17 C 199/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 26 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 920 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 757,73 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 031,38 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 446,97 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 včetně a z částky 3 696,97 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 446,97 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 400 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 874,79 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 174,33 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 včetně a z částky 300 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 26 770 Kč spolu se sjednaným úrokem od 12. 10. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 19. 10. 2018 do zaplacení z částky 7 446,97 Kč a sjednaným úrokem od 4. 1. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2019 do zaplacení z částky 10 000 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. 9. 2017 a konče 11. 10. 2018. Žalovaná uhradila pouze 4 250 Kč a dluží 7 446,97 Kč na jistině a 2 223,03 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 30. 11. 2017 a konče 3. 1. 2019. Žalovaná uhradila pouze 300 Kč a dluží 10 000 Kč na jistině, 1 168,97 Kč na úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy, 2 000 Kč na poplatku za administrativní činnost a 3 931,03 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost právnická osoba, poskytla žalované datum v hotovosti částku 8 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 120 Kč, poplatku 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 13 920 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je svobodná, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, nemá jiné úvěry, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr v základní škole jako asistentka pedagoga, měsíčně vydělává částka čistého, dále má příjem částka plynoucí ze státní podpory, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) částka, její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí částka. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno částka. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele o příjmu, příjmových složenek (karta zákazníka). Ve druhém případě společnost právnická osoba, poskytla žalované datum v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 400 Kč, poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 17 400 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je svobodná, má čtyři nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má jiný úvěr u téže společnosti na celkovou částku 1 000 Kč (zřejmě má jít o výši měsíční splátky – poznámka soudu), je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr v základní škole jako asistentka pedagoga, měsíčně vydělává částka čistého, dále má blíže neoznačený vedlejší příjem částka, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) částka, její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí částka a splátky úvěrů/zápůjček 1 000 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno částka. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele o příjmu (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může ulice obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčky nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala pravidelné výdaje žalované. Ta přitom uvedla, že bydlí v nájmu, takže nebylo nic snazšího, než si vyžádat předložení nájemní smlouvy. Při běžných cenách nájmu a souvisejících služeb za bydlení není možné, aby celkový měsíční výdaj za ně činil částka, jak žalovaná uvedla v prvním případě, ani částka, jak označila v případě druhém. I samotná změna těchto částek se jeví podezřele, protože k ní došlo v rozmezí necelých tří měsíců. Stejně tak budí objektivní pochybnost, zda při každodenních potřebách člověka a běžných cenách částka částka uvedená u veškerých osobních výdajů v prvním případě a částka v případě druhém může pokrýt výdaje na jídlo, oblečení a ostatní základní potřeby, když současně žalovaná uvedla, že má čtyři nezaopatřené děti, přičemž v kolonce„ vyživovací povinnost“ žádnou další částku nevyplnila. Přestože příjmy žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala – v prvním případě zcela, ve druhém částečně, neboť není zřejmé, co představuje další příjem částka označený jako vedlejší -, nelze bez současného ověření pravidelných výdajů přistoupit k zodpovědnému porovnání reálných příjmů a výdajů, a tedy posoudit celkové poměry žadatele o úvěr a jeho schopnost zápůjčku s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované, a buď si vyžádat doložení jejích pravidelných výdajů a ve druhém případě i dalšího příjmu, anebo v opačném případě ji ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčky jí neposkytnout.

10. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě žalovaná obdržela 8 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 4 250 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 3 750 Kč. Ve druhém případě žalovaná obdržela 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 300 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 9 700 Kč.

11. Současně vznikla žalované nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště datum, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy datum. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula datum a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.