17 C 228/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 581,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 9. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 581,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 788 Kč od 7. 2. 2023 do 17. 9. 2023 včetně a z částky 3 788 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 981 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 581,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo]. Na jejím základě mu poskytla převodem na účet 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč, poplatek za službu [anonymizována dvě slova] 220 Kč a poplatek za informační [anonymizováno] servis 58 Kč, vše do 6. 2. 2023. Pro případ prodlení s vrácením peněz se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny dluhu. Žalovaný nic nezaplatil, a proto žalobkyně požaduje i smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] v částce 1 793,19 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr až 13 000 Kč převodem na účet [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 7. 1. 2023 spolu s poplatkem 3 510 Kč za sjednání úvěru, 110 Kč měsíčně za službu [anonymizována dvě slova] a 29 Kč měsíčně za informační [anonymizováno] servis. Žalovaný sdělil žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a výše uvedené číslo účtu (fotografie občanského průkazu žalovaného, listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním datovaná [datum]). Na tento účet odeslala žalobkyně [datum] částku 13 000 Kč s variabilním symbolem [číslo], přičemž se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaný (přehled bankovních transakcí, sdělení [právnická osoba]). Žalobkyně vyzvala žalovaného na adresu [adresa žalovaného], kterou uvedl ve smlouvě, k úhradě dlužné částky dle této smlouvy do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby z [datum] s poštovním podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Žaloba je důvodná pouze částečně.

6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.

7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila nahlédnutím do databází NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, dále že vycházela z ověřeného čistého příjmu žalovaného 22 979 Kč; ani k těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila jiné důkazy než vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti. Na výzvu soudu, aby svá tvrzení blíže konkretizovala a navrhla důkazy, nijak nereagovala a k jednání se následně nedostavila, čímž se zbavila práva být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto směru. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto soud považuje z tohoto důvodu smlouvu za absolutně neplatnou.

8. Protože je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky [částka] bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě do tří dnů. Výzva byla podána na poště [datum], podle běžné praxe musela být doručena nejpozději do tří dnů, tedy do 14. 9. 2023, lhůta k plnění pak uplynula 17. 9. 2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, takže žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 13 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 5 581,19 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tedy měla úspěch co do 70 % uplatněného nároku a neúspěch co do 30 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 40 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 452 Kč a skládá se ze soudního poplatku 1 000 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu 40 % z částky 2 452 Kč činí 981 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru a poplatků, čísle účtu a výši žalované částky.

10. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.