17 C 213/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 78 584,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 756 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 12.3.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 29 828,13 Kč -) s kapitalizovaným úrokem do 28.5.2021 ve výši 12 233,49 Kč, -) s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 77 854,13 Kč od 29.5.2021 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 828,13 Kč od 12.3.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 786 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 78 584,13 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že po prověření úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela prostřednictvím svého webového rozhraní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat od žalobkyně prostřednictvím kreditní karty úvěr se sjednaným rámcem 80 000 Kč. Oproti tomu se zavázal jej vrátit a zaplatit za něj úroky, vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,38 % ze sjednaného úvěrového rámce se splatností k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Žalovaný celkem načerpal 80 000 Kč a celkem uhradil 31 244 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, využila žalobkyně svého oprávnění, úvěr ke dni 25. 2. 2021 zesplatnila a vyzvala jej k zaplacení celého dluhu najednou, což žalovaný neučinil. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 77 854,13 Kč, smluvní pokuty 500 Kč (za prodlení s úhradou splátky) a účelně vynaložených nákladů 230 Kč (100 Kč za obyčejnou výzvu k úhradě a 130 Kč za doporučenou výzvu k úhradě).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz kopií občanského průkazu žalovaného, listinami označenými jako„ dohledání informací o činnosti klienta“ a„ flexibilní půjčka – revolvingový úvěr“ [číslo] z [datum], úvěrovými podmínkami žalobkyně [anonymizováno], opisem výpisu proplacení smlouvy, výzvou ke splacení úvěru z [datum] včetně poštovního podacího archu, výpisem z úvěrového účtu, úvěrovou zprávou NRKI a zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně v měsíčních splátkách s minimální výší 2,38 % z úvěrového rámce, tj. 1 904 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Současně podpisem smlouvy žalovaný požádal o první čerpání úvěru ve výši 80 000 Kč na účet [bankovní účet] (úvěrová smlouva). Smlouva byla uzavřena [datum] v [anonymizováno] zasláním SMS s kódem poskytnutým žalovanému [číslo] z IP adresy [číslo], a to poté, co téhož dne ve [anonymizováno] byla schválena žalobkyní. Uzavření smlouvy předcházela registrace žalovaného na internetových stránkách žalobkyně [datum] učiněná zasláním dvou SMS s kódy poskytnutými žalovanému, a to [číslo] a [číslo] z IP adresy [adresa] (dohledání informací o činnosti klienta). Žalovaný sdělil v souvislosti s uzavřením smlouvy žalobkyni mimo jiné [rodné číslo], doručovací adresu a adresu trvalého pobytu, číslo [číslo obč. průkazu] a kopii občanského průkazu s uvedenými údaji jí rovněž zaslal (smlouva, občanský průkaz). Žalobkyně odeslala žalovanému [datum] na účet uvedený ve smlouvě požadovanou částku (opis výpisu proplacení smlouvy). Žalovaný celkem vyčerpal 80 000 Kč a zaplatil žalobkyni 31 244 Kč, přitom již od třetí splátky mu byly žalobkyní účtovány náklady na vymáhání a smluvní pokuty z důvodu opožděných úhrad a od 19. splátky splatné 20. 11. 2020 žalovaný žalobkyni dlužil (výpis z úvěrového účtu). Dopisem z [datum] žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy; dopis mu odeslala na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě [ulice a číslo], [obec a číslo] (dopis + poštovní podací arch).

5. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti žalovaného učiněné ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy, ve smlouvě o úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti k dětem, bydlí v podnájmu, jeho příjem pochází od [anonymizováno] [rok] z podnikání a činí [částka] čistého měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí [částka] měsíčně. Soud považuje soud za prokázané, že žalobkyně si opatřila úvěrovou zprávu z rejstříku NRKI, ze které je zřejmé, že žalovaný v té době měl devět dalších splátkových závazků v celkové nesplacené výši 819 667 Kč a s celkovou měsíční splátkou 49 283 Kč, z toho 15 224 Kč činily pravidelné měsíční splátky jiné než jednorázové; konkrétně se jednalo o následující závazky: -) z osobního úvěru vzniklého 21. 11. 2018, který činil 42 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 270 Kč až do 5. 12. 2023, přičemž zbývalo zaplatit celkem 127 080 Kč, -) z osobního úvěru vzniklého 16. 5. 2018, který činil 40 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 1 488 Kč až do 23. 11. 2020, přičemž zbývalo zaplatit celkem 28 249 Kč, -) z osobního úvěru vzniklého 5. 2. 2019, který činil 25 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 052 Kč až do 5. 2. 2021, přičemž zbývalo zaplatit celkem 45 142 Kč, -) z osobního úvěru vzniklého 6. 4. 2019, který činil 4 000 Kč, měl být splacen do 6. 5. 2019 v částce 4 280 Kč, přičemž tuto částku zbývalo zaplatit, -) z osobního úvěru vzniklého 19. 4. 2018, který činil 180 900 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 3 485 Kč až do 19. 4. 2028, přičemž zbývalo zaplatit celkem 380 318 Kč, -) z investičního úvěru vzniklého 10. 4. 2019, který činil 20 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 3 165 Kč až do 22. 4. 2020, přičemž zbývalo zaplatit celkem 37 980 Kč, -) z osobního úvěru vzniklého 13. 6. 2018, který činil 5 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 404 Kč až do 13. 8. 2019, přičemž zbývalo zaplatit celkem 1 639 Kč, -) z osobního úvěru vzniklého 12. 2. 2018, který činil 80 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 360 Kč až do 15. 2. 2025, přičemž zbývalo zaplatit celkem 165 200 Kč, -) z osobního úvěru vzniklého 11. 4. 2019, který činil 25 000 Kč, měl být splacen do 12. 5. 2019 v částce 29 779 Kč, přičemž tuto částku zbývalo zaplatit.

