17 C 201/2018

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 5 zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B žaloba o přezkoumání oprávněnosti výpovědi

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované vyslovení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovanou 1. 4. 2016, učiněné žalovanou 28. 2. 2018, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 22 306 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované vyslovení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor v budově č. p. , adresa, . Uvedla, že její právní předchůdkyně přenechala uvedené nebytové prostory k úplatnému užívání žalované pro účely jejího podnikání, mimo jiné provozování vícemístných elektronických zařízení, videoloterijních terminálů a jiných herních zařízení a provozování výherních hracích přístrojů, a to na dobu od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2021. Dne 1. 3. 2018 obdržela žalobkyně od žalované výpověď smlouvy s tím, že žalovaná ztratila způsobilost k provozování uvedených činností, protože v důsledku uplynutí doby zaniklo její oprávnění. Žalobkyně doručila žalované 19. 3. 2018 své námitky proti výpovědi, ke zpětvzetí výpovědi ze strany žalované však nedošlo. Žalobkyně vytýká žalované, že jí nijak nedoložila tvrzený zánik oprávnění, přičemž v obchodním rejstříku jsou tato oprávnění stále viditelná, dále svévolnost jejich pozbytí, protože nájemní smlouva byla uzavřena na dobu pěti let za situace, kdy žalovaná měla veškerá oprávnění k provozování činností, takže měla vyvinout veškerou snahu o jejich zachování a tím dostát své povinnosti užívat prostory s péčí řádného hospodáře a jednat v právním styku poctivě. Dále poukázala na to, že veškerá oprávnění žalované k provozování uvedených činností, tedy oprávnění vztahující se ke všem jejím provozovnám, zanikla až ke dni 30. 6. 2018, tudíž ke dni výpovědi výpovědní důvod dán nebyl. Vedle toho mohla žalovaná v najatých prostorách provozovat další činnosti, které jsou předmětem jejího podnikání a byly uvedeny v nájemní smlouvě.

2. Žalovaná poukázala na to, že si strany smlouvy sjednaly oprávnění žalované vypovědět smlouvu v případě ztráty způsobilosti k provozování činností podle loterijního zákona, k čemuž došlo v důsledku uplynutí doby platnosti veškerých rozhodnutí Ministerstva financí dnem 27. 2. 2018. Zdůraznila, že z její strany se nejednalo o svévolné pozbytí oprávnění k podnikání, protože v mezidobí došlo ke změně a zpřísnění zákonné úpravy provozování hazardních her přijetím nového zákona č. 186/2016 Sb. Toto zpřísnění spočívá například v tom, že k provozování hazardních her žalovaná nově potřebuje tzv. základní povolení udělované Ministerstvem financí, na jehož základě jsou vydávána další povolení. Přestože žádost o vydání základního povolení žalovaná podala již dne 28. 11. 2017, povolení jí vydáno nebylo, neboť nesplnila některé zpřísněné zákonné podmínky – opětovné složení kauce 50 milionů Kč za situace, kdy kauce složená ve stejné výši podle zrušeného zákona jí nebyla do té doby vrácena, dále novou povinnost složit další 1 milion Kč za každou z provozoven, v nichž by žalovaná chtěla hazardní hry provozovat, a novou podmínku disponovat vlastními zdroji ve výši 2 miliony EUR; uvedeným finančním požadavkům nebyla žalovaná schopna vyhovět, a proto došlo 25. 7. 2018 k zastavení povolovacího řízení.

