17 C 175/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 fakticky bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizovaný odstavec částečně pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky částka - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, - s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, - s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, - s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky částka spolu se sjednaným úrokem od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z částky částka. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částka, odměnou za zpracování částka, odměnou za službu komfortní a flexibilní splácení částka a poplatkem částka za pojištění, ke kterému přistoupila. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce ve 21 měsíčních splátkách po částka, konče datum. Žalovaná podle žalobkyně uhradila pouze částka a dluží částka na jistině, částka na úroku, částka na poplatku za zpracování, částka na poplatku za komfortní a flexibilní splácení a částka na poplatku za pojištění. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná písemným podáním, které podepsala, sdělila soudu, že nárok uznává v rozsahu půjčené částky částka, kterou je schopna splatit do 5 let. Dále uvedla, že dluh nemohla splácet, protože pracovnice Providentu za ní po roce Anonymizováno přestala docházet, přestože bydlí stále na stejné adrese, nevlastní telefon ani email, pobírá příspěvek na živobytí. Současně však sama žalovaná soudu předložila doklady o úhradách úvěru, jejichž součet částka odpovídá tvrzením žalobkyně o obdržených platbách. Proto soud vyzval žalovanou u jednání, aby vyjasnila, co vlastně uznává, když výslovně uvádí půjčenou částku částka, ale na druhé straně soudu předkládá doklady o celkové úhradě částka. Na to žalovaná reagovala tak, že uznává a chce zaplatit pouze rozdíl těchto částek.

3. Žalobkyně navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání.

4. Podle § 153a odst. 1 občanského soudního řádu, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle § 153a odst. 2 občanského soudního řádu rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

5. Protože žalovaná uznala část žalovaného nároku v podobě poskytnuté a dosud nevrácené částky částka a žalobkyně to navrhla, rozhodl soud ohledně této částky rozsudkem pro uznání. Povaha věci připouští v dané věci uzavření a schválení smíru, protože předmětem řízení je majetkový nárok, s nímž mohou účastníci volně disponovat, přičemž v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, pro kterou by byl obsah uznání v rozporu s právními předpisy.

6. Ohledně zbytku uplatněného nároku soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Společnost právnická osoba, poskytla žalované v hotovosti úvěr částka. Žalovaná se zavázala úvěr společnosti vrátit navýšený o poplatek částka, představující součet úroku částka, poplatku za zpracování částka a poplatku za komfortní a flexibilní splácení částka. Celkovou dlužnou částku částka (včetně úhrady pojištění částka, ke kterému přistoupila) měla žalovaná zaplatit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po částka, počínaje uplynutím jednoho měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo). Žalovaná před poskytnutím úvěru žádala o částku částka a uvedla, že bydlí v ubytovně, je rozvedená, nezaměstnaná, se základním vzděláním, nemá žádné vyživované osoby, její čistý měsíční příjem činí částka a další čistý příjem domácnosti částka, u společnosti Provident ani jinde nesplácí jiné úvěry, jí odhadované měsíční výdaje činí částka. Poskytovatelka úvěru údaje ověřila z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (zákaznická karta z datum). Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni (smlouva ze datum včetně přílohy – č. hodnota).

7. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Žaloba není ve zbývající části důvodná.

9. Smlouvou o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

10. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla ke dni uzavření smlouvy o úvěru neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z datum. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z datum ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z datum, č. j. spisová značka, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může právnická osoba inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

11. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí a v podstatě pouze tzv. na oko. Poskytovatelka úvěru totiž měla k dispozici jen jediný doklad vztahující se k příjmu – s ohledem na jeho obecné univerzální označení a poměry žalované se zřejmě jednalo o rozhodnutí o přiznání příspěvku na živobytí. Není vůbec zřejmé, co má představovat další příjem domácnosti částka a zda a jakým způsobem jej poskytovatelka úvěru ověřovala. Sama žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je nezaměstnaná a rozvedená. Pokud tedy poskytovatelka úvěru chtěla uvedený další příjem zohlednit, mělo ji zajímat, zda skutečně existuje a z čeho pramení. To platí tím spíše, že vzhledem k jeho výši a výši doloženého základního příjmu částka to byl právě tento další příjem, pro který byl žalované úvěr poskytnut. S příjmem pouhých částka by totiž na splácení žádného úvěru žalovaná neměla (natož úvěru s měsíčními splátkami částka). Z ničeho rovněž nevyplývá, že by poskytovatelka úvěru jakkoliv ověřovala výdaje žalované. Žalovaná uvedla, že bydlí v ubytovně. Nebylo tedy nic snazšího, než si vyžádat minimálně nájemní smlouvu a doklady o hrazení ubytování a souvisejících služeb. Pokud jde o výdajovou stránku, právní předchůdkyně žalobkyně se zjevně spokojila pouze s prohlášením žalované (odhadované výdaje), což je nedostatečné. Nadto žalovanou uvedená částka měsíčních výdajů částka je s ohledem na běžné ceny na první pohled nereálná. Bez významu není ani skutečnost, že sama žalovaná žádala o úvěr pouze ve výši částka, avšak byl jí poskytnut úvěr částka s nastavenou měsíční splátkou částka. To vše za situace, kdy jediné, co měla poskytovatelka úvěru ověřené, byl příjem ze sociálních dávek částka. Právní předchůdkyně žalobkyně postupovala zcela neprofesionálně. adresa toho, aby osobě se základním vzděláním ve svízelné životní situaci pomohla odbornou radou, naopak jí vnutila vyšší úvěr, než o který žádala, a parametry smlouvy nastavila tak, že bylo na první pohled jasné, že žalovaná úvěr nemůže nejen splatit, ale ani začít řádně splácet.

12. Tímto způsobem tedy poskytovatelka úvěru hrubě porušila zákon o spotřebitelském úvěru, a soud tak hodnotí smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky částka bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná vrátila částka. Zbývající částku částka uznala a podle jejího uznání soud žalobě vyhověl. Proto již není nic dalšího, co by měla žalovaná žalobkyni vracet, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

13. Podle speciálního ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit částka v době přiměřené jejím možnostem. Tento spor je ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka také sporem o to, jaká doba pro vrácení odpovídá možnostem žalované, a tedy sporem o nastavení hmotněprávní splatnosti jejího dluhu. Nejvyšší soud přitom také připustil, že v krajním případě může soud dospět i k závěru, že žaloba je předčasná, protože není v možnostech žalované hradit žalobkyni vůbec nic, a tedy hmotněprávní splatnost dosud nenastala.

14. Za účelem vyhodnocení možností žalované poskytnutou částku vrátit, a tedy určení hmotněprávní splatnosti, soud jednak provedl dokazování listinami předloženými žalovanou, jednak přistoupil k jejímu výslechu. Žalovaná pobírá příspěvek na živobytí, s účinností od datum jí byl navýšen na částka z původních částka. Z částky částka je jí částka vypláceno poštovní poukázkou a částka typizovanými poukázkami na nákup zboží (oznámení Úřadu práce ČR ze datum, potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí z datum, ústřižek poštovní poukázky). Z výpovědi žalované soud dále zjistil, že v minulosti pracovala u Technických služeb, pak vykonávala prospěšné práce pro Úřad práce, aktuálně je dlouhodobě bez zaměstnání, což byla už v době poskytnutí úvěru. Kromě příspěvku na živobytí, ze kterého hradí jídlo a tabletky, pobírá příspěvek na bydlení částka, který plně využívá na úhradu bydlení v ubytovně, a částka příspěvek na elektřinu, na kterou ještě doplácí ze svého částka. Jiný příjem nemá. Uvedené dávky pobírala již v době sjednání úvěru, pouze jejich výše se průběžně mění.

15. Přestože žalovaná nabízela měsíční splátky částka s tím, že by jí na živobytí zbylo částka a pomohl by jí syn, soud při jejích prokázaných poměrech nemohl stanovit splatnost navrhovaným způsobem. Povinností soudu je vyhodnotit poměry žalované objektivně a stanovit splatnost v návaznosti na reálné poměry žalované, i kdyby se žalovaná subjektivně (nesprávně) domnívala, že je v jejích silách platit více. Pokud by to soud neučinil, postupoval by stejně neprofesionálně, jak to učinila právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru, což zcela jistě není smyslem právní úpravy o ochraně spotřebitele. Při popsaných poměrech tedy soud nastavil splatnost dluhu žalované pouze do budoucna (v minulosti nutně pobírala nižší sociální dávky než nyní) a v měsíčních splátkách částka, protože při obecné znalosti běžných cen objektivně není v možnostech žalované platit žalobkyni momentálně vyšší částku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovaná, která by na ni měla částečně právo, se této náhrady vzdala.

17. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku částka (5 % ze základu částka), žalobkyně dosud zaplatila jen částka, proto byla zavázána k doplacení částky částka. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Podle § 205b občanského soudního řádu jsou odvolacím důvodem ve vztahu k výroku I. jen vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce, soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, a dále skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.