17 C 207/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 20 508,16 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 029 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 568,65 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 673,39 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 309,77 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4 309,77 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 6 879,16 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 222,40 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 197,50 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 266,44 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 včetně, ve výši 1,75 % ročně z částky 8 266,44 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 1 666,44 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 266,44 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek 179 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 508,16 Kč spolu se sjednaným úrokem od 25. 8. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 1. 9. 2019 do zaplacení z částky 4 309,77 Kč a sjednaným úrokem od 24. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 22. 6. 2019 do zaplacení z částky 8 266,44 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 041 Kč, odměnou za zpracování a doručení 6 756 Kč, odměnou za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 5 012 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 531 Kč, konče 24. 8. 2019. Žalovaný uhradil pouze 24 780 Kč a dluží 4 309,77 Kč na jistině, 170,32 Kč na úroku, 1 463,31 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 1 085,57 Kč na poplatku za komfortní a flexibilní splácení. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 331 Kč, odměnou za zpracování a doručení 3 683 Kč, odměnou za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 2 346 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 45 týdenních splátkách po 386 Kč, konče 23. 1. 2020. Žalovaný uhradil pouze 3 400 Kč a dluží 8 266,44 Kč na jistině, 870,29 Kč na úroku, 2 946,44 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 1 395,99 Kč na poplatku za komfortní a flexibilní splácení. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou z téhož dne, smlouvou o zápůjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 17 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 14 809 Kč, představující součet úroku 3 041 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6 756 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 012 Kč. Celkovou dlužnou částku 31 809 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 531 Kč, počínaje uplynutím týdne od data uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], má čistý měsíční příjem [částka], ostatní měsíční příjem [částka], další čistý příjem domácnosti činí [částka] měsíčně, přičemž zdroj příjmu je jeden, splácí [částka] měsíčně na úhradu jiných zápůjček, jím odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy/ŽL [číslo] a ze dvou výplatní pásek 4, [číslo] (zákaznická karta). Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 7 360 Kč, představující součet úroku 1 331 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 3 683 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 346 Kč. Celkovou dlužnou částku 17 360 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 386 Kč, počínaje uplynutím týdne od data uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], má čistý měsíční příjem [částka], další čistý příjem domácnosti činí [částka] měsíčně, přičemž zdroj příjmu je jeden, splácí [částka] měsíčně na úhradu jiných zápůjček, jím odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy/ŽL na neurčito a ze dvou výpisů z bankovního účtu [číslo], [číslo] (zákaznická karta). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčky nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala pravidelné výdaje žalovaného. Přestože žalovaný uvedl, že žije s rodiči, nutně musel mít určité výdaje spojené s bydlením. Při běžných cenách služeb za bydlení, potravin, oblečení a ostatních základních životních potřeb není možné, aby celkové měsíční výdaje žalovaného činily [částka], jak uvedl v prvním případě, či dokonce [částka], jak uvedl v případě druhém. Pouze částka životního minima na dospělého, která nezahrnuje výdaje na bydlení, činila v té době [částka]; a ta navíc nepředstavuje reálné výdaje. Uvedené částky vzbuzují objektivně pochybnosti a při splátkách jiných zápůjček přibližně [částka] měsíčně si měla poskytovatelka úvěru o to více vyžádat jejich doložení. Rovněž není zřejmé, co má v obou případech představovat„ další čistý příjem domácnosti“ a v prvním případě„ ostatní příjem žadatele“, když je současně uvedeno, že zdroj příjmu má žalovaný pouze jeden, a zda a jakým způsobem byly tento další a ostatní příjem ověřovány. V obou případech se přitom jedná o zásadní částky – [částka] měsíčně a [částka] měsíčně -, které významným způsobem ovlivňují uváděnou příjmovou stránku žalovaného. Bez jejich existence a při uváděných výdajích by totiž bylo zjevné, že žalovaný nebude schopen zápůjčky ve splátkách 2 124 Kč měsíčně a později i 1 544 Kč měsíčně hradit. Bez ověření těchto druhých příjmů a pravidelných výdajů nelze přistoupit k jejich zodpovědnému porovnání a vyhodnocení reálných poměrů žalovaného, a tedy posoudit jeho schopnost zápůjčky s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného, a buď si vyžádat konkretizaci a doložení dalšího příjmu a pravidelných výdajů, anebo v opačném případě jej ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčky mu neposkytnout.

10. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě žalovaný obdržel 17 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 24 780 Kč, z čehož vyplývá, že svou povinnost splnil, dokonce vrátil více, než byl povinen. Proto soud žalobní požadavek vztahující se k první smlouvě zcela zamítl. Ve druhém případě žalovaný obdržel 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 3 400 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 6 600 Kč.

11. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 25. 1. 2021, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 28. 1. 2021. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 7. 2. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, přičemž zákonný úrok z prodlení v té době činil 8,25 % ročně. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

13. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán pro nedostatek skutkových tvrzení elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč (ze základu 19 467,55 Kč), žalobkyně dosud zaplatila jen 821 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 179 Kč.