17 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 11 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 920 Kč -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 291,58 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 842,64 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 včetně a z částky 2 490 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 11 430 Kč spolu se sjednaným úrokem od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z částky 8 000 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o půjčce číslo v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 27. 10. 2016 a konče 30. 11. 2017. Žalovaná uhradila pouze 2 490 Kč a dluží 8 000 Kč na jistině, 836,87 Kč na poplatku za administrativní činnost a 2 593,13 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná uvedla, že se doznává k poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč od právnická osoba anonymizována dvě slova, přestala splácet, protože byla ve špatné finanční situaci. Nyní je samoživitelka a chtěla by hradit formou splátek.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, poskytla žalované datum v hotovosti částku 8 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 5 920 Kč, představující součet poplatku za administrativní činnost 1 600 Kč, úroků 1 120 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou dlužnou částku 13 920 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je svobodná, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí v nájmu s partnerem, má jiný úvěr u anonymizováno v celkové výši částka a s měsíční splátkou částka a dále i u poskytovatelky zápůjčky v celkové výši částka a s měsíční splátkou částka, je v domácnosti na mateřské dovolené, měsíčně pobírá částka na státních sociálních dávkách, ostatní měsíční příjmy činí částka, měsíčně hradí za nájem/inkaso částka, na domácnost částka, na splátky úvěrů částka. Matematickým výpočtem je poté v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno částka. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z nájemní smlouvy, dokladu SIPO a jiných dokladů vztahujících se k sociálním dávkám (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Z karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčku nemohla poskytnout. Je evidentní, že žalovaná čerpala v době poskytnutí zápůjčky mateřskou dovolenou a v této souvislosti pobírala dávky částka měsíčně. Tento jediný příjem byl poskytovatelkou zápůjčky ověřen. Naopak není vůbec jasné, co má představovat„ ostatní příjem“ částka, zda a jak by ověřován a proč s ním poskytovatelka zápůjčky kalkulovala při rozhodování o tom, zda zápůjčku poskytne či nikoliv. Při popsaných poměrech se lze pouze domnívat, že se mohlo jednat o příjem partnera žalované; ten by mohl mít význam při hodnocení jeho podílu na nákladech bydlení a domácnosti, nikoliv ovšem ve vztahu k samotnému splácení zápůjčky v této věci, protože partnerovi žalované zápůjčka poskytována nebyla. Při jediném doloženém příjmu žalované částka tak bylo od počátku jasné, že žalovaná nebude schopna zápůjčku splácet, když byla navíc zatížena měsíčními splátkami jiných úvěrů částka a výdaje domácnosti činily částka měsíčně, byť se na nich zřejmě podílel i její partner. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované, a buď si minimálně vyžádat konkretizaci„ ostatního příjmu“ a jeho doložení, anebo v opačném případě nebo v případě, že se nejednalo o příjem žalované, ochránit tuto před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčku jí neposkytnout.

9. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky částka bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh uhradila 2 490 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 5 510 Kč.

10. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 13. 12. 2019, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 16. 12. 2019. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 26. 12. 2019 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně souhlasila s úhradou dluhu v měsíčních splátkách a sama navrhla jejich výši 800 Kč, zavázal soud žalovanou k zaplacení v těchto splátkách. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně a rozhodnout rozsudkem pro uznání jen proto, že žalovaná ve svém vyjádření doznala, že si vzala úvěr 8 000 Kč. Žalovaná by musela výslovně a beze vší pochybnosti žalovaný nárok uznat v celém jeho rozsahu jak co do výše, tak co do důvodu jednotlivých složek žalované pohledávky, což se nestalo.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci. Nezaplatí-li žalovaná včas byť jen jednu splátku, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci pro celou dlužnou částku.