17 C 175/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 fakticky bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizovaný odstavec částečně pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky , částka- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,- s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, ,- s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky , částka, spolu se sjednaným úrokem od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z částky , částka, . Uvedla, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy , částka, , odměnou za zpracování , částka, , odměnou za službu komfortní a flexibilní splácení , částka, a poplatkem , částka, za pojištění, ke kterému přistoupila. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , konče , datum, . Žalovaná podle žalobkyně uhradila pouze , částka, a dluží , částka, na jistině, , částka, na úroku, , částka, na poplatku za zpracování, , částka, na poplatku za komfortní a flexibilní splácení a , částka, na poplatku za pojištění. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná písemným podáním, které podepsala, sdělila soudu, že nárok uznává v rozsahu půjčené částky , částka, , kterou je schopna splatit do 5 let. Dále uvedla, že dluh nemohla splácet, protože pracovnice Providentu za ní po roce , Anonymizováno, přestala docházet, přestože bydlí stále na stejné adrese, nevlastní telefon ani email, pobírá příspěvek na živobytí. Současně však sama žalovaná soudu předložila doklady o úhradách úvěru, jejichž součet , částka, odpovídá tvrzením žalobkyně o obdržených platbách. Proto soud vyzval žalovanou u jednání, aby vyjasnila, co vlastně uznává, když výslovně uvádí půjčenou částku , částka, , ale na druhé straně soudu předkládá doklady o celkové úhradě , částka, . Na to žalovaná reagovala tak, že uznává a chce zaplatit pouze rozdíl těchto částek.

3. Žalobkyně navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání.

4. Podle § 153a odst. 1 občanského soudního řádu, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle § 153a odst. 2 občanského soudního řádu rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

5. Protože žalovaná uznala část žalovaného nároku v podobě poskytnuté a dosud nevrácené částky , částka, a žalobkyně to navrhla, rozhodl soud ohledně této částky rozsudkem pro uznání. Povaha věci připouští v dané věci uzavření a schválení smíru, protože předmětem řízení je majetkový nárok, s nímž mohou účastníci volně disponovat, přičemž v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, pro kterou by byl obsah uznání v rozporu s právními předpisy.

6. Ohledně zbytku uplatněného nároku soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Společnost , právnická osoba, , poskytla žalované v hotovosti úvěr , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr společnosti vrátit navýšený o poplatek , částka, , představující součet úroku , částka, , poplatku za zpracování , částka, a poplatku za komfortní a flexibilní splácení , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, (včetně úhrady pojištění , částka, , ke kterému přistoupila) měla žalovaná zaplatit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje uplynutím jednoho měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ). Žalovaná před poskytnutím úvěru žádala o částku , částka, a uvedla, že bydlí v ubytovně, je rozvedená, nezaměstnaná, se základním vzděláním, nemá žádné vyživované osoby, její čistý měsíční příjem činí , částka, a další čistý příjem domácnosti , částka, , u společnosti Provident ani jinde nesplácí jiné úvěry, jí odhadované měsíční výdaje činí , částka, . Poskytovatelka úvěru údaje ověřila z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (zákaznická karta z , datum, ). Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni (smlouva ze , datum, včetně přílohy – č. , hodnota, ).

7. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Žaloba není ve zbývající části důvodná.

9. Smlouvou o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

10. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla ke dni uzavření smlouvy o úvěru neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z , datum, . Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z , datum, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, , v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může , právnická osoba, inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

11. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí a v podstatě pouze tzv. na oko. Poskytovatelka úvěru totiž měla k dispozici jen jediný doklad vztahující se k příjmu – s ohledem na jeho obecné univerzální označení a poměry žalované se zřejmě jednalo o rozhodnutí o přiznání příspěvku na živobytí. Není vůbec zřejmé, co má představovat další příjem domácnosti , částka, a zda a jakým způsobem jej poskytovatelka úvěru ověřovala. Sama žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je nezaměstnaná a rozvedená. Pokud tedy poskytovatelka úvěru chtěla uvedený další příjem zohlednit, mělo ji zajímat, zda skutečně existuje a z čeho pramení. To platí tím spíše, že vzhledem k jeho výši a výši doloženého základního příjmu , částka, to byl právě tento další příjem, pro který byl žalované úvěr poskytnut. S příjmem pouhých , částka, by totiž na splácení žádného úvěru žalovaná neměla (natož úvěru s měsíčními splátkami , částka, ). Z ničeho rovněž nevyplývá, že by poskytovatelka úvěru jakkoliv ověřovala výdaje žalované. Žalovaná uvedla, že bydlí v ubytovně. Nebylo tedy nic snazšího, než si vyžádat minimálně nájemní smlouvu a doklady o hrazení ubytování a souvisejících služeb. Pokud jde o výdajovou stránku, právní předchůdkyně žalobkyně se zjevně spokojila pouze s prohlášením žalované (odhadované výdaje), což je nedostatečné. Nadto žalovanou uvedená částka měsíčních výdajů , částka, je s ohledem na běžné ceny na první pohled nereálná. Bez významu není ani skutečnost, že sama žalovaná žádala o úvěr pouze ve výši , částka, , avšak byl jí poskytnut úvěr , částka, s nastavenou měsíční splátkou , částka, . To vše za situace, kdy jediné, co měla poskytovatelka úvěru ověřené, byl příjem ze sociálních dávek , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postupovala zcela neprofesionálně. , adresa, toho, aby osobě se základním vzděláním ve svízelné životní situaci pomohla odbornou radou, naopak jí vnutila vyšší úvěr, než o který žádala, a parametry smlouvy nastavila tak, že bylo na první pohled jasné, že žalovaná úvěr nemůže nejen splatit, ale ani začít řádně splácet.

12. Tímto způsobem tedy poskytovatelka úvěru hrubě porušila zákon o spotřebitelském úvěru, a soud tak hodnotí smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky , částka, bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná vrátila , částka, . Zbývající částku , částka, uznala a podle jejího uznání soud žalobě vyhověl. Proto již není nic dalšího, co by měla žalovaná žalobkyni vracet, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

13. Podle speciálního ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit , částka, v době přiměřené jejím možnostem. Tento spor je ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, také sporem o to, jaká doba pro vrácení odpovídá možnostem žalované, a tedy sporem o nastavení hmotněprávní splatnosti jejího dluhu. Nejvyšší soud přitom také připustil, že v krajním případě může soud dospět i k závěru, že žaloba je předčasná, protože není v možnostech žalované hradit žalobkyni vůbec nic, a tedy hmotněprávní splatnost dosud nenastala.

14. Za účelem vyhodnocení možností žalované poskytnutou částku vrátit, a tedy určení hmotněprávní splatnosti, soud jednak provedl dokazování listinami předloženými žalovanou, jednak přistoupil k jejímu výslechu. Žalovaná pobírá příspěvek na živobytí, s účinností od , datum, jí byl navýšen na , částka, z původních , částka, . Z částky , částka, je jí , částka, vypláceno poštovní poukázkou a , částka, typizovanými poukázkami na nákup zboží (oznámení Úřadu práce ČR ze , datum, , potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí z , datum, , ústřižek poštovní poukázky). Z výpovědi žalované soud dále zjistil, že v minulosti pracovala u Technických služeb, pak vykonávala prospěšné práce pro Úřad práce, aktuálně je dlouhodobě bez zaměstnání, což byla už v době poskytnutí úvěru. Kromě příspěvku na živobytí, ze kterého hradí jídlo a tabletky, pobírá příspěvek na bydlení , částka, , který plně využívá na úhradu bydlení v ubytovně, a , částka, příspěvek na elektřinu, na kterou ještě doplácí ze svého , částka, . Jiný příjem nemá. Uvedené dávky pobírala již v době sjednání úvěru, pouze jejich výše se průběžně mění.

15. Přestože žalovaná nabízela měsíční splátky , částka, s tím, že by jí na živobytí zbylo , částka, a pomohl by jí syn, soud při jejích prokázaných poměrech nemohl stanovit splatnost navrhovaným způsobem. Povinností soudu je vyhodnotit poměry žalované objektivně a stanovit splatnost v návaznosti na reálné poměry žalované, i kdyby se žalovaná subjektivně (nesprávně) domnívala, že je v jejích silách platit více. Pokud by to soud neučinil, postupoval by stejně neprofesionálně, jak to učinila právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru, což zcela jistě není smyslem právní úpravy o ochraně spotřebitele. Při popsaných poměrech tedy soud nastavil splatnost dluhu žalované pouze do budoucna (v minulosti nutně pobírala nižší sociální dávky než nyní) a v měsíčních splátkách , částka, , protože při obecné znalosti běžných cen objektivně není v možnostech žalované platit žalobkyni momentálně vyšší částku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovaná, která by na ni měla částečně právo, se této náhrady vzdala.

17. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku , částka, (5 % ze základu , částka, ), žalobkyně dosud zaplatila jen , částka, , proto byla zavázána k doplacení částky , částka, .