17 C 199/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 26 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 920 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 757,73 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 031,38 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 446,97 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 včetně a z částky 3 696,97 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 446,97 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 400 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 874,79 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 174,33 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 včetně a z částky 300 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 26 770 Kč spolu se sjednaným úrokem od 12. 10. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 19. 10. 2018 do zaplacení z částky 7 446,97 Kč a sjednaným úrokem od 4. 1. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2019 do zaplacení z částky 10 000 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. 9. 2017 a konče 11. 10. 2018. Žalovaná uhradila pouze 4 250 Kč a dluží 7 446,97 Kč na jistině a 2 223,03 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 30. 11. 2017 a konče 3. 1. 2019. Žalovaná uhradila pouze 300 Kč a dluží 10 000 Kč na jistině, 1 168,97 Kč na úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy, 2 000 Kč na poplatku za administrativní činnost a 3 931,03 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 8 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 120 Kč, poplatku 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 13 920 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je svobodná, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, nemá jiné úvěry, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr v základní škole jako asistentka pedagoga, měsíčně vydělává [částka] čistého, dále má příjem [částka] plynoucí ze státní podpory, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka], její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí [částka]. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno [částka]. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele o příjmu, příjmových složenek (karta zákazníka). Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 400 Kč, poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 17 400 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je svobodná, má čtyři nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má jiný úvěr u téže společnosti na celkovou částku 1 000 Kč (zřejmě má jít o výši měsíční splátky – poznámka soudu), je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr v základní škole jako asistentka pedagoga, měsíčně vydělává [částka] čistého, dále má blíže neoznačený vedlejší příjem [částka], měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka], její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí [částka] a splátky úvěrů/zápůjček 1 000 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno [částka]. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele o příjmu (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčky nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala pravidelné výdaje žalované. Ta přitom uvedla, že bydlí v nájmu, takže nebylo nic snazšího, než si vyžádat předložení nájemní smlouvy. Při běžných cenách nájmu a souvisejících služeb za bydlení není možné, aby celkový měsíční výdaj za ně činil [částka], jak žalovaná uvedla v prvním případě, ani [částka], jak označila v případě druhém. I samotná změna těchto částek se jeví podezřele, protože k ní došlo v rozmezí necelých tří měsíců. Stejně tak budí objektivní pochybnost, zda při každodenních potřebách člověka a běžných cenách částka [částka] uvedená u veškerých osobních výdajů v prvním případě a [částka] v případě druhém může pokrýt výdaje na jídlo, oblečení a ostatní základní potřeby, když současně žalovaná uvedla, že má čtyři nezaopatřené děti, přičemž v kolonce„ vyživovací povinnost“ žádnou další částku nevyplnila. Přestože příjmy žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala – v prvním případě zcela, ve druhém částečně, neboť není zřejmé, co představuje další příjem [částka] označený jako vedlejší -, nelze bez současného ověření pravidelných výdajů přistoupit k zodpovědnému porovnání reálných příjmů a výdajů, a tedy posoudit celkové poměry žadatele o úvěr a jeho schopnost zápůjčku s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované, a buď si vyžádat doložení jejích pravidelných výdajů a ve druhém případě i dalšího příjmu, anebo v opačném případě ji ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčky jí neposkytnout.

10. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě žalovaná obdržela 8 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 4 250 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 3 750 Kč. Ve druhém případě žalovaná obdržela 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 300 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 9 700 Kč.

11. Současně vznikla žalované nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště [datum], doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy [datum]. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula [datum] a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.