3. V prvé řadě soud reaguje na úvahy žalobkyně týkající se navrhovaného přerušení řízení, kterému nebylo soudem vyhověno. V průběhu řízení sice bylo rozhodnuto o úpadku žalované, nedošlo však dosud k prohlášení konkursu. Samo rozhodnutí o úpadku s sebou v tomto případě nenese účinek přerušení civilního řízení ze zákona ve smyslu § 140a insolvenčního zákona, protože takové účinky jsou vztaženy pouze k řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Předmětem tohoto řízení je však vyslovení neplatnosti výpovědi, nikoliv zaplacení nějaké pohledávky, kterou by bylo třeba uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou. Soud neshledal ani důvod pro přerušení řízení na základě vlastního rozhodnutí, protože není naplněna ani jedna z podmínek přerušení řízení ve smyslu § 109 občanského soudního řádu. Bude-li případně v budoucnosti insolvenční soud z rozhodnutí v této věci vycházet či nikoliv, nechává soud na posouzení insolvenčnímu soudu, k poukazu žalobkyně na § 231 insolvenčního zákona však dodává, že žalobkyně svůj petit sice formulovala na vyslovení neplatnosti výpovědi, žalobní důvody však fakticky směřují k vyslovení její neoprávněnosti, což je odlišný právní institut, který se zabývá právě posouzením toho, zda byly naplněny důvody, pro které žalovaná mohla nájemní smlouvu vypovědět; i kdyby soud dospěl k závěru, že k naplnění takových důvodů nedošlo, vyslovil by, že výpověď je neoprávněná, nikoliv však neplatná; na platnost výpovědi jakožto právního jednání toto nemá žádný vliv. Protože však žalobě vyhověno nebylo, převzal soud (nesprávný) petit do výroku svého rozhodnutí.

4. K právnímu nástupnictví na straně žalobkyně soud provedl důkaz internetovým výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, projektem rozdělení z 25. 8. 2017 včetně příloh a oznámením žalobkyně z 1. 1. 2018, z nichž je zřejmé, že na žalobkyni přešel ze společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , i pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, včetně veškerých pohledávek, závazků a smluv souvisejících se správou, chodem, údržbou a vlastnictvím této nemovitosti; toto žalobkyně oznámila žalované včetně sdělení, že vstoupila do právního postavení pronajímatele.

5. K samotnému trvání nájemního vztahu soud provedl důkaz smlouvou o nájmu prostorů sloužících k podnikání z , datum, , výpovědí nájmu z , datum, včetně potvrzení o doručení, námitkami proti výpovědi z , datum, včetně potvrzení o odeslání. Z uvedených listin zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované k úplatnému užívání nebytové prostory v prvním nadzemním podlaží budovy č. p. , adresa, , pro účely jejího podnikání, mimo jiné provozování vícemístných elektronických zařízení, videoloterijních terminálů a jiných herních zařízení povolených ve smyslu § 2 písm. l), n) či § 50 odst. 3 zákona o loteriích a provozování výherních hracích přístrojů ve smyslu § 17 zákona o loteriích, tj. k provozu , Anonymizováno, , a to na dobu od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2021. Strany smlouvy se dohodly, že žalovaná je oprávněna vypovědět smlouvu z důvodů uvedených v § 2308 občanského zákoníku, a to ztratí-li způsobilost k provozování jedné či druhé této činnosti, s tříměsíční výpovědní dobou, která počíná běžet prvním dem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bude písemná výpověď doručena druhé smluvní straně. 28. 2. 2018 byla do datové schránky žalobkyně doručena výpověď nájmu žalovanou z citovaného důvodu s tím, že 27. 2. 2018 uplynuta doba platnosti rozhodnutí Ministerstva financí, která byla k provozování těchto činností vydána. 16. 3. 2018 žalobkyně odeslala jak prostřednictvím datové schránky, tak prostřednictvím pošty, námitky proti výpovědi, které jsou obsahově totožné s argumentací v žalobě.