6. Vedle uvedených závazků měl v té době žalovaný podány dvě žádosti o poskytnutí osobního úvěru na částky 5 000 Kč a 10 000 Kč, šest jeho dalších žádostí o poskytnutí osobního úvěru na částky od 20 000 Kč do 200 000 Kč za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] bylo poskytovateli odmítnuto.

7. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

10. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

11. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

12. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žaloba v tomto směru obsahovala pouze obecná skutková tvrzení a nebyly k ní s výjimkou prohlášení žalovaného zachyceného v úvěrové smlouvě připojeny žádné důkazy. Proto soud žalobkyni vyzval, aby svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného konkretizovala a předložila důkazní návrhy. Na to žalobkyně reagovala předložením úvěrové zprávy NRKI, konkretizovala vstupní data žalovaného tím, co uvedl ve smlouvě, poukazem na částku životního minima dospělého [částka], měsíční výdaje na bydlení [částka] a souhrnnou splátku jiných úvěrových závazků žalovaného [částka]. Dále žalobkyně zmínila svůj scóringový systém a statistický model s tím, že vyvstanou-li po takovém prověření klienta pochybnosti o pravosti jeho tvrzení, přistupuje žalobkyně k předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. U žalovaného však žádná taková pochybnost podle žalobkyně nevyvstala.

13. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně sice před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak nikoliv řádně. V prvé řadě je evidentní, že žalobkyně se spokojila ohledně tvrzených příjmů domácnosti pouze s údaji, které žalovaný uvedl ve smlouvě, aniž by je jakkoliv ověřovala, například výpisy z účtu, daňovými přiznáními apod. Vůbec pak není zřejmé, co má představovat příjem ostatních členů domácnosti [částka], když na straně druhé žalobkyně uvažuje pouze s životním minimem jediného člena domácnosti. Pokud jde o pravidelné výdaje žalovaného jiné než na splácení úvěrů, zejména na bydlení, ty žalobkyně nejenže neověřovala, ale ani je po žalovaném nepožadovala. Částku na bydlení [částka] měsíčně, kterou zmiňuje ve svém doplňujícím podání, za prvé žalovaný nikde neuváděl a za druhé se zcela jistě nemůže jednat o jeho skutečné výdaje na bydlení, když uvedl, že bydlí v podnájmu. Soud navíc znovu poukazuje na shora citovanou judikaturu, ze které jednoznačně vyplývá, že poskytovatel úvěru se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr při posuzování jeho úvěruschopnosti. Zavádějící je rovněž tvrzení žalobkyně, že žalovaný měsíčně splácel z úvěrových smluv celkem 15 224 Kč, neboť tento údaj se podle úvěrové zprávy NRKI týká pouze sedmi pravidelných dlouhodobých úvěrů; spolu s nimi byl však žalovaný zavázán ke splacení dalších dvou úvěrů s jednorázovou splátkou, do té doby neuhrazenou, takže jeho celkový měsíční závazek z úvěrů činil aktuálně 49 283 Kč. I když pro posouzení úvěruschopnosti, které se vztahuje k období před uzavřením smlouvy, to není podstatné, je rovněž pouze částečně pravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaný hradil úvěr v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], protože z úvěrové zprávy je patrné, že již od třetí splátky, tedy od [anonymizováno] [rok] sice splátky nakonec uhradil, ale téměř každý měsíc se zpožděním.

14. Konkrétní poměry žadatele o úvěr jsou při rozhodování o poskytnutí úvěru zásadní ve všech případech, natož v případě, kdy žalobkyně věděla, že žalovaný je zavázán z devíti dalších shora popsaných úvěrů a šest jiných mu bylo v posledním roce ze strany poskytovatelů odmítnuto. Toto objektivně mělo vzbudit v žalobkyni důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Do očí bijící neschopnosti splácet má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit; byla to právě žalobkyně, kdo měl jakožto profesionál (nadto po získání informací o úvěrech žalovaného) od žalovaného vyžádat konkrétní informace o příjmech i výdajích, tyto si nechat doložit a až v návaznosti na to zvážit, zda je objektivně schopen úvěr s nastavenými parametry splácet, a v opačném případě mu jej vůbec neposkytnout.

15. Soud tedy považuje smlouvu pro nedostatečné posuzování úvěruschopnosti žalovaného za absolutně neplatnou. Protože je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky 80 000 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na žalovaném, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vychází z prokázaného tvrzení žalobkyně, že žalovaný na dluh zaplatil pouze 31 244 Kč, což je naopak bezdůvodné obohacení žalobkyně. Proto soud přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou poskytnutou (80 000 Kč) a vrácenou (31 244 Kč), tedy 48 756 Kč.

16. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení jistiny je přiměřená možnostem žalovaného. Proto soud aplikoval obecné pravidlo § 1958 odst. 2 občanského zákoníku o povinnosti splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co je dlužník o plnění věřitelem požádán. To se prokazatelně stalo nejpozději zasláním výzvy z [datum] s poskytnutou čtrnáctidenní lhůtou k zaplacení. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí uvedené lhůty, tedy ode dne 12. 3. 2021, který je prvním dnem prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 48 756 Kč se zákonným úrokem z prodlení a neúspěšná ohledně částky 29 828,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku do 28. 5. 2021 ve výši 12 233,49 Kč a dalšího úroku, který při kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku činí 2 763 Kč; celkem tak byla neúspěšná ohledně částky 44 824,38 Kč, plus byl úrok uplatněn do budoucna. Úspěch a neúspěch obou účastníků je tak srovnatelný.

18. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 3 930 Kč (5 % z částky 78 590 Kč), žalobkyně dosud zaplatila jen 3 144 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 786 Kč.