěvkem [částka]. Jediné, co právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně ověřovala, byly výdaje v souvislosti s bydlením [částka]. Poskytovatelka úvěru nijak neprokázala, že by ověřovala nejen příjem uváděného přítele žalované [částka], ale ani její rodičovský příspěvek a ani ostatní tvrzené výdaje. Při celkových uváděných výdajích [částka] a vyživovací povinnosti ke dvěma nezletilým dětem je ovšem doložené posuzování úvěruschopnosti žalované zcela nedostatečné, neboť při absenci jiného příjmu než rodičovského příspěvku je jasné, že žalovaná nebyla schopna měsíční splátku [částka] hradit. I kdyby se žalovaná subjektivně domnívala, že bude schopna svému závazku dostát, musela mít úvěrující společnost (minimálně) vzhledem k výše uvedenému objektivní pochybnost o schopnosti žalované úvěr doplatit. Právě těmto situacím má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit; byla to právě právní předchůdkyně žalobkyně, kdo měl po získání těchto informací od žalované objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, ochránit ji před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a v případě nedoložení tvrzených příjmů jí úvěr neposkytnout. Je možné, že veškeré příjmy a výdaje byly poskytovatelce úvěru před uzavřením smlouvy doloženy, toto ale žalobkyně nijak neprokázala.

12. Soud tedy považuje smlouvu za absolutně neplatnou, protože byl porušen zákon o spotřebitelském úvěru a současně narušen veřejný pořádek. Protože je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky 15 000 Kč bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na žalované, aby byla v tomto směru v řízení aktivní, protože žalobkyně z povahy věci nemůže prokazovat své negativní tvrzení, a sice že žalovaná dluh nezaplatila. Soud tedy vychází z výpisu z úvěrového účtu předloženého žalobkyní, že žalovaná na dluh zaplatila 10 550 Kč, což je naopak bezdůvodné obohacení žalobkyně. Soud tak přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou poskytnutou (15 000 Kč) a vrácenou (10 550 Kč), tedy 4 450 Kč.

13. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně, která byla podána na poště [datum]. Ve výzvě byla žalované stanovena lhůta k zaplacení do [datum], ode dne následujícího je tak v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla částečně právo, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

15. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 1 208 Kč (5 % z částky 24 150 Kč, která zahrnuje i kapitalizovaný úrok 240 Kč, neboť dle smluvního ujednání přirůstal k jistině) žalobkyně dosud zaplatila jen 957 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 251 Kč.