6. Ze čtyř rozhodnutí Ministerstva financí, a to z 18. 1. 2017 č. j. , anonymizováno, , z 18. 1. 2017 č. j. , anonymizováno, , z 10. 1. 2017 č. j. , anonymizováno, a z 23. 1. 2017 č. j. , anonymizováno, soud zjistil, že ke čtyřem žádostem žalované z listopadu 2016 jí bylo povoleno provozovat loterie nebo jiné podobné hry podle § 2 písm. n) nebo písm. l) zákona č. 202/1990 Sb., respektive dosavadní povolení byla doplněna, a to mimo jiné pro provozovnu na adrese , adresa, . Doba platnosti všech čtyř rozhodnutí byla stanovena na 1 rok ode dne jejich účinnosti 28. 2. 2017. Současně bylo v odůvodnění všech rozhodnutí konstatováno, že nebude-li adresa provozovny po uplynutí doby platnosti v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce, bude na základě žádosti provozovatele provozování po splnění zákonných podmínek opětovně povoleno.

7. Pokud jde o snahu žalované získat povolení k provozování hazardních her podle nové právní úpravy, provedl soud důkaz žádostí o vydání základního povolení z , datum, a usneseními Ministerstva financí z , datum, , , datum, a , datum, , všech ve věci sp. zn. , anonymizováno, . Soud zjistil, že žalovaná požádala o vydání základního povolení podle § 86 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, a to pro technickou hru podle § 3 odst. 2 písm. e). Po třech týdnech bylo řízení přerušeno a žalovaná vyzvána k doložení mimo jiné dokumentů prokazujících hodnotu vlastních zdrojů společnosti v minimální výši 2 miliony EUR a dokladu o poskytnutí kauce ve výši 50 milionů Kč. Následně byla lhůta k předložení dokladů prodloužena a 25. 7. 2018 bylo řízení o žádosti zastaveno pro nedoplnění podkladů.

8. Podle § 2308 občanského zákoníku nájem prostoru sloužícího k podnikání na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby, ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící k podnikání určen. Podle § 2310 musí být ve výpovědi uveden její důvod, jinak je neplatná. Podle § 2314 má vypovídaná strana právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí byly námitky doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Podle § 2221 odst. 1, změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.

9. Žaloba není důvodná.

10. V prvé řadě soud konstatuje, že výpověď nájmu obsahuje konkrétní důvod, pro který k ní žalovaná přistoupila, a to jak obecným konstatováním ztráty způsobilosti k provozování hazardních her, tak konkretizací uvedeného důvodu vypršením platnosti povolení vydaných Ministerstvem financí; soud ji tedy hodnotí jako platnou. Současně byly zachovány veškeré zákonné lhůty předpokládané § 2314 občanského zákoníku - námitky proti výpovědi byly žalobkyní vzneseny písemně do jednoho měsíce od jejího doručení, marně uplynula jednoměsíční lhůta pro zpětvzetí výpovědi a žalobkyně do dvou měsíců podala žalobu v této věci. Dále žalobkyně v řízení prokázala, že se stala vlastnicí pozemku, jehož součástí je stavba, jejíž nebytové prostory byly poskytnuty právní předchůdkyní do úplatného užívání žalované. Na žalobkyni tak současně přešla práva a povinnosti z nájemní smlouvy, která byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jakožto pronajímatelem a žalovanou jakožto nájemcem.

11. Proto soud přistoupil k samotnému přezkoumání oprávněnosti výpovědi, tedy uplatněného výpovědního důvodu. Smluvní strany jednoznačně v nájemní smlouvě vymezily účel, pro který je žalovaná oprávněna nebytové prostory užívat. Stejně jednoznačně vyjádřily právo žalované ukončit nájem sjednaný na dobu určitou před uplynutím této doby výpovědí proto, že ztratí způsobilost k provozování vícemístných elektronických zařízení, videoloterijních terminálů a jiných herních zařízení povolených ve smyslu § 2 písm. l), n) či § 50 odst. 3 zákona o loteriích nebo provozování výherních hracích přístrojů ve smyslu § 17 zákona o loteriích, tj. k provozu herny. Přestože tedy žalovaná byla oprávněna užívat nebytové prostory i pro jiné podnikatelské účely, v případě ztráty způsobilosti k provozování uvedených činností byla oprávněna nájem vypovědět. Pokud by toto výslovné ujednání ve smlouvě nebylo, uplatnila by se zákonná úprava § 2308, z jejíhož znění vyplývá, že aby žalovaná mohla nájem vypovědět pro ztrátu způsobilosti k činnosti, musela by ztratit způsobilost k provozování každé z činností, k jejichž výkonu byl prostor sloužící k podnikání určen. V takovém případě by byla použitelná dosavadní judikatura vztahující se k zákonu č. 116/1990 Sb. (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3454/2007 nebo sp. zn. 26 Cdo 5392/2017). Tato věc je však odlišná právě tím, že pro žalovanou bylo provozování hazardních her a herny natolik zásadní, že pro případ nemožnosti takové činnosti neměla zájem o jakékoliv další podnikání v provozovně, kterou si najala, a pro takový případ si vymínila právo ukončit nájem výpovědí. To právní předchůdkyně žalobkyně uzavřením smlouvy akceptovala.

