17 C 210/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 59 804 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 138 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 699,42 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 997,49 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 994,92 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 včetně a z částky 12 470,92 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 994,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 15 322 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 258,33 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 184,91 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 včetně a z částky 3 180 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 59 804 Kč spolu se sjednaným úrokem od 26. 9. 2017 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 3. 10. 2017 do zaplacení z částky 20 994,92 Kč a se sjednaným úrokem od 2. 1. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 9. 1. 2018 do zaplacení z částky 20 000 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o půjčce číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 500 Kč, odměnou za administrativní činnost 5 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč. Dále si žalovaný při uzavření smlouvy zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek 638 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 761 Kč, počínaje 22. 8. 2016 a konče 25. 9. 2017. Žalovaný uhradil pouze 16 476 Kč a dluží 4 005,08 Kč na jistině, 3 500 Kč na úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy, 5 000 Kč na poplatku za administrativní činnost, 3 732,76 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek a 238,16 Kč na poplatku za životní pojištění. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o půjčce číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Dále si žalovaný při uzavření smlouvy zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek 522 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, počínaje 28. 11. 2016 a konče 1. 1. 2018. Žalovaný uhradil pouze 3 180 Kč a dluží 20 000 Kč na jistině, 489,65 Kč na úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy, 4 000 Kč na poplatku za administrativní činnost, 7 183,62 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek a 468,73 Kč na poplatku za životní pojištění. V důsledku fúze sloučením přešla datum žalovaná pohledávka z první smlouvy na společnost právnická osoba; žalobkyně se stala nositelkou obou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o půjčce z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, internetovým výpisem z obchodního rejstříku, oznámením o postoupení pohledávek z datum včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost právnická osoba, poskytla žalovanému datum v hotovosti částku 25 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 18 500 Kč, představující součet poplatku za administrativní činnost 5 000 Kč, úroků 3 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. příjmení způsobem si žalovaný zvolil možnost životního pojištění anonymizována dvě slova, za což se zavázal zaplatit 638 Kč. Celkovou dlužnou částku 44 138 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 761 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je rozvedený, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí s rodiči a vede samostatnou domácnost, má jiný úvěr u právnická osoba anonymizováno v celkové výši 20 000 Kč a s měsíční splátkou 2 600 Kč, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba, anonymizováno, jako zámečník, a to na dobu určitou do datum, jeho měsíční čistá mzda činí částka, měsíčně hradí za nájem/inkaso částka, na domácnost částka, na splátky úvěrů částka a ostatní náklady (alimenty a ostatní) jsou částka. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno částka. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, výpisu z účtu, pracovní smlouvy/ŽL a korespondence (karta zákazníka). Ve druhém případě společnost právnická osoba, poskytla žalovanému datum v hotovosti částku 20 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 14 800 Kč, představující součet poplatku za administrativní činnost 4 000 Kč, úroků 2 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. příjmení způsobem si žalovaný zvolil možnost životního pojištění anonymizována dvě slova, za což se zavázal zaplatit 522 Kč. Celkovou dlužnou částku 35 322 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je rozvedený, má dvě nezaopatřené děti, bydlí jako spolubydlící s partnerkou, má jiný úvěr u poskytovatelky v celkové výši 25 000 Kč a s měsíční splátkou 3 425 Kč a dále úvěr u jiné společnosti v celkové výši 20 000 Kč a s měsíční splátkou 2 600 Kč, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba, anonymizováno, jako zámečník, a to na dobu neurčitou, jeho měsíční čistá mzda činí částka, měsíčně hradí za nájem/inkaso částka, na domácnost částka, na splátky úvěrů částka a ostatní náklady (alimenty a ostatní) jsou částka. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno částka. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek a pracovní smlouvy/ŽL (karta zákazníka). Původní věřitelka z první smlouvy zanikla ke dni datum v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec a číslo; přitom přešlo na nástupnickou společnost jmění zanikající společnosti (internetový výpis z obchodního rejstříku). Tato nabyvatelka pak oznámila žalovanému (pod novým názvem právnická osoba), že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Výpisem z obchodního rejstříku a oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčky nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala pravidelné výdaje žalovaného. Ten uvedl, že bydlí u rodičů v prvním případě a s partnerkou v případě druhém. Při běžných cenách služeb souvisejících s bydlením vzbuzují objektivní pochybnost údaje uvedené žalovaným v souvislosti s bydlením, a sice 2 000 Kč v kartě první a 1 000 Kč v kartě druhé. Obdobně to platí u částky 4 000 Kč uvedené u ostatních výdajů – zřejmě výživného, neboť žalovaný měl dvě nezaopatřené děti. Při čistém příjmu částka, respektive částka, se totiž uvedená částka výživného jeví jako nepravděpodobná, příliš nízká. Soud nevylučuje, že popsané výdaje odpovídaly v době poskytnutí zápůjček realitě, avšak bylo povinností poskytovatelky úvěru veškeré výdaje uvedené žalovaným ověřit. To platí o to více vzhledem k pochybnostem, které částky objektivně vzbuzují, a s ohledem na to, že žalovaný již byl zavázán z jiného (jiných) úvěrů. Přestože příjmy žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala a jejich výše nasvědčuje tomu, že při uvedených výdajích by žalovaný mohl být schopen pohodlně zápůjčky s nastavenými splátkami 3 044 Kč a 2 463 Kč splácet, nelze bez současného ověření pravidelných výdajů přistoupit k zodpovědnému porovnání reálných příjmů a výdajů, a tedy posoudit celkové poměry žadatele o spotřebitelský úvěr a jeho schopnost zápůjčku s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného, a buď si vyžádat doložení jeho pravidelných výdajů, anebo v opačném případě jej ochránit před možným nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčky mu neposkytnout.

9. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě žalovaný obdržel 25 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 16 476 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 8 524 Kč. Ve druhém případě žalovaný obdržel 20 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 3 180 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 16 820 Kč.

10. Současně vznikla žalovanému nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 13. 12. 2019, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 16. 12. 2019. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 26. 12. 2019 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.