17 C 222/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 7 085 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 2 955 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 339,43 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 511,24 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 včetně a z částky 870 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 085 Kč spolu se sjednaným úrokem od 19. 8. 2016 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 26. 8. 2016 do zaplacení z částky 5 000 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o půjčce číslo v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 455 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč, počínaje 29. 10. 2015 a konče 18. 8. 2016. Žalovaná uhradila pouze 870 Kč a dluží 5 000 Kč na jistině, 759,40 Kč na poplatku za administrativní činnost, 1 325,60 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. V důsledku fúze sloučením přešla datum žalovaná pohledávka na společnost právnická osoba; žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, internetovým výpisem z obchodního rejstříku, oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, poskytla žalované datum v hotovosti částku 5 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 2 955 Kč, představující součet poplatku za administrativní činnost 1 000 Kč, úroků 455 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou dlužnou částku 7 955 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že má jedno nezaopatřené dítě rok narození rok, bydlí v nájmu, nemá jiné úvěry, je v domácnosti, její měsíční příjem je tvořen mateřskou a přídavkem v celkové výši částka, měsíčně hradí za nájem/inkaso částka, na domácnost částka, na splátky/půjčky/alimenty nic a na telefon částka. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z občanského průkazu, výpisu z účtu, nájemní/ubytovací smlouvy a výměru státní podpory (karta zákazníka). Původní věřitelka zanikla ke dni datum v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec a číslo; přitom přešlo na nástupnickou společnost jmění zanikající společnosti (internetový výpis z obchodního rejstříku). Tato nabyvatelka pak oznámila žalované (pod novým názvem právnická osoba), že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Výpisem z obchodního rejstříku a oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Z karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčku nemohla poskytnout. Při uvedeném příjmu částka tvořeného výlučně peněžitou pomocí v mateřství a dávkou státní podpory, i kdyby se žalovaná subjektivně domnívala, že bude schopna svému závazku dostát, musela mít úvěrující společnost minimálně objektivní pochybnost o schopnosti žalované zápůjčku částkou 740 Kč měsíčně splácet. Při běžných cenách nájmu a souvisejících služeb za bydlení není možné, aby celkový měsíční výdaj za ně činil částka. Stejně tak budí objektivní pochybnost, zda při každodenních potřebách člověka a běžných cenách částka částka uvedená jakožto měsíční výdaje na domácnost může pokrýt výdaje na jídlo, oblečení a ostatní základní potřeby, a to za situace, kdy žalovaná měla vyživovací povinnost k dítěti narozenému v roce poskytnutí zápůjčky; jen částka životního minima na dospělého v té době činila částka měsíčně a na nezaopatřené dítě do šesti let věku částka, a ty navíc nepředstavují reálné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované, ochránit ji před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčku jí neposkytnout.

9. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 5 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh uhradila 870 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 4 130 Kč.

10. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 7. 1. 2020, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 10. 1. 2020. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 20. 1. 2020 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.