12. Žalobkyni lze přisvědčit, že i výkon práva smlouvu vypovědět by měl být poměřován obecnými občanskoprávními zásadami, jakými jsou poctivost jednání v právním styku a neposkytnutí právní ochrany zjevnému zneužití práva. V daném případě však nelze uzavřít, že by žalovaná jednala nepoctivě, či by dokonce zjevně zneužila svého práva. Je skutečností, že v průběhu trvání nájemního vztahu nabyl účinnosti nový zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, který zrušil dosavadní zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, za jehož účinnosti získala žalovaná veškerá nezbytná povolení k provozování hazardních her. Těmito povoleními dle tvrzení žalobkyně žalovaná disponovala již v době uzavření nájemní smlouvy, a jak vyplynulo z provedeného dokazování, následně jí byla vydána povolení další, respektive dosavadní povolení byla doplněna, s dobou platnosti jednoho roku, ovšem s tím, že po jejím uplynutí bude provozování opětovně povoleno (nebude-li adresa provozovny v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce). O všech žádostech žalované bylo přitom ministerstvem rozhodnuto do dvou měsíců od jejich podání. Nebýt nové zákonné úpravy, mohla tedy žalovaná objektivně očekávat, že bude nadále disponovat nutnými povoleními k provozování hazardních her, která budou vydána přibližně do dvou měsíců od podání žádostí.

13. Nový zákon s sebou však přinesl zpřísnění podmínek pro provozování hazardních her. V souladu s jeho § 138 přitom povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry vydané podle zákona č. 202/1990 Sb. není možné rozšiřovat, doplňovat či prodlužovat dobu jeho platnosti. Pro žalovanou to tak znamená, že chtěla-li pokračovat v provozování hazardních her, musela požádat o vydání příslušných povolení podle nového zákona, tedy nejprve Ministerstvo financí o vydání základního povolení podle § 86 a násl. a poté obecní úřad o vydání povolení k umístění herního prostoru podle § 97 a násl., a to za splnění nových zákonných podmínek. Těmi jsou především vlastní zdroje v minimální výši 2 miliony EUR (§ 6 odst. 1 písm. b) bod 4.), oproti dřívější podmínce základního kapitálu, tedy nikoliv vlastních zdrojů, v minimální výši 100 milionů Kč (§ 4 odst. 6 písm. b) zákona č. 202/1990 Sb.). Dále složení kauce před vydáním základního povolení ve výši 50 milionů Kč (§ 89 odst. 5 písm. c) a další kauce před vydáním povolení k umístění herního prostoru ve výši 1 milion Kč za každou hernu, nejméně však 10 milionů Kč a nejvýše 50 milionů Kč za všechny herny jednoho provozovatele (§ 100 odst. 4), oproti dřívější jediné kauci ve výši 50 milionů Kč za všechny provozované loterie a hry (§ 4b odst. 1 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb.). Popsané zpřísněné finanční požadavky nového zákona by samy o sobě ospravedlňovaly rozhodnutí žalované ukončit bez dalšího provozování hazardních her uplynutím doby platnosti povolení vydaných dle dřívější právní úpravy, a tedy i nájem prostoru sloužícího k podnikání. Za popsané situace lze výpověď považovat za zcela oprávněnou, protože zpřísnění právní úpravy nemůže jít k tíži žalované jakožto nájemce; žalovanou nelze nutit, aby pokračovala v provozování hazardních her a za každou cenu někde sháněla původně neočekávané finance jen proto, aby žalobkyně měla zajištěno trvání nájmu, potažmo příjem z něj. Výkon dohodnutého práva dát v tomto případě výpověď tak nelze považovat za svévolný, ani nelze vytýkat žalované nepoctivost jednání či něco podobného. To vše platí o to více, že žalovaná se i přes změnu právní úpravy pokusila nově základní povolení získat, když podala v listopadu 2017, tedy ve stejném kalendářním měsíci jako v případě žádostí o povolení v předchozích letech, žádost o jeho vydání pro technickou hru podle § 3 odst. 2 písm. e), což je podle přechodného ustanovení zákona stejný typ hazardní hry jako loterie a jiné podobné hry podle § 2 písm. e), l), n) zákona č. 202/1990 Sb., pro něž byla žalované vydána dosavadní povolení.

14. Na uvedených závěrech nemění nic ani další námitky žalobkyně. Lze s ní sice souhlasit, že pro právní jistotu ve vztahu účastníků a minimalizaci sporů by bylo žádoucí, aby žalovaná společně s výpovědí žalobkyni doložila zánik platnosti vydaných povolení, nicméně to, že tak neučinila, nemůže mít vliv na oprávněnost výpovědi, pokud ke ztrátě způsobilosti k provozování hazardních her skutečně došlo. Žalobkyně ostatně své stanovisko nezměnila ani v průběhu řízení, když k prvnímu jednání, které nebylo zahajováno, žalovaná rozhodnutí Ministerstva financí, z nichž zánik vyplývá, předložila. Odkaz na zápis v obchodním rejstříku je přitom v tomto směru nepatřičný, protože žalované mohla trvat povolení ve vztahu k jiným provozovnám. A vázat oprávněnost výpovědi nájmu konkrétní provozovny na zánik povolení k provozování hazardních her v jiných provozovnách, je zcela bez souvislosti a nelogické.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalované, která byla ve věci zcela úspěšná. Částka 22 306 Kč se skládá- z odměny advokáta ve výši 8 750 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání 14. 1. 2019) po 2 500 Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 3 písm. e), § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a za účast při jednání 7. 11. 2018, které bylo odročeno bez projednání věci, ve výši jedné poloviny 1 250 Kč podle § 14 odst. 2 vyhlášky,- z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony ve výši 1 200 Kč, tj. 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky,- z jedné poloviny náhrady cestovních výdajů v celkové výši 3 928 Kč, tedy 1 964 Kč, podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z , adresa, a zpět (748 km) k jednání 7. 11. 2018 osobním automobilem značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , s kombinovanou spotřebou motorové nafty 4,2 l/100 km, při ceně 29,80 Kč/l dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., protože zástupce žalované se v tentýž den u zdejšího soudu zúčastnil i jednání ve věci žalované sp. zn. , spisová značka, ,- z náhrady cestovních výdajů ve výši 4 121 Kč podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z , adresa, a zpět (748 km) k jednání 14. 1. 2019 stejným osobním automobilem při ceně motorové nafty 33,60 Kč/l dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.,- z jedné poloviny náhrady za ztrátu času za první cestu v celkové výši 1 600 Kč – 16 půlhodin po 100 Kč, tedy 800 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky, protože zástupce žalované se v tentýž den u zdejšího soudu zúčastnil i jednání ve věci žalované sp. zn. , spisová značka, ,- z náhrady za ztrátu času za druhou cestu ve výši 1 600 Kč – 16 půlhodin po 100 Kč - podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky,- z náhrady DPH (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 3 871 